ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.373.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 373/2014-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. března 2014 v neveřejném zasedání, o dovolání nejvyššího státního zástupce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 61 To 242/2013, podaném v neprospěch obviněných H. B. , a M. W. , v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 33/2012, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. se k dovolání nejvyššího státního zástupce zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 61 To 242/2013, v části týkající se obviněných H. B. a M. W.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 3 T 33/2012, byli uznáni vinnými obviněný H. B. v bodě ad III. výroku o vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný M. W. v bodě ad II./1-5 výroku o vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl obviněný H. B. odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Obviněný M. W. byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let.
Zároveň tímto rozsudkem obvodní soud rozhodl o vině a o trestu ohledně dalších spoluobviněných, a to J. H. , A. Ch. , M. S. , Š. K. a současně si vyhradil do veřejného zasedání rozhodnutí o zajištěných věcech.
Obviněný M. W. se podle závěrů soudu I. stupně uvedeného přečinu (pod bodem II./1–5 rozsudku nalézacího soudu) dopustil dílem sám, dílem ve spolupachatelství se spoluobviněným J. H. , a to tím, že:
1. „aniž by disponoval nezbytným povolením k zacházení s omamnými látkami, dne 23. 6. 2010, v době od 15.30 do 16.30 hodin v ulici V. v P. , v areálu benzinové čerpací stanice Shell, v osobním automobilu tovární značky VW Touareg, prodal K. K. (osobě vystupující podle §102a trestního řádu) za částku 30.000,- Kč průhledný plastový sáček s přítlačným uzávěrem o velikosti 12 x 7 cm s obsahem látky, kterou deklaroval jako kokain s tím, že 15.000,- Kč mu K. K. doplatí při dalším obchodu, přičemž se jednalo o 29,725 g směsi kokain hydrochloridu a D(-) – mannitu, s příměsí levamisolu, fenacetinu a kofeinu, obsahující 10,46 g účinné látky (35,2 % kokainu báze),
2. aniž by disponoval nezbytným povolením k zacházení s omamnými látkami dne 27. 7. 2010 v době od 14.40 do 15.00 hodin v P. – Č. , v prostoru parkoviště u restaurace KFC, v osobním vozidle tovární značky Toyota, prodal K. K. (osobě vystupující podle §102a trestního řádu) za částku 70.000,- Kč průhledný mikrotenový sáček s obsahem látky, kterou deklaroval jako kokain, přičemž K. K. mu dal ještě 15.000,- Kč jako úhradu dluhu z minulého prodeje, přičemž v mikrotenovém sáčku bylo 49,791 g směsi kokain hydrochloridu a D(-) – mannitu, levamisolu, fenacetinu a kofeinu, obsahující 17,9 g účinné látky (35,95 % kokainu báze),
3. společně s J. H. , aniž by disponovali nezbytným povolením k zacházení s omamnými látkami dne 16. 12. 2010 v době od 19.30 do 19.50 hodin v osobním vozidle tovární značky VW Touareg před domem č. ..... v ulici Š. , v blízkosti restaurace U H. v P. , prodal J. H. za přítomnosti zprostředkovatele obchodu M. W. K. K. (osobě vystupující podle §102a trestního řádu) za částku 130.000,- Kč 2 průhledné mikrotenové sáčky zabalené v alobalu o celkové hmotnosti 103,924 g (brutto) s obsahem 99,898 g substance kokainu ve formě hydrochloridu s příměsí ředících složek mannitolu a levamisolu, obsahující 21,013 g účinné látky (21,2 % kokainu báze), kterou deklaroval jako kokain, přičemž provize M. W. za tento prodej činila 5.000,- Kč a J. H. inkasoval 125.000,- Kč, dále M. W. dal K. K. jako vzorek pro případné další obchody plastový sáček s přítlačným uzávěrem s obsahem rostlinné sušiny, kterou deklaroval jako konopí, přičemž v sáčku s přítlačným uzávěrem bylo 0,418 g rostlinné hmoty s přítomností cannabionoidů včetně principiálního psychomimetika, ∆9 - tetrahydrocannabinolu, které jsou charakteristické a jedinečné pro rostlinu konopí, kdy obsah účinné substance byl 0,06 g absolutního ∆9 – tetrahydrocannabinolu,
4. aniž by disponoval nezbytným povolením k zacházení s omamnými látkami dne 27. 5. 2011 v době od 13.00 do 13.37 hodin v osobním vozidle tov. zn. VW Touareg na parkovišti u prodejny Bauhaus v Praze 4, prodal M. W. K. K. (osobě vystupující podle §102a trestního řádu) za částku 130.000,- Kč hrudku bílé látky zabalenou do mikrotenového sáčku a alobalu o celkové hmotnosti 102,21 g (brutto), kterou deklaroval jako kokain, přičemž se jednalo o 99,40 g směsi omamné látky kokain s ředícími přísadami mannitolem a levamisolem, obsahující 29,42 g účinné látky (29,6 % kokainu báze),
5. aniž by disponoval nezbytným povolením k zacházení s omamnými látkami, prodal v blíže nezjištěné době od dubna do června 2010 Š. K. nejméně v sedmi případech omamnou látku kokain, kdy se jednalo o množství od 0,5 g do 1 g za částku 2.200,- Kč za 1 g“.
Obviněný H. B. se podle závěrů soudu I. stupně uvedeného přečinu (pod bodem III. rozsudku nalézacího soudu) dopustil tím, že:
„aniž by disponoval nezbytným povolením k zacházení s omamnými látkami, v blíže nezjištěné době do 27. 5. 2011 přechovával v těle vysavače, v bytě č. .... na adrese N. R. v P. , který užíval, slisovanou substanci bílé barvy o hmotnosti 48,07 g, kdy se jednalo o směs omamné látky kokain a ředících přísad mannitol a levamisol, obsahující 13,60 g účinné látky (28,3 %kokainu báze), slisovanou substanci bílé barvy o hmotnosti 187,96 g, kdy se jednalo o směs omamné látky kokain a ředících přísad mannitol a levamisol, obsahující 55,07 g účinné látky (29,3 % kokainu báze), slisovanou substanci bílé barvy o hmotnosti 44,67 g, kdy se jednalo o směs omamné látky kokain a ředících přísad mannitol a levamisol, obsahující 12,73 g účinné látky (28,5 % kokainu báze) a slisovanou substanci bílé barvy o hmotnosti 1,81 g, kdy se jednalo o směs omamné látky kokain a ředící přísady levamisol, obsahující 1,13 g účinné látky (62,5 % kokainu báze), tedy celkem 282,51 g směsi kokainu a ředících přísad mannitol a levamisol, obsahující 82,53 g účinné látky (28,3 % až 62,5 % kokainu báze)“.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obvinění A. Ch. a Š. K. , a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 v neprospěch obou shora uvedených obviněných, a dále v neprospěch spoluobviněných J. H. , A. Ch. , M. S. a Š. K. , a to proti výroku o vině i trestu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 61 To 242/2013, byla všechna tři odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal nejvyšší státní zástupce včas a řádně dovolání v neprospěch obviněných H. B. a M. W. Dovolání opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l ) alinea druhá tr. ř. a §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadeným výrokem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu podle státního zástupce spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce zrekapituloval závěry odůvodnění usnesení odvolacího soudu, z nichž vyplývá, že soud považoval právní kvalifikaci jednání jmenovaných obviněných jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za správnou, když se neztotožnil s námitkami v odvolání státní zástupkyně, které spočívaly v tom, že obvinění svým jednáním podle jejího názoru naplnili kvalifikovanou skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud se naopak ztotožnil se závěrem nalézacího soudu ohledně nenaplnění znaku „ve značném rozsahu“ ve smyslu uvedené kvalifikované skutkové podstaty. Pokud jde o sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, toto podle odvolacího soudu v dané věci nelze použít s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12, který zrušil přílohu č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. Podle závěrů odvolacího soudu citované sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu odvozovalo kritéria rozsahů od výchozích hodnot uvedených v dotčené příloze tohoto nařízení vlády. Tyto „aritmetické výpočty ztratily opodstatnění“, když současně odvolací soud dovodil, že při rozhodování o jednání obviněných je třeba vycházet „z judikatury vykládající trestní zákon v tomto směru v době spáchání činu“. Zmiňované sjednocující rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu podmínky trestnosti zpřísňuje, čímž by dle názoru odvolacího soudu byla „porušena zásada časové působnosti trestních zákonů“. S uvedeným právním názorem odvolacího soudu však podle nejvyššího státního zástupce nelze souhlasit.
Ačkoliv podle státního zástupce odvolací soud posoudil skutková zjištění nalézacího soudu jako správná, přičemž uvedl, že lze akceptovat i závěr soudů obou stupňů spočívající v tom, že nedovodily v případě obviněných naplnění znaku spáchání činu členy organizované skupiny, nelze podle jeho názoru souhlasit se závěrem, že by obvinění H. B. a M. W. svým jednáním nenaplnili znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy znak spáchání činu „ve značném rozsahu“.
Podle skutkových zjištění soudů I. a II. stupně obviněný M. W. dílem sám, dílem jako spolupachatel s již odsouzeným J. H. , postupně v období od 23. 6. 2010 do 27. 5. 2011 ve čtyřech případech prodal či nabídnul jinému celkem více jak 270 g směsi kokainu obsahující 78,793 g účinné látky a dále v období od dubna do června 2010 nejméně v sedmi případech prodal jinému omamnou látku kokain v množství od 0,5 g do 1 g za částku 2.200 Kč za gram, a obviněný H. B. ve svém bytě přechovával celkem 282,51 g směsi kokainu a ředících přísad, obsahující 82,53 g účinné látky určené pro další distribuci.
Nejvyšší státní zástupce namítl, že při řešení otázky, zda se v konkrétních případech jedná o spáchání činu „ve značném rozsahu“, je třeba vycházet z kritérií vymezených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, jímž velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu sjednotil předchozí nejednotnost při posuzování znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku. V tomto směru dále připomněl, že pro závěr o naplnění uvedených znaků je východiskem desetinásobek množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., označeno jako „množství větší než malé“. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého a „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu. U kokainu se za „množství větší než malé“ považuje více než 1 g drogy, přičemž nejmenším množstvím účinné látky je 0,54 g, z čehož vyplývá, že podle sjednocujícího výkladu je větší rozsah stanoven hranicí 5,4 g účinné látky a značný rozsah hranicí 54 g účinné látky.
Nejvyšší státní zástupce konstatoval, že nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, sice pozbyly platnosti §2 a příloha č. 2 zmíněného nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., odmítl však závěry odvolacího soudu z této skutečnosti vyplývající, nehledě na skutečnost, že z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud pominul intertemporální účinky tohoto nálezu, jak jsou v něm výslovně zmíněny (srov. odstavec 36 nálezu) a podle něhož: „ Na intertemporální účinky přijatého nálezu je nutné nahlížet tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž bude nález vyhlášen ve Sbírce zákonů. Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit proto pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž došlo za trvání napadené právní úpravy (srov. sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10 ze dne 14. 12. 2010, ST 31/59 SbNU 607; aj.). Opačný přístup ve vztahu k zahájeným, ale i již ukončeným případům, by totiž nevedl ve vztahu k účastníkům řízení, v rozporu se smyslem tohoto nálezu (srov. nález sp. zn. II. ÚS 2371/11 ze dne 18. 9. 2012,) k vyšší míře právní jistoty. Kvůli rozdílům mezi shora citovanou ustálenou přísnější rozhodovací činností obecných soudů a mírnějším řešením zvoleným vládou díky napadenému zmocňovacímu zákonnému ustanovení, a to rozdílu postrádajícího jakékoliv racionální ústavněprávní zdůvodnění, proto není materiální a tím ani formální důvod pro případný postup podle §71 odst. 1 zákona “ (pozn. míněn zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Nejvyšší státní zástupce tedy dovodil, že jestliže k jednání obviněných mělo docházet v období roku 2010 – 2011, nelze citovaný nález s odkazem na jeho závěry v daném případě uplatnit. V tomto směru odkázal na i na aktuální rozhodnutí Nevyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 3 Tdo 690/2013, v němž je vyjádřena použitelnost referenčních hodnot stanovených množství omamných a psychotropních látek dle zrušené části nařízení vlády č. 467/2009 Sb., i po zrušovacím nálezu Ústavního soudu. Tyto stanovené hodnoty tak lze považovat za relevantní, a to přinejmenším do doby, než soudní praxe dojde případně k jinému závěru, pro což obiter dictum Ústavní soud pléduje ve svém citovaném nálezu (srov. odstavec 34. zmiňovaného nálezu).
Podle nejvyššího státního zástupce je proto v nyní projednávané věci namístě vycházet z kritérií rozsahu, jak vyplývají z výše citovaného sjednocujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu. V případě omamné látky kokainu je tak hranice „značného rozsahu“ vymezena 54 g účinné látky, přičemž je z ustálených skutkových zjištění soudů obou stupňů nepochybné, že oba obvinění svým jednáním uvedenou hranici překročili. Současně dodal, že vedle množství drogy, s níž pachatel nakládá některým ze způsobů uvedeným v §283 odst. 1 tr. zákoníku, je jako rozhodujícího hlediska pro stanovení rozsahu posuzovaného trestného činu v souladu s ustálenou judikaturou nutno vzít v úvahu i další okolnosti činu, které by v některých odůvodněných případech mohly vést i k závěru o nenaplnění takového rozsahu, byť by množství drogy dosáhlo stanoveného desetinásobku rozhodného pro daný rozsah, resp. by jej jen nevýrazně přesáhlo. O takový případ se však v posuzované věci nejedná, neboť oběma soudy konstatované množství drogy významně přesahuje výše uvedenou judikatorně vymezenou hranici, přičemž o množství účinné látky nevznikají žádné pochybnosti, neboť tato byla náležitě zjištěna. Zároveň ze skutkových zjištění soudů nevyplývají žádné okolnosti, které by svou povahou odůvodňovaly použití mírnější právní kvalifikace. Naopak množství drogy, které obviněný M. W. prodal či nabídl jinému, představuje více jak 1.500 dávek běžného konzumenta a množství drogy přechovávané pro jiného obviněným H. B. odpovídá více jak 1.600 dávkám běžného konzumenta. Nejvyšší státní zástupce tedy dovodil, že jednání obou obviněných lze podřadit pod kvalifikační znak „značného rozsahu“, na jehož naplnění lze usuzovat nejen ze shora specifikovaného množství distribuované či pro jiného držené látky, ale i z dalších okolností případu, zejména s ohledem na druh přechovávané omamné látky, na skutečnost, že kokain byl v daných případech jednoznačně určen k další distribuci, byl poměrně vysoké kvality a potenciálně způsobilý ohrozit na zdraví větší počet osob, přičemž oba obvinění se skutků dopustili výlučně ze zištných důvodů. Okolnosti, za nichž byly posuzované skutky spáchány, jsou tudíž takové povahy, že úvahy o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podporují.
Soudy obou stupňů tak při posouzení věci citované judikatorní usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, zcela pominuly a své argumenty týkající se rozsahu spáchání trestného činu nesprávně opřely o v té době již překonané rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1103/2011. Za nepodloženou a zavádějící označil nejvyšší státní zástupce úvahu odvolacího soudu o nemožnosti nalézacích soudů přihlédnout k aktuální judikatuře vztahující se k posuzované problematice a o nutnosti vycházet toliko z judikatury vykládající zákon v době spáchání činu, neboť pro sjednocování rozhodovací praxe je žádoucí, aby soudy naopak vycházely z judikatury aktuální.
Podle nejvyššího státního zástupce je tak zřejmé, že projednávané skutky ve vztahu k obviněným H. B. a M. W. , byly nesprávně právně posouzeny pouze jako přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv vykazují všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažných zločinů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Nalézací soud tak své rozhodnutí podle státního zástupce zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud odvolací, pokud tuto vadu právního posouzení skutku obou obviněných nenapravil a odvolání státní zástupkyně podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné, svoje rozhodnutí zatížil též vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 61 To 242/2013, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se obvinění nevyjádřili.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy a v daném případě je namítána druhá alternativa spočívající v tom, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, eventuelně druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z právě uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů.
Nejvyšší soud předně zjistil, že námitky uvedené v dovolání lze podřadit pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatou dovolání nejvyššího státního zástupce je námitka, že skutky popsané pod bodem II./1.-5. ve vztahu k obviněnému M. W. a pod bodem III. ve vztahu k obviněnému H. B. , byly nesprávně posouzeny pouze jako přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv zjištěné okolnosti nasvědčují spáchání činu ve značném rozsahu a vykazovaly tak všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud konstatuje, že v otázce, zda se v konkrétním případě jedná o spáchání činu „ve značném rozsahu“, tedy zda došlo k naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je třeba vycházet z kritérií, jak byla vymezena v usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Tímto rozhodnutím velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu sjednotil jistou dřívější nejednotnost při posuzování znaků zmíněného trestného činu spočívajících v jeho spáchání "ve větším rozsahu", "ve značném rozsahu" a "ve velkém rozsahu".
Rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu je množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem uvedeným v §283 odst. 1 tr. zákoníku. Na naplnění určitého rozsahu trestného činu (většího, značného, velkého) je možné usuzovat i z dalších okolností. Například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, z okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny, ze způsobu, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, z intenzity újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též z jiných skutečností. Byť tyto další okolnosti mohou v konkrétním případě odůvodnit naplnění určitého rozsahu spáchání tohoto trestného činu i v případě, že hlavní kritérium spočívající v množství drogy, jež pachatel vyrobil či s jímž jiným způsobem nakládal, nedosahuje předpokládané hranice, je třeba tyto další okolnosti považovat za kritéria pomocná, která se uvedeným způsobem projeví pouze v případě, že množství drogy, jakožto hlavní kritérium pro naplnění určitého rozsahu spáchání, se v konkrétním případě skutečně dostatečně přibližuje oné stanovené množstevní hranici. Jednotlivé rozsahy (větší, značný, velký) spáchání tohoto trestného činu jsou určovány primárně násobkem určitého množství drogy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Současně není k dispozici žádné jiné spolehlivé vodítko, které by umožnilo lépe kvantifikovat jednotlivé rozsahy spáchání tohoto trestného činu, a to při současném poskytnutí potřebné míry určitosti při odlišování jednotlivých rozsahů spáchání tohoto trestného činu.
Znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, tak lze dovodit z určitého násobku takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které lze označit jako „množství větší než malé“. Za „větší rozsah“ se považuje desetinásobek množství většího než malého. O „značný rozsah“ se jedná tehdy, jde-li o desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek popsaným způsobem stanoveného značného rozsahu. Základem by měl být násobek množství účinné látky (drogy). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel v zákoně uvedeným způsobem manipuloval s drogou v její obvyklé kvalitě.
Podle sjednocujícího výkladu, přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu, se u kokainu za „množství větší než malé“ považuje více než 1 g drogy, přičemž nejmenším množstvím účinné látky je 0,54 g. Z toho vyplývá, že větší rozsah je stanoven hranicí 5,4 g účinné látky a značný rozsah hranicí 54 g účinné látky. Z tohoto množství drogy je při určování jednotlivých rozsahů namístě vycházet i nadále, přestože v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu nálezem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, pozbývá dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů (23. 8. 2013) platnosti §2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Je tomu tak nejen proto, že se intertemporální účinky nálezu odvíjí ex nunc – nosné důvody lze proto uplatnit pouze pro futuro, nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž došlo za trvání zrušené právní úpravy, ale rovněž z toho důvodu, že takto stanovené množství do jisté míry odráží rovněž poznatky současné lékařské vědy o vlivu omamných a psychotropních látek a jedů na lidský organismus, způsob zneužívání těchto látek i působení jejich zneužívání na lidskou společnost jako takovou, na což lze usuzovat z toho, že zrušená příloha nařízení vlády se při stanovení jednotlivých množství zakázaných látek opírala o výsledky činnosti široké meziresortní expertní skupiny (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 3 Tdo 690/2013).
Obviněný M. W. podle skutkových zjištění uvedených ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku prodal či nabídnul jinému celkem více jak 270 g (konkrétně 278,81) směsi kokainu obsahující 78,793 g účinné látky (kokain báze) a dále nejméně v sedmi případech prodal jinému kokain v množství od 0,5 g do 1 g. Obviněný H. B. pak podle skutkových zjištění ve svém bytě přechovával celkem 282,51 g směsi kokainu a ředících přísad obsahující 82,53 g účinné látky (kokain báze) určené pro další distribuci. U obou obviněných se tedy jedná o přibližně stejné množství účinné látky okolo 80 g, což výrazně přesahuje spodní hranici značného rozsahu stanoveného v množství 54 g účinné látky. V posuzovaném případě je tedy při stanovení znaku rozsahu spáchání uvedeného trestného činu zcela namístě vycházet z výkladu tohoto znaku uvedeného v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Nelze akceptovat argumentaci odvolacího soudu, že je nutno vycházet toliko z judikatury vykládající zákon v době spáchání činu, když tento názor odporuje ustálenému výkladu práva i soudní praxi. Odvolací soud v podstatě postupoval podle ustanovení §2 tr. zákoníku o časové působnosti, které se ale týká časové působnosti trestních zákonů a nikoliv soudní judikatury. Je obecně známé, že judikatura se vyvíjí a v případě nutnosti některé nejasné otázky a rozhodování v aplikační praxi soudů sjednotit a jednoznačně vysvětlit, Nejvyšší soud takovéto případy řeší např. vydáním výkladového rozhodnutí velkého senátu, jak tomu bylo i v případě shora zmiňovaného usnesení. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu přitom časově předchází i rozhodnutí soudů obou stupňů v projednávané věci, tudíž tyto jej mohly relevantně zohlednit při svém rozhodování a úvahách o znaku spáchání činu „ve značném rozsahu“. Zejména pak soud odvolací, který ve věci, na rozdíl od soudu I. stupně, rozhodl až po sedmi měsících od předmětného rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, jeho existence mu byla známa, ale v důsledku nesprávného názoru na jeho použitelnost neaplikoval jeho závěry na své rozhodnutí. Z výkladu znaku rozsahu spáchání projednávaného trestného činu, uvedeného ve zmiňovaném usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu, lze vycházet i po publikaci nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, jak vyplývá z jeho odůvodnění stran intertemporálních účinků a také z důvodů zrušení přílohy č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
V daném případě soudy proto nesprávně posoudily otázku naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty „ve značném rozsahu“, když skutky popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku je namístě správně posoudit jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Námitkami uvedenými v dovolání nejvyššího státního zástupce tak byl naplněn uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud nejvyšší státní zástupce v dovolání odkázal také na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., také tento shledal Nejvyšší soud naplněným, přičemž v podrobnostech odkazuje na závěry uvedené shora k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož existenci byl tento druhý důvod dovolání založen.
Ve světle uvedeného shledal Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako důvodné, a proto z podnětu jeho dovolání podle §265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr.ř., usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 61 To 242/2013,v části týkající se obviněných H. B. a M. W. zrušil. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Městskému soudu v Praze v souladu s ustanovením §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze předmětnou trestní věc znovu projedná, přičemž je vázán právním názorem dovolacího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.