ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.261.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 261/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2002 o dovolání obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 3 To 750/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 14 T 49/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 14 T 49/2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu ustanovení §41 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že „ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 12 T 63/90 ze dne 24. 9. 1990 odsouzen pro trestný čin loupeže dle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, z jehož výkonu byl dne 21. 3. 1997 podmíněně propuštěn za současného stanovení zkušební doby v trvání 6 let, přesto opětovně dne 3. 10. 2000 kolem 01.00 hodin v O.-V. za hotelem B. fyzicky napadl poškozeného Z. Š., který se zde nacházel s K. F., jenž poškozenému nabízela sexuální služby tak, že ho uhodil do zátylku, přičemž poškozený upadl na zem, požadoval po něm vydání finanční hotovosti, neustále jej tlačil rukama do zad a odcizil mu dioptrické brýle v hodnotě 1.902,- Kč, peněženku v hodnotě 30,- Kč s finanční hotovostí ve výši 4.000,- Kč, osobní doklady, mobilní telefon zn. NOKIA 5110 v hodnotě 3.408,- Kč, klíče od osobního motorového vozidla a od chaty“. Obviněnému byl podle §234 odst. 1 tr. zák., za použití §42 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, když pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Odvolání, které proti uvedenému rozsudku podal obviněný J. D., Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 1. 2002 pod sp. zn. 3 To 750/2001 podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 3 To 750/2001, a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2001, sp.zn. 14 T 49/2001, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání do výroku o vině i do výroku o trestu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod, který spočívá na nesprávném právním posouzení skutku spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily jeho jednání jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., ač toto jednání mělo být podle něj posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. Podle názoru obviněného po objektivní stránce nebyl naplněn znak skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., pokud v průběhu trestní řízení nebyla provedeným dokazováním zjištěna skutečnost, že by použil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. Z toho dovozuje, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. Obviněný se rovněž neztotožňuje se závěrem soudů obou stupňů, že spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin ve smyslu §41 odst. 2 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Argumentuje zejména tím, že vzhledem k délce doby 10-ti let, která již uplynula od posledního odsouzení nebyla splněna hmotně právní podmínka ustanovení §41 odst. 1 tr. zák. k tomu, aby mohl být považován za zvlášť nebezpečného recidivistu, navíc k předchozímu odsouzení za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. soudy nemohly přihlížet, protože již mělo být zahlazeno.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a sám rozhodl rozsudkem tak, že odsouzeného uzná vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a uloží mu trest odnětí svobody v horní třetině zákonné trestní sazby.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Skutková zjištění nalézacího soudu považuje za správná a odpovídající provedeným důkazům. Zcela přiléhavá je i použitá právní kvalifikace skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. i posouzení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák., neboť se posuzovaného skutku dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., přičemž již tehdy byl posouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud poukazuje na to, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel své námitky nevznáší vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci, nýbrž odvolacímu soudu vytýká nesprávné zjištění skutku a právní posouzení jeho jednání, když svými výtkami míří výlučně do skutkových zjištění a z nich učiněných závěrů. Z výše uvedeného zákonného ustanovení také jednoznačně plyne, že dovolacím důvodem nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a pokud jde o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyplývá z něj, že Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotněprávního posouzení.
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu (§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.) přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posoudit hmotně právní posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud bude v rozporu právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí, se skutkem, jak je vy výroku rozhodnutí popsán.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle obsahu dovolání spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotněprávní posouzení věci.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nebylo dovolání podáno z důvodu stanoveného zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann