ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.37.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 37/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. února 2010 o dovolání obviněných R. T. a J. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 4 To 45/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 13/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. T. a J. B. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 9 T 13/2008, byli obvinění R. T. a J. B. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byli odsouzeni každý podle §247 odst. 4 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byli obvinění pro výkon trestu zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným M. H., R. T. a J. B. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozeným společnostem M. R. U. Ltd, se sídlem St. H., 1 U., L., částku ve výši 14.951.242,- Kč, M. S. M. Ltd, se sídlem T. M. B., 49 L. S., L., částku ve výši 9.967.495,- Kč, Q. U. Ltd, se sídlem P. P., 30 F. S., L., částku ve výši 6.229.859,- Kč, Ch. S. Ltd, se sídlem P. P., 30 F. S., L., částku ve výši 34.885.535,- Kč, A. o. S. F. C., a. s., se sídlem R., Č. B., částku 4.228.093,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla společnost A. o. S. F. C., a. s., se sídlem R., Č. B., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 9 T 13/2008, podali oba obvinění včas odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 4 To 45/2009, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu ohledně obou obviněných. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a výroku o náhradě škody, odsoudil oba obviněné podle §247 odst. 4 tr. zák. každého k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. oba obviněné zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 4 To 45/2009, podali obvinění R. T. a J. B. prostřednictvím svých obhájců samostatná dovolání opírající se v obou případech o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Oba obvinění podali dovolání, v nichž uplatnili z větší části shodné námitky. V obou případech namítli extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku. Obvinění shodně vytkli soudům nižších stupňů, že nerespektovaly princip presumpce neviny, jakož i další procesní principy včetně zásady in dubio pro reo, a tvrdili, že závěr o naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu nevyplývá z žádného provedeného důkazu. Argumentují tím, že se v době spáchání trestného činu prokazatelně nacházeli na jiném místě, než na místě trestného činu. Obviněný J. B. poukázal především na informace o uskutečněném telekomunikačním provozu z jeho telefonního čísla. Skutečnost, že se nemohl v průběhu dne nacházet na místě trestného činu, podle něj dokládá četná komunikace s dalšími osobami formou telefonních hovorů či sms zpráv. Jeho verzi údajně dokládá i výpověď svědka P. M., který potvrdil, že s obviněným hovořil dne 17. 1. 2008, tedy v den spáchání trestného činu. Vytkl soudům nižších stupňů, že nesprávně vyhodnotily důkaz znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická mechanoskopická analýza. Obviněný R. T. opřel své námitky o výpověď svědkyně J. P., z níž vyplývá, že se v průběhu dne 17. 1. 2008 nemohl nacházet na místě činu. Jeho obhajobu podle něj podporují i výpovědi svědků Z. M. a J. E., kteří jej v den spáchání trestného činu navštívili za účelem předání potápěčské výzbroje. Usvědčující výpověď spoluobviněného M. H. je podle obviněného zcela lživá a nevěrohodná, zejména ta část jeho výpovědi, týkající se zhotovení kopie klíče od vozu bezpečnostní agentury, která je údajně v příkrém rozporu se závěrem odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická mechanoskopická analýza, z něhož vyplývá, že ani na provozním, ani na rezervním klíči vozidla nebyly zjištěny stopy, že klíče byly použity k výrobě duplikátu.
Obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 4 To 45/2009, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 9 T 13/2008, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obě dovolání ve skutečnosti namítají neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů a fakticky tak napadají soudem učiněná skutková zjištění, přičemž namítají údajný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Podle nejvyšší státní zástupkyně skutková zjištění neodporují zásadám formální logiky. Dodala, že námitku nesprávného skutkového zjištění nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán pouze tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právní posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně neshledala žádný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedla, že odvolání tvoří jeden celek, jemuž nelze současně vyhovět a současně rozhodnout o jeho zamítnutí či odmítnutí. Obvinění namítli, že odvolání bylo vyhověno jen v menší míře, než se domáhali v odvoláních. V tomto případě nebyla splněna podmínka dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných R. T. a J. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obou obviněných byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obvinění R. T. a J. B. neuplatnili žádnou námitku v tom smyslu, že by skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými. Oba obvinění učinili obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněných, že v řízení byl porušen ústavní princip presumpce neviny, jakož i základní zásady trestního řízení vyjádřené v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Obvinění jsou také přesvědčeni, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou zatížena extrémním nesouladem mezi zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením.
V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve zcela výjimečných případech. Těmito případy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením. Nejvyšší soud shledal, že se v posuzované věci nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Z trestního spisu je zjevné, že soudy nižších stupňů věnovaly hodnocení provedených důkazů dostatečnou pozornost, své úvahy dostatečně odůvodnily a na základě všech souvislostí a v souladu se zásadami logiky došly ke správným skutkovým zjištěním. Nejvyšší soud sdílí názor odvolacího soudu, který v odůvodnění rozsudku uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, mají oporu v řádně provedených důkazech a že z těchto skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil správné právní závěry.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Podmínkou uplatnění tohoto dovolacího důvodu je, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. Odvolací soud v posuzovaném případě rozhodl rozsudkem, jímž zrušil výrok o trestu ohledně obou obviněných a nově rozhodl o uložení trestu. Z toho vyplývá, že nebyla splněna základní podmínka pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., a proto ani z tohoto důvodu není dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení před soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněných nenaplňují uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného R. T. a obviněného J. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovoláních není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. února 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek