ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.448.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 448/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2006 o dovolání obviněného M. J. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 12 To 436/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 26/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 3. 10. 2005, sp. zn. 14 T 26/2005, byl obviněný M. J. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §252 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §252 odst. 3 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok se zkušební dobou stanovenou na dva roky.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 12 To 436/2005. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Mělníku zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem podílnictví podle §252 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002 a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce se zkušební dobou stanovenou na osmnáct měsíců. Kromě toho byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky (útoky) uvedené v obžalobě, jimiž nebyl uznán vinným.
Jako trestný čin podílnictví podle §252 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002 posoudil Krajský soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Mělníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od poloviny roku 1998 do konce roku 2000 v sedmi případech specifikovaných v bodech 1 až 7 výroku rozsudku Krajského soudu v Praze převedl na sebe různé věci, které byly odcizeny jinými osobami, ačkoli věděl z okolností jejich prodeje a ceny, že mohou pocházet z trestné činnosti, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že tomu tak není. Okresní soud v Mělníku uznal obviněného vinným ještě dalšími sedmi případy, které Krajský soud v Praze do nového výroku o vině nepojal.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Napadl výrok, jímž byl uznán vinným trestným činem podílnictví podle §252 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002, a v důsledku toho i výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřoval především v tom, že do výroku o vině byly v bodech 3, 6, 7 zahrnuty případy, kdy koupil více věcí, které samy o sobě nebyly věcmi větší hodnoty, avšak teprve součet cen každé z nich představoval větší hodnotu. Další námitky obviněný uplatnil v tom směru, že u něho nebylo dáno zavinění ve formě tzv. vědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podílnictví podle §252 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002 se dopustil mimo jiné ten, kdo na sebe převedl z nedbalosti věc větší hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Pokud jde o zákonný znak „věc větší hodnoty“, vykládá se citované ustanovení tak, že týká-li se posuzované jednání více věcí, zásadně musí každá z těchto věcí být věcí větší hodnoty a nestačí, jestliže je znaku „větší hodnoty“ dosaženo teprve součtem cen jednotlivých věcí, které samy o sobě větší hodnotu nemají. Na druhé straně se však připouští naplnění znaku „větší hodnoty“ ve vztahu k více věcem, které sice samy o sobě větší hodnotu nemají, ale tvoří určitý soubor, který jako celek větší hodnotu má.
V posuzovaném případě je evidentní, že věci uvedené v bodech 3, 6, 7 výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Praze tvoří soubory, které jako celky lze důvodně považovat za věci větší hodnoty. Pro úplnost je třeba připomenout, že věcí větší hodnoty se rozumí věc, jejíž cena dosahuje částky nejméně 50.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.).
Podle bodu 3 obviněný na sebe převedl dvě dřevěné plastiky andělů světlonošů v hodnotě 50.000,- Kč, které byly odcizeny z kostela v obci Z.-K., okr. M. Závěr, že plastiky tvořily jeden soubor, nevyplývá pouze z toho, že se původně nacházely v jednom kostele a že je obviněný koupil najednou. Pro uvedený závěr svědčí především jejich vzhled zachycený na fotodokumentaci, která je připojena k odbornému vyjádření Státního ústavu památkové péče (č. l. 139, 140 spisu). Obě plastiky jsou bíle štafírovanou dřevořezbou, obě jsou stejně vysoké 57 cm, pro obě je příznačné esovité prohnutí těla korespondující s tvarem rohu hojnosti stylizovaným do svícnu. Přitom jedna postava spočívá v kontrapostu s levou nohou odlehčenou, druhá postava spočívá v kontrapostu s pravou nohou odlehčenou, což je provázeno tím, že v prvním případě se hlava postavy přiklání k pravému rameni, zatímco v druhém případě se hlava postavy přiklání k levému rameni. Jedna postava pak drží svícen na levém rameni, druhá na pravém rameni. Prvky shody a prvky rozdílnosti jsou v případě obou plastik dány v takové podobě a míře, že se vzájemně doplňují a dodávají oběma plastikám jasně charakter jednoho celku. To je podpořeno i tím, že obě plastiky pocházejí ze třetí čtvrtiny 18. století.
Podle bodu 6 obviněný na sebe převedl dvě pískovcové sochy ženské postavy v hodnotě 80.000,- Kč, které byly odcizeny ze hřbitova v obci N., okr. B. Také v tomto případě lze ke zjištění, že obě sochy tvořily výzdobu jednoho hrobu a obviněný je koupil obě najednou, dodat, že sochy se vyznačují stejným tématem toho, co představují, stejným stylem provedení, stejnou velikostí a takovým vzhledem, v němž je převažující totožnost doplněna rozdíly, např. v tom, že jedna postava drží větev ratolesti v levé ruce, druhá v pravé ruce. Tyto rozdíly však umožňují rozmístěním soch dosáhnout takového efektu, který plně opodstatňuje úsudek, že obě sochy tvoří jeden celek. Jasně to vyplývá z fotodokumentace (č. l. 176 spisu).
Podle bodu 7 obviněný na sebe převedl 38 pískovcových kuželek balustrády francouzské zahrady v hodnotě 190.000,- Kč, které byly odcizeny v parku zámku L., okr. L. Také v tomto případě je z fotodokumentace (č. l. 186 spisu) jasné, že kuželky jsou zhotoveny z téhož materiálu, jsou stejně velké, mají jednotný vzhled a v souhrnu vytvářejí jeden celek.
Po subjektivní stránce je trestný čin podílnictví podle §252 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002 nedbalostním trestným činem. Krajský soud v Praze učinil závěr, že u obviněného šlo o tzv. vědomou nedbalost podle §5 písm. a) tr. zák., a opřel tento závěr o úvahu poukazující na to, že se jednalo o věci vysloveně specifického charakteru, které běžně nebývají ve vlastnictví osob, neboť to byly věci pocházející z kostelů (sošky svatých, svícny, rámy), ze hřbitova, ze zámeckého parku apod., dále na to, že tyto věci opakovaně vykupoval od stejného okruhu osob, a konečně na to, že věci vykupoval v rámci své živnosti, spočívající mimo jiné ve výkupu starších nebo opotřebených věci a provozované po delší dobu, takže měl potřebnou míru obecných zkušeností, které mu umožňovaly usuzovat na kriminální původ věcí. Krajský soud v Praze k podezřelým okolnostem výkupu zahrnul i cenu, za kterou obviněný věci vykupoval a která byla nápadně nižší než jejich skutečná hodnota. I když se jednalo o porovnání výkupní ceny v celkové výši 86.800,- Kč s celkovou hodnotou 1.425.800,- Kč, přičemž toto porovnání zahrnuje i věci, které Krajský soud v Praze na rozdíl od Okresního soudu v Mělníku vyloučil z výroku o vině, neboť nešlo o věci větší hodnoty, zůstává skutečností, že i tyto vyloučené věci pocházely z krádeží, a proto není žádný důvod k tomu, aby uvedené porovnání bylo jakkoli opomenuto při úvahách o zavinění obviněného. Nejvyšší soud nesdílí námitky obviněného proti závěru o zavinění ve formě vědomé nedbalosti a nadto považuje za nutné připomenout, že k trestní odpovědnosti obviněného za trestný čin podílnictví podle §252 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002 postačovala i tzv. nevědomá nedbalost podle §5 písm. b) tr. zák. Z hlediska tohoto ustanovení postačovalo, že obviněný o původu vykupovaných věcí nevěděl, ačkoli o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Z těchto důvodů Nejvyšší osud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec