ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1670.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1670/2011-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 15. února 2012 dovolání obviněného prap. Bc. R. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 7 To 86/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 135/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného prap. Bc. R. M. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. 6 T 135/2010, uznal obviněného nstržm. P. B. vinným trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a obviněného prap. Bc. R. M. vinným návodem k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Podle §329 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného nstržm. P. B. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému nstržm. P. B. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služebního poměru u Policie České republiky na dobu tří let.
Podle §329 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného prap. Bc. R. M. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému prap. Bc. R. M. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služebního poměru u Policie České republiky na dobu tří let.
Okresní soud ve Frýdku-Místku uznal obviněné nstržm. P. B. a prap. Bc. R. M. vinnými tím, že „dne 10. 4. 2010 v přesně neustanovené době od 10:30 hodin do 12:00 hodin, ve F.-M., jako příslušníci Policie České republiky, služebně zařazení u Obvodního oddělení Policie České republiky F.-M., v rámci výkonu služby, poté, co se prap. Bc. R. M. dozvěděl, že řidič I. J., při řízení motorového vozidla VW Passat RZ:..... na ulici H. ve F.-M. nerespektoval zákazovou značku B2 – zákaz vjezdu do jednosměrné ulice, čímž se měl dopustit přestupku podle §22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a že se přes opakované výzvy strážníků Městské policie Frýdek-Místek odmítl podrobit dechové zkoušce na alkohol, čímž se měl dopustit přestupku podle §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a že tato přestupková jednání řidiče I. J. na místě řeší příslušník Policie České republiky nstržm. P. B., opakovaně telefonicky s tímto policistou hovořil a pod nepravdivou záminkou, že I. J. je jeho bratranec, nstržm. P. B. přemluvil, aby přestupek podle §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jehož se řidič I. J. dopustil, nijak neřešil a neodevzdal podezření ze spáchání tohoto přestupku příslušnému správnímu orgánu, věc nevyřešil v blokovém řízení nebo neodložil, přestupek nezapsal do tiskopisu pro odevzdání přestupku, a aby nesepsal úřední záznam, který byl povinen o přestupku sepsat a následně přiložit k odevzdání přestupku, a aby tak nstržm. P. B. řidiči I. J. umožnil získat neoprávněnou výhodu spočívající v tom, že nebude postižen pro přestupek podle §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, což nstržm. P. B. následně učinil a I. J. uložil toliko za přestupek podle §22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, blokovou pokutu ve výši 500,- Kč, přičemž přestupek podle §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nijak neřešil, čímž nstržm. P. B. vědomě porušil povinnosti stanovené v §58 odst. 1, odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v §124 odst. 8 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, v čl. 13 odst. 1, odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 83/2006 a v čl. 59, odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 160/2009, v důsledku čehož oznámení na I. J. pro přestupek podle §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, bylo podáno nezávisle na obou obžalovaných teprve dne 19. 4. 2010, což je v současné době projednáváno u Městského úřadu v Kopřivnici, kde dosud není řízení ukončeno“ .
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 7 To 86/2011, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného nstržm. P. B. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného nstržm. P. B. odsoudil při nezměněném výroku o vině podle §329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služebního poměru u Policie České republiky na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Krajský soud v Ostravě výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného prap. Bc. R. M.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 7 To 86/2011, podal obviněný prap. Bc. R. M. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že se nedopustil trestné činnosti, přičemž skutková zjištění učiněná soudem prvního a druhého stupně neodpovídají skutečnosti a důkazům provedeným v rámci celého trestního řízení. Soudy prvního a druhého stupně nesprávně a v jeho neprospěch, hodnotily provedené důkazy a dospěly k nesprávnému závěru o jeho vině. Poukázal na to, že soudy obou stupňů nedaly žádnou přesvědčivou odpověď na podezření o uplácení obviněného nstržm. P. B. svědkem I. J. Uvedl, že ani v jednom výslechu není zmínka o tom, že ve chvíli, kdy se dozvěděl o tom, že I. J. je podnapilý, zavolal nstržm. P. B. a přesvědčil jej, aby věc „zametl pod koberec“. Namítl, že podle zvukového záznamu a záznamu kamery nstržm. P. B. neřekl větu: „Tak ať si to M. udělá sám“ . Dále namítl, proč se orgány činné v trestním řízení nepozastavily nad faktem, že I. J., evidentně vystrašený z jakéhokoliv postihu pod sankcí nebezpečí trestního stíhání za křivou výpověď, před soudem vypověděl, že nstržm. P. B. si peníze (částku 1500 Kč) ponechal. Uvedl, že na záznamu jedné z kamer Městské policie se obviněný nstržm. B. domlouvá na vymazání záznamu s městským strážníkem, který mu vymazání přislíbí. Za této situace je podle názoru obviněného logické, že obviněný nstržm. P. B. nebude odmítnutí dechové zkoušky Iva Juřici nijak dále řešit. Poukázal na to, že jeho obhajoba je podepřena důkazy, které dosud nebyly jinými důkazy vyvráceny a že byl odsouzen za něco, co ve skutečnosti nespáchal.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k tr. ř. výrok uvedený pod bodem III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 7 To 86/2011, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. 6 T 135/2010, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat námitky obviněného, že se nedopustil trestné činnosti, že skutková zjištění učiněná soudy prvního a druhého stupně neodpovídají skutečnosti a důkazům provedeným v rámci celého trestního řízení. Stejně tak se nelze v dovolání zabývat skutkovými námitkami, že soudy obou stupňů nesprávně a v jeho neprospěch hodnotily provedené důkazy a dospěly i k nesprávnému závěru o jeho vině. Skutkovými námitkami jsou i ostatní námitky obviněného. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Obviněný naproti tomu neuplatnil žádnou právní námitku.
V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek