ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.394.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 394/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. dubna 2014 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 9 To 308/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 54/2013, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 9 To 308/2013, a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 2 T 54/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-západ přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 2 T 54/2013, podle §223 odst. 1 tr. ř. za použití §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného M. Š. (dále zpravidla jen „obviněný“) pro skutek spočívající v tom, že „ v přesně nezjištěné době dne 24. 12. 2012 v úmyslu přimět svého bratra, poškozeného M. Š. , k vyplacení finanční hotovosti ve výši 700.000,- Kč sepsal listinu nazvanou jako: „Návrh na morální vyrovnání: bytu S. , kterou vložil do výklenku rozestavěného rodinného domu v katastru obce D. B. , okr. P. – z. , jíž adresoval poškozenému s tím, že pokud neobdrží výše uvedenou finanční hotovost do 25.12.2012 podá podnět na zahájení správních a trestních řízení vůči poškozenému a jeho společnostem, v důsledku čehož budou vůči poškozenému zahájena trestní řízení se sankcemi od tří do osmi let, budou mu hrozit citelné majetkové sankce ze strany správních úřadů, včetně odebrání živnostenského listu a ukončení činnosti společnosti ALGIZ s. r. o., přičemž dne 02.01.2013 skutečně začal své výhrůžky naplňovat tím, že učinil podání adresované správnímu orgánu Úřadu Městské části Praha 4, ve kterém uvedl, že poškozený provedl neoprávněné stavební úpravy v domě čp. ........ v ulici Š. na P. , což poškozeného utvrdilo v reálnosti výhrůžek obviněného, a proto podal ve věci dne 30.01.2013 trestní oznámení, aniž by obviněnému vyplatil požadovanou finanční hotovost“,
v němž byl spatřován pokus zločinu vydírání podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §175 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť jeho trestní stíhání je podmíněno souhlasem poškozeného M. Š. (dále zpravidla jen „poškozený“) a jeho souhlas byl výslovně vzat zpět.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 9 To 308/2013, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou stížnost státního zástupce podanou proti usnesení soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce včas dovolání v neprospěch obviněného opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř. Namítl, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že v představě obviněného zcela reálně existoval navenek projevený úmysl, že způsobí škodu ve výši 700.000,- Kč. Uvedl, že uměle konstruovaný „skutečný úmysl“ obviněného soudy obou stupňů je pouhou spekulací, nehledě na to, že vůle, která není navenek projevena, je právně zcela irelevantní. Za bezvýznamné lze považovat také právní úvahy soudů obou stupňů o skutečné tržní hodnotě bytu, resp. její třetiny, za situace, když obviněný si objektivně představoval, že svým jednáním získá právě částku 700.000,- Kč. Poukázal na to, že pokud soudy obou stupňů v této souvislosti poukazují na další okolnosti případu a celkový kontext výhrůžného dopisu, jde o úvahy zcela nepřezkoumatelné. Namítl, že soudy obou stupňů bez jakéhokoliv racionálního odůvodnění pominuly skutkové zjištění spočívající v jasně formulovaném požadavku obviněného na vyplacení částky cca 700.000,- Kč. Tuto skutečnost poté uměle překlenuly vlastní spekulativní úvahou o možné nižší výši škody. Závěrem uvedl, že z výše uvedeného je zřejmé, že závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním nesouladu mezi obsahem skutkových zjištění soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Shrnul, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily jednání obviněného jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání obviněného totiž mělo být posouzeno jako pokus zločinu vydírání podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Proto byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Od nesprávného právního závěru poté soudy obou stupňů dovodily nutnost existence souhlasu poškozeného s trestním stíháním obviněného podle §163 tr. ř. a pokud trestní stíhání obviněného za této situace zastavily, rozhodly tak přesto, že pro takové rozhodnutí nebyly splněny zákonné podmínky, neboť v případě správného posouzení skutku by byl takový postup vyloučen. Tím svá rozhodnutí zatížily vadou podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Závěrem poukázal na to, že byl naplněn i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v přecházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech f) a g).
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 9 To 308/2013, a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 2 T 54/2013, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že nepopírá skutečnost, že dne 24. 12. 2012 v úmyslu přimět svého bratra, poškozeného M. Š. , k vyplacení finanční hotovosti ve výši 700.000,- Kč sepsal listinu nazvanou: „Návrh na morální vyrovnání: bytu S. , kterou vložil do výklenku rozestavěného rodinného domu v katastru obce D. B. , okr. P.-z. Obviněný dále uvedl, že trvá na tom, že neměl nikdy v úmyslu poškozeného vydírat, o čemž svědčí také jeho následné chování, neboť se s poškozeným dohodl a nadále nečiní nic, co by poškozenému způsobovalo jakékoliv problémy. Prohlásil, že ani jedna strana nemá zájem na dalším pokračování trestního stíhání, což doložil listinou, a to zpětvzetím souhlasu poškozeného s trestním stíháním ze dne 8. 4. 2013.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 9 To 308/2013.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. Š. je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší státní zástupce namítl, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že úmysl obviněného směřoval ke způsobení škody ve výši 700.000,- Kč, a proto jednání obviněného mělo být právně kvalifikováno jako pokus zločinu vydírání podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §171 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §175 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem.
Podle §175 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Nejvyšší soud přisvědčil námitce nejvyššího státního zástupce. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že „jediná věta obsažená v uvedeném dopise týkající se způsobení údajné značné škody ve znění: „Požaduji vyplatit jednou třetinou, tržní odhadní ceny bytu cca 700.000,- Kč.“, musí být hodnocena nejen sama o sobě, ale i v souvislosti celého textu obviněného vyjádřeného v uvedené listině, přičemž z tohoto ani z žádného jiného důkazu jednoznačně nevyplývá, jaká celková konkrétní škoda měla být poškozenému vlastně způsobena. Dále uvedl, že je zjevné, že obviněný požaduje vyplacení jedné třetiny tržní odhadní ceny bytu s jím odhadnutou částkou na cca 700.000,- Kč, ale není ovšem postaveno najisto, že tato požadovaná částka by dosáhla obviněným odhadované výše, resp. že by dosáhla částky nejméně 500.000,- Kč a poškozený by byl o tuto částku v důsledku jednání obviněného skutečně zkrácen“.
Odvolací soud se ztotožnil s výše uvedeným právním názorem soudu prvního stupně a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou stížnost státního zástupce podanou proti usnesení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud shledal, že právní názory soudů obou stupňů týkající se právní kvalifikace skutku jsou nesprávné. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů bylo prokázáno, že obviněný M. Š. požadoval částku 700.000,- Kč, jako jednu třetinu „tržní odhadní ceny bytu“. Tento požadavek jednoznačně projevil navenek tím, že ve výhrůžném dopisu, který umístil za okno rodinného domu v katastru obce D. B. , okr. P. –z. , uvedl: „ Požaduji vyplatit jednou třetinou, tržní odhadní ceny bytu cca 700.000,- Kč.“ Se způsobením takové škody přitom byl obviněný nejen srozuměn, ale takovou škodu v úmyslu chtěl způsobit.
Nejvyšší soud proto shledal, že jednání obviněného mělo být právně posouzeno jako pokus zločinu vydírání podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, a nikoli pouze jako pokus zločinu vydírání podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §175 odst. 1 tr. zákoníku, jak to v předcházejícím řízení nesprávně učinily soudy obou stupňů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl z těchto důvodů naplněn.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že soudy obou stupňů nesprávně zastavily trestní stíhání obviněného M. Š.
Podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět.
Podle §163 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání pro trestné činy ublížení na zdraví (§146 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci (§150 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§151 trestního zákoníku), ohrožení pohlavní nemocí (§155 trestního zákoníku), omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku , porušování domovní svobody (§178 trestního zákoníku), poškození cizích práv (§181 trestního zákoníku), porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§183 trestního zákoníku), sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, 2 trestního zákoníku, krádeže (§205 trestního zákoníku), zpronevěry (§206 trestního zákoníku), neoprávněného užívání cizí věci (§207 trestního zákoníku), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§208 trestního zákoníku), podvodu (§209 trestního zákoníku), podílnictví (§214 trestního zákoníku), podílnictví z nedbalosti (§215 trestního zákoníku), lichvy (§218 trestního zákoníku), zatajení věci (§219 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku (§220 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§221 trestního zákoníku), poškození věřitele (§222 trestního zákoníku), poškození cizí věci (§228 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§353 trestního zákoníku) a nebezpečného pronásledování (§354 trestního zákoníku) proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství (§360 trestního zákoníku), pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.
Nejvyšší soud přisvědčil této námitce nejvyššího státního zástupce. Soudy obou stupňů s ohledem na výše uvedené nesprávně právně posoudily jednání obviněného jako pokus zločinu vydírání podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §175 odst. 1 tr. zákoníku a dovodily nutnost existence souhlasu poškozeného s trestním stíháním obviněného M. Š. podle §163 odst. 1 tr. ř. Poškozený nejprve souhlas udělil, následně ho ještě v přípravném řízení vzal zpět. Z těchto důvodů Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 2 T 54/2013, podle §223 odst. 1 tr. ř. za použití §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 9 To 308/2013, následně podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou stížnost státního zástupce podanou proti usnesení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud shledal, že výše uvedený postup soudů obou stupňů byl nesprávný. Jak již bylo uvedeno v přecházející části tohoto rozhodnutí, jednání obviněného mělo být právně posouzeno jako pokus zločinu vydírání podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Tato kvalifikovaná skutková podstata zločinu vydírání však není uvedena v taxativním výčtu v ustanovení 163 odst. 1 tr. ř. K zahájení a pokračování v trestním stíhání obviněného M. Š. proto není třeba souhlasu poškozeného ve smyslu §163 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že byl naplněn také důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť soudy obou stupňů zastavily trestní stíhání obviněného M. Š. , ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné podmínky.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve druhé alternativě, neboť předcházející řízení bylo zatíženo vadami zakládající důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 9 To 308/2013, a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 2 T 54/2013, podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha – západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání a rozhodnutí věci je soud prvního stupně podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí. Odstraní proto vytýkané vady, na které dovolací soud poukázal v příslušných částech tohoto rozhodnutí a znovu ve věci rozhodne.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek