Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.02.2003, sp. zn. 7 Tdo 176/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.176.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.176.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 176/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 2. 2003 o dovolání obviněné E. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 12 To 272/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 53/2002 takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. K. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. 3 T 53/2002, byla obviněná uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst.1, 2 tr. zák. a odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců; byl jí uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené s hmotnou odpovědností na dva roky. Podle §226 písm. a) tr. ř. byla obviněná zproštěna obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Podle §229 odst. 1, 3 tr. ř. byla poškozená Č. m. j., O. m. s. M. B. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle zjištění okresního soudu se obviněná trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dopustila v podstatě tím, že ve dnech 21. 9. 2001 a 24. 9. 2001 vyplnila prázdné, předem podepsané platební příkazy, které měla k dispozici od svého zaměstnavatele O. m. s. M. B., odevzdala je k provedení plateb v pobočce Č. s., a. s., M. B., a nechala tak z účtu O. m. s. M. B. na svůj soukromý účet vedený u K. b., a. s., M. B. postupně ve třech případech převést finanční hotovost v celkové výši 360.500,- Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi podaly státní zástupkyně a obviněná odvolání. Odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné směřovalo proti zprošťujícímu výroku napadeného rozsudku, odvolání obviněné bylo zaměřeno proti jeho části odsuzující. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 12 To 272/2002, byl napadený rozsudek zrušen ve zprošťujícím výroku a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byla obviněná pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. zproštěna obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. a podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Č. m. j., O. m. s. v M. B. s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních; odvolání obviněné bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti té části rozsudku Krajského soudu v Praze, jíž bylo podle §256 tr. ř. její odvolání zamítnuto. Obviněná odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i řízení mu předcházející, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení zavinění. Vyjádřila přesvědčení, že nebylo prokázáno, že se dopustila skutku, jímž byla uznána vinnou. Nesouhlasila se způsobem, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, žádný z nich podle ní nepotvrdil, že by zfalšovala platební příkazy a že by je osobně doručila na pobočku Č. s., a. s. Poukázala na to, že popis skutku je z hlediska užité právní kvalifikace vadný, protože neobsahuje všechny rozhodné skutkové okolnosti. Namítla, že soudy pochybily, když se nezabývaly prokazováním subjektivní stránky trestného činu a když nevyložily, jakými úvahami se řídily při právním posouzení skutku, poněvadž úmyslný nekalý převod cizích peněz na účet pachatele či jiné osoby lze kvalifikovat toliko jako pokus trestného činu. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadenou část rozsudku Krajského soudu v Praze zrušil a aby krajskému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž je opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná uplatnila námitky, které převážně směřují proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a zpochybňují správnost skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i odvolací soud. Je zřejmé, že takto vytýkané vady mají povahu vad skutkových. Obdobně je třeba hodnotit též výtky obviněné, směřující proti závěrům o subjektivní stránce trestného činu. I v tomto případě se jednalo o výhrady vůči správnosti skutkových zjištění, neboť podstata argumentace obviněné spočívala v tvrzení, že o uskutečněném převodu peněz na její účet nevěděla. Obviněná zaměřila dovolání proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jejím zavinění, a nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. Skutkové námitky však nejsou způsobilé naplnit nejen důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný důvod uvedený v §265b tr. ř. Dovolání obviněné bylo v tomto ohledu podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud k této části dovolání nepřihlížel. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn pouze tou částí dovolání, v níž obviněná zpochybnila správnost právního posouzení skutku a namítla, že úmyslný nekalý převod cizích peněz na účet pachatele či účet jiné osoby je možné právně posoudit jako pokus trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák., nikoli jako dokonaný trestný čin. S tímto právním názorem souhlasit nelze. Dokonaným trestným činem je jednání, které naplňuje všechny zákonné znaky trestného činu. Pokusem trestného činu je podle §8 odst. 1 tr. zák. jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Pokus jako obecná forma trestného činu je, na rozdíl od dokonaného trestného činu, charakterizován především nedostatkem následku, který je znakem skutkové podstaty trestného činu; vyvolává pouze nebezpečí, že k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem dojde. O takovou situaci však v posuzované věci nejde. Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. bylo posouzeno jednání obviněné, která ke škodě cizího majetku sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl, a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Skutková část výroku o vině obsahuje konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky tohoto trestného činu evidentně naplňují. Tato zjištění vyjadřují nejen podvodné jednání obviněné, ale i způsobení následku spočívajícího v postupném neoprávněném převodu peněz v celkové výši 360.500,- Kč z účtu m. s., jemuž byla způsobena škoda, na účet obviněné, která se tak obohatila. Ve všech třech případech byly platby ve prospěch obviněné na jejím účtu u K. b., a. s., uskutečněny (viz sdělení K. b., a. s., pobočka M. B. č. l. 10 - 11). Skutek obviněné vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Trestný čin byl dokonán obohacením obviněné, tj. převedením finanční částky na její účet vedený u K. b., a. s. Jednání dovolatelky znaky pokusu trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. evidentně nemá. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. února 2003 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec Vypracovala: JUDr. Věra Kůrková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/19/2003
Spisová značka:7 Tdo 176/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.176.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19