ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.359.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 359/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 4. 2018 o dovolání obviněného V. C. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 10 To 413/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 24/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. 2 T 24/2017, byl obviněný V. C. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou v podstatě v tom, že obviněný dne 23. 7. 2016 v době od 03,00 hodin do 04,30 hodin v baru M. v K. n. O., okr. R. n. K., využil toho, že se B. D. přivedla požitím alkoholických nápojů do stavu těžké akutní intoxikace alkoholem, v němž nebyla schopna projevit vlastní vůli, učinit si vlastní úsudek, účinně se bránit ani reagovat účelně na požadavky druhé osoby, a pod záminkou, že ji odveze domů, a pod nepravdivým prohlášením, že se jedná o jeho sestru, ji vyvedl ven, odvlekl ji do parčíku na J. n., kde současně silou překonal její primitivní neúčinnou obranu, svlékl ji, osahával ji na různých částech těla, líbal a olizoval její přirození, zasouval jí prsty do pochvy, přičemž jí popsaným jednáním způsobil zranění specifikovaná ve výroku o vině.
O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 10 To 413/2017. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. byl obviněný odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2017) zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Napadl všechny výroky tohoto rozsudku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že pohlavní styk s poškozenou byl z její strany dobrovolný a že se tedy nejednalo o trestný čin znásilnění spáchaný zneužitím bezbrannosti poškozené, jak dovodily soudy. Zároveň v tomto kontextu vytkl rozpor výroku o vině s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou významnější argumentaci nad rámec odůvodnění obou rozhodnutí, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo k pohlavnímu styku s jiným zneužije jeho bezbrannosti, spáchá-li uvedený čin souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží.
Z hlediska vztahu napadeného rozhodnutí a podaného dovolání je spornou právní otázkou to, zda v jednání obviněného vůči poškozené šlo o „zneužití bezbrannosti“.
Bezbranností ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí takový stav, při kterém osoba, se kterou pachatel vykoná pohlavní styk, není schopna projevit svou vůli ohledně pohlavního styku, dát najevo svůj nesouhlas s pohlavním stykem a účinně se bránit jednání pachatele, které směřuje k tomu, aby pohlavního styku dosáhl. Bezbrannost může být způsobena různými okolnostmi, přičemž není rozhodné, co je důvodem tohoto stavu, zejména není rozhodné, zda osobu uvedl do stavu bezbrannosti pachatel, zda si stav bezbrannosti způsobila sama dotčená osoba nebo zda se ve stavu bezbrannosti dotčená osoba ocitla z jiných důvodů. Stav bezbrannosti může být také důsledkem toho, že dotčená osoba požila větší množství alkoholu, pod jehož vlivem ztratila schopnost projevit vůli ohledně pohlavního styku a v tomto směru dát najevo nesouhlas a klást odpor.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je evidentní, že ze strany obviněného šlo o zneužití bezbrannosti poškozené. Poškozená se požitím většího množství alkoholických nápojů uvedla do stavu těžké opilosti. Takto se jevila např. i svědkyni P. K., která jako servírka v baru měla přehled o konzumaci poškozené a jejíž údaje se staly podkladem znaleckého posudku, z něhož bylo zjištěno, že v krvi poškozené bylo takové množství alkoholu, které se blížilo hodnotě 3 promile. Ačkoli si poškozená pohlavní styk nepřála, nebyla v důsledku těžké opilosti schopna jakéhokoli relevantního odporu. Výrazem jejího nesouhlasu byly jen chabé pohyby rukou při odstrkávání obviněného a při snaze zachytit se předmětů, kolem nichž ji obviněný vlekl. O tom, že obviněný zneužil popsaného stavu poškozené, jasně svědčí klamavý způsob, jímž si zajistil nerušené vyvedení poškozené z baru, když ji vydával za svou sestru a prohlašoval, že se o ni postará. Námitky obviněného, podle nichž poškozená dobrovolně přistoupila na pohlavní styk s ním, očividně postrádají jakékoli opodstatnění.
Přisvědčit nebylo možné ani námitkám vztahujícím se k ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Citované ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity trestní represe a pojetí trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). S ohledem na toto ustanovení lze uplatnění prostředků trestní represe považovat za nedůvodné zejména tam, kde je posuzovaný skutek i při formálním naplnění znaků trestného činu provázen zvláštními či výjimečnými okolnostmi, které ho staví mimo rámec běžně se vyskytujících případů dané skutkové podstaty v tom smyslu, že nedosahuje ani minima společenské škodlivosti, jaká je v běžně se vyskytujících případech obvyklá. Konfrontuje-li se s citovaným ustanovením posuzovaný případ, je zřejmé, že nic takového nevykazuje, že jednání obviněného bylo naopak typickým zneužitím bezbrannosti poškozené k pohlavnímu styku a že na toto jednání je namístě reagovat prostředky trestní represe.
Je tedy jasné, že právní posouzení skutku jako zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byl výrok o vině obviněného ponechán nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu