ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.317.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 317/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 3. 2018 o dovolání obviněného J. D. , podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 10 To 86/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 6/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 63 T 6/2017, byl obviněný J. D. uznán vinným pod body 1) a 2) dvěma zločiny znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 3) zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné sexuologické léčení v ústavní formě.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 10 To 86/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl nesprávné právní posouzení skutků pod body 1) a 2) rozsudku jako trestných činů znásilnění a domáhal se toho, aby toto jeho jednání bylo posuzováno jako trestné činy pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku, a to z důvodu, že nebyl naplněn znak „zneužití bezbrannosti“. Zároveň uvedl, že jeho jednání se neprojevovalo žádnými drastickými způsoby, bylo časově krátké, i když byl s nezletilými v denním kontaktu, nezletilé si neponesou žádné závažné následky, on nezletilé aktivně nevyhledával a šlo jen o ojedinělé případy. Namítl, že s ohledem na to, že se chce léčit, a na účel trestu mělo být aplikováno ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku a měl mu být uložen trest pod dolní hranicí trestní sazby. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci nebo sám meritorně rozhodl v intencích podaného dovolání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřila tak, že dovolací námitky obviněného považuje primárně za skutkové, a navrhla odmítnout dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Zjištěný skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další soudy zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného jsou zčásti podřaditelné pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněné.
Zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo násilím nebo zneužitím jeho bezbrannosti donutí jiného k pohlavnímu styku, čin spáchá pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a na dítěti mladším patnácti let.
Zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije.
Podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, s nimiž se ztotožnil i Vrchní soud v Praze, spáchal obviněný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve dvou případech, které spočívaly v podstatě v tom, že
1) v přesně nezjištěné době od 25. 7. 2016 do 30. 7. 2016 v bytě v domě č.p. …, ul. H., P., si posadil při sledování televize nezletilou XXXXX * ), na klín, vsunul jí svou ruku mezi její nohy na přirození, kde provedl několik pohybů na jejím přirození, poté uchopil její ruku a přiložil ji na tepláky v místě svého penisu, kdy nezletilá se tomuto jednání bránila tím, že mu ucukla a řekla, že to nechce, a od tohoto jednání upustil poté, co ho okřikla jeho družka E. D.,
2) dne 30. 7. 2016 v přesně nezjištěné době od 18:00 do 21:00 hodin se v témže bytě uzamkl s nezletilou YYYYY * ), přičemž jí zakryl ústa rukou, stáhl jí částečně spodní kalhotky a vsunul svou ruku na její přirození, tomuto jednání se nezletilá bránila tak, že se snažila kalhotky obléci zpět, následně před ní obnažil svůj penis a masturboval a od tohoto jednání upustil poté, co byl vyrušen P. D., otcem nezletilé, který svou dceru u něj v bytě hledal.
Námitku obviněného, že nebyl naplněn znak zneužití bezbrannosti jako znak skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 (alinea 2) tr. zákoníku, shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou.
O zneužití bezbrannosti v uvedeném smyslu jde i tehdy, když pachatel vykoná pohlavní styk s dítětem, které v důsledku velmi nízkého věku není vzhledem k okolnostem činu schopné projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, respektive již s ohledem na nedostatek své vyspělosti není schopné klást odpor jeho jednání a není ani schopné pochopit jednání pachatele, zhodnotit důvody k odporu proti jeho jednání a svůj případný nesouhlas dát dostatečně zřetelně najevo (viz přiměřeně rozhodnutí č. 43/1994-II. Sb. rozh. tr.).
V dané věci byla poškozená XXXXX * ) ve věku 5 let a 5 měsíců a poškozená YYYYY * ) ve věku 4 let a 6 měsíců, což je tak nízký věk, že nezletilé nebyly objektivně schopné klást adekvátní odpor jednání obviněného, které sice pociťovaly jako nepříjemné a nesprávné, ale jednak jeho význam plně nechápaly, jednak jejich účinný odpor byl z důvodů vyplývajících z jejich velmi nízkého věku nereálný. Trestné jednání obviněný v obou případech ukončil až na zásah třetích osob.
U obou poškozených se nejednalo o bezbrannost celkovou či absolutní, nýbrž o bezbrannost psychickou, jak výstižně a podrobně vysvětlil nalézací soud na str. 19 svého rozsudku, na jehož odůvodnění lze v tomto směru odkázat, zvláště když námitky dovolatele jsou jen povšechné a obecné a navíc opakující argumenty uvedené už v jeho odvolání. Z hlediska námitek dovolatele uplatněných proti právní kvalifikaci jeho jednání je dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit s námitkami dovolatele směřujícími k tomu, aby popsané jednání obviněného uvedené pod body 1) a 2) rozsudku bylo kvalifikováno jen jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku.
Námitka směřující k uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby není podřaditelná pod uplatněné ani jiné dovolací důvody. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu týkající se uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §38 a §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Proto ani otázka aplikace ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku, které umožňuje snížit pachateli se zmenšenou příčetností trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, pokud je soud nepoužil a obviněný se jeho aplikace dožaduje, nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být z tohoto hlediska naplněn pouze v případě, že soud ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku (popřípadě jiné obdobné ustanovení, například §58 tr. zákoníku) nesprávně použil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, publikované pod NS 26/2004-T 617). Jestliže je ale nepoužil a nepostupoval podle ustanovení umožňujícího snížit trest pod dolní hranici sazby a vyměřil trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu. Uložení trestu odnětí svobody v rámci příslušné (nesnížené) trestní sazby nemůže založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za situace, kdy soud neuložil trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, nelze mu vytýkat „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jelikož námitky vůči výměře trestu jsou dovolacím důvodem zásadně jen v případech uvedených v §265b odst. 1 písm. h), přičemž je nelogické, aby nesprávné použití §40 odst. 2 tr. zákoníku naplňovalo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) a aby nevyužití možnosti uložit trest odnětí pod dolní hranicí zákonné trestní sazby bylo dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g). Ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vymezující mantinely pro přezkoumání výroku o trestu v řízení o dovolání by tím ztratilo smysl a fakticky by to znamenalo rozšíření možnosti přezkumu výroku o trestu v řízení o dovolání z hlediska všech kritérií stanovených v §38 a §39 tr. zákoníku, což by byl výklad nejen v rozporu s logikou, ale i s účelem a smyslem řízení o dovolání.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně tedy ve druhé alternativě uvedené v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání zjevně neopodstatněné ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z logiky věci plyne, že je zjevně neopodstatněné také ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.