ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.196.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 196/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. března 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. J., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 7 To 50/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 207/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, dovoláním napadeným rozsudkem uznal obviněného M. J. vinným trestným činem poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (účinného od 1. 7. 2002), kterého se dopustil jednáním uvedeným pod body 1 – 3 výrokové části rozsudku a které spočívalo (stručně řečeno) v úmyslném provedení neoprávněné mýtní těžby lesa na ploše 1,74 ha (ad 1.), 0,47 a 1,21 ha (ad 2.) a 3,40 ha (ad 3.), čímž došlo k závažnému porušení §11 odst. 1, §31 odst. 2, §33 odst. 3, 4, §34 odst. 1 zák. č. 289/1995 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 1999), a to v období od května až do října 1999.
Za to byl M. J. soudem II. stupně odsouzen podle §181c odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 a §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen také peněžitý trest ve výměře 40.000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Tímž rozsudkem bylo rozhodnuto také o odvoláních spoluobviněných P. K. a M. S. Odvolací soud takto rozhodl poté, co z podnětu odvolání M. J. zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 6 T 207/2002.
Proti rozsudku soudu II. stupně podal M. J. řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
Uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný ohledně jednotlivých částí jeho jednání, uvedených ve výroku o vině, spatřuje v následujících skutečnostech:
ad 1. – zásadně popírá, že by těžba byla provedena v rozsahu kladeném mu za vinu a namítá, že v daném katastrálním území mohlo být během 3 – 4 dnů vytěženo toliko cca 160 – 170 m3, tedy asi polovina množství kladeného mu za vinu. Jeho obhajoba, že je podporována zejména výpověďmi lesních dělníků J. F. a L. F., z jejichž výpovědí vyplývá, že bylo těženo podstatně méně a také na menší ploše lesa, než uváděla obžaloba. Zbývající část lesa někdo vytěžil po zákazu těžby, kdy byla vytěžena asi 1/3 celkové plochy následně vzniklé holiny, jak se vyjádřil svědek H., ale neví již kdo, protože nikoho neviděl. Obviněný proto namítá, že nebylo prokázáno, že by se svými dělníky on vytěžil i zbytek lesa do celkové plochy 1,74 ha a způsobil tak holoseč v tomto rozsahu,
ad 2. – ani v tomto případě, že se odvolací soud jednoznačně nevypořádal s jeho námitkami uvedenými v odvolání a podle jeho názoru není zřejmé, zda došlo v důsledku jeho jednání ke vzniku holé seče o rozloze větší než 1,5 ha a tak k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §181c tr. zák. Ze závěru odvolacího soudu, že dva porosty na kterých bylo těženo spolu sousedí, ještě podle obviněného nevyplývá, že by spolu sousedily i holé seče a tak vznikla jedna holá seč o velikosti 1,68 ha,
ad 3. – v tomto případě obviněný popírá jakoukoliv účast na jednání ostatních spoluobviněných. Namítá, že ani z provedeného dokazování nevyplynulo nic co by nasvědčovalo jeho účasti na tomto jednání, nebylo prokázáno, že by věděl o nezákonné těžbě a o původu dřeva z takovéto těžby. Závěr soudu o jeho vině v tomto bodě, že nemá žádnou oporu v provedeném dokazování.
Obviněný také plně odkázal na argumentaci uvedenou již v odvolání, když jeho námitky zůstávají v tomto směru totožné.
Dále obviněný v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně jednotlivé útoky ad 1 – 3 rozsudku posoudil jako jeden pokračující trestný čin poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. S touto právní kvalifikací obviněný nesouhlasí a naopak za správné považuje posouzení útoků soudem I. stupně jako samostatné skutky. Poukázal přitom na ustálenou judikaturu (např. Rt 40/2003), podle které nelze sčítat plochy jednotlivých holých sečí, jestliže spolu nesousedí.
Další námitky pak obviněný zaměřil do výroku o trestu, když nepodmíněný trest odnětí svobody považuje za nezákonný a nepřiměřeně přísný, přičemž soud jej ani řádně neodůvodnil. Vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval jedinou důležitou okolností podle §39 odst. 2 tr. zák., a to posouzením jeho osoby a možnosti, zda by i jiný než nepodmíněný trest, vzhledem k jeho osobě, zjevně nevedl k dosažení účelu trestu. Je toho názoru, že podmínky ustanovení §39 odst. 2 tr. zák. nebyly splněny, a to vzhledem k možnostem jeho nápravy, osobním poměrům a trestní minulosti. V těchto skutečnostech proto spatřuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) popř. h) tr. ř.
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že pokud obviněný v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že soud v případě jednání pod body ad 1. a ad 3. učinil chybná skutková zjištění (vytěžil dřevní hmotu z výrazně nižší plochy lesa, jednotlivé holé seče nevytváří souvislou holou seč o rozloze větší než 1,5 ha, popř. se na vytěžení dřevní hmoty vůbec nepodílel), zaměřil v této části dovolání výhradně do oblasti skutkových zjištění a tyto jeho námitky tak z pohledu uplatněného důvodu dovolání nejsou právně relevantní. V posuzované věci není ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. V této části proto státní zástupce považuje dovolání za podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Státní zástupce za podřaditelnou pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje pouze námitku, že odvolací soud jeho jednání chybně právně kvalifikoval. Tato námitka ale zmíněný důvod dovolání nenaplňuje, když obviněným zmíněné rozhodnutí (Rt 40/2003) a zásadu, že nelze sčítat plochy jednotlivých holých sečí, pokud nevytváří souvislou holou seč, nelze na tento případ aplikovat.
Pokud pak odvolací soud uznal obviněného vinným pokračujícím trestným činem, je tato právní kvalifikace správná, a to i s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 667/2005, ze dne 1. 6. 2005, které se touto problematikou zabývalo. Z odůvodnění tohoto usnesení je zřejmé, že pokud se pachatel dopustí více útoků, které naplňují znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c tr. zák. a jsou-li splněny další podmínky ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., jedná se o pokračující trestný čin. Výsledná právní kvalifikace pokračujícího trestného činu pak musí vyjadřovat nejzávažnější porušení chráněného zájmu. Skutečnost, že pachatel některými útoky naplnil jen znaky základní skutkové podstaty, lze zohlednit jen ve výroku o trestu. Vzhledem k době páchání jednotlivých útoků, také není pochyb o blízké časové souvislosti a naplnění i dalších znaků pokračování. Námitky obviněného v tomto směru proto považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněné.
Ohledně uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že námitka o nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů. Proto navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Protože obviněný podal dovolání řádně a včas, zabýval se Nejvyšší soud námitkami v něm uvedenými a dospěl k následujícímu zjištění.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud se proto nezabýval námitkami obviněného uvedenými v bodě I. dovolání, protože tyto nesměřují proti právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale obviněný jimi napadá správnost skutkového stavu, tak jak byl soudy zjištěn v průběhu dokazování soudem I. stupně a potvrzen soudem odvolacím. Otázka zjištění rozsahu vzniklé holé seče nemá nic společného s právním posouzením skutku a je čistě otázkou skutkovou, kterou soudy řešily v průběhu dokazování na základě zhodnocení všech provedených důkazů. Obviněný se tak na základě vlastního hodnocení důkazů domáhá jiného skutkového zjištění, že plocha holé seče byla menší než 1,5 ha a na základě toho pak jiného právního posouzení, když skutková zjištění soudu odmítá jako nesprávná. Totéž platí ohledně jeho námitky k jednání pod bodem 2. výroku o vině, kde popírá skutkové zjištění soudu o tom, že těžbou na sousedních pozemcích došlo v důsledku jeho jednání k vytvoření souvislé holiny o výměře nejméně 1,63 ha, a také pod bodem 3., kde zcela popírá spáchání soudy zjištěné trestné činnosti.
Takovéto námitky ale nelze úspěšně uplatňovat v řízení o dovolání, které není dalším odvoláním, jak se obviněný mylně domnívá, když výslovně uvádí, že opakuje „výtky uvedené již v podaném odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě pouze zásadních procesních a hmotně právních vad uvedených taxativně v §265b odst. 1 tr. ř., mezi které ale vady ve skutkových zjištěních nepatří a v tomto směru jde tedy o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Totéž platí i o námitkách obviněného uvedených v bodě III. dovolání, které obviněný podřadil alternativně pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) nebo h) tr. ř. Tyto námitky v podstatě spočívají v tvrzení obviněného, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je nezákonné, když tento trest je nepřiměřeně přísný a neodpovídající ustanovení §39 odst. 2 tr. zák., z kterého vyplývá subsidiální povaha nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Tyto námitky nesouvisí s právním posouzením skutku ani jiným hmotně právním posouzením a nemůžou proto naplnit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný přitom soudům obou stupňů vytýká, že se v odůvodnění svých rozsudků nezabývaly otázkou splnění podmínky uvedené v §39 odst. 2 tr. zák., podle které lze za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři roky, uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k dosažení účelu trestu. Touto námitkou obviněný tedy vytýká nedostatky odůvodnění rozhodnutí, a takovéto námitky jsou v řízení o dovolání podle §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné.
Námitky obviněného pak nenaplňují ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když tento je dán pouze v případě uložení druhu trestu, který zákon nepřipouští (§27 tr. zák.), anebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. O tyto případy se ale v dané věci nejedná a proto ani tento důvod dovolání nebyl naplněn.
Jako jedinou námitku proti právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud hodnotí tvrzení obviněného, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou (Rt 40/2003) posoudil jeho jednotlivé útoky ad 1 – 3 jako jeden pokračující trestný čin podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., s čímž obviněný nesouhlasí a domáhá se posouzení jednotlivých útoků jako samostatných skutků, tak jak to učinil soud I. stupně.
Touto námitkou se ale Nejvyšší soud nemůže zabývat meritorně, neboť ze strany obviněného je nepřípustná, když směřuje v jeho neprospěch tím, že obviněný se domáhá, aby byl uznán vinným namísto jednáním pokračujícím trestným činem podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., dvěma nebo dokonce třemi trestnými činy, aniž by se však tím zmírnila právní kvalifikace jeho jednání, a to vzhledem k výměře holé seče u části jednání uvedeného v bodě 3 rozsudku odvolacího soudu. Za více trestných činů by pak musel být obviněnému podle stejného ustanovení §181c odst. 2 tr. zák. ukládán úhrnný trest podle §35 odst. 1 tr. zák. a spáchání více trestných činů je rovněž přitěžující okolností podle §34 písm. i) tr. zák. Obviněný se tak v podstatě domáhá změny, která by ve svém důsledku vedla i k uložení přísnějšího trestu. Dožaduje se totiž právní kvalifikace provedené soudem I. stupně, kterou považuje za správnou, ale přehlíží, že mu byl soudem I. stupně uložen také podstatně přísnější trest, a to jak co do výměry nepodmíněného trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, tak i co do výměry trestu peněžitého a délky náhradního trestu odnětí svobody.
Podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. je oprávněn pouze nejvyšší státní zástupce podat dovolání v neprospěch obviněného, a pokud tak učiní obviněný sám, jde o dovolání podané osobou neoprávněnou. Pokud by tedy obviněný neuplatnil i jiné námitky, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., jako podané osobou neoprávněnou.
Protože však další námitky obviněného uvedené v bodech I. a III. dovolání Nejvyšší soud shledal jako námitky, které uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) nebo h) tr. ř. nenaplňují, bylo dovolání jako celek odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš