ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.471.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 471/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 26. května 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. H. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 23 To 678/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 47/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 2009, sp zn. 1 T 47/2009, byl obviněný P. H. uznán vinným v bodech 1) a 2) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., v bodě 4) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., v bodě 5) trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §39a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných.
Proti tomuto rozhodnutí podali obvinění P. H., E. B. a M. B. odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl podle §256 tr. ř odvolání obviněného P. H. jako nedůvodné. Na podkladě odvolání spoluobviněných Krajský soud v Českých Budějovicích podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) a l) tr. ř., neboť se domnívá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a přitom v řízení mu předcházejícím v části týkající se skutku pod bodem 1) obžaloby, neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvádí, že první výslech svědka byl uskutečněn za více než 5 měsíců po spáchání trestného činu, a tento výslech byl označen jako neodkladný úkon podle §160 odst. 4 tr. ř. Obviněný nesouhlasí s tvrzením Krajského soudu v Českých Budějovicích, že byl dán předpoklad pro časový odstup od objasňované události, pokud by nebyl využit režim §160 odst. 4 tr. ř. Také nesouhlasí s provedením rekognice jako neodkladného úkonu a s výtkou, že odmítl spolu s obviněným M. B. účast na rekognici. Dovolatel je přesvědčen, že závěry odvolacího soudu o splnění podmínek k provedení neodkladného úkonu, nejsou dány. Uvádí, že policejní orgán provedl výslech svědka za značně dlouhou dobu po spáchaní trestného činu, takže nelze zde spatřovat zákonem požadovanou neodkladnost úkonu a stejně tak nelze spatřovat neodkladnost úkonu u prováděné rekognice. Obviněný dále uvádí, že policejní orgán nespěchal ani s druhým výslechem svědka V. N. Tento výslech sice byl uskutečněn za přítomnosti jeho obhájkyně, ale v položené otázce svědkovi byly obsaženy okolnosti předchozího výslechu označeného jako „neodkladný“, jež měly být teprve výslechem V. N. zjištěny. Svědek byl tak vyslýchán způsobem výslovně zakázaným v ustanovení §101 odst. 3 věta druhá tr. ř. Také namítá, že sám Okresní soud v Českých Budějovicích poukázal na nespolehlivost výpovědi svědka V. N., když při rekognici nepoznal žádného z obviněných a vždy zdůrazňoval, že si na nic nevzpomíná. V důsledku toho zůstal tento trestný čin řádně neobjasněn a také zůstala neobjasněna otázka, proč majitel bytu E. M. neuvedl soudu možné důvody protiprávního jednání obviněných. Dovolatel tím, že policejní orgán označil za neodkladný úkon výslech svědka V. N. a následnou rekognici, byť se o takový úkon nejednalo a rovněž následným výslechem tohoto svědka zakázaným způsobem, se cítí poškozen ve svých právech na obhajobu a je vnitřně přesvědčen, že se mu nedostalo spravedlivého procesu. Šlo přitom o jediného přímého svědka, kterým je také obviněný usvědčován ze spáchání trestného činu loupeže. Výslech tohoto svědka byl sice při hlavním líčení opakován, svědek však vypovídal nejistě, rozporuplně. Nakonec obviněný uvádí, že také zkoumáním DNA Kriminalistickou genetickou expertízou, bylo zjištěno, že se jedná o smíšené DNA profily více než dvou osob, jejichž alely nelze přiřadit ke konkrétním osobám.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a přikázal mu, aby jeho odvolání znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil k dovolání obviněného. Uvedl, že obviněný uplatnil dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán tehdy pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho mít měl. K jeho naplnění dochází především v případech, kdy je postupováno v rozporu s ustanovením §36 tr. ř., z kterého vyplývá, že existence dovolacího důvodu může nastat pouze při pochybení v rámci trestního stíhaní, neboť v předchozí fázi řízení nevystupuje obviněný (ale případně jen podezřelý), jehož právo mít obhájce by mohlo být ochraňováno. Neodkladné úkony v podobě výslechu svědka V. N., resp. rekognice s ním, realizované dne 14. 10. 2008, však byly provedeny právě ve fázi prověřování, tedy před zahájením trestního stíhaní. Nelze mu přisvědčit, že neodkladné úkony měly být provedeny až po zahájení trestního stíhání jako řádné, neboť pro dovodění dostatečně odůvodněného závěru, že prověřovaný trestný čin spáchala určitá osoba (§160 odst. 1 tr. ř.), bylo provedení rekognice a předchozího výslechu svědka žádoucí. Nelze také přehlédnout, že svědek V. N. byl následně v přípravném řízení i v hlavním líčení opětovně slyšen, a to již za přítomnosti obhájkyně obviněného. Jestliže potom obviněný tvrdí, že v hlavním líčení svědek již vypovídal nejistě, jen to potvrzuje závěr o neodkladnosti dříve realizovaného výslechu jmenovaného svědka, resp. o neodkladné povaze tohoto úkonu. Proto považuje státní zástupce dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhuje, aby ho Nejvyšší soud ČR odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. na jehož existenci založil další uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde především o případy, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě podle §36 tr. ř. Tento dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný svými námitkami, že výslech svědka V. N. i následná rekognice nebyly neodkladnými úkony a svědek byl vyslýchán zakázaným způsobem, nenaplnil uplatněný dovolací důvod. Tyto námitky nemožno podřadit pod dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., když ve skutečnosti brojí proti postupu orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhaní. Obviněný tak námitkami nesměřuje k tomu, že neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, nýbrž polemizuje nad provedením neodkladných úkonů, čímž jednoznačně vybočuje z mezí dovolacího důvodu v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Takovéto námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Kdyby to byly jediné námitky obviněného, Nejvyšší soud by dovolání odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný ale také uplatnil námitku, že v řízení o skutku pod bodem 1) obžaloby neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Námitku zakládá na tom, že neměl obhájce v době před zahájením trestního stíhaní, přičemž byly v této době vykonány neodkladné úkony v podobě výslechu svědka a rekognice s ním. Tuto námitku shledal Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněnou. Dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde především o porušení ustanovení o nutné obhajobě (§36 tr. ř.), které určuje v jakých případech musí mít obviněný obhájce. Nutná obhajoba počíná v přípravném řízení od zahájení trestního stíhaní. Námitka obviněného, že neměl obhájce, při výslechu V. N. a následné rekognici, tedy při vykonání neodkladných úkonů, směřují do doby před přípravným řízením, kdy byl obviněný v pozici podezřelého. V této době nenastávají podmínky nutné obhajoby, která má být uplatněna až od zahájení trestního stíhaní, a to také jen pokud jsou splněny její podmínky. V této době, ještě také nebylo jasné zda bude vedeno trestní stíhaní proti obviněnému, nakolik vystupoval jako podezřelý a až po provedení neodkladných úkonů orgány činnými v trestním řízení, bylo proti němu zahájeno trestní stíhaní. I když přípravné řízení zahrnuje i postup před zahájením trestního stíhaní, od sepsání záznamu o zahájení úkonu trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, nutná obhajoba počíná od zahájení trestního stíhání, což vyplývá z použitého pojmu „obviněný“ v návětí §36, když od té doby se také vede řízení proti konkrétní osobě. Proto v době, ve které obviněný namítá, že neměl obhájce, nebyly dány podmínky nutné obhajoby a tudíž podle zákona nemusel mít v této době obhájce.
Nejvyšší soud se věcí zabýval také z hlediska obviněným namítaného porušení jeho práva na obhajobu a nedodržení zásad spravedlivého procesu. Obviněný přitom nezpochybňuje, že oba namítané neodkladné úkony neobsahují základní formální náležitosti, ale namítá pouze, že nebyl dán časový odstup od objasňované události, pokud by nebyl využit režim §160 odst. 4 tr. ř., resp. že výslech svědka V. N. byl proveden za značně dlouhou dobu po spáchání činu a nelze tak u jeho výslechu ani provedené rekognice spatřovat zákonem požadovanou neodkladnost.
Již odvolací soud k shodným námitkám obviněného uvedl, že podle obsahu trestního spisu výsledky policejního šetření ukazovaly, že pachateli loupežného přepadení mohli být tehdy podezřelí P. H. a M. B. Za daného stavu tak podle odvolacího soudu nelze orgánům přípravného řízení vytýkat, že přistoupily k rekognici podle fotografií v režimu ustanovení §160 odst. 4 tr. ř., a to včetně výslechu svědka V. N., který takovému úkonu musel nutně předcházet. Právě z důvodu časového odstupu od objasňované události, kdy ještě zjištěné a odůvodněné skutečnosti neumožňovaly postup podle §160 odst. 1 tr. ř. přímo proti podezřelým, a narůstající časový odstup od doby činu postupně oslaboval schopnost poškozeného zapamatovat si celou událost a její pachatele, vyvstalo tak nebezpečí zmaření důkazní hodnoty výslechu tohoto svědka (resp. rekognice). Zvláště pak za situace, kdy při podání vysvětlení již dne 6. 5. 2008 V. N. sice neidentifikoval pachatele činu, ale uvedl, že pokud by je viděl přímo nebo na fotografii, byl by schopen je identifikovat. Proto odvolací soud správně shledal, že podmínky pro provedení těchto neodkladných úkonů dne 14. 10. 2008 podle §160 odst. 4 tr. ř. byly splněny.
Výslech svědka V. N. byl pak již za přítomnosti obhájce opětovně proveden v přípravném řízení dne 2. 4. 2009 a opětovně pak v hlavním líčení, takže nedošlo k porušení práva obviněného na obhajobu. Z hlediska důkazní hodnoty nelze také přehlédnout, že samotná rekognice nevedla k identifikaci obviněného a také svědek V. N. ve své první výpovědi, provedené jako nutný předpoklad rekognice podle §104b odst. 2 tr. ř., přímo neusvědčoval žádného pachatele, ale pouze uváděl, že se činu dopustily tři osoby romského původu, které neznal. Ve své druhé výpovědi dne 2. 4. 2009, ohledně které obviněný P. H. namítá nepřípustnou otázku ze strany policejního orgánu, ale svědek V. N. také uvedl, že si je bezpečně jist tím, že osoba, která mu přinesla DVD přehrávač, byla v době loupeže v bytě a odcizila tam televizor. Totéž i s uvedením jména obviněného P. H. vypověděl také svědek E. M. dne 2. 4. 2009, kdy jeho výslech byl proveden za přítomnosti obhájkyně. I bez dovoláním namítané části jeho výpovědi tak tento svědek ztotožnil bez uvedení jména osobu, která přinesla DVD přehrávač, s osobou jednoho z pachatelů. Že to byl obviněný P. H. kdo přinesl DVD přehrávač, přitom vypověděl sám tento obviněný, který také potvrdil svoji přítomnost u bytu poškozeného v době činu. Totéž pak potvrdil ve své výpovědi i spoluobviněný M. B. V souvislosti s tím, že v bytě se činu dopustily tři osoby, je pak z uvedeného zřejmé, že vina obviněného P. H. není založena pouze na namítané části výpovědi svědka V. N., kde odpovídal na otázku policejního orgánu, ale také na dalších důkazech, které jeho vinu prokazují. Přitom námitka provedení výslechu tohoto svědka v rozporu s ustanovením §101 odst. 3 tr. ř. může způsobit pouze nepoužitelnost této části výpovědi, která ale není jediným důkazem, a není ani k prokázání viny obviněného podstatná, jak z výše uvedeného vyplývá. Nejvyšší soud proto i řízení jako celek shledal spravedlivým.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který rovněž obviněný uplatnil, je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací důvod je tedy možné uplatnit ve dvou alternativách. Z dovolání jednoznačně vyplývá, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě tedy, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. /podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který jak je však výše podrobně rozvedeno Nejvyšší soud neshledal/.
Nejvyšší soud neshledal v řízení namítanou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., a proto není dán také ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání obviněného P. H. proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš