ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.468.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 468/2018-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 8. 2018 o dovolání obviněného M. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 6 To 25/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 7/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 46 T 7/2014, byl obviněný M. B. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 5 písm. a) tr. zákoníku a dalším zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku, §59 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jedenáct let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn části obžaloby podané pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 5 písm. a) tr. zákoníku, na což navazoval výrok, jímž bylo podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům odsuzující části rozsudku, bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný uplatnil námitky týkající se složení senátu Krajského soudu v Brně jednak z toho hlediska, že věc byla senátu 46 T přidělena podle jeho názoru v rozporu s rozvrhem práce soudu, a jednak z hlediska určení přísedících, které označil za netransparentní. Podle těchto námitek bylo porušeno právo obviněného na zákonného soudce. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojil námitky, jimiž vytkl, že podkladem odsuzujícího výroku o vině se stala nedostatečná, neurčitá, rozporná a nepřezkoumatelná skutková zjištění, jimiž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a která nenaplňují zákonné znaky žádného trestného činu. Porušení práva na spravedlivý proces spatřoval také v tom, že soudy nevyhověly jeho důkazním návrhům. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný vázal na předcházející dovolací důvody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a odsuzující část rozsudku, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci, který byl mezitím obviněnému nově ustanoven. Obhájce setrval na původním dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Věcná příslušnost Krajského soudu v Brně k rozhodnutí v prvním stupni vyplývala z ustanovení §17 odst. 1 tr. ř. Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně byl náležitě obsazen, neboť rozhodl v senátě složeném z předsedy, jímž byl soudce, a ze dvou přísedících.
Obsazení soudu osobami soudců se řídí pravidly směřujícími k tomu, aby obviněnému bylo zajištěno právo na zákonného soudce. Jde o právo, které požívá ústavní ochrany, neboť podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Toto právo je zajištěno prostřednictvím rozvrhu práce soudu, v němž jsou předem stanovena pravidla pro přidělování věcí soudcům a tím i senátům. Smyslem této úpravy je vyloučit účelovou a svévolnou manipulaci s přidělovanou věcí, pokud jde o určení soudce a senátu, který věc projedná a rozhodne.
Projednání a rozhodnutí posuzované věci připadlo senátu č. 46 T v souladu s rozvrhem práce Krajského soudu v Brně platným v době podání obžaloby. Tento senát je jedním ze senátů, jimž se trestní věci té povahy, jakou má posuzovaná kauza, přidělovaly podle rozvrhu práce na základě principu pravidelné rotace. Tím byla určena osoba soudce ve funkci předsedy senátu.
Výběr dvou přísedících jako členů senátu se neřídil žádnými dalšími podrobnějšími pravidly, která ostatně ani nelze v rozvrhu práce soudu stanovit tak striktně jako u soudce, resp. předsedy senátu, aniž by tím byla dotčena efektivita výkonu soudní moci. V této spojitosti je třeba vzít ohled na to, že přísedící vykonávají tuto funkci obvykle vedle svého zaměstnání a že jejich obsazení do senátu je ovlivněno různými okolnostmi, jakými jsou např. rozsah projednávané věci, předpokládaná délka hlavního líčení, časové možnosti přísedících zúčastnit se soudního jednání apod. Podstatné je, že v souvislosti s obsazením senátu přísedícími tu nejsou žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly úvahu, že přísedící byli do senátu vybráni účelově se záměrem prosadit jejich účast na projednání a rozhodnutí věci namísto těch, kteří by jinak byli obsazeni do senátu. Složení senátu tedy není výsledkem žádné svévole (k tomu viz přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 2430/15).
Námitky ohledně složení senátu Krajského soudu v Brně, jak je obviněný učinil obsahem dovolání, jsou jen opakováním námitek, které obviněný uplatnil již v odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně a se kterými se Vrchní soud v Olomouci přesvědčivě vypořádal. Se závěry Vrchního soudu v Olomouci, které jasně svědčí o tom, že nebylo porušeno základní ústavně garantované právo obviněného na zákonného soudce, se Nejvyšší soud plně ztotožnil.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Významné je, že předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 5 písm. a) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný při vědomí své tíživé finanční situace a předchozích splatných a dosud nesplacených závazků a nadstandardních životních nákladů od počátku roku 2009, kdy byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, do května 2013 v K., okr. H., a na dalších místech pod různými klamavými záminkami a pod slibem vrácení s vysokými ziskem vylákal v případech specifikovaných v bodech A/1-50 výroku o vině ke škodě různých poškozených různé peněžní částky, přičemž od počátku jednal se záměrem tyto prostředky řádně nevrátit a s vědomím, že toho reálně není schopen, a takto poškozeným způsobil celkovou škodu ve výši 22 802 623 Kč.
Jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný v červnu 2010 v D. L., okr. K., pod záminkou, že zajistí pro společnost IVM-Strojírna, s.r.o., opravu jejího vstřikovacího lisu na plasty zn. Battenfeld TM-1000/525, převzal prostřednictvím k tomu účelu najaté osoby tento lis, nechal ho převézt na přesně nezjištěné místo, avšak od počátku jednal s úmyslem lis prodat za účelem vlastního obohacení, přičemž vystupoval jako osoba pověřená vlastníkem lisu k jeho prodeji, případně jako vlastník, nabízel lis k prodeji, konkrétně P. N. za částku 1 240 000 Kč, kterou od něho převzal, ale lis mu nepředal, a tímto jednáním způsobil společnosti IVM-Strojírna, s.r.o., škodu ve výši 4 138 500 Kč (bod B výroku o vině).
Nejvyšší soud nemohl přisvědčit námitkám směřujícím proti bodům A/1-50 výroku o vině. Podle těchto námitek obviněný nikoho neuvedl v omyl, nedopustil se protiprávního jednání, které by bylo v příčinné souvislosti se škodou, nejednal s úmyslným zaviněním, pouze si na přechodnou dobu půjčil finanční prostředky, které chtěl vrátit a které by vrátil nebýt jeho zadržení.
Podkladem výroku o vině v bodech A/1-50 se stala jasná, konkrétní a výstižně popsaná skutková zjištění, z nichž evidentně vyplývají zákonné znaky trestného činu, které se obviněný snažil zpochybnit. Obviněný poškozeným předstíral nejen to, na co potřebuje peníze, ale především je uváděl v omyl svým falešným slibem, že jim peníze vrátí a že je vrátí dokonce ve výši zahrnující i jejich zisk. Slibované vrácení peněz však bylo nereálné již vzhledem k poměrům, v nichž se obviněný nacházel a které byly určeny jeho rozsáhlými nesplacenými dluhy, absencí legálního příjmu a současně nákladným způsobem života. V řadě případů obviněný utvrzoval poškozené v jejich omylu ještě různými nepravdivými tvrzeními v tom smyslu, že má dostatečné finanční prostředky, se kterými ale momentálně nemůže kvůli různým smyšleným překážkám disponovat. Příčinná souvislost mezi klamavým jednáním obviněného a tím, že mu poškození poskytli peníze, je očividná. Pokud by poškození znali skutečný stav a věděli, že obviněný je značně zadlužen, že je bez prostředků a bez legálních příjmů a že nemá reálnou možnost peníze vrátit, je zřejmé, že by mu peníze neposkytli. Ze strany obviněného ve skutečnosti nešlo o půjčky od jiných osob ve smyslu soukromoprávních vztahů, nýbrž o jednání, které mělo povahu vyloženě kriminálního činu spáchaného ke škodě cizího majetku. Peníze, které mu poškození poskytli v mylném domnění, že jde o půjčky, mají povahu škody. Obviněný tyto peníze nevrátil nejen ve slíbených termínech, ale ani později a po opakovaných urgencích, což ve spojení s klamavým způsobem jeho jednání vůči poškozeným a s jeho evidentní a předem jasnou neschopností splnit slib vrácení peněz jen dotvrzuje správný závěr soudů, že obviněný jednal v úmyslu peníze nevrátit a že je tedy naplněna i subjektivní stránka trestného činu. K zadržení obviněného došlo s takovým časovým odstupem od spáchání posuzovaných útoků, že je vyloučeno považovat zadržení a následnou vazbu za důvod, který obviněnému zabránil ve splnění slibů daných poškozeným.
Ve vztahu k bodům A/1-50 výroku o vině obviněný namítl také nesprávné zjištění výše způsobené škody. Podle kontextu těchto námitek obviněný nesouhlasil s tím, že soudy vycházely ze svědeckých výpovědí poškozených. Tyto námitky pro svou skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nicméně s ohledem na respekt k ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že soudy náležitě vysvětlily, proč považují svědecké výpovědi poškozených za věrohodné. O pravdivosti svědeckých výpovědí poškozených nevznikly žádné důvodné pochybnosti. Navíc poškození – ačkoli se vzájemně neznali a nemohli se nijak mezi sebou domluvit – přesvědčivě uváděli nejen výši částek, které poskytli obviněnému, ale shodně popisovali také způsob jednání obviněného a zejména jeho údaje týkající se důvodů, pro které si potřebuje půjčit peníze. Zjištění týkající se výše škody nepředstavuje žádné porušení základního ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivé řízení a Nejvyšší soud tak neměl důvodu do těchto zjištění zasahovat.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou námitky týkající se rozsahu provedeného dokazování. Pokud soudy nevyhověly návrhům obviněného na provedení dalších důkazů, přijatelně svůj postup vysvětlily tím, že provedené důkazy byly dostatečné ke zjištění skutkového stavu, a nadbytečností dalšího dokazování. Ani v tomto ohledu tedy nebylo dotčeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení.
Ve vztahu k bodu B výroku o vině obviněný žádné konkrétní námitky neuvedl.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený písmenech a) až k).
V uvedené alternativě je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na jiné dovolací důvody, v dané věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Lze dodat, že pokud část uplatněných námitek stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak tyto námitky nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
S ohledem na velmi výrazný časový odstup od vyhlášení napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ke kterému došlo dne 21. 7. 2016, považuje Nejvyšší soud za potřebné zmínit, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 6. 4. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 8. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu