ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.407.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 407/2014-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. dubna 2014 v Brně dovolání obviněného J. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 11 To 74/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 11/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 9 T 11/2012, uznal obviněného J. S. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod body A) a B) rozsudku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle §283 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu tohoto rozsudku.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 11 To 74/2013, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ohledně obviněného J. S. ve výroku o trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině a trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho jednáním nebyl naplněn zákonný znak spáchání trestného činu ve značném rozsahu ve smyslu ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že větším rozsahem se rozumí dvacetinásobek množství většího než malého a značným rozsahem pak je alespoň dvacetinásobek většího rozsahu. Poukázal na to, že množství větší než malé činí 2g u metamfetaminu s obsahem čisté báze účinné látky 0,6g (0,72g u hydrochloridu). Za množství odpovídající hranici značného rozsahu by tak bylo nutné považovat minimálně 800g metamfetaminu. Namítl proto, že jím spáchaný skutek měl být správně kvalifikován pouze jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť dovoz léků k výrobě pervitinu z Polska nepřesáhl množství potřebné k výrobě 800g pervitinu a kvalifikační znak spáchání ve značném rozsahu proto nebyl naplněn.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 11 To 74/2013, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 9 T 11/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného k posouzení jeho jednání ve značném rozsahu nemohou obstát, neboť obviněný nezohledňuje aktuální judikaturní výklad tohoto znaku. S odkazem na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uvedl, že větším rozsahem je desetinásobek množství většího než malé, a značným rozsahem pak minimálně desetinásobek většího rozsahu. U metamfetaminu čisté báze účinné látky činí množství větší než malé 0,6g (resp. 0,72g metamfetaminu hydrochloridu), větším rozsahem pak bude 6g metamfetaminu (resp. 7,2g metamfetaminu hydrochloridu), značným rozsahem pak 60g metamfetaminu (resp. 72g metamfetaminu hydrochloridu). Dále uvedl, že vzhledem k těmto hodnotám je zcela zřejmé, že množství prekurzoru, se kterým obviněný nakládal, nejenže přesahovalo hranici značného rozsahu, ale dosáhlo téměř i hranici velkého rozsahu. Požadavek obviněného, aby za těchto podmínek bylo jeho jednání posouzeno pouze podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, tak lze považovat za zcela absurdní.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný právně relevantně namítl, že jeho jednáním nebyl naplněn zákonný znak spáchání trestného činu ve značném rozsahu ve smyslu ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
Podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku ve značném rozsahu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedené námitce obviněného. U trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku zákon rozlišuje celkem tři pojmy vyjadřující rozsah spáchání tohoto činu jako okolnosti, která podmiňuje použití přísnější trestní sazby. Jedná se o spáchání činu „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Trestní zákoník blíže nevymezuje uvedené pojmy charakterizující rozsah tohoto činu a jejich judikatorní výklad byl do nedávné doby nejednotný. Výklad těchto pojmů byl proto sjednocen usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, z něhož vyplývá následující:
Pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení vlády). „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
Základem pro toto určení by měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (pátý sloupec v jeho příloze č. 2). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.
Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán, například výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, případně z okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, intenzitu újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též jiné skutečnosti. Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný J. S. v blíže nezjištěné době nejméně od prosince 2011 do 22. 3. 2012 bez povolení Ministerstva zdravotnictví České republiky a v rozporu s ustanovením §21 odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, dovezl za účelem výroby pervitinu nejméně v šesti případech v osobním motorovém vozidle zn. Škoda Octavia, RZ: ......, z Polské republiky do České republiky celkem nejméně 474 balení léku Cirrus obsahující 6.636 tablet s deklarovaným obsahem 120mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, přičemž pseudoefedrin je prekurzorem k výrobě drogy zařazené do kategorie 1 přílohy I. nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekurzorech drog. Po předchozí vzájemné dohodě obviněný J. S. předával léky Cirrus v Š. u vlakového nádraží, v M. u benzínové čerpací stanice a v O. u obchodního domu Globus spoluobviněným D. Š. a R. M., kteří z nich následně na různých místech v lesních porostech okresu N. J. za pomoci červeného fosforu, kyseliny fosforečné, hydroxidu sodného, toluenu a dalších chemikálií a laboratorního skla vyráběli drogu pervitin, z níž si část nechali a část předali obviněnému J. S. Z dovezeného množství léků Cirrus bylo možné vyrobit celkem 733,28g metamfetaminu hydrochloridu s obsahem metamfetaminu čisté báze účinné látky o hmotnosti 588,61g.
S ohledem na znění nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. se za množství větší než malé v případě pervitinu (mezinárodně označovanému jako „metamfetamin“) považuje množství dvou gramů, což odpovídá 0,6g metamfetaminu čisté báze účinné látky, resp. 0,72g metamfetaminu hydrochloridu. Větším rozsahem ve smyslu výše uvedeného judikatorního vymezení potom bude 6g metamfetaminu čisté báze účinné látky, resp. 7,2g metamfetaminu hydrochloridu, značným rozsahem pak bude 60g metamfetaminu čisté báze účinné látky, resp. 72g metamfetaminu hydrochloridu. Porovnáním těchto hodnot s hodnotou zjištěnou v průběhu dokazování, je zřejmé, že množství prekurzoru, s nímž obviněný nakládal, bylo způsobilé k produkci 733,28g metamfetaminu hydrochloridu, resp. 588,61g metamfetaminu čisté báze účinné látky, tedy k produkci množství, které nejen vysoce přesáhlo hranici značného rozsahu, ale v případě hodnoty metamfetaminu čisté báze účinné látky téměř dosáhlo hranici velkého rozsahu, v případě hodnoty metamfetaminu hydrochloridu ji dokonce překonalo. V této souvislosti lze přitom akceptovat úvahu odvolacího soudu v tom směru, že se jednalo o hraniční situaci, tedy o situaci, kdy je uvedená modifikace právního posouzení na podkladě podpůrných kritérií podle citované judikatury možná. Nejvyšší státní zástupce navíc nepodal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že odvolací soud se výše uvedenou námitkou týkající se spáchání trestného činu ve značném rozsahu obviněného zabýval a v souladu se zákonem vypořádal. Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na správné závěry odvolacího soudu a shledal, že obviněný svým jednáním naplnil nejen znak spáchání trestného činu ve značném rozsahu, ale všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek