ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.272.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 272/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 4. 2010 o dovolání, které podal obviněný MUDr. P. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 3 To 428/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 95/2008, takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr.P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 3 T 95/2008, byl obviněný MUDr. P. Š. uznán vinným dvěma trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. l, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. l tr. zák. na dva a půl roku, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu samostatné pooperační lékařské péče na dvě léta. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněného MUDr. J. I.
O odvolání obviněného MUDr. P. Š., podaném proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 3 To 428/2009. Podle §258 odst. l písm. b), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Prostějově ohledně obviněného MUDr. P. Š. zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný MUDr. P. Š. byl uznán vinným dvojnásobným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. l tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. l tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. l tr. zák. na osmnáct měsíců. Znovu bylo rozhodnuto také o náhradě škody výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř.
Jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. l tr. zák., uvedený v bodě 1 výroku o vině, posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Prostějově spočíval v podstatě v tom, že obviněný MUDr. P. Š. dne 23. 11. 2005 v době od 17,00 hod. do 17,30 hod. na chirurgickém oddělení Nemocnice P. jako službu konající lékař poskytující pooperační péči pacientu J. V., který byl hospitalizován po laparoskopické operaci levostranné varikokély a u kterého došlo k závažným komplikacím v podobě krvácení do dutiny břišní, chybně vyhodnotil jeho stav jako orthostatický kolaps, ačkoli šlo o hemoragický šok, nesprávně tomu přizpůsobil medikamentózní léčbu, a přestože příznaky již neodpovídaly stanovené diagnóze, odešel od hemodynamicky nestabilního pacienta, ponechal ho pouze v péči zdravotních sester, v důsledku toho se stav pacienta prudce zhoršil tak, že se při opětovném přivolání lékařů kolem 17,25 hod. nacházel v závažném šokovém stavu, který byl způsoben kritickou ztrátou krve, vyústil v diseminovanou intravaskulární koagulopatii s následným multiorgánovým selháním a vedl ke smrti J. V., a to i přes bezprostřední mohutnou opakovanou resuscitaci spojenou s revizními operacemi.
Jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. l tr. zák., uvedený v bodě 2 výroku o vině, posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Prostějově spočíval v podstatě v tom, že obviněný MUDr. P. Š. jako lékař chirurgického oddělení Nemocnice P., kde byla od 30. 8. 2004 do 4. 9. 2004 hospitalizována M. Č., při vypracování propouštěcí zprávy nevěnoval dostatečnou pozornost výsledkům histologického vyšetření dvou biologických vzorků žaludečního vředu pacientky, ačkoli tyto výsledky byly dne 3. 9. 2004 zaneseny do počítačového informačního systému nemocnice, tím přehlédl skutečnost, že jeden ze vzorků byl histologicky pozitivní ve smyslu zjištění nádorové infiltrace, a při vědomí, že výsledek druhého vzorku byl negativní, propustil pacientku s negativním nálezem, v důsledku čehož byla fatálně oddálena adekvátní péče, takže v době do 4. 6. 2006, kdy byla M. Č. opětovně hospitalizována, došlo u ní k masivnímu rozsevu nádorových buněk, dne 5. 6. 2006 jí musel být operativně odstraněn žaludek, žlučník a slezina a dne 30. 6. 2006 zemřela.
Obviněný MUDr. P. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Napadl výrok o vině a další navazující výroky. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Námitky proti výroku o vině trestným činem uvedeným v bodě 1 založil na tom, že postupoval lege artis, že jeho jednání nebylo v příčinné souvislosti s úmrtím poškozeného a že u něho nebylo dáno zavinění. Ve vztahu k výroku o vině trestným činem uvedeným v bodě 2 namítl, že mu byl přičten možný nedostatek v elektronickém informačním systému nemocnice. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
K bodu 1 výroku o vině
Skutková zjištění uvedená v bodě 1 napadeného rozsudku naplňují zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. l tr. zák., jehož se dopustil mimo jiné ten, kdo jinému z nedbalosti způsobil smrt.
Nejvyšší soud si je vědom zjištění soudů obou stupňů v tom směru, že situace poškozeného J. V. byla nepříznivě ovlivněna především závažnou chybou MUDr. T. H., který ho operoval a který mu měl provést laparoskopickou operaci levostranné varikokély, což bylo také vyznačeno v písemné dokumentaci, avšak ve skutečnosti provedl chirurgický zákrok na pravé (tj. opačné) straně a na jiné žíle. Poškozený se tak bezprostředně po operaci ocitl v péči obviněného MUDr. P. Š. za okolností, kdy se písemná dokumentace, kterou měl obviněný k dispozici, významně rozcházela se skutečností.
Jestliže obviněný na počátku náhlého zhoršení zdravotního stavu poškozeného usoudil, že jde o orthostatický kolaps, a nechal poškozenému aplikovat příslušné medikamenty, lze jeho postup akceptovat jako postup lege artis. Potud je postup obviněného v podstatě kladně hodnocen také znaleckým posudkem ústavu, který vypracovala 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. To však již nelze vztahovat na postup, který následoval a který již není možné hodnotit ve prospěch obviněného ani se zřetelem ke znaleckému posudku ústavu.
V dalším stádiu obviněný výrazným způsobem vybočil z mezí přijatelného postupu léčebné péče. Reakce organismu poškozeného na aplikované medikamenty totiž ani zdaleka neodpovídala tomu, čeho jimi mělo být dosaženo, zejména rychlého a citelného zvýšení krevního tlaku. Absence zamýšleného účinku podaných medikamentů ve spojení se stále se zhoršujícím stavem poškozeného znamenala evidentní zpochybnění správnosti stanovené diagnózy a zvoleného léčebného postupu. Z tohoto hlediska se obviněný věcí nezabýval, setrval na svém původním závěru a neidentifikoval skutečnou podstatu celé komplikace, která spočívala v krvácení do dutiny břišní a nabyla povahy hemoragického šoku. Lze konstatovat, že aplikovaná léčba, která měla zajistit razantní zvýšení krevního tlaku, ve svých důsledcích vyzněla naopak jako faktor zesilující krvácení do dutiny břišní a podporující rozvoj hemoragického šoku. K tomu přistupuje okolnost, že obviněný od poškozeného odešel a ponechal ho v péči zdravotních sester, ačkoli ten byl z hlediska hemodynamiky v jasně nestabilizovaném stavu. Obviněný tím jen dal najevo, že stanovenou diagnózu a zvolený léčebný postup nemění. Je tedy namístě závěr, že diagnóza, kterou obviněný stanovil, a léčebný postup, který zvolil, se objektivně míjely se skutečnou povahou pooperačních komplikací ve zdravotním stavu poškozeného. Proto je sotva možné popsaný postup obviněného označit za postup lege artis, jak se toho obviněný dožadoval v dovolání.
Důsledkem chybné diagnózy a neadekvátního léčebného postupu obviněného bylo to, že zdravotní stav poškozeného se rozvojem hemoragického šoku zhoršil do té míry, že jeho život již nemohla zachránit ani resuscitace a revizní operace. Z toho je zřejmá příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a smrtelným následkem. Lze sice uvažovat o vlivu ještě dalších okolností, avšak příčinný význam posuzovaného jednání obviněného dosáhl takového stupně, že ho lze charakterizovat jako dominantní.
Zavinění obviněného ve formě nevědomé nedbalosti podle §5 písm. b) tr. zák. úzce souvisí s předvídatelností poruchy, která na zdraví poškozeného skutečně nastala, a s předvídatelností smrtelného následku pro případ, že tato porucha nebude adekvátně léčena. Obviněný setrval na chybné diagnóze a nesprávném léčebném postupu za situace, která zřetelně ukazovala na to, že ve skutečnosti nejde o orthostatický kolaps, ale o mnohem závažnější komplikaci ve zdravotním stavu poškozeného. Tato komplikace se navenek demonstrovala způsobem, z něhož se reálně nabízelo, že jde o vnitřní krvácení, zejména s ohledem na povahu operace, kterou poškozený bezprostředně předtím prodělal a která spočívala v operačním výkonu v oblasti břicha, zvláště když šlo o zákrok zasahující žílu. Obviněný pracoval jako lékař s mnohaletou praxí v oboru chirurgie a disponoval proto znalostmi a zkušenostmi, které mu umožňovaly včas korigovat původní diagnózu a léčebný postup. Lze tedy uzavřít, že obviněný vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že původní diagnóza a zvolený léčebný postup jsou chybné a že setrváním na nich může způsobit smrt poškozeného. Okolnost, že ohledně operace poškozeného měl obviněný k dispozici informace, které neodpovídaly skutečně provedenému operačnímu výkonu, sice snižuje míru jeho zavinění, ale rozhodně nemůže odůvodnit závěr o nedostatku zavinění vůbec. I z těch informací, které obviněný měl, bylo zřejmé, že poškozený prodělal operační výkon v oblasti břicha a že šlo o výkon na žíle. Bez ohledu na to, že operační výkon byl ve skutečnosti proveden na opačné straně a na jiné žíle, byly uvedené informace dostatečné k tomu, aby při stavu, do něhož poškozený upadl, obviněný předvídal reálnou možnost vnitřního krvácení do dutiny břišní jako formu pooperačních komplikací. Závěr soudů ohledně zavinění obviněného je tedy plně akceptovatelný.
K bodu 2 výroku o vině
Také skutková zjištění uvedená v bodě 2 napadeného rozsudku naplňují zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. l tr. zák.
Názor, že právní posouzení skutku je nesprávné, obviněný vyvozoval ze svého tvrzení, podle něhož pracoval s jedním vzorkem proto, že jen jeden vzorek se objevil v počítačovém informačním systému nemocnice. Tato námitka je polemikou se skutkovým zjištěním soudů, které dospěly k závěru, že do počítačového informačního systému nemocnice byly zaneseny oba vzorky, a to již dne 3. 9. 2004, tedy před propuštěním poškozené M. Č. a před tím, než obviněný vypracoval propouštěcí zprávu. Toto skutkové zjištění soudy učinily na podkladě důkazů, kterými byl objasněn chod počítačového informačního systému nemocnice a způsob ukládání, uchovávání a používání údajů systému. Soudy hodnotily tyto důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a své hodnotící úvahy vysvětlily logickým, jasným, přehledným a srozumitelným způsobem, aniž jakkoli vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Soudy se zabývaly i možností takové chyby v počítačovém informačním systému nemocnice, jakou namítal obviněný, a došly k závěru, že v obecné rovině tato možnost sice hypoteticky existuje, ale v posuzované věci není rozumného důvodu k úsudku, že k ní skutečně došlo.
V této souvislosti pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že námitky směřující proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, nejsou dovolacím důvodem. Pokud je dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. „nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení”, rozumí se tím právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V souladu s tímto konceptem uvedeného dovolacího důvodu se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Z toho, co bylo uvedeno v předcházejícím odstavci tohoto usnesení, je zřejmé, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Prostějově, která v napadeném rozsudku akceptoval také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není v otázce počtu vzorků zanesených do počítačového informačního systému nemocnice žádný extrémní rozpor. To, že obviněný nesouhlasí se zjištěním soudů a že se neztotožňuje s tím, jak hodnotily důkazy, z nichž uvedené zjištění vyvodily, je mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu.
Závěrem k podanému dovolání
Z podnětu podaného dovolání neměl Nejvyšší soud důvodu cokoli měnit na výroku o vině obviněného, což se týká výroku o vině oběma trestnými činy. K tomu, co bylo možné hodnotit ve prospěch obviněného, Krajský soud v Brně odpovídajícím způsobem přihlédl v napadeném rozsudku tím, že na rozdíl od Okresního soudu v Prostějově posoudil každý z obou skutků jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. l tr. zák., a nikoli též podle přísnějšího ustanovení §224 odst. 2 tr. zák.
Proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného MUDr. P. Š. podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec