ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.227.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 227/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. 2. 2006 dovolání obviněného A. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 4 To 346/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 7/2005 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 4 To 346/2005, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 1 T 7/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Prostějově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově byl obviněný A. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na dvě léta se zkušební dobou tří let a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena kolektivního statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech založených za účelem podnikání na tři léta. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby zaplatil obchodní společnosti S., s. r. o., částku 220.000,- Kč s úrokem z prodlení od 21. 11. 2003 ve výši 2 % ročně do zaplacení, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla obchodní společnost S., s. r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Prostějově spočíval v tom, že obviněný A. R. se záměrem obohatit se a nezaplatit kupní cenu vstoupil jako jednatel obchodní společnosti E., s. r. o., do smluvního vztahu, který rámcově dojednal druhý jednatel této společnosti Ing. K. R., a převzal dne 5. 12. 2003 v celním prostoru C. K. na základě předchozího návrhu kupní smlouvy ze dne 20. 11. 2003 od obchodní společnosti S., s. r. o., dodávku 20 000 kg jáhel v hodnotě 220.000,- Kč, přičemž dohodnutou kupní cenu nezaplatil, ačkoli zboží dále prodal obchodní společnosti D. I., B. V., a dne 23. 12. 2003 obdržel na účet společnosti E., s. r. o., od tohoto odběratele kupní cenu 152.342,50 Kč, a tím způsobil obchodní společnosti S., s. r. o., škodu ve výši 220.000,- Kč.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 4 To 346/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, a to proti celému výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nedošlo k uzavření kupní smlouvy, protože návrh smlouvy neakceptoval žádným ze způsobů stanovených v §43c obč. zák., §44 obč. zák. Tím projevil nesouhlas s právním závěrem soudů o uzavření kupní smlouvy a označil tento závěr za nesprávný. Dále vytkl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, tj. jeho úmysl nezaplatit zboží, který by tu byl v době převzetí zboží. Poukázal na to, že skutková část výroku o vině nezahrnuje žádné jeho úmyslné jednání, kterým by uvedl v omyl obchodní společnost S., s. r. o. Podle obviněného jde o obchodněprávní spor dvou právnických osob a nikoli o trestný čin. V návaznosti na to namítl, že obchodní společnost S., s. r. o., měla své nároky uplatnit proti obchodní společnosti E., s. r. o., a nikoli proti němu. Zdůraznil, že platba 4.800 EUR, jejímž ekvivalentem je částka 152.342,50 Kč, byla zahraničním odběratelem zaplacena obchodní společnosti E., s. r. o., nikoli jemu a že sám žádnou částku za posuzovanou transakci neobdržel. Odkázal také na to, že náhrada škody, která byla přiznána obchodní společnosti S., s. r. o., výrazně přesahuje částku, kterou zahraniční odběratel zaplatil obchodní společnosti E., s. r. o., a že nebyla nijak objektivizována. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Nejvyšší soud se však ztotožnil pouze s tou částí dovolání, v níž obviněný namítal nesprávné stanovení výše škody.
Námitka, že nebyla uzavřena kupní smlouva, nemá žádný význam a naopak spíše podporuje závěr, že skutečně šlo o trestný čin podvodu. Ze zjištění, že obviněný vstoupil do vztahu s obchodní společností S., s. r. o., se záměrem nezaplatit kupní cenu, vyplývá, že jeho jednání nesměřovalo k tomu, aby jím byl způsoben vznik povinnosti zaplatit kupní cenu. Skutečná vůle obviněného tedy nesměřovala k tomu, co je podstatnou náležitostí kupní smlouvy, nýbrž k tomu, aby odebírané zboží získal bez zaplacení. Obviněný tím, že vstoupil do jednání s obchodní společností S., s. r. o., která předtím vedl druhý jednatel obchodní společnosti E., s. r. o., a že v těchto jednáních pokračoval, vyvolal na straně obchodní společnosti S., s. r. o., resp. na straně osob, které za ní jednaly, omyl v tom, že hodlá uzavřít kupní smlouvu a zaplatit kupní cenu. Obviněný pouze předstíral, že i z jeho strany jde o jednání směřující k uzavření kupní smlouvy, ačkoli to jeho skutečnou vůlí nebylo, a tím dosáhl toho, že mu druhá strana zboží dodala. Namítaný nedostatek platné kupní smlouvy je tedy velmi dobře slučitelný s tím, že jednání obviněného mělo znaky trestného činu podvodu.
Úmysl nezaplatit dodané zboží obviněný měl podle soudů od počátku a tedy i v době převzetí zboží. Tento závěr plně koresponduje se zjištěním, že obviněný sám druhé straně žádnou cenu výslovně nepotvrdil, přesto zboží převzal, v podstatě obratem ho prodal do zahraničí a nic za něj nezaplatil ani poté, co zahraniční odběratel zboží zaplatil obchodní společnosti, v níž byl obviněný jednatelem. Obviněný naopak na urgence svého dodavatele reagoval tak, že v rozporu se skutečností tvrdil, že jeho odběratel zboží reklamuje, a navíc se snažil odvrátit zaplacení zboží různými podmínkami vyplývajícími z jiných obchodů, které s daným zbožím nesouvisely. Bez významu není ani zjištění, že obviněný prodal zboží do zahraniční za částku 4.800 EUR, tj. 152.342,50 Kč, tedy za výrazně nižší cenu, než jakou požadovala obchodní společnost S., s. r. o., od jeho obchodní společnosti. Tento zdánlivě nevýhodný obchod svědčí o tom, že obviněnému šlo jen o urychlené zpeněžení získaného zboží a o jakýkoli prospěch jeho obchodní společnosti, a nikoli o to, aby prodejem opatřil své obchodní společnosti prostředky na zaplacení zboží obchodní společnosti S., s. r. o.
Úmyslné jednání, kterým obviněný uvedl obchodní společnost S., s. r. o., v omyl, je ve skutkové části výroku dostatečně vyjádřeno zjištěním popsaným tak, že obviněný „se záměrem obohatit se a nezaplatit kupní cenu, vstoupil jako jednatel obchodní společnosti E., s. r. o., … do smluvního vztahu, který rámcově dojednal druhý jednatel …, a převzal … na základě předchozího návrhu kupní smlouvy … od obchodní společnosti S., s. r. o., 20 000 kg jáhel“. Tím je vyjádřeno, že druhá strana navrhovala uzavření kupní smlouvy. Logicky tedy z toho vyplývá, že očekávala uzavření kupní smlouvy, a že když zboží dodá, bude jí zaplacena kupní cena. Dále je z toho zřejmé, že pokud obviněný s druhou stranou jednal o kupní smlouvě, ale zároveň měl úmysl nezaplatit kupní cenu, vyvolal svou angažovaností v jednání s druhou stranou u osob, které za ní jednání vedly, omyl v tom, že kupní cena bude zaplacena. Nic na tom nemění nevhodné konstatování Okresního soudu v Prostějově ve výroku o vině, že obviněný nezaplatil „dohodnutou kupní cenu“, ani nepřiléhavá část odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Prostějově, podle které obviněný převzetím zboží akceptoval návrh kupní smlouvy včetně požadované ceny. Za situace, kdy Okresní soud v Prostějově zjistil, že obviněný převzal zboží s úmyslem nezaplatit, došlo převzetím zboží k dokonání trestného činu podvodu a ke způsobení škody, nikoli k uzavření kupní smlouvy.
Z toho je jasné, že nešlo jen o obchodněprávní vztah dvou právnických osob, jak namítal obviněný. Rámec takového vztahu obviněný daleko překročil tím, že do jednání s druhou stranou vstoupil se záměrem nezaplatit za zboží, o jehož dodání se jednalo, a že až do dodání a převzetí zboží předstíral, že jedná o kupní smlouvě.
Namítaná okolnost, že obviněný v souvislosti s posuzovanou transakcí sám neobdržel žádné peníze, je ve shodě se zjištěním, že platba od obchodní společnosti D. I., B. V., byla poukázána na účet obchodní společnosti E., s. r. o., a dotýká se té části výroku o vině, podle které obviněný jednal se záměrem obohatit sebe, resp. podle které sebe obohatil. K tomu je nutné jen dodat, že alternativním znakem trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. je to, že pachatel obohatí jiného, tj. jinou osobu než sebe, přičemž může jít jak o fyzickou osobu, tak o právnickou osobu. Jde tedy v podstatě jen o přesnost popisu skutku a přesnost tzv. právní věty ve výroku o vině, a nikoli o správnost právního posouzení skutku.
Závažným pochybením soudů je to, že za škodu způsobenou trestným činem považovaly bez dalšího částku 220.000,- Kč, kterou za dodávku zboží požadovala obchodní společnost S., s. r. o. Soudy se věcí nezabývaly z toho hlediska, zda uvedenou částku lze považovat za škodu ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák.
Podstatou činu, jímž byl obviněný uznán vinným, bylo podvodné získání zboží v podobě 20 000 kg jáhel. Protože škoda je zákonným znakem trestného činu podvodu, musí být její výše stanovena způsobem uvedeným v §89 odst. 12 tr. zák. Základní hledisko pro stanovení výše škody je v tomto ustanovení vymezeno tak, že se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Takto soudy v dané věci výši škody nezjišťovaly a mechanicky převzaly částku, kterou za jáhly požadovala obchodní společnost S., s. r. o., která je dodala obchodní společnosti obviněného. Soudy nijak neověřily, zda tato cena je cenou v době a v místě činu obvyklou a zda je tedy důvodné, aby z ní podle §89 odst. 12 tr. zák. vycházely. Okolnost, že podle soudů obviněný tuto cenu akceptoval tím, že převzal zboží, nemá žádný význam a je pro posouzení výše škody způsobené trestným činem ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák. nerozhodná (k tomu viz přiměřeně č. 27/1996, č. 6/2003 Sb. rozh. tr.). Otázka, zda cena 220.000,- Kč skutečně byla cenou odpovídající ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., vystupuje do popředí o to výrazněji, že obviněný totéž zboží prodal za 4.800 EUR, tj. 152.342,50 Kč. Nápadný rozdíl obou cen pouze prohlubuje značnou pochybnost o správnosti stanovení výše škody.
Správné stanovení výše škody způsobené trestným činem, které je ve shodě s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., bylo nejen podmínkou přesnosti a konec konců i správnosti výroku o vině, ale zároveň bylo nezbytným předpokladem pro náležité rozhodnutí o náhradě škody. V posuzovaném případě nemůže výrok o náhradě škody obstát pro pochybnosti o tom, zda výše škody způsobené trestným činem byla zjištěna tak, aby to odpovídalo ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Závěr soudů, že obviněný převzetím zboží akceptoval navrhovanou cenu 220.000,- Kč, v žádném případě nemůže být podkladem pro výrok o povinnosti obviněného zaplatit poškozené obchodní společnosti tuto částku (§228 odst. 1 tr. ř.), a to již z toho důvodu, že soud v adhézním řízení rozhoduje o náhradě škody způsobené trestným činem a nikoli o plnění z titulu kupní smlouvy.
Jinak ovšem Nejvyšší soud nesdílí námitku obviněného, že by výrok o náhradě škody byl vadný proto, že poškozená obchodní společnost nemohla nárok na náhradu škody uplatnit proti němu, tj. proti obviněnému, a že své nároky měla uplatnit proti obchodní společnosti E., s. r. o. Tak by tomu bylo pouze za předpokladu, že by titulem těchto nároků bylo nesplnění povinnosti ze smlouvy mezi oběma obchodními společnostmi, avšak není tomu tak v případě, že jde o náhradu škody způsobené trestným činem. Pokud je nárok poškozené obchodní společnosti na zaplacení ceny zboží, o které přišla trestným činem obviněného, nárokem na náhradu škody způsobené tímto trestným činem, byl důvodně uplatněn proti obviněnému. To je důsledkem toho, že ve věci nejde o obchodněprávní vztah mezi obchodními společnostmi, nýbrž o trestný čin.
Z toho, co bylo uvedeno v předchozích částech odůvodnění tohoto usnesení, je zřejmé, že dovolání obviněného je důvodné v části, v níž bylo založeno na námitkách proti stanovení výše způsobené škody. Soudy nevyřešily otázku, zda částku 220.000,- Kč skutečně lze považovat za škodu ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák. Pokud tuto částku za škodu bez dalšího považovaly, mělo to za následek, že v uvedeném ohledu je napadené usnesení rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. pokud jde o výrok o náhradě škody, rozhodnutím, které spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a to ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jako součást předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Okresního soudu v Prostějově. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila poklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V rámci nového projednání věci Okresní soud v Prostějově stanoví výši škody způsobené trestným činem tak, aby to odpovídalo ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., a odstraní i další vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu. Poté o vině obviněného, trestu a náhradě škody znovu rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec