ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.236.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 236/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2002 dovolání obviněného M. M. podané v trestní věci Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 2 T 164/2000 proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 6 To 8/2002, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 6 To 8/2002, a rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 2 T 164/2000, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Domažlicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 2 T 164/2000, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva a půl roku. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ambulantní ochranné léčení psychiatrické se sexuologickým zaměřením.
Proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích podali odvolání okresní státní zástupce v Domažlicích a obviněný M. M. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 6 To 8/2002, k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině a výroku o uložení ochranného léčení znovu ve věci rozhodl tak, že obviněnému podle §241 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody na dva roky, přičemž jeho výkon podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. s použitím ust. §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou a půl roku a zároveň vyslovil nad obviněným dohled. Odvolání obviněného Krajský soud v Plzni podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný M. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni s tím, že namítl dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný poukázal na to, že jedním ze zákonných znaků trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. je násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí jako součást jednání pachatele. V návaznosti na to vytkl, že byl uznán vinným skutkem, který jak byl popsán v rozsudku Okresního soudu v Domažlicích a jak z něho vycházel i Krajský soud v Plzni, tento zákonný znak nevykazuje. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle zjištění Okresního soudu v Domažlicích se obviněný dopustil trestného činu tím, že 5. 5. 1999 večer nejméně ve dvou případech a 6. 5. 1999 ráno nejméně dvakrát na blíže nezjištěném místě v lesním porostu u obce M., okr. D., vykonal s poškozenou V. N. přes její odpor pohlavní styk, ačkoli poškozená se bránila tím, že jej kopala a odstrkovala od sebe.
Trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném v době spáchání skutku se dopustil ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutil ženu k souloži. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že Okresní soud v Domažlicích považoval trestný čin za spáchaný tím, že obviněný násilím donutil ženu k souloži.
Dovolání obviněného je ovšem nutno přisvědčit v tom, že zjištěný skutek byl ve výroku i v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Domažlicích popsán tak, že žádné konkrétní zjištění nenaplňuje zákonný znak „násilí“. Tomuto zákonnému znaku neodpovídá zjištění, podle něhož obviněný vykonal s poškozenou pohlavní styk „přes její odpor“. Toto zjištění totiž nevyjadřuje nic v tom směru, jakým způsobem byl tento odpor překonán, eliminován, resp. proč od něj poškozená upustila. Ve zjištění, že obviněný vykonal pohlavní styk s poškozenou „přes její odpor“, není nezbytně zahrnuto, že obviněný se proti poškozené dopustil násilí. Ani ta část skutkových zjištění, která je v rozsudku Okresního soudu v Domažlicích popsána tak, že „poškozená se bránila tím, že obviněného kopala a odstrkovala od sebe“, nijak necharakterizuje jednání obviněného jako násilí. Lze konstatovat, že citovaná zjištění Okresního soudu v Domažlicích popisují chování poškozené, ale nevyjadřují nic ohledně jednání obviněného.
Výrok o vině trestným činem znásilnění mohl přicházet v úvahu jen ve vztahu k takovému skutku, jehož součástí by bylo i násilí ze strany obviněného jako součást jeho jednání. V posuzovaném případě Okresní soud v Domažlicích jako trestný čin znásilnění posoudil skutek, jehož součástí – jak byl tento skutek v rozsudku popsán – výslovně není násilí obviněného proti poškozené. Skutek zjištěný Okresním soudem v Domažlicích byl proto nesprávně právně posouzen.
Na tomto nesprávném právním posouzení skutku spočívá i rozsudek Krajského soudu v Plzni, který ponechal výrok o vině nedotčený. Tím je naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho obviněný namítl v dovolání.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a jako vadnou část předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu v Domažlicích. Kromě toho Nejvyšší soud zrušil i další rozhodnutí, která na zrušené rozsudky obsahově navazovala a která jejich zrušením pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Domažlicích Nejvyšší soud přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec