ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.303.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 303/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2002 o dovolání obviněného Ľ. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 5 To 14/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 10/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ĺ. V. podal v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 10/2001 dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 5 To 14/2002, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2001.
V dovolání obviněný uvedl, že ho podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že výrok o jeho vině je opřen o neprocesní důkazy, to znamená o úkony, které nebylo možné použít jako důkaz. Poukázal na to, že svědky obžaloby byli pracovníci celního úřadu, kteří vypovídali o okolnostech, o nichž se dověděli při tzv. vytěžování obviněného při prvotních úkonech. Obviněný zdůraznil, že jiný důkaz ohledně subjektivní stránky trestného činu nebyl před soudy obou stupňů proveden. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Zejména pak je nutné konstatovat, že i když obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil v celém rozsahu pouze takové námitky, které obsahově tomuto ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nesprávné právní posouzení skutku znamená, že soud chybně posoudil zjištěný skutek jako nějaký trestný čin, ačkoli správně šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení znamená jiné chybné použití nějakého ustanovení trestního zákona, než je ustanovení vyjadřující samotnou právní kvalifikaci skutku, nebo chybné nepoužití takového ustanovení, ač správně mělo být použito. V posuzovaném případě však obviněný v dovolání neuvedl nic, co by mělo jakýkoli vztah k otázce právního posouzení skutku nebo k otázce jiného hmotněprávního posouzení. Obviněný v dovolání namítl jen to, že jako důkazy byly použity úkony, které takto použity být neměly. Jeho námitky tedy v celém rozsahu směřovaly proti skutkovému stavu, z něhož oba soudy při rozhodování vycházely, takže šlo o námitky týkající se otázky správnosti skutkových zjištění. Mezi dovolacími důvody, jak jsou vymezeny v §265b tr. ř., není ale žádný důvod, pro který by bylo možné napadnout pravomocné rozhodnutí proto, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, byl zjištěn nesprávně či neúplně, nebo proto, že skutkový stav byl zjištěn na podkladě důkazů, ke kterým nemělo být přihlíženo, apod.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec