ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.299.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 299/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. března 2009 o dovolání obviněného F. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 To 564/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 T 71/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. 3 To 564/2008, byl k odvolání obviněného F. R. podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 3 T 71/2008, a podle §259 odst. 3 tr. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích znovu rozhodl tak, že uznal obviněného F. R. vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že dne 22. 9. 2007 okolo 20.15 hod. na silnici II. třídy č. 166 mezi obcemi Ch. – K. , okres Č. K. , řídil nákladní automobil zn. V. , u osady K. nezvládl v důsledku předchozího požití alkoholických nápojů levotočivou zatáčku, vyjel vpravo mimo komunikaci, kde čelně narazil do stromu, po nárazu bylo vozidlo odraženo zpět na vozovku, kde se převrátilo na levý bok, a po ošetření v nemocnici v Č. B. mu byla ve 22.00 hod. odebrána krev s výsledkem 1,08 g/kg alkoholu v krvi. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání osmnácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný F. R. prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, které splňuje náležitosti dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Obviněný spatřuje nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení v tom, že bez jeho souhlasu mu byla odebrána krev k provedení zkoušky na alkohol v krvi. Přestože otázka platného souhlasu s odběrem krve nebyla podle názoru obviněného soudy spolehlivě objasněna, soudy nevyhověly návrhu obhajoby, aby bylo dokazování doplněno znaleckým posudkem k posouzení jeho schopnosti dát validní souhlas k odběru krve. Zkouškou bylo zjištěno v jeho krvi 1,08 g/kg alkoholu a na tomto důkazu soud vybudoval závěr o jeho vině. Krev mu přitom byla odebrána v době, kdy jeho zdravotní stav byl takový, že nebyl schopen dát platný souhlas k odběru krve. Obviněný poukázal též na ustanovení §89 odst. 3 tr. ř., podle něhož důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit v trestním řízení. Obviněný dovodil s odkazem na řadu nálezů Ústavního soudu České republiky, že bylo porušeno nejen jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale i ustanovení §89 odst. 3 tr. ř. a ustanovení §79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů.
Obviněný F. R. navrhl vzhledem k těmto výhradám ke zjištění skutkového stavu a nesprávnému právnímu posouzení věci, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2008, č. j. 3 To 564/2008-88, a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. spáchá trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky ten, kdo, byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, způsobí-li takovým činem havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublíží na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný vytkl soudům obou stupňů nesprávné hodnocení důkazů, zejména opatření a hodnocení důkazu zkouškou k vyšetření hladiny alkoholu v krvi. Tím však zpochybnil učiněná skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně. Judikatura vychází z právního názoru, podle něhož dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Obviněný však ve skutečnosti uplatnil pouze skutkové námitky, jimiž napadl skutková zjištění soudů. Nejvyšší soud připomíná, že obdobné námitky jako námitky uplatněné v dovolání obviněný uplatňoval již v řízení před soudem prvního stupně i v řízení o odvolání a soudy obou stupňů se s nimi v souladu se zákonem přesvědčivě vypořádaly.
Podle §114 odst. 2 tr. ř. je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba, nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení.
Podle §5 odst. 1 písm. f) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je povinností řidiče kromě povinností uvedených v §4 podrobit se na výzvu policisty nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.
Podle §16 odst. 1 zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit cizí majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním. Podle §16 odst. 2 cit. zákona odbornému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu nebo jiných návykových látek včetně odběru biologického materiálu k jeho stanovení je povinna podrobit se osoba, která se požitím těchto látek uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky.
Krajský soud v Českých Budějovicích poukázal na zmíněná ustanovení právního řádu v odůvodnění svého rozsudku a uvedl, že výsledek zkoušky na alkohol v krvi na základě provedeného odběru ze dne 22. 9. 2007 ve 22.00 hod. nebyl produktem důkazu získaného nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení vůči obviněnému F. R. (§89 odst. 3 tr. ř.), který po poučení lékařem neprojevil nesouhlas s odběrem krve, neodmítl splnit zákonnou povinnost řidiče podle §5 odst. 1 písm. f) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a z ustanovení §16 cit. zák. č. 369/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů. K námitce obviněného uvedl, že lékař MUDr. A. R. neměl důvod vyplňovat příslušnou kolonku v protokolu o lékařském vyšetření na alkohol v krvi, protože kolonku je nutno vyplňovat jen tehdy, jestliže se vyšetřovaný odmítá podrobit odběru krve. Odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal i s námitkou obviněného, že výsledek odběru krve provedeného dne 22. 9. 2007 ve 22.00 hod. ještě dostatečně neosvědčuje skutečnost, že obviněný v době jízdy motorovým vozidlem měl hladinu alkoholu v krvi jedno či více promile. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na správné a podrobné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 92 až 93 spisu. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný namítl nezákonné provedení důkazu, jeho nesprávné právní hodnocení soudy i to, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem, zda byl schopen vzhledem ke svému tehdejšímu zdravotnímu stavu dát souhlas k odběru krve. Takové výhrady jsou však výhradami procesního charakteru (§2 odst. 5, 6 tr. ř., §114 tr. ř.), které ve svém důsledku směřují proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. 3 Tdo 966/2004).
Dovolací soud musí pro úplnost dodat, že neodpovídá skutečnosti námitka obviněného, že soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz znaleckým posudkem a že se tedy jedná o tzv. opomenutý důkaz. Ze spisu je zřejmé, že soud prvního stupně v hlavním líčení dne 10. 6. 2008 rozhodl usnesením, že se zamítá návrh na doplnění dokazování zmíněným důkazem. Naproti tomu Krajský soud v Českých Budějovicích provedl přečtením podle §211 odst. 5 tr. ř. důkaz znaleckým posudkem znalce prim. MUDr. M. B. , Ph.D., ze dne 16. 8. 2008, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci sám znovu rozhodl. Odvolací soud může sám rozhodnout ve věci, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Při odůvodnění rozsudku postupoval důsledně v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. a vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, včetně důkazu zmíněným znaleckým posudkem. Nejvyšší soud může jen výjimečně zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním, jestliže je to odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor se v této věci nejedná, protože skutková zjištění mají vazbu na provedené důkazy, které odvolací soud hodnotil logickým způsobem, při němž nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nesouhlas obviněného s tímto hodnocením a s učiněnými skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
Dovolání obviněného svým obsahem nenaplňuje uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek