ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.368.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 368/2013 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 5. 2013 o dovolání obviněného M. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. 2 To 101/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 5/2011 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. 3 T 5/2011, byl obviněný M. J. uznán vinným v bodě I trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), v bodě II pokusem zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, v bodě III trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák.,v bodě IV opět pokusem zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, v bodě V dalším pokusem zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, v bodě VI pokusem zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a v bodě VII zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §185 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. 2 To 101/2012, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Toto usnesení napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině v bodech II, IV, V, VI, VII. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že v napadené části výroku o vině byl odsouzen pro trestné činy, jejichž zákonným znakem je zneužití bezbrannosti, a namítl, že ze skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině nevyplývá, že poškození byli v takovém stavu, v němž nebyli schopni projevit svou vůli ve vztahu k jeho jednání. Poukázal také na to, že pokud byl stav bezbrannosti poškozených spatřován v jejich opilosti, nebyl proveden žádný důkaz takové povahy, jako je např. odborné vyjádření podle §105 odst. 1 tr. ř., aby bylo možné vyhodnotit schopnost poškozených projevit svou vůli ohledně pohlavního styku s ním. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení (v dovolání je rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nepřesně označováno jako „rozsudek“).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí jednak ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, a jednak ten, kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti.
Z tzv. právních vět uvedených v bodech II, IV, V, VI, VII výroku o vině je patrno, že soudy aplikovaly ustanovení §185 odst. 1 tr. zákoníku v té variantě, která vymezuje skutkovou podstatu trestného činu znásilnění jako zneužití bezbrannosti (tzv. druhá alinea citovaného ustanovení). Podle skutkových zjištění uvedených ve zmíněných bodech výroku o vině obviněný poškozeným úmyslně opakovaně podal alkohol s tím, že poškozeného O. J. (bod II výroku o vině) přivedl do stavu těžké opilosti, v důsledku čehož se stal osobou bezbrannou, poškozené J. N. a J. S. (bod IV výroku), poškozené V. K., J. K. a O. V. (bod VI výroku o vině) a poškozeného F. Ch. (bod VII výroku o vině) přivedl do stavu absolutní bezbrannosti, tedy celkové odevzdanosti bez jakýchkoli známek projevu vlastní vůle, kdy poškození nebyli schopni jakéhokoli vlastního úsudku a tedy ani jakkoli ovlivnit jednání obviněného. Pokud jde o poškozeného D. S. (bod V výroku o vině), není ohledně jeho stavu uvedeno ve skutkové části výroku nic jiného než to, že obviněný mu úmyslně opakovaně podal alkohol.
Zákonný znak „bezbrannost“ spočívá v tom, že poškozený se nachází ve stavu, v kterém není vzhledem k okolnostem schopen projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve stavu, v kterém není za daných okolností schopen klást odpor jednání pachatele. Z hlediska naplnění uvedeného znaku jsou významné takové okolnosti, jako např. duševní vyspělost poškozeného, jeho fyzické dispozice, jeho momentální stav vyvolaný požitým alkoholem či jinou návykovou látkou, jeho celkový vztah k osobě pachatele jako faktor ovlivňující způsob projevu nesouhlasu s pohlavním stykem apod.
Podstatou posuzované věci bylo podle skutkových zjištění soudů jednání obviněného směřující k tomu, aby dosáhl homosexuálního pohlavního styku s poškozenými, kteří byli ve věku od necelých patnácti let do necelých sedmnácti let a kteří byli členy a hráči florbalového klubu, v němž obviněný zastával funkce ředitele, manažera a příležitostně i trenéra, takže byl poškozenými vnímám jako uznávaná, respektovaná a úspěšná autorita a tedy i jako určitý vzor.
Podle zjištění soudů se obviněnému podařilo vykonat homosexuální pohlavní styk zavedením penisu do análního otvoru poškozeného pouze v případě uvedeném v bodě VII výroku o vině, tj. v rámci jednání proti poškozenému F. Ch. Pouze v tomto bodě byl obviněný uznán vinným dokonaným trestným činem. Dikce skutkové části výroku o vině, podle které obviněný „úmyslně opakovaně podal alkohol... poškozenému F. Ch..., čímž ho přivedl do stavu absolutní bezbrannosti, tedy celkové odevzdanosti bez jakýchkoli známek projevu vlastní vůle, kdy poškozený nebyl schopen jakéhokoli vlastního úsudku a tedy ani jakkoli ovlivinit jednání obviněného, přičemž obviněný využil této situace“, obsahuje převážně zobecněné hodnotící údaje, avšak ve spojení s bližšími a zejména konkrétnějšími zjištěními rozvedenými zejména na str. 18-19, 36 rozsudku Městského soudu v Praze jsou tyto údaje dostatečně jasným podkladem pro úsudek, že poškozený byl ve stavu bezbrannosti. Z těchto zjištění je patrno, že obviněný dal na zábavě poškozenému pít absinth z lahve, kterou obviněný přinesl, přičemž poškozený se napil asi desetkrát s tím, že vždy šlo o lok odpovídající běžnému tzv. panáku, a to za situace, kdy poškozený pil ještě vodku, kterou si sám koupil a které vypil s džusem asi čtvrt láhve. Poškozený s několika dalšími kolegy pak šel přespat k obviněnému do bytu a k činu došlo na rozkládacím gauči, kde si obviněný přilehl k poškozenému. Poškozený byl opilý tak, že podle své výpovědi se ani nemohl bránit, pouze předstíral spánek a doufal, že vše brzy skončí. I při absenci důkazu, jakým je např. odborné vyjádření o množství alkoholu v krvi poškozeného, je za popsaného stavu jasné, že poškozený vypil takové množství alkoholu, které paralyzovalo jeho schopnost dát najevo nesouhlas s jednáním obviněného, natož pak schopnost klást obviněnému odpor, zvláště pak za situace, kdy k činu došlo v bytě obviněného a kdy poškozený měl k osobě obviněného respekt odpovídající jejich vzájemnému vztahu ve florbalovém klubu. Konkrétní skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky trestného činu mají být – obecně vzato – uvedeny především ve výroku rozsudku, zatímco v odůvodnění rozsudku mají být jen blíže vysvětleny, rozvedeny a specifikovány. V posuzované věci je míra uvedení skutkových okolností naplňujících zákonný znak „bezbrannost“ ve výroku a v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze v takové relaci, která je ještě přijatelná v tom ohledu, že ze skutkové části výroku o vině je naplnění uvedeného zákonného znaku trestného činu zřejmé.
Pokud jde o jednání obviněného uvedené v bodech II, IV, V, VI výroku o vině, nedospělo podle skutkových zjištění soudů do stádia dokonání trestného činu, neboť obviněný nedosáhl pohlavního styku s poškozenými, a proto bylo toto jednání posouzeno ve všech případech jen jako pokus trestného činu. Poškozený O. J. (bod II výroku o vině) nevěděl, jak má na jednání obviněného reagovat, předstíral spánek a čekal, co bude dál, a obviněný vzhledem k jeho pasivitě svého jednání zanechal. Poškozený J. N. (bod IV/1 výroku o vině) vstal a z místnosti odešel, takže obviněný byl nucen zanechat svého jednání. Poškozený J. S. (bod IV/2 výroku o vině) se probudil a otočil se k obviněnému zády, takže ten musel dalšího jednání zanechat. Poškozený D. S. (bod V výroku o vině) začal klást obviněnému aktivní odpor k fyzickému kontaktu v oblasti genitálií a na základě toho obviněný musel svého jednání zanechat. Poškozený V. K. (bod VI/1 výroku o vině) dal najevo nesouhlas s jednáním obviněného, otočil se k němu zády a obviněný s dalším jednáním přestal. Poškozený J. K. (bod VI/2 výroku o vině) se bál nějak projevit a pouze vyčkával, až obviněný se svým jednáním ustane. Jak reagoval poškozený O. V. (bod VI/3 výroku o vině), není ve výroku rozsudku Městského soudu v Praze uvedeno, avšak z odůvodnění rozsudku na str. 18 je patrno, že poškozený se během jednání obviněného snažil od něho otočit a že obviněný svého jednání zanechal. Z těchto zjištění vyplývá, že obviněného od dalšího jednání odradili poškození O. J. a J. K. svou naprostou pasivitou a poškození J. N., J. S., D. S., V. K. a O. V. nějakým aktivním projevem, který zpochybňuje závěr, že by byli ve stavu bezbrannosti. Z tohoto hlediska je třeba připustit, že ve skutkové části výroku o vině je přinejmenším v bodech IV, VI/1, 3 nepřiléhavě uvedeno, že obviněný uvedl poškozené do stavu bezbrannosti. Jde sice o určitou vadu výroku o vině, avšak ta je nepodstatná a bez reálného významu právě proto, že jednání obviněného bylo posouzeno jen jako pokus trestného činu. Tím pádem tato vada nijak neovlivňuje správnost právního posouzení skutků. Podstatné je jen zjištění, že obviněný úmyslně opakovaně podal poškozeným alkohol, neboť v tomto ohledu jeho jednání bezprostředně směřovalo k tomu, aby poškozené uvedl do stavu bezbrannosti a aby tohoto jejich stavu zneužil k vykonání pohlavního styku s nimi.
Napadené usnesení Vrchního soudu v Praze evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2013
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec