ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.358.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 358/2012-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. dubna 2012 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného S. E. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 55 To 570/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 145/2011, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j í
- rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 55 To 570/2011, ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce, pokud bylo podáno proti výroku, jímž byl obviněný S. E. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro pokus přečinu násilí proti úřední osobě podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
- rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 T 145/2011, ve výroku, kterým byl obviněný S. E. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro pokus přečinu násilí proti úřední osobě podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 T 145/2011, uznal obviněného S. E. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem I) rozsudku přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem II) rozsudku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem III) rozsudku přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle §283 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří let. Podle §77 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to 161,2 gramů pseudoefedrinu, 3,25 gramů metamfetaminu, plastové nádoby o obsahu 500 ml a digitální váhy značky Diamont. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil, že se obviněnému zabírá řídící jednotka motoru se zabudovaným imobilizérem značky Bosch, a černý plastový OBD konektor s tříbarevnou LED diodou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozenému P. H. škodu ve výši 9. 568,- Kč. Podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby v bodě 1) rozsudku pro skutek, v němž byl spatřován přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §101 odst. 3 tr. zákoníku rozhodl, že se obviněnému zabírá šestiranný revolver značky Kora model 007, ráže 380 R Blanc/9 mm R Blanc, a tři náboje. Podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby v bodě 2) rozsudku pro skutek, v němž byl spatřován zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby v bodě 3) rozsudku pro skutek, v němž byl spatřován přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 55 To 570/2011, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem II) a ve výroku o trestu a podle §259 odst. 1 tr. ř. a v rozsahu zrušení vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §326 odst. 1 tr. zákoníku za přečiny, které zůstaly pod bodem I) a III) rozsudku soudu prvního stupně nezměněny, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří let. V dalších částech zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání státního zástupce podané proti výroku o vině pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný zproštěn obžaloby a proti výroku o trestu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce s odkazem na rozhodnutí č. 8/1985 Sb. rozh. tr. uvedl, že momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek je možné považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním. Namítl, že nelze oddělit pokus fyzického útoku obviněného na policistu svědka P. M. od verbálního napadání tohoto policisty. V trestní věci obviněného se proto jedná o jednočinný souběh více trestných činů. Dále namítl, že obviněný po celou dobu svého jednání kontinuálně narušoval soužití lidí a dokud mu v tom nebylo zabráněno, cíleně útočil na zájmy chráněné trestním zákoníkem v oblasti ochrany majetku a pořádku ve věcech veřejných. Poukázal na to, že není podstatné, že k pokusu o fyzické napadení policisty došlo až v závěru jednání obviněného, neboť to bylo ukončeno až razantním zákrokem policisty, svědka P. M., jako reakci na pokus o jeho fyzické napadení, a nikoliv tím, že by obviněný svého jednání sám zanechal. Verbální i fyzická reakce obviněného byla vedena stejnou pohnutkou, na stejném místě, ve shodném čase a vůči stejnému poškozenému. Namítl, že dělícím momentem nemůže být místo spáchání trestného činu, jak ve svém rozhodnutí dovodil odvolací soud. Nejvyšší státní zástupce dospěl k závěru, že skutek pod bodem V) kvalifikovaný v obžalobě jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečin násilí proti úřední osobě podle 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, nelze rozdělit na skutky pod bodem III) a pod bodem 3) ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, tj. na skutek spáchaný uvnitř baru E. a mimo bar E. Dále poukázal na procesní pochybení soudu prvního stupně, který může o jednom skutku rozhodnout buď odsuzujícím nebo zprošťujícím rozsudkem. Namítl, tedy že pro skutek bodem V) obžaloby obviněný nemohl být zároveň odsouzen i zproštěn obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 55 To 570/2011, ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 T 145/2011, ve výroku, kterým byl obviněný S. E. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro pokus přečinu násilí proti úřední osobě podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené části obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný S. E. se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, a nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší státní zástupce právně relevantně namítl, že nelze oddělit pokus fyzického útoku obviněného na policistu, a to svědka P. M., od neustávajícího verbálního napadání tohoto policisty, a že verbální i fyzická reakce obviněného byla vedena stejnou pohnutkou, na stejném místě, ve shodném čase a vůči témuž poškozenému. Dále namítl, že dělícím momentem nemůže být ani místo spáchání trestného činu, jak ve svém rozhodnutí uvedl odvolací soud a že skutek pod bodem V) obžaloby proto nelze rozdělit na skutky pod bodem III) a pod bodem 3) ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, tj. na skutek spáchaný uvnitř baru E. a před barem E. Namítl, že pro skutek bodem V) obžaloby nemůže být obviněný zároveň odsouzen i zproštěn obžaloby. Nejvyšší soud těmto námitkám nejvyššího státního zástupce přisvědčil.
Podle §220 odst. 1 tr. ř. soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Tato povinnost soudu je důsledkem uplatnění obžalovací zásady. Zároveň je tím formulován požadavek zachování totožnosti skutku, protože v hlavním líčení je soud limitován podanou obžalobou v tom směru, že může rozhodovat jen o stejném skutku a o stejném obžalovaném, jak je uvedeno v obžalobě. Totožnost skutku bude zachována především při naprostém souladu mezi popisem skutku v žalobním návrhu a popisem skutku ve výrokové části rozhodnutí soudu. Podobně jako u obžaloby nelze vycházet pouze z odůvodnění soudního rozhodnutí, ale rozhodující je vždy vymezení skutku ve výrokové části, tj. v tzv. skutkové větě rozsudku (srov. rozhodnutí č. 43/1994 Sb. rozh. tr.). Teorie i praxe přitom nechápe totožnost skutku jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnosti popsanými v žalobním návrhu a výrokem rozhodnutí soudu. Postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, bez ohledu na to, zda postavení obviněného zlepšují nebo zhoršují. Některé skutečnosti v rozhodnutí soudu tedy mohou oproti obžalobě přibýt, některé mohou odpadnout, soud může upřesnit nepřesný popis skutku z obžaloby, nesmí ovšem změnit podstatu skutku (srov. rozhodnutí č. 6/1962 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 9/1972 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 T 145/2011, rozdělil na dva samostatné skutky skutek pod bodem V) kvalifikovaný v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 1 ZT 26/2011, jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečin násilí proti úřední osobě podle 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, který podle obžaloby spáchal tím, že „ dne 12. 2. 2011 v době od 18:30 hod. do 19:45 hod. v L., v baru E., na ulici S. n., nejdříve opakovaně vulgárně nadával obsluze, a to svědkyni S. R. a svědkyni A. D., následně strhl závěs do kuchyně, poškodil digitální osobní váhu, bouchl pěstí a kopal do baru, přičemž nereagoval na opakované výzvy, aby bar opustil a dále slovně urážel a provokoval přítomné hosty, a když se ho snažil majitel baru poškozený P. H. z baru vyvést, tak se vzpouzel, bránil a rukou uhodil do podnosu s kulečníkovými koulemi, které nesla servírka, svědkyně J. T., a které tímto poškodil. Následně upadl přes dvířka za bar, kde zlomil tři kusy kulečníkových tág, než byl z baru vyveden. Poškozením osobní digitální váhy, roztržením závěsu a vytržením držáků ze zdi, zlomením tří kusů kulečníkových tág, poškozením pantů barových dveří a poškozením tří kusů kompletů kulečníkových koulí způsobil celkovou škodu ve výši 10.400,- Kč a dále po příjezdu hlídky Policie České republiky, v reakci na služební zákrok, kdy se jej zasahující policista svědek Petr Miřejovský, OEČ : 315635, pokoušel zajistit, se v průběhu provádění služebního zákroku vzpouzel a vzpíral a přitom mu stále vyhrožoval, že si ho najde, a že si najde i jeho rodinu, a že ho zabije a následně, když se mu podařilo se ze zaklesnutí částečně vyprostit, se natahoval ke stehnu zasahujícího policisty svědka Petra Miřejovského s otevřenými ústy a chtěl jej kousnout do vnitřní části stehna a do oblasti genitálií. V tomto jednání mu bylo zabráněno tím, že zasahující policista svědek Petr Miřejovský svou nohu posunul a v souladu se zákonem použil slzotvorný prostředek“ .
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 T 145/2011, uznal obviněného vinným skutkem pod bodem III) rozsudku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal tím, že „ dne 12. 2. 2011 v době od 18:30 hod. do 19:45 hod. v L., v baru E., na ulici S. n., nejdříve opakovaně vulgárně nadával obsluze, a to svědkyni S. R. a svědkyni A. D., následně strhl závěs do kuchyně a poškodil digitální osobní váhu a bouchl pěstí a kopal do baru, přičemž nereagoval na opakované výzvy, aby bar opustil a dále slovně urážel a provokoval přítomné hosty, a když se ho snažil majitel baru poškozený P. H. z baru vyvést, tak se vzpouzel a bránil a rukou uhodil do podnosu s kulečníkovými koulemi, které nesla servírka svědkyně J. T., a které tímto poškodil a následně upadl přes dvířka za bar, kde zlomil tři kusy kulečníkových tág, než byl z baru vyveden. Poškozením osobní digitální váhy, roztržením závěsu a vytržením držáků ze zdi, zlomením tří kusů kulečníkových tág, poškozením pantů barových dveří a poškozením tří kusů kompletů kulečníkových koulí způsobil celkovou škodu ve výši 9.568,- Kč“ a dále po příjezdu hlídky Policie České republiky, v reakci na služební zákrok, kdy se jej zasahující policista svědek Petr Miřejovský, OEČ : 315635, pokoušel zajistit, se v průběhu provádění služebního zákroku vzpouzel a vzpíral a přitom mu stále vyhrožoval, že si ho najde, a že si najde i jeho rodinu, a že ho zabije“ (tj. první část rozděleného skutku) .
Podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pod bodem 3) rozsudku pro skutek spočívající v tom, že měl „dne 12. 2. 2011 v době kolem 19:45 hod. v L. před barem E., v ulici S. n., poté, co byl vyveden a zajištěn příslušníkem Policie České republiky svědkem Petrem Miřejovským, když se mu podařilo se ze zaklesnutí částečně vyprostit, se natahoval ke stehnu zasahujícího policisty svědka Petra Miřejovského s otevřenými ústy a chtěl jej kousnout do vnitřní části stehna a do oblasti genitálií. V tomto jednání mu bylo zabráněno tím, že zasahující policista svěděk Petr Miřejovský svou nohu posunul a v souladu se zákonem použil slzotvorný prostředek“, v němž byl spatřován přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (tj. druhá část rozděleného skutku) . Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 55 To 570/2011, zamítl odvolání státního zástupce podané proti výroku o vině pod bodem 3) napadeného rozsudku, kterým byl obviněný zproštěn obžaloby a proti výroku o trestu.
Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů rozhodly nesprávně o skutku pod bodem V) obžaloby. Podstatu skutku tvoří jednání obviněného a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva hmotného. Jednání je projev vůle pachatele ve vnějším světě, který může spočívat v konání nebo v opomenutí, nekonání. Jen takové děje, které jsou jednáním, lze v trestním řízení dokazovat a právně kvalifikovat a jen jednáním může být způsoben následek významný pro trestní právo. Následek spočívá v porušení nebo ohrožení hodnot chráněných trestním zákonem a jako znak některého jednotlivého, individuálního trestného činu ve své konkrétní podobě spojuje dílčí útoky do jednoho skutku a zároveň umožňuje dělit chování člověka na různé skutky (srov. rozhodnutí č. 8/1985 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí č. 5/1988 Sb. rozh. tr.). Takto vymezená totožnost skutku je pak v souladu i s definicí toho, co tvoří jeden skutek, což jsou projevy vůle konkrétní osoby navenek, které jsou pro daný následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním. Totožnost skutku kvalifikovaného v obžalobě a poté v rozsudku soudu prvního stupně by proto byla zachována tehdy, pokud by byla zachována úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, nebo pokud by byla zachována úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání nebo jednání nebo následek (případně obojí) by byly alespoň částečně shodné, přičemž tato shoda musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu (srov. rozhodnutí č. 1/1996 Sb. rozh. tr.).
V této trestní věci obviněný podle skutkových zjištění soudu spáchal výtržnost v baru E. v L. Vulgárně napadal všechny přítomné, ničil cizí majetek uvnitř baru a ve svém nepřístojném chování pokračoval i po příjezdu policistů. Policista svědek Petr Miřejovský se obviněného snažil uklidnit, obviněný mu vyhrožoval kromě jiného zabitím a verbální napadání vyvrcholilo pokusem o fyzické napadení policisty svědka Petra Miřejovského. Obviněný celou dobu soustavně narušoval soužití lidí a cíleně útočil na zájmy chráněné trestním zákoníkem v oblasti ochrany majetku a pořádku ve věcech veřejných. Verbální i fyzická reakce obviněného byla vedena stejnou pohnutkou, byla provedena na stejném místě, ve shodném čase a vůči témuž poškozenému. Jednání obviněného proto nelze rozdělit na skutek spočívající ve verbálním napadání policisty svědka Petra Miřejovského a na skutek posouzený jako pokus o fyzické napadení tohoto policisty. Z popisu skutku je zřejmé, že se jedná o jednočinný souběh více trestných činů. Dělícím momentem proto nemůže být ani místo spáchání, tj. jednání uvnitř baru E. a mimo bar E., jak uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí. O témže skutku může soud rozhodnout pouze rozsudkem odsuzujícím a nebo rozsudkem zprošťujícím. Soudy obou stupňů toto pravidlo porušily, protože skutek pod bodem V) obžaloby rozdělily na skutek pod bodem III) rozsudku soudu prvního stupně, za který byl obviněný odsouzen, a na skutek pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, pro který byl obviněný zproštěn obžaloby. Nejvyšší soud proto přisvědčil námitkám nejvyššího státního zástupce a shledal, že byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl naplněn v jeho druhé alternativě, protože v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky z těchto důvodů zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 55 To 570/2011, ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 T 145/2011, ve výroku, kterým byl obviněný S. E. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro pokus přečinu násilí proti úřední osobě podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tím napravil vytýkané pochybení, a proto nepřichází v úvahu další rozhodnutí dovolacího soudu. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek