ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.194.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 194/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 2. 2018 o dovolání obviněného P. N. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 5 To 185/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 4/2016 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 5 To 185/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 2 T 4/2016, byl obviněný P. N. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl uložen podle §147 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře celkem 40 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 5 To 185/2017, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadl řádně a včas podaným dovoláním obviněný P. N. Dovolání podal prostřednictvím obhájce a odkázal v něm na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.
Pokud jde o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., obviněný poukázal na to, že v dostatečném časovém předstihu před konáním veřejného zasedání požádal Krajský soud v Brně o odročení veřejného zasedání z důvodu svého pobytu v zahraničí. Odvolací soud mu však nevyhověl, aniž svůj postup odůvodnil. Obviněný přitom požadoval už v hlavním líčení vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví k otázce zranění poškozené a předvolání několika svědků. Postupem odvolacího soudu mu bylo znemožněno toto požadovat i ve veřejném zasedání o odvolání. Pokud měl odvolací soud pochybnosti o relevanci důvodů, pro které se obviněný nemohl dostavit k veřejnému zasedání, mohl například vyzvat obviněného k jejich doložení. Svým postupem porušil podle obviněného jeho právo na obhajobu zaručené Listinou základních práv a svobod.
Pokud jde o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný v dovolání napadenému rozhodnutí vytkl, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť soudy nerespektovaly právní závěry vyslovené v této věci Nejvyšším soudem. To se podle obviněného týká i okolnosti, zda byla způsobena těžká újma na zdraví poškozené, která navíc v hlavním líčení uvedla, že trpí cukrovkou a že jí lékaři řekli, že léčení zranění trvá z tohoto důvodu déle a je složitější. V návaznosti na hmotněprávní posouzení obviněný uvedl, že pokud nejde o jednání trestné, nelze ani ukládat trestní sankci. Navíc vytkl, že i přes výrazné zmírnění právní kvalifikace mu byl uložen stejný trest jako v původním řízení.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a Krajského soudu v Brně zrušil a sám rozhodl o zproštění obžaloby, eventuálně aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, ovšem s tím, aby pro nerespektování právních závěrů Nejvyššího soudu byla věc přikázána jinému samosoudci a případně u soudu odvolacího senátu v jiném složení. Současně obviněný navrhl zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že zákonná ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání o odvolání nebyla porušena. Jeho omluvu nelze považovat za řádnou mimo jiné proto, že postupně uvedl odlišné důvody své zahraniční cesty (dovolená, pracovní pobyt), tudíž uváděl skutečnosti nepravdivé. Z materiálního hlediska postup odvolacího soudu do práva obviněného na obhajobu reálně nezasáhl. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolatel podle státního zástupce mylně interpretoval předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci. Na základě doplněného dokazování lze učinit závěr, že vzniklý škodlivý následek odpovídá znakům těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Námitky k výši uloženého trestu pod žádný dovolací důvod podřadit nelze. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání obviněného podaném proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ve veřejném zasedání, ke kterému se obviněný nedostavil a které bylo provedeno v jeho nepřítomnosti. V protokolu o veřejném zasedání je zaznamenána nepřítomnost obviněného s tím, že u něho byla zachována pětidenní lhůta k přípravě „od doručení předvolání, popř. vyrozumění“ (č. l. 203). Byla rovněž konstatována žádost obviněného o odročení veřejného zasedání, které však nebylo vyhověno, a senátem bylo rozhodnuto, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného.
Na veřejné zasedání konané o odvolání se vztahuje ustanovení §233 tr. ř. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány. Podle §233 odst. 2 tr. ř. stanoví předseda senátu den veřejného zasedání tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána.
Z uvedeného vyplývá, že obviněný musí být o veřejném zasedání buď vyrozuměn, nebo k němu předvolán. Předvolání je důvodné tehdy, jestliže je účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná, například z důvodu plánovaného provádění důkazů. Předvoláním obviněného dává soud najevo, že bez jeho přítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. V ostatních případech je obviněný vyrozumíván. V posuzované věci soud obviněného k veřejnému zasedání na 19. 7. 2017 v 9:10 hod. předvolal (č. l. 196 p. v.), aniž pak prováděl jakékoli dokazování. Podstatné však je, že toto předvolání (ani vyrozumění) nebylo obviněnému řádně doručeno.
Doručenka do vlastních rukou (obálka typu III) není obviněným podepsána, přijetí písemnosti není nijak potvrzeno. Pouze je na dokladu razítko pošty s datem 13. 6. 2017 a je na něm poštovní doručovatelkou vyznačeno, že dne 13. 6. 2017 byla písemnost vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, protože adresát nebyl zastižen. Soudem je na doručence uvedeno pouze jméno a adresa obviněného, spisová značka a dále “VZ 19/7 F”, z čehož plyne, že se jedná o obsílku k veřejnému zasedání, které se konalo dne 19. 7. 2017.
Jestliže obviněný nebyl o veřejném zasedání včas a řádně vyrozuměn ani k němu předvolán, nebyly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Tím méně pak lze dovozovat, že byla u obviněného zachována zákonná pětidenní lhůta k přípravě podle §233 odst. 2 tr. ř., jak Krajský soud v Brně na počátku veřejného zasedání v rozporu se skutečností konstatoval, navíc aniž by z tohoto v protokolu zaznamenaného konstatování vyplývalo, zda vycházel z doručení předvolání, anebo vyrozumění, a zda je míněno doručení s převzetím písemnosti, anebo doručení tzv. fikcí. Zbývá dodat, že za této situace by bez souhlasu obviněného nebyly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání ani v případě, že by se k němu dostavil. Nic na tom nemění fakt, že obviněný se o nařízení veřejného zasedání nějak fakticky dozvěděl, z účasti se omluvil a požádal o jeho odročení.
Popsaný postup odvolacího soudu znamená nepřípustný zásah do ústavně garantovaného základního práva obviněného na projednání věci ve vlastní přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Nejvyšší soud tím nemíní a priori konstatovat, že v dané věci není možné konat veřejné zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného. Tento postup je ale vázán na splnění podmínky, že obviněnému byla umožněna přítomnost při veřejném zasedání buď řádným doručením předvolání k veřejnému zasedání, anebo řádným doručením vyrozumění o veřejném zasedání. Teprve za této situace mohou nastoupit úvahy prezentované ve vyjádření státního zástupce, s nimiž jinak lze v zásadě souhlasit.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani v případě, že by obviněný byl o veřejném zasedání pouze vyrozumíván, nebylo by možno vycházet z toho, že mu bylo vyrozumění doručeno. Ohledně vyrozumění sice obecně přichází v úvahu (na rozdíl od předvolání) tzv. fikce doručení ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř., to však jen když je doručovaná písemnost uložena podle §64 odst. 2, 3 tr. ř. a za splnění dalších podmínek uvedených v §64 odst. 4 tr. ř. Pouhým vhozením písemnosti do domovní nebo jiné schránky fikce doručení nastat nemůže. Postup poštovní doručovatelky, která písemnost po nezastižení adresáta bez dalšího vhodila do schránky, aniž by písemnost byla uložena, vycházel z použitého nevhodného typu obálky.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť bylo zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem. Důvody k postupu podle §265l odst. 3 tr. ř., tj. k přikázání věci jinému senátu, přitom neshledal.
Krajský soud v Brně odstraní vadu vytknutou tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu a znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Vzhledem k tomu, že zrušení napadeného usnesení je důsledkem vadně provedeného řízení, pokládá Nejvyšší soud za bezpředmětné, aby se zabýval námitkami obviněného zaměřenými proti meritu rozhodnutí. Obviněný může tyto námitky uplatnit v rámci své obhajoby v řízení před Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím a tento soud se s nimi musí vyrovnat. Přitom bude mít na paměti mimo jiné to, že Nejvyšší soud už ve svém předchozím rozhodnutí v této věci podrobně vysvětlil, že v rámci právního posouzení skutku je třeba zabývat se i otázkou, o jakou formu těžké újmy ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku a z jakých důvodů mělo jít, což soudy ani v novém řízení nerespektovaly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák