ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.405.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 405/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 4. 2008 o dovolání obviněného V. N. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 4 To 789/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 99/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 7 T 99/2007, byl obviněný V. N. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyři roky.
Jako trestné činy posoudil Okresní soud v Jindřichově Hradci skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný V. N. dne 11. 1. 2007 kolem 22,15 hodin v J. H. po požití většího přesně nezjištěného množství alkoholických nápojů ve stavu opilosti, v níž nebyl schopen bezpečně ovládat žádné motorové vozidlo, počal řídit z centra města po komunikacích ve směru na sídliště V. automobil zn. VW Transporter, na místní komunikaci ve V. ulici řádně nesledoval situaci na vozovce, v důsledku opilosti přehlédl poškozeného P. S., který se nacházel při pravém okraji vozovky vedle automobilu zn. Škoda Octavia odstaveného na chodníku, najel až k obrubníku chodníku, pravým vnějším zrcátkem a pravým bokem vozidla zachytil poškozeného, takže došlo k jeho odmrštění vpravo přes pravý přední blatník odstaveného vozidla, a poškozený při pádu utrpěl víceúlomkovou zlomeninu horního konce levé kosti pažní s následným léčením a pracovní neschopností do 4. 4. 2007.
Odvolání obviněného, podané proti tomu, že skutek nebyl posouzen jen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., a proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 4 To 789/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Učinil tak prostřednictvím dvou obhájců a dvěma podáními.
V podání ze dne 12. 12. 2007, které zpracoval JUDr. M. T., advokát se sídlem v P., L., a které bylo učiněno v zákonné dovolací lhůtě, obviněný s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl výrok o zamítnutí svého odvolání v rozsahu odpovídajícím tomu, že v rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci byl ponechán beze změny výrok o vině trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. V tomto podání obviněný v mezích deklarovaného dovolacího důvodu namítl, že trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky neměl být uznán vinným, neboť nebylo zjištěno, jaký byl stupeň jeho ovlivnění alkoholem, resp. že by dosahoval alespoň 1 promile jako uznávané hranice, kdy i jízda nadprůměrného řidiče vyvolává ohrožení ve smyslu §201 tr. zák. Tímto podáním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
V podání ze dne 11. 3. 2008, které zpracovala JUDr. M. K., advokátka se sídlem v P., M., a které bylo učiněno po uplynutí zákonné dovolací lhůty, obviněný rozšířil rozsah svého dovolání tak, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl také nesprávnost výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., a domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Pro posouzení otázky, v jakém rozsahu se má Nejvyšší soud zabývat správností právního posouzení skutku, je významné především to, že napadené usnesení bylo doručeno obviněnému dne 26. 11. 2007 a jeho obhájci JUDr. M. T. dne 14. 11. 2007. Přitom JUDr. M. T. byl v původním řízení jediným obhájcem obviněného. Lhůta k podání dovolání obviněnému uplynula se zřetelem k ustanovením §265e odst. 2 tr. ř., §60 odst. 3 tr. ř. dne 28. 1. 2008. Obviněný dne 26. 2. 2008 udělil plnou moc JUDr. M. K. Tato obhájkyně za něho zpracovala podání ze dne 11. 3. 2008, které bylo dne 13. 3. 2008 v 8,50 hodin odevzdáno v podatelně Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Podání zpracované JUDr. M. K. bylo učiněno jasně po uplynutí zákonné dovolací lhůty, která činí dva měsíce od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (§265e odst. 1 tr. ř.). To je významné z hlediska ustanovení §265f odst. 2 tr. ř., podle něhož rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. O tom byl obviněný náležitě poučen v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Za tohoto stavu nepřichází v úvahu, aby se Nejvyšší soud zabýval právní kvalifikací skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť obviněný v tomto ohledu změnil rozsah dovolání až po uplynutí dovolací lhůty. K té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas s tím, že skutek byl posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., Nejvyšší soud nijak nepřihlížel.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného ověřil správnost právního posouzení skutku z toho hlediska, zda naplňuje znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 se dopustí ten, kdo byť i z nedbalosti vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Podle §201 odst. 2 písm. c) tr. zák. je přísněji trestný pachatel, který způsobí takovým činem mimo jiné dopravní nehodu nebo jiný závažný následek.
Jestliže skutek spočívá v tom, že pachatel řídí motorové vozidlo po požití alkoholu, pak se pro naplnění zákonného znaku „stav vylučující způsobilost“ vyžaduje takový stupeň ovlivnění pachatele alkoholem, který odpovídá minimálně 1 promile alkoholu v jeho krvi. Na tomto požadavku se soudní praxe ustálila s ohledem na poznatky lékařské vědy, podle které žádný řidič při tomto stupni ovlivnění alkoholem není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo.
Zákon nestanoví, jakými důkazními prostředky má být stupeň ovlivnění pachatele alkoholem zjištěn. Podle §89 odst. 2 tr. ř. za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. V praxi je stupeň ovlivnění pachatele alkoholem obvykle zjišťován dechovou zkouškou, krevní zkouškou nebo zkouškou moči. Tyto metody umožňují přesné zjištění stupně ovlivnění pachatele alkoholem a jejich výsledkem je konkrétní údaj o množství alkoholu vyjádřený číselně v jednotkách g/kg (promile). Použití těchto metod však je podmíněno součinností pachatele.
Z ustanovení §89 odst. 2 tr. ř. a z toho, že zákon nepředepisuje, jakým důkazním prostředkem má být stupeň ovlivnění pachatele zjištěn, vyplývá, že nelze-li v konkrétním případě učinit potřebné zjištění na podkladě dechové zkoušky, krevní zkoušky nebo zkoušky moči, zejména pro nedostatek součinnosti pachatele, je možné opřít toto zjištění o jiné důkazní prostředky.
V posuzované věci obviněný po zadržení, ke kterému došlo krátce po činu, odmítl podrobit se jakékoli metodě umožňující exaktní zjištění toho, zda a v jakém stupni je ovlivněn alkoholem. Při nedostatku takového důkazu se Okresní soud v Jindřichově Hradci zaměřil na objasnění této otázky jinými důkazními prostředky, jimiž se staly výpovědi osob, které s obviněným při jeho zadržení nebo bezprostředně po něm přišly do styku a které svými smysly vnímaly jeho chování, pohyb, řeč a celkovou reakci na situaci, v níž se ocitl. Jednalo se o výpovědi svědků z řad policistů Policie ČR, strážníků městské policie, ale i o výpovědi poškozeného a dalšího náhodného svědka, který nehodu telefonicky oznámil Policii ČR. Po zhodnocení těchto výpovědí Okresní soud v Jindřichově Hradci zjistil, že obviněný měl špatnou koordinaci pohybů, potácel se, nebyl schopen udržet rovnováhu, špatně artikuloval, zadrhával v řeči, opilecky vykřikoval a z jeho dechu byl cítit alkohol. Bez významu není ani to, že poté, co z místa nehody ujel, bylo jeho vozidlo sledováno policejní hlídkou, která jela za ním a hodlala ho zastavit a zkontrolovat, a přitom obviněný jel tak, že se pohyboval až v protisměru, přičemž po zadržení jeho vystupování působilo, jako by ani nechápal, co je předmětem jednání s ním. S těmito zjištěními Okresního soudu v Jindřichově Hradci, podrobně rozvedenými v odůvodnění jeho rozsudku, se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích. Oba soudy vzaly uvedená zjištění za podklad právního závěru, že obviněný byl po požití alkoholu „ve stavu vylučujícím způsobilost“ ve smyslu §201 odst. 1 tr. zák. Tento závěr pokládá Nejvyšší soud za správný.
Lékařská věda popisuje typické příznaky vlivu alkoholu na lidské chování. Přitom rozlišuje pět pásem: od 0,5 promile podnapilost, od 1 promile mírnou opilost, od 1,5 promile střední opilost, od 2,5 promile těžkou opilost a od 3,5 promile ohrožení života intoxikací (viz např. Soudní lékařství pro právníky, autor prof. MUDr. Přemysl Strejc, DrSc., str. 62-63, vydáno Nakladatelstvím C. H. Beck v Praze roku 2000). Porušení funkce rovnovážného ústrojí již je příznakem lehké opilosti. Blábolivá řeč a vrávoravá chůze jsou příznaky střední opilosti.
Konfrontují-li se tyto poznatky lékařské vědy s tím, co o chování, řeči, pohybu a reakcích obviněného zjistily soudy, je jasné, že obviněný se nacházel ve stavu střední opilosti, o kterou jde v rozmezí 1,5 – 2,5 promile alkoholu v krvi obviněného. Evidentně se tedy jednalo o stav vylučující jeho způsobilost řídit motorové vozidlo ve smyslu znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci).
Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu, aby z podnětu podaného dovolání cokoli měnil na napadeném usnesení, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Jinak považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil Okresní soud v Jindřichově Hradci a z něhož v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Českých Budějovicích. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, je totiž koncipován tak, že jím jsou jen p r á v n í námitky proti tomu, jak byl kvalifikován skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli s k u t k o v é námitky, jimiž se odvolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny nebo dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud k nim nijak nepřihlíží. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutkový stav byl přezkoumáván ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud proto nebral žádný zřetel na tu část dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily výpovědi svědků, a jaká zjištění na jejich podkladě učinily ohledně projevů opilosti obviněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec