ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1717.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1717/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 1. 2017 o dovolání obviněného D. V. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 4 To 360/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 152/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 18 T 152/2015, byl obviněný D. V. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců se zkušební dobou stanovenou na třicet měsíců a k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 100 Kč, tedy ve výši 20 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným na dva měsíce. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Strakonicích v podstatě v tom, že obviněný dne 19. 6. 2014 vydražil v internetové aukci havarované vozidlo zn. Škoda Octavia 1,9 D registrační značky ... s počtem ujetých kilometrů 224 133 za částku 85 000 Kč, poté ho opravil, v úmyslu zvýšit jeho cenu provedl změnu počtu ujetých kilometrů na 96 098, vozidlo dne 17. 9. 2014 v autobazaru ve S. prodal M. H. za částku 174 000 Kč a tím jí způsobil škodu ve výši 40 300 Kč (výše škody byla stanovena jako rozdíl v ceně vozidla v důsledku zkresleného počtu ujetých kilometrů).
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 4 To 360/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že soudy dospěly k nesprávnému závěru o jeho zavinění. Uvedl, že poškozenou jako kupující předem upozornil na to, že skutečný stav ujetých kilometrů je u vozidla nezjištěn, a zdůraznil, že to bylo zmíněno i v kupní smlouvě, kterou uzavřel s poškozenou. Vyjádřil názor, že poškozená sama postupovala při koupi ojetého vozidla bez potřebné míry obezřetnosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se nebude k dovolání vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že soudy považovaly zákonné znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku za naplněné ve variantě, podle které obviněný „sebe obohatil tím, že zamlčel podstatné okolnosti, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou“. K trestní odpovědnosti za přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku je třeba úmyslného zavinění (§13 odst. 2 tr. zákoníku).
Skutkem, tak jak ho zjistily soudy, byly znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku evidentně naplněny, a to i z hlediska subjektivní stránky, tj. z hlediska zavinění.
Soudy správně odmítly obhajobu obviněného založenou na tvrzení, že se o počet ujetých kilometrů nezajímal. Obchod s ojetými vozidly byl předmětem výdělečné činnosti obviněného. Počet ujetých kilometrů je jedním z rozhodujících hledisek pro stanovení ceny ojetého vozidla, takže je jasné, že obviněný ho bral v úvahu jak při koupi vozidla, tak při jeho prodeji. Okolnost, že v kupní smlouvě, na podkladě které vozidlo získal, nebyl počet ujetých kilometrů uveden, není podstatná, protože šlo o údaj uvedený v nabídce, na kterou obviněný reagoval. Z toho vyplývá, že obviněnému bylo známo, že kupuje vozidlo s počtem ujetých kilometrů 224 133. To, že šlo o údaj odpovídající skutečnosti, je zřejmé z historie vozidla, konkrétně z počtu ujetých kilometrů zaznamenaných při technických kontrolách.
Po celou dobu mezi nákupem vozidla a jeho následným prodejem byl obviněný jedinou osobou, která s vozidlem disponovala. Vozidlo se jen krátkodobě ocitlo u svědka M. Z., který prováděl jeho opravu. Tento svědek vyloučil, že by na vozidle učinil zásah do počtu ujetých kilometrů vykázaného na tachometru. Lze souhlasit se soudy v tom, že svědek sám k tomu nemohl mít žádný důvod, a že pokud by případně uvažovaný zásah provedl, muselo by to být na popud obviněného, který byl na počtu ujetých kilometrů zainteresován v souvislosti s budoucím prodejem vozidla. Soudy tudíž správně uzavřely, že obviněný sám nebo prostřednictvím jiné osoby provedl změnu počtu ujetých kilometrů a že také věděl, jaký počet kilometrů je na tachometru vozidla vykázán v době, kdy ho prodával. Ani zde nemůže obstát tvrzení obviněného, že se o počet ujetých kilometrů nezajímal, neboť bez znalosti počtu ujetých kilometrů, vykázaných na tachometru vozidla, by sotva mohl stanovit cenu, za kterou vozidlo nabízí k prodeji.
Namítaná okolnost, že počet ujetých kilometrů nebyl uveden v kupní smlouvě, kterou obviněný uzavřel s poškozenou, a že ve smlouvě byl naopak výslovně uveden údaj o nezjištěném počtu ujetých kilometrů, na podstatě věci nic nemění. Skutečností zůstává, že obviněný provedl nebo nechal provést tzv. přetočení tachometru, že znal počet ujetých kilometrů vykázaných na tachometru v době, kdy vozidlo kupoval (224 133 km), a v době, kdy vozidlo prodával (96 098 km), že toto zkreslení vykázaného počtu ujetých kilometrů před poškozenou zamlčel a že tím dosáhl neoprávněného zvýšení kupní ceny vozidla ke škodě poškozené M. H. Pokud byl do kupní smlouvy zakomponován údaj o nezjištěném počtu ujetých kilometrů, byl právě toto údaj ze strany obviněného klamavý, protože skutečný počet ujetých kilometrů obviněný znal z okolností, za nichž vozidlo předtím koupil. Zavinění obviněného tudíž nemůže být nijak dotčeno namítaným postupem poškozené, která vozidlo koupila s vědomím o nezjištěném počtu ujetých kilometrů.
Za tohoto stavu je plně přijatelný závěr soudů, že obviněný chtěl nadsazením ceny vozidla při zkresleném počtu ujetých kilometrů způsobit kupující straně škodu a že jeho jednání bylo neseno úmyslem podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Výrok o vině obviněného přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích, jímž byl obviněný uznán vinným, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž byl výrok o vině ponechán nezměněn a jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu