ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.274.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 274/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2003 o dovoláních obviněných A. Ž. a S. S. Ž., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 7 To 89/02, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 2/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného A. Ž. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné S. S. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 48 T 2/2002, byl obviněný A. Ž. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a obvinění S. S. Ž. (nadále S. Ž.) a L. Ž. pomocí k trestnému činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §234 odst. 1 tr. zák. Obviněný A. Ž. byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák., §29 odst. 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody na šestnáct let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §29 odst. 1 tr. zák. soud rozhodl, že se doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává. Obviněná S. Ž. byla odsouzena podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta a šest měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice
s ostrahou, a obviněný L. Ž. podle §234 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák.
k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 10. 2000, sp. zn. 1 T 518/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla všem třem obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené K., p., a. s. - agentura P., se sídlem V. 72, P., škodu ve výši 181.588,- Kč a obchodní společnosti Q-F., spol. s r. o., se sídlem V. 4, P., škodu ve výši 6.221,80 Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody byla tato obchodní společnost podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněnému A. Ž. byla podle
§228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené K., p., a. s. - agentura zvláštních služeb, se sídlem P., T. 5, škodu ve výši 22.672,- Kč a podle §229
odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená pojišťovna se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a obvinění A. Ž., S. Ž. i L. Ž. Rozsudkem Vrchního soudu
v Praze ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 7 To 89/02, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 2 tr. ř. zčásti zrušen, a to z podnětu odvolání obviněného A. Ž. a státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (podaného v neprospěch obviněného A. Ž.) ohledně tohoto obviněného podle §258 odst. 1 písm. f) tr. ř. ve výroku
o náhradě škody, jímž byl uznán povinným nahradit poškozené obchodní společnosti
Q-F., spol. s r. o., škodu ve výši 6.221,80 Kč a jímž byla tato obchodní společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních;
z podnětu odvolání obviněných S. Ž. a L. Ž. ve výrocích o vině, trestu i povinnosti k náhradě škody, které se jich týkaly. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněná S. Ž. byla uznána vinnou trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzena podle §251 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Obviněný L. Ž. byl zproštěn obžaloby pro trestný čin nadržování podle §166 odst. 1 tr. zák.
Podle zjištění soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, se obviněný A. Ž. trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. dopustil tím, že v blíže nezjištěnou dobu nejpozději od 16:45 hod. dne 12. 10. 2000 do 01:00 hod. dne 13. 10. 2000 v P., v prodejně Q-F., zatáhl smyčku prádelní šňůry kolem krku M. H., ležícího na posteli, volný konec šňůry zatížil, takže poškozenému zamezil dýchání a způsobil mu smrt v důsledku udušení, a to proto, aby se mohl zmocnit peněz a věcí v prodejně, a poté odtud odnesl tržbu 6.221,80 Kč a zboží ze sortimentu prodejny v ceně 184.605,80 Kč ke škodě Q?F., spol. s r. o., a ke škodě
M. H. odcizil věci v celkové hodnotě nejméně 57.950,- Kč.
Obviněná S. Ž. se trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustila podle zjištění odvolacího soudu v podstatě tím, že dne 13. 10. 2000 převzala od obviněného A. Ž. věci, které odcizil v prodejně Q-F. ke škodě této obchodní společnosti a ke škodě poškozeného M. H., a ačkoliv o jejich původu věděla, část jich téhož dne předala k prodeji do zastavárny P. P. v J., převzala za ně částku nejméně 40.000,- Kč a poté dne 14. 10. 2000 na témže místě předala další věci za částku 10.000,- Kč.
Obvinění A. Ž. a S. Ž. podali proti rozsudku Vrchního soudu v Praze prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání.
K dovolání obviněného A. Ž.
Obviněný A. Ž. podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku
o trestu a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř. Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., trestným činem vraždy byl uznán vinným na základě jediného nepřímého důkazu (výpovědi manželky), opatřeného před sdělením obvinění. Vytýkal, že nesprávně byl uznán vinným zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1
tr. zák. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřoval
v tom, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, protože podmínky §29 odst. 2 tr. zák. pro uložení výjimečného trestu nebyly splněny. Podle dovolatele postrádá rozsudek odvolacího soudu výrok, jímž by bylo rozhodnuto o jeho odvolání, čímž je podle něj dán též důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k)
tr. ř. Obviněný uzavřel, že fakticky bylo jeho odvolání zamítnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b písm. a) až k) tr. ř., a proto je dán i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze i rozsudek Městského soudu
v Praze zrušil a aby státnímu zástupci přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto
o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí \"bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí\".
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto způsobem, který se fakticky rovnal jeho zamítnutí, pokud jde o vinu a trest, poté, co odvolací soud na podkladě odvolání obviněného a státního zástupce meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný v souladu s takto vyloženými podmínkami poukázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Ze znění citovaného ustanovení plyne, že dovoláním lze vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné či neúplné dokazování, nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Musí jít o námitky, že nesprávně byl po právní stránce posouzen skutkový stav zjištěný soudem.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které převážně směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Praze a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Vrchní soud v Praze. Týká se to jak námitek, směřujících konkrétně proti způsobu hodnocení svědecké výpovědi manželky, tak i těch, jimiž bylo obecně vytýkáno porušení procesních ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Z povahy těchto námitek je evidentní, že vytýkané vady mají povahu vad skutkových, nikoliv právních.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl relevantně uplatněn ani námitkou, že obviněný neměl být uznán vinným zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák., neboť ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani odvolacího soudu jako zvlášť nebezpečný recidivista označen nebyl. Pokud soud prvního stupně zmínil tuto okolnost v odůvodnění rozsudku, chtěl toliko zdůraznit závažnost trestného činu, pro který byl již obviněný potrestán, a činu, který posuzoval.
Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř., namítal vady, které nejsou způsobilé obsahově naplnit nejen tento, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř.
Obviněný uplatňoval i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ve smyslu tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen přípustný druh trestu, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Pachatele trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. lze podle
§219 odst. 2 tr. zák. potrestat odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem. Byl-li obviněný odsouzen k výjimečnému trestu, tj. trestu odnětí svobody na šestnáct let, nelze z hledisek citovaného dovolacího důvodu vytýkat, že mu byl uložen nepřípustný druh trestu a trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin vraždy podle §219 odst. 2 písm. h)
tr. zák., jak též obviněný zmínil.
Výjimečným trestem se podle §29 odst. 1 tr. zák. rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že výjimečný trest není samostatným druhem trestu, ale že jde o trest odnětí svobody, který lze uložit za podmínek uvedených v §29 odst. 1, 2 tr. zák. Lze-li pachatele trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. potrestat mimo jiné i výjimečným trestem, nemohl obviněný vytýkat, že mu byl uložen nepřípustný druh trestu, poněvadž výjimečný trest není zařazen do výčtu druhů trestů podle §27 tr. zák., ale jedná se o trest odnětí svobody. Podstata jeho námitek tak směřovala vůči výměře trestu odnětí svobody, nikoliv vůči druhu uloženého trestu. Byl?li obviněný odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody na šestnáct let, byl mu výjimečný trest odnětí svobody evidentně uložen v jeho mírnější alternativě, jíž se rozumí trest odnětí svobody nad patnáct let až do dvaceti pěti let, a nelze proto namítat, že by se tak stalo ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za uvedený trestný čin.
Pokud i v těchto souvislostech dovolatel argumentoval tím, že byl nesprávně hodnocen jako zvlášť nebezpečný recidivista, je jeho námitka, jak již bylo vyloženo, nesprávná a vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. též nevěcná.
Odkázal-li tedy obviněný v dovolání na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., namítal vady, které nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání nenaplňují.
Obviněný konečně poukázal i na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k)
tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V napadeném rozsudku žádný výrok nechybí ani není neúplný. Obviněný podal odvolání proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti výroku o vině, proti výroku o trestu i proti výroku o náhradě škody. Z podnětu odvolání obviněného i
státního zástupce odvolací soud napadený rozsudek podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal ve všech jeho výrocích. Protože výrok o vině i výrok o trestu shledal správným a vady zjistil toliko ve výroku o povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené obchodní společnosti Q-F., spol. s r. o., rozhodl odvolací soud tak, že
z podnětu obou podaných odvolání podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku soudu prvního stupně výrok o náhradě škody označené obchodní společnosti, a to jak ve výroku, jímž byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody, tak i ve výroku, jímž byla podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozená obchodní společnost odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Postup a způsob rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s dikcí §258 odst. 2
tr. ř. Podle §258 odst. 2 tr. ř. jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Protože odvolací soud zjistil vadu v dílčím, oddělitelném výroku o náhradě škody obchodní společnosti
Q-F., spol. s r.o., zrušil správně pouze tuto oddělitelnou část napadeného rozsudku, aniž by ve vztahu k označené poškozené obchodní společnosti učinil nové rozhodnutí. To, že výroky o vině i trestu shledal správnými, vyjádřil tím, že je ponechal beze změny, aniž by to muselo být vyjádřeno zvláštním výrokem. Odvolání obviněného ve vztahu k výroku o vině a výroku o trestu nebylo možno zamítnout. Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Ve smyslu citovaného ustanovení postupuje odvolací soud jen tehdy, jestliže je odvolání nedůvodné v celém rozsahu, nelze jej zamítnout pouze zčásti.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného A. Ž. je ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. podáno z jiného důvodu, než je uveden
v §265b tr. ř., a ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl.
K dovolání obviněné S. Ž.
Obviněná S. Ž. dovolání zaměřila proti výroku o vině i výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu a poukázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že odvolací soud nereagoval na podstatné vady řízení, v němž bylo mimo jiné porušeno i právo obhajoby, nepřihlížel k výhradám, že spoluobvinění, jejichž zájmy si odporovaly, byli po nikoliv zanedbatelnou dobu zastoupeni jedním obhájcem. Nesouhlasila se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, a to zejména s těmi, které se vztahovaly k datu 13. 10. 2000. Uvedla, že při prodeji věcí 13. 10. 2000 nevěděla, že jde o věci získané trestnou činností, a proto měla být obžaloby zproštěna. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná S. Ž. podala dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
S poukazem na tento dovolací důvod lze namítat, jak již bylo vyloženo v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí o dovolání obviněného A. Ž., že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ač o trestný čin nejde nebo jde
o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Jinými slovy, vytýkat je možné toliko vady právní ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudem. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž je opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí
i věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu dovolání podle §265b tr. ř.
Z obsahu dovolání obviněné vyplývá, že uplatnila námitky dvojí povahy. Jednak zevrubně rozváděla procesní situaci, charakterizovanou tím, že ona i další spoluobvinění, ač si jejich zájmy odporovaly, byly po značnou dobu obhajováni jedním obhájcem. Vyvozovala, že důkazy, které byly za takové situace opatřeny, jsou neúčinné a nelze je v řízení před soudem použít; současně vyjádřila přesvědčení, že tak bylo významně porušeno její právo na obhajobu. Je evidentní, že takto vytýkané vady, jimiž obviněná zpochybňovala správnost procesního postupu orgánů činných v trestním řízení a ve svých důsledcích i správnost skutkových zjištění, která učinil odvolací soud, mají povahu vad procesních a skutkových, nikoliv právních. Shodně je třeba uzavřít i ve vztahu k námitce, že odvolací soud nesprávně posoudil její jednání ze 13. 10. 2000 jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., poněvadž nevěděla, že věci pocházely z trestné činnosti obviněného A. Ž. Obviněná tak zpochybnila správnost skutkových zjištění odvolacího soudu, který jednání obviněné popsal tak, že i dne 13. 10. 2000 věděla o tom, že věci, které prodávala v zastavárně, byly odcizeny obviněným A. Ž., od něhož je převzala. Své dovolání založila na skutkových námitkách, jimiž se domáhala změny skutkových zjištění, a následně ze změny těchto zjištění vyvozovala, že se nedopustila trestného činu. I v tomto případě mají vytýkané vady povahu vad výlučně skutkových.
Ačkoli obviněná deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítla ve skutečnosti vady skutkové a procesní, které nejsou způsobilé obsahově naplnit nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b
tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
Nejvyšší soud poznamenává, že obviněná podala dovolání nejprve z důvodu, který označila jako dovolací důvod podle §265b odst. 2 písm. g) tr. ř., jak je zřejmé
z podání obhájce ze dne 7. 12. 2002, které došlo Městskému soudu v Praze dne
17. 12. 2002. Obsah uplatněných námitek odpovídal dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze postupem podle
§265h odst. 1 tr. ř. vyzvala obhájce, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady obsahu dovolání. Poté obhájce učinil u Městského soudu v Praze další podání datované dnem 12. 2. 2003, které označil jako \"Doplnění dovolání …\" (došlo označenému soudu dne 18. 2. 2003), v němž uvedl, že obviněná podává dovolání z důvodů §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž obsah dovolání zůstal v podstatě beze změn. Protože důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. ř.) a lhůta k podání dovolání (§265e odst. 1 tr. ř.) obviněné S. Ž. uplynula dne 27. 1. 2003, nebylo k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nijak přihlíženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková