ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.426.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 426/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. dubna 2008 o dovoláních obviněných Ing. J. L. , a Ing. J. N. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 9 To 448/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 163/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. J. L. a Ing. J. N. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 3 T 163//2005,ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 3 T 163/2005, byli obvinění Ing. J. L. a Ing. J. N. uznáni vinnými každý trestným činem podvodu podle §250 odst. 3 tr. zák. ( správně má být podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.), který spáchali tím, že Ing. J. L. jako společník a jednatel, Ing. J. N. jako společník společnosti F. , s. r. o., ač jim bylo známo, že společnost F. , s. r. o., se dlouhodobě nachází v tíživé finanční situaci, roste její zadluženost a společnost nedisponuje dostatkem finančních prostředků nezbytných k úhradě svých závazků, a že kontokorentní úvěr poskytnutý I. a p. b. , a.s., ze kterého společnost F. s. r. o., dosud hradila své závazky vůči svým dodavatelům, se stal splatným, společně v sídle společnosti v P. , T. , rozhodli dne 25. 1. 1999 o nákupu potravinářského zboží – zmrazeného rybího filé – od dodavatele A. G. se sídlem A. B. , S. , SRN, a za toto zboží, které bylo dodáno dne 28. 1. 1999, měli do 30 dnů od vystavení zaplatit fakturu ze dne 26. 1. 1999 v částce 37.476,56 USD, jejíž úhradu dodavateli dokladovali příkazem k úhradě podepsaným obviněnými N. a K. a podaným I. a p. b. , a. s., dne 25. 2. 1999, a přestože banka platbu ve prospěch společnosti A. G. neprovedla, neboť z účtu spol. F. , s. r. o. uhradila vlastní splatnou pohledávku za společností F. , s. r. o., a ač úhrada této dodávky byla podmínkou zahraničního dodavatele pro dodání dalšího zboží, rozhodli dne 1. 3. 1999 o nákupu potravinářského zboží – zmrazeného rybího filé – od téhož dodavatele, přičemž za zboží, které bylo dodáno dne 5. 3. 1999, měli zaplatit fakturu ze dne 4. 3. 1999 v částce 35.477,81 USD, což neučinili, čímž poškozené společnosti O. – P. f. F. I. a. M. I. se sídlem A. B. , S. , SRN, právnímu nástupci společnosti A. B. , způsobili škodu ve výši 2.393.710,93 Kč; po urgencích ze strany společnosti A. G. provedli pouze částečnou úhradu faktury, a to dne 23. 3. 1999 v částce 12.600,- USD a dne 13. 4. 1999 prostřednictvím společnosti N. P. , s. r. o., v částce 8.000,- USD.
Obvinění byli odsouzeni podle §250 odst. 3 tr. zák. každý k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon jim byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo oběma obviněným uloženo, aby během zkušební lhůty podmíněného odsouzení podle svých možností a schopností uhradili způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost, aby zaplatili společnosti A. G. , právnímu nástupci společnosti O. – P. f. F. I. a. M. I. se sídlem A. B. , S. , SRN, částku 52.354,37 USD na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 9 To 448/2007, odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 9 To 448/2007, podali obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný Ing. J. N. podal dovolání také z důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný Ing. J. L. v dovolání namítl, že popis skutku neobsahuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák, a to subjektivní stránku i objektivní stránku trestného činu. Poukázal na to, že v době první objednávky byly platby společností F., s. r. o., řádně placeny, a že společnost disponovala dostatkem finančních prostředků, byť z kontokorentního úvěru, a tudíž nebylo důvodu dospět k závěru, že při druhé objednávce společnosti F. , s. r. o., jednal kdokoliv v úmyslu objednávku zboží nezaplatit. Zároveň obviněný namítl, že věc byla řešena výhradně prostředky trestního práva, ač má charakter obchodněprávní, a nebyl brán ohled na princip trestněprávní represe jako posledního prostředku (ultima ratio).
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 9 to 448/2007, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 3 T 163/2007, a další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a), b), a c) tr. ř.
Obviněný Ing. J. N. namítl neexistenci subjektivní stránky trestného činu, s tím, že znaleckými posudky i výpověďmi zaměstnanců společnosti F. , s. r. o., i zaměstnanců I. a p. b. , a. s., bylo prokázáno, že společnost měla dostatek finančních prostředků na úhrady obou objednávek, a nebyl dostatečně prokázán úmysl obviněných poškodit společnost A. G. Obviněný současně namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu se zásadou „in dubio pro reo.“
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 9 To 448/2007, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného Ing. J. L. uvedla, že skutková věta napadeného rozhodnutí v dostatečné míře vystihuje jak subjektivní tak objektivní stránku trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Současně však namítla, že závěry, které jsou v ní uvedeny, zcela nekorespondují se skutkovými zjištěními. Přes tuto vadu by však zásah do právní moci rozhodnutí neměl význam ani pro jednoho z obviněných a tento postup by nebyl v souladu se zásadou minima non curat praetor (tedy, že prétor – soud se nezabývá bezvýznamnými věcmi). Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. J. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. K dovolání obviněného Ing. J. N. uvedla, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Obviněný opírá dovolání také o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak z jeho obsahu nevyplývá uplatnění tohoto dovolacího důvodu. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. J. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obou obviněných jsou zjevně neopodstatněná. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. je přísněji trestný pachatel, který způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odsr. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný Ing. J. L. namítl, že ze skutkových zjištění soudu nevyplývá naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. se vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době uzavření smlouvy jednal alespoň s vědomím, že svůj závazek vyplývající ze smlouvy nebude moci ve stanovené lhůtě splnit, a tím uvedl věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil. Ze skutkového zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že obvinění v postavení jednatele a společníka společnosti F. , s. r. o., uzavřeli se společností A. G. dvě kupní smlouvy na dodávku potravinářského zboží v době, kdy se společnost prokazatelně nacházela v situaci, rostla její zadluženost a nedisponovala dostatkem finančních prostředků nezbytných k úhradě svých závazků. Nejvyšší soud shledal, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a námitku obviněného shledal nedůvodnou.
Obviněný Ing. J. N. namítl, že ze skutkových zjištění soudu nevyplývá naplnění úmyslné formy zavinění, která se předpokládá u trestného činu podvodu. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný se snaží touto námitkou prosadit svou verzi skutkového stavu, pokud jde o subjektivní stránku trestného činu. Dovolací soud je povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, z nichž vyplývá, že obvinění uzavřeli smlouvy v době, kdy společnost F. , s. r. o., vzhledem ke své zadluženosti nebyla schopna dostát svým závazkům. Tímto skutkovým zjištění je dovolací soud vázán. Tato námitka obviněného nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitce obviněného, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu se zásadou „in dubio pro reo,“ Nejvyšší soud poukazuje na to, že jde o námitku procesní a nikoliv hmotně právní, a nelze se jí zabývat vzhledem k zákonnému vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek