ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.314.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 314/2020-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 4. 2020 o dovolání obviněného J. B., nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 55 To 409/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 43/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 7. 2019, č. j. 2 T 43/2019-160, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a za sbíhající se přečin křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 4. 2019, č. j. 38 T 46/2019-130, a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2019, č. j. 1 T 43/2019-101, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly zrušeny výroky o trestech z výše citovaných trestních příkazů, včetně rozhodnutí obsahově navazujících.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 19. 11. 2019, č. j. 55 To 409/2019-205, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, jímž napadl výrok o trestu. Odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudy podle obviněného nesprávně zhodnotily podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Do souhrnného trestu měly zahrnout i čin, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 4 T 24/2019. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí byl spáchán již před 10. 7. 2019. Dovolatel poukázal dále na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 10 To 342/2019, jímž mu byl uložen společný trest mimo jiné právě ve vztahu k uvedenému rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích. Namítl dále nepřiměřenou přísnost uloženého trestu s ohledem na své doznání a negativní dopad jeho odloučení od rodiny. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám rozhodl nově o trestu, případně aby některému z nižších soudů přikázal nové projednání věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázal na malou srozumitelnost argumentace dovolatele ve vztahu k uložení souhrnného trestu. Připomněl, že výrok o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu
v Českých Budějovicích ve věci shora zmíněné byl posléze zrušen rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 3 T 88/2019, a byl ukládán společný trest za pokračování v trestném činu, aby následně Krajský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 10 To 342/2019, vydaným ve věci rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 2 T 58/2019, výroky o vině a trestu z výše uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Táboře opět zrušil a ukládal společný trest za pokračování v trestném činu ohledně skutků pojatých ve všech naznačených rozhodnutích, tj. v rozsudcích Okresního soudu v Nymburce a Okresního soudu v Táboře a v trestním příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích.
Obviněným opakovaně zmiňovaný skutek, o kterém bylo původně rozhodnuto trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 4 T 24/2019, byl spáchán dne 10. 5. 2019 a je dílčím útokem pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 10 To 342/2019. Tento pokračující přečin je tvořen třemi dílčími útoky obviněného spáchanými ve dnech 6. 5. 2019 (původně věc Okresního soudu v Nymburku sp. zn. 2 T 58/2019), 10. 5. 2019 (původně věc Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 T 24/2019) a 25. 6. 2019 (původně věc Okresního soudu v Táboře sp. zn. 3 T 88/2019). Žádný z nich však nemůže být v souběhu k nyní projednávanému trestnému činu, neboť v mezidobí, konkrétně dne 11. 4. 2019, byl obviněnému doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. 1 T 43/2019. Zmíněné skutky spáchané ve dnech 6. 5. 2019, 10. 5 2019 a 25. 6. 2019 tudíž byly spáchány za podmínek recidivy a stojí mimo rámec §43 odst. 2 tr. zákoníku. Soudy tudíž uložily souhrnný trest v souladu se zákonem.
Po vyložení, že námitky obviněného proti výši uloženého trestu stojí mimo zákonné dovolací důvody a že uložený trest není extrémně přísný a nespravedlivý, zasahující do základních práv obviněného, státní zástupce uzavřel, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Za takové jiné hmotně právní posouzení je třeba považovat i zhodnocení podmínek uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Námitky dovolatele vztahující se k této otázce jsou tudíž pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné. Nelze jim však přisvědčit v podstatě z důvodů uvedených ve shora citovaném vyjádření státního zástupce.
Podmínkou uložení souhrnného trestu je totiž nejen spáchání skutku před vyhlášením (prvního) odsuzujícího rozsudku (nebo doručení trestního příkazu) soudem prvního stupně za jiný trestný čin pachatele, ale i souběh (tzv. vícečinný) předmětných trestných činů. To znamená, že mezi posuzovanými skutky nesmí dojít k vyhlášení jiného odsuzujícího rozsudku nebo doručení trestního příkazu. A právě k takové situaci v daném případě došlo.
Nyní posuzovaný skutek byl spáchán dne 5. 2. 2019. Poté byly ve dnech 26. 2. 2019 a 11. 3. 2019 spáchány trestné činy, za něž byl správně souhrnný trest uložen, tj. shora uvedené trestné činy, za které byl obviněný odsouzen ve věcech Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 1 T 43/2019 (v této věci byl doručen obviněnému trestní příkaz dne 11. 4. 2019) a Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 38 T 46/2019 (v této věci byl doručen obviněnému trestní příkaz dne 29. 6. 2019). Mezi těmito třemi skutky a mezi skutky, na které poukazuje dovolatel a které byly spáchány ve dnech 6. 5. 2019, 10. 5 2019 a 25. 6. 2019, došlo k přerušení souběhu trestných činů doručením obviněnému nejen trestního příkazu ve zmíněné věci Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 11. 4. 2019, na nějž poukázal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, ale také trestního příkazu původně vydaného v nyní projednávané věci, který byl obviněnému doručen dne 12. 3. 2019. K tomu lze jen pro úplnost dodat, že podle §314e odst. 7 tr. ř. účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Z uvedeného vyplývá, že nebyly splněny zákonné podmínky k uložení souhrnného trestu ve vztahu k dalším odsouzením, na která poukazuje dovolatel, a jeho námitky jsou tak zjevně neopodstatněné.
Námitky obviněného týkající se výměry uloženého trestu nejsou podřaditelné pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců byl vyměřen v rámci trestní sazby §345 odst. 2 tr. zákoníku, která je stanovena do tří let odnětí svobody. S ohledem na to, že trest byl ukládán za tři trestné činy, a to vícekrát soudně trestanému speciálnímu recidivistovi, navíc s přihlédnutím k tomu, že ujížděl policejní hlídce, dokonce svému okolí vysoce nebezpečnou rychlostí 180 km/hod., je trest odnětí svobody uložený v polovině trestní sazby trestem spíše mírným. V žádném případě nejde o trest zasahující do základních práv obviněného nerespektováním zásady proporcionality trestní represe.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 4. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu