ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.307.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 307/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 1. dubna 2009 dovolání obviněného P. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 67 To 370/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 69/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 21 T 69/2008, byl obviněný P. L. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a byl podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §41 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům o vině i trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 67 To 370/2008, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 67 To 370/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., zejména proto, že neužil násilí ani pohrůžky bezprostředního násilí, aby donutil poškozenou k souloži. Podle něj tento znak trestného činu nevyplývá z provedeného dokazování. Poukázal především na výpověď poškozené K. Z., o níž je přesvědčen, že jej v rozporu se skutkovou větou vyjádřenou ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a že soudy obou stupňů i po doplnění skutkové věty nerespektovaly názor Nejvyššího soudu České republiky vyjádřený v usnesení ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 7 Tdo 356/2008. Podle názoru obviněného nelze z popisu skutku vyvodit naplnění znaku násilí, neboť z provedeného dokazování v žádném případě nevyplývá, že by užil proti poškozené fyzickou sílu k překonání jejího odporu. Dodal, že z chování poškozené v inkriminovanou dobu a vzhledem k dalším okolnostem nemohl rozpoznat její vážně míněný odpor, a proto se jednalo o skutkový omyl negativní.
Na základě těchto námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 67 To 386/2007, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 21 T 75/2007, a přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud podotýká, že obviněný v dovolání zřejmě omylem navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů, která již byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 7 Tdo 356/2008.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že při novém projednání a rozhodnutí věci oba soudy, zejména soud nalézací, důsledně postupovaly v souladu s ustanovením §265s tr. ř., neboť byly vázány právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 356/2008, přičemž v novém řízení, po zrušení předchozích rozhodnutí, nedošlo k takové změně rozhodnutí, jež by byla v neprospěch obviněného. Soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně odůvodnily a uvedly v nich všechny skutečnosti významné pro jejich rozhodnutí. Okolnosti zjištěné dokazováním byly pojaty do výroku o vině částečně modifikovaného tak, aby při zachování totožnosti skutku lépe vystihovaly jednotlivé obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu spáchaného obviněným.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného P. L. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. Trestný čin znásilnění podle §241 tr. zák. je charakterizován po objektivní stránce dvojím jednáním. Objektivní stránka tohoto trestného činu spočívá v tom, že: a) pachatel násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku, nebo b) k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného, přičemž není podmínkou, aby napadený poškozený kladl odpor, např. když si je vědom fyzické převahy útočníka a z obavy před dalším násilím odpor raději vůbec neprojevuje a plně se podrobuje vůli pachatele. Pohrůžka bezprostředního násilí je pohrůžka takovým násilím, které má být vykonáno ihned, nepodrobí-li se napadený vůli útočníka. Pohrůžka bezprostředního násilí je zpravidla vyjádřena výslovně, ale stačí i konkludentní jednání, je-li z něho a z ostatních okolností zřejmé, že násilí se uskuteční ihned, nepodrobí-li se napadený vůli pachatele (srov. č. 1/1980 Sb. rozh. tr.).
Obviněný uplatnil právně relevantní námitku z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265g odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak opřel ji o skutkové argumenty, jimiž se snaží prosadit odlišná skutková zjištění, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů. Svými námitkami napadá hodnocení důkazů, a to zejména výslech poškozené, a nabízí odlišný a pro něj příznivější způsob hodnocení provedených důkazů, když se snaží prosadit závěr, že se vůči poškozené K. Z. nedopustil násilí, které je znakem skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, která učinily soudy nižších stupňů. Přitom zjistil, že soud prvního stupně se řídil závazným právním názorem Nejvyššího soudu a po doplnění dokazování výslechem poškozené K. Z. vykazuje skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, zákonné znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., který obviněný spáchal za podmínek §41 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista. Z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá, že: „obviněný poručil obviněné, aby se svlékla, čemuž poškozená z obavy z možného násilného jednání obviněného s ohledem na jeho předchozí agresivní chování, vulgární napadání a psychický nátlak vyhověla, když z ní mimo jiné strhl spodní kalhotky, přičemž přes opakovaný a vážně míněný nesouhlas poškozené, která se jej v okamžiku, kdy se ji snažil líbat, pokusila odstrčit, si vynutil provozování různých sexuálních praktik…“ Popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně plně odpovídá právní větě rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud považoval právní kvalifikaci skutku za správnou. Obviněný v dovolání jen opakoval svou obhajobu, kterou uplatil již v původním řízení, s níž se soudy obou stupňů vypořádaly způsobem, s nímž se Nejvyšší soud ztotožnil.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného, že ze strany poškozené nešlo o vážně míněný odpor, a že se proto jednalo o tzv. skutkový omyl negativní. Z učiněných skutkových zjištění je nepochybné, že o skutkový omyl negativní nešlo, neboť je jím takový omyl, který spočívá v tom, že pachatel neví, že faktická okolnost, která podmiňuje jeho trestnost, skutečně existuje.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného P. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud může učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., aniž by k jeho konání potřeboval souhlas obviněného nebo nejvyššího státního zástupce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek