ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.243.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 243/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. června 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného PhDr. J. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2003, č. j. 5 To 30/02-4173, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 14/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2001, č. j. 3 T 14/99 3539, byli obviněný PhDr. J. M. společně s obviněnou Ing. A. M. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. na tom skutkovém základě (zkráceně), že v časovém rozmezí od 29. 3. 1996 do 10. 7. 1996 v P. vyvedli akcie z majetku investičního fondu C. I., a. s., prostřednictvím majetkových účtů JUDr. J. O. u S. p. c. p. a prostřednictvím převodu za pomoci společnosti G., s. r. o., a T., s. r. o., tak, že oba obvinění jako jednatelé a jediní akcionáři společnosti S. b., a. s., nejdříve skoupili větší množství akcií C. I., a. s., a od konce roku 1995 vyvíjeli různé činnosti směřující k cíli tento fond ovládnout, postupně různými odměnami a přesvědčováním o nezbytnosti ochrany portfolia investičního fondu přiměli členy představenstva C. I., a. s., k převodu akcií firem B. K., a. s., K. K., a. s., M., a. s., S. O., a. s., S. g. z., a. s., T., a. s., V. o. a s., a. s., S., a. s., Ž. Ž. n. S., a. s., K. K., a. s., V. M., a. s., M., a. s., a M., a. s., v rozsudku blíže specifikovaném počtu kusů, na soukromý účet JUDr. J. O. vedený na S. p. c. p., kde měly být tzv. deponovány, přičemž již dne 4. 4. 1996 byly akcie Ž., Ž. n. S., a. s., z tohoto účtu z příkazu obviněné Ing. A. M., prostřednictvím firmy G., s. r. o., prodány, dále dne 11. 4. 1996 obviněná zneužila plné moci členů představenstva C. I. Ing. A. M. a Ing. P. P., neboť na jejich základě dala pokyn společnosti G., s. r. o., k převodu akcií na účet tohoto obchodníka s cennými papíry a k jejich prodeji z tohoto účtu, následně pak došlo dne 12. 4. 1996 k prodeji akcií podniku S. g. z., a. s., přičemž částku po odečtení provize pro společnost G., s. r. o., ve výši 31.132.000,- Kč za prodané akcie Ž. a G. z. S. nechala převést příkazem dne 15. 4. 1996 na účet společnosti F., s. r. o., tyto peníze zde byly vyzvednuty v hotovosti tehdejším právním zástupcem obviněných JUDr. V. a předány obviněným proti podpisu na stvrzenky společnosti A., s. r. o., přičemž dále dne 12. 4. 1996 byly akcie společnosti K. K., a. s., bezúplatně převedeny na firmu obviněných S. b., a. s., odkud byly rozprodány, peníze do fondu C. I. předány nebyly, zbývající akcie, které byly na účtu obchodníka s cennými papíry G., s. r. o., zablokovány až do dne 28. června 1996 na základě rozhodnutí odboru kapitálového dozoru Ministerstva financí ČR, po tomto odblokování nechali obvinění dne 9. 7. 1996 akcie s výjimkou akcií společnosti M., a. s., které přestaly být v mezidobí veřejně obchodovatelné, převést společností G. na nově zřízený účet JUDr. J. O. vedený u S. p. c. p., přičemž dne 10. 7. 1996 došlo za využití nosiče informací k pokynu převodu akcií z majetkového účtu J. O. na společnost S. b., a. s., prostřednictvím diskety společnosti T., s. r. o., kterou obvinění nechali zakoupit a tuto společnost řídili prostřednictvím nastrčených osob, zejména pak prostřednictvím své sekretářky V. S. a dalších zaměstnanců, přičemž společnost T. nechal ze svědkyně V. S. převést na sebe obviněný PhDr. J. M. dne 3. 6. 1996, akcie pak dále jménem S. b. prodali, peníze použili pro svoji potřebu, a takto svým jednáním způsobili investičnímu fondu C. I., a. s., škodu ve výši nejméně 71.600.000,- Kč.
Za to byl obviněný PhDr. J. M. odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu veškeré činnosti podléhající povolení podle zák. č. 248/1992 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech (zrušeno zák. č. 189/2004 Sb.) a podle zák. č. 591/1992 Sb. o cenných papírech ve znění pozdějších předpisů a dále spočívající v zákazu výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů v investičních fondech, investičních společnostech a ve společnostech zabývajícími se obchodováním s cennými papíry a to na dobu deseti let. Obviněnému PhDr. J. M. a obviněné Ing. A. M. byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené organizaci C. I., a. s., částku ve výši 71.600.000,- Kč. Poškozená společnost C. I., a. s., byla podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2003, č. j. 5 To 30/02-4173, bylo odvolání obviněného PhDr. J. M. proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný PhDr. J. M. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), d), g), a l) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný spatřuje v podjatosti předsedy senátu Městského soudu v Praze JUDr. K. K., přičemž v rámci svých námitek odkazuje na písemné odůvodnění odvolání (č. l. 53 - 56) ze dne 23. 9. 2000. Pochybení spatřuje obviněný rovněž v tom, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 3 T 14/99, bylo rozhodnuto, že podle §31 odst. 1 tr. ř. nebyl předseda senátu JUDr. K. K. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci. Důvodem k této námitce podjatosti bylo sdělení obviněného, že JUDr. K. se zná s dalším soudcem Městského soudu v Praze Mgr. G. a ten se zná s poškozeným PhDr. Š. V odůvodnění dovolání obviněný dále na straně 4 až 14 rekapituluje pochybení předsedy soudu prvního stupně spočívající ve způsobu rozhodování a provádění jednotlivých úkonů a opakuje námitky, které již uplatnil v předchozím trestním řízení.
Důvodnost dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. shledává obviněný v tom, že o termínu konání veřejného zasedání o odvolání na den 4. 12. 2003 byl vyrozuměn ve dnech 16. 10. 2003 a 3. 11. 2003, a přestože po zahájení veřejného zasedání jeho obhájce sdělil soudu, že byl dne 3. 12. 2003 kolem 19.00 hodin telefonicky vyrozuměn obviněným, že je hospitalizován v M. a z účasti na veřejném zasedání se omlouvá, bylo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Obhájce obviněného v den konání veřejného zasedání založil do spisu fax s textem, ve kterém bylo uvedeno jméno obviněného a na razítkách v azbuce „ch. m. p. U. L.“ s datem 4. 12. 2003, kterou prezentoval jako omluvu klienta. Obviněný pak uvádí argumenty proti závěru odvolacího soudu, že text azbukou psala obviněná M., což odvolací soud dovodil porovnáním písemností založených ve spise s textem písemnosti předložené obhájcem a dále s odkazem na úřední záznam o telefonickém rozhovoru mezi ním a pracovnicí kanceláře obhájce obviněného slečnou K., kdy k jeho dotazu, odkud byla zpráva zaslána, mu sdělila, že ji zaslala paní M. V doplnění dovolání ze dne 31. 3. 2004 obviněný přiložil zprávu Městského zdravotnického zařízení Ch. městské polikliniky prokazující jeho tvrzení. Podle názoru obviněného tak nebylo možno konat veřejné zasedání dne 4. 12. 2003 v jeho nepřítomnosti, neboť se jednalo o případ nutné obhajoby, z účasti u veřejného zasedání byl řádně omluven a nesouhlasil s konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti. Stejně tak nebylo možné v jeho nepřítomnosti realizovat důkazy čtením znaleckých posudků bez jeho souhlasu a provádět dokazování bez jeho účasti tak, jak to učinil odvolací soud. Takovým postupem odvolacího soudu došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle ustanovení 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že ačkoliv to bylo z hlediska naplnění objektivní stránky projednávaného trestného činu nesmírně důležité, nalézací soud se vůbec nezabýval a odvolací soud velmi okrajově otázkou, že on a obviněná Ing. M. jsou akcionáři C. I., a. s., neboť nakoupili akcie za cca 40.000.000,- Kč a škoda tak vznikla rovněž jim. Tato škoda je částečně i doložena znaleckým posudkem. Naplnění tohoto dovolacího důvodu je rovněž spatřováno v tom, že úvaha o vině trestným činem podvodu se jeví jako nepřiléhavá a neodpovídající provedenému dokazování a do úvahy přichází spíše právní kvalifikace např. podle ustanovení §248 tr. zák. či ustanovení §255 tr. zák.
Důvody dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle názoru obviněného spočívají v tom, že jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, č. j. 3 T 14/99-3539, bylo napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze podle §256 tr. ř. zamítnuto nedůvodně, neboť je zřejmé, že v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal k projednání a rozhodnutí jinému věcně a funkčně příslušnému soudu. Současně navrhl, aby předseda senátu Městského soudu v Praze ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. podal návrh na odklad výkonu rozhodnutí uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se písemně vyjádřil k jednotlivým dovolacím důvodům uvedeným obviněným. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že až na jednu výjimku nelze z námitek obviněného dovodit, že pro poměr soudce JUDr. K. K. k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, jakož i dalším osobám přímo v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. vyjmenovaným, lze mít pochybnosti, že jmenovaný soudce nemůže nestranně rozhodovat. V této části dovolání obviněného nekoresponduje s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Naopak pokud obviněný naplnění citovaného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že předseda senátu JUDr. K. K. se zná s dalším soudcem Městského soudu v Praze Mgr. G., který se dále zná s poškozeným PhDr. Š. a dovozuje z této skutečnosti podjatost JUDr. K., hodnotí státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dovolání v této části za zjevně neopodstatněné. Obviněný ve svém dovolání totiž neuvedl nic, z čeho by bylo možno dovodit, že kolegialita soudců Městského soudu v Praze JUDr. K. a Mgr. G. zakládá podezření o nestrannosti rozhodování JUDr. K. v dané věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že odůvodnění konání veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 4. 12. 2003 věnoval soud značnou pozornost a s jeho závěry souhlasí. Obviněný v minulosti v pěti případech zmařil konání veřejného zasedání, přičemž odkazoval na zdravotní problémy. V případě veřejného zasedání, které se mělo konat ve dnech 4. až 5. 12. 2003 ošetřující lékařka soudu sdělila, že z lékařského hlediska obviněnému nic nebránilo v účasti u veřejného zasedání. Je dále nepochybné, že obviněný byl o konání veřejného zasedání konaného dne 4. 12. 2003 u Vrchního soudu v Praze vyrozuměn ve dnech 16. 10. a 3. 11. 2003. Za této situace obviněný v 18.10 hodin dne 3. 12. 2003 navštěvuje terapeutické oddělení Ch. městské polikliniky v M. z důvodu hypertonických potíží a svému advokátovi téhož dne kolem 19.00 hodin sděluje, že je „hospitalizován“ v M. a tím omlouvá svoji účast u veřejného zasedání konaného následujícího dne u Vrchního soudu v Praze, současně trvá na své účasti u veřejného zasedání. Z lékařské zprávy přiložené k dodatku dovolání však vyplývá, že obviněný nebyl hospitalizován ve shora uvedeném zařízení v M., ale dne 3. 12. 2003 v 18.10 hodin mu byla poskytnuta lékařská pomoc a byly naplánovány další kontroly ve dnech 4. 12. a 5. 12. 2003 z důvodu vyšetření EKG. Dne 5. 12. 2003 ošetřující lékař konstatoval zlepšení zdravotního stavu obviněného. Za této situace je pak otázka, zda obviněný měl vůbec v úmyslu se dostavit k veřejnému zasedání konanému dne 4. 12. 2003 u vrchního soudu, neboť objektivně zjištěné skutečnosti podporují závěr odvolacího soudu o účelovosti jednání obviněného a jeho snaze vyvolat průtahy v projednávání vlastní trestní věci. Pokud by měl obviněný vážný (a nikoli pouze jím deklarovaný) zájem na vlastní účasti u veřejného zasedání, musel by z M. odcestovat minimálně v dopoledních hodinách dne 3. 12. 2003, obviněný však uvedeného dne navštívil Ch. městskou polikliniku až v 18.10 hodin, kde byl do 5. 12. 2003 ambulantně monitorován jeho zdravotní stav v souvislosti s hypertonickými potížemi. Odvolací soud za této situace, s přihlédnutím k předešlému jednání obviněného, kdy opakovaně mařil konání veřejného zasedání, neuvěřil jeho verzi a přistoupil k projednání odvolání v jeho nepřítomnosti. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ztotožňuje s důvody Vrchního soudu v Praze, pro které dne 4. 12. 2003 neodročil konání veřejného zasedání a dovolání obviněného PhDr. J. M. hodnotí v této části jako zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že obviněný sice formálně deklaruje zmíněný dovolací důvod, avšak jím uplatněné námitky stojí mimo jeho rámec a obviněným není namítáno nic, z čeho by bylo možno dovodit výtku nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Obviněný v této části dovolání velmi nekonkrétně nabízí možnosti právní kvalifikace vlastního jednání podle §248 tr. zák. nebo §255 tr. zák., ale neuvádí jediný argument, který by takový závěr podporoval, pomine-li se jeho tvrzení, že je v předmětné trestní věci fakticky postaven i do role poškozeného. Pokud by obviněný podal dovolání pouze z tohoto důvodu, bylo by na místě odmítnout je postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky uplatněné obviněným v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. hodnotí státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství jak je výše uvedeno, považuje rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jako zjevně neopodstatněný.
Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného PhDr. J. M. je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Obviněným není v této části dovolání vzneseno nic, co by odůvodňovalo, že pro poměr předsedy senátu JUDr. K. K. k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, jakož i dalším osobám přímo vyjmenovaným v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., lze mít pochybnosti o jeho nestranném rozhodování. Námitky obviněný směřuje proti způsobu rozhodování a provádění jednotlivých úkonů předsedou senátu JUDr. K., který však opakovaně podle ustanovení §31 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že nemá žádný poměr k projednávané věci nebo osobám uvedeným v §30 odst. 1 tr. ř. a v této trestní věci mu tak nic nebrání v nestranném rozhodování. K těmto námitkám obviněného Nejvyšší soud nijak nepřihlížel a meritorně se jimi nezabýval, protože jde o námitky, které jsou mimo zákonný dovolací důvod a obsahově ho nenaplňují. K námitce podjatosti předsedy senátu městského soudu z důvodu, že předseda senátu je známým soudce téhož soudu Mgr. G., který je známým dr. Š., Nejvyšší soud shodně s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatuje, že tato je zjevně neopodstatněná. V této souvislosti lze zcela odkázat na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2001, č. j. 3 T 14/99-3483, jímž bylo rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. K. K. není vyloučen z vykonávání úkonů v této trestní věci a na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2001, č. j. Ntd 109/01-3703, kterým bylo rozhodnuto, že trestní věc obviněného PhDr. J. M. a Ing. A. M. se podle §25 tr. ř. Městskému soudu v Praze neodnímá. Oba soudy se touto námitkou zevrubně zabývaly, svoje rozhodnutí náležitě odůvodnily, přičemž Nejvyšší soud se s jejich argumentací ztotožňuje a nepovažuje za nutné k tomu již cokoliv dodat.
Dovolání podal obviněný dále z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, a tak došlo ke zkrácení obviněného na právu, aby jeho trestní věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Ze spisového materiálu je zřejmé, že obviněný byl o veřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2003 u Vrchního soudu v Praze řádně vyrozuměn dne 16. 10. a 3. 11. 2003. Ze zprávy předložené v doplnění dovolání obviněným se podává, že obviněný nebyl dne 3. 12. 2003 hospitalizován v Ch. městské poliklinice v M., ale pouze mu zde byla v 18.10 hodin poskytnuta lékařská pomoc s tím, že mu byly naplánovány kontroly na dny 4. 12. a 5. 12. 2003. Ošetřující lékařka obviněného při jeho poslední hospitalizaci soudu sdělila (s datem 29. 10. 2003), že u obviněného nebyly z lékařského hlediska nalezeny kontraindikace, které by znemožňovaly jeho účast u veřejného zasedání vrchního soudu ve dnech 4. a 5. 12. 2003 (koronární příhoda, ani jiné ischemické choroby srdeční nebyly prokázány, u jmenovaného byl zjištěn vysoký krevní tlak). Vzhledem k výše uvedenému a rovněž k tomu, že se u obviněného nejednalo o ojedinělou situaci náhlé překážky ze zdravotních důvodů a již v minulosti obdobným způsobem v pěti případech zmařil konání veřejného zasedání s odkazem na zdravotní problémy, dále též skutečnosti, že obvinění M. v průběhu trestního řízení neváhali opakovaně padělat důkazy, které by svědčily v jejich prospěch, faxová zpráva z M. nebyla ničím podložená, nelze vrchnímu soudu vytýkat, že opětovně neodročil konání veřejného zasedání dne 4. 12. 2003 a projednal odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti. Nejvyšší soud neshledal v takovém postupu vrchního soudu pochybení a konstatuje, že námitky obviněného jsou v této části dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V projednávaném případě jsou námitky uplatněné obviněným z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Obviněný v dovolání bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění uvádí, že jeho jednání by bylo možné právně kvalifikovat podle §248 tr. zák. nebo §255 tr. zák. a v předmětné trestní věci má i postavení poškozeného a dále, že úvaha soudu o vině trestným činem podvodu se obviněnému jeví nepřiléhavá a neodpovídající provedenému dokazování. Projednávaný trestný čin však obsahuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., přičemž Nejvyšší soud se s touto kvalifikací ztotožňuje a pro stručnost odkazuje především na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2001, č. j. 3 T 14/99-3539, ve kterém jsou na straně 151 až 153 podrobně rozvedeny úvahy soudu ohledně této právní kvalifikace s nimiž se ztotožnil i odvolací soud (viz str. 14 odůvodnění). Bylo totiž prokázáno, že obviněný se ke škodě fondu C. I., a. s., obohatil tím, že akcie z portfolia tohoto fondu v hodnotě 71.6000.000,- Kč, které podvodně vydával za svůj majetek, prodal a peníze použil pro svou potřebu, přičemž jednal nepochybně v úmyslu přímém, neboť, jak vyplývá i z jeho postupu, věděl, že předmětné akcie a tedy ani získaná částka za ně, mu nepatří. Oba soudy rovněž správně určily, že způsobená škoda je škodou velkého rozsahu ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák., a že výše způsobené škody zvyšuje nebezpečnost jednání obviněného pro společnost natolik, že podle §88 odst. 1 tr. zák. je použití trestní sazby podle §250 odst. 4 tr. zák. odůvodněné. S námitkou obviněného, že i on byl poškozeným, se vypořádal již vrchní soud, který na straně 14 napadeného rozhodnutí uvedl, že obviněný nenakládal protiprávně s akciemi tohoto investičního fondu, ale s akciemi z jeho portfolia, ke kterým však jako akcionář neměl žádný vlastnický vztah.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v níž je uvedeno „aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, se na posuzovaný případ vůbec nevztahuje, protože se týká jen věcí, v nichž bylo odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozsudku zamítnuto nebo odmítnuto z důvodů, které mají procesní povahu, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž došlo k meritornímu přezkoumání rozsudku odvolacím soudem. Je-li rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítnutí podle §253 odst. 3 tr. ř. chybné, znamená to, že obviněnému tím byl odňat přístup k druhé instanci. O takový případ se v posuzované věci nejedná, protože odvolání obviněného PhDr. J. M. bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné, tj. nikoli z procesních důvodů, a to po meritorním přezkoumání rozsudku podle §254 tr. ř.
Na posuzovaný případ se vztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v níž je uvedeno „byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“. To znamená, že o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se jedná tehdy, jestliže v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř., byl dán některý z jiných důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se tu tedy může uplatnit jedině ve spojení s jiným dovolacím důvodem.
Pokud obviněný PhDr. J. M. podal dovolání opřené o dovolací důvod podle
§265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř., přičemž uplatnil námitky, které tomuto dovolacímu důvodu svým obsahem sice odpovídaly, ale byly zjevně neopodstatněné, pak z toho logicky plyne, že zjevně neopodstatněné je též jeho dovolání opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Za tohoto stavu nemohl být shledán důvodným návrh obviněného na odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik