ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.481.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 481/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 4. 2003 o dovolání obviněné J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 7 To 408/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 232/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 7 To 408/2002, bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné J. K. proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 3 T 232/2001. Tímto rozsudkem byla obviněná uznána vinnou dvěma trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. Trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců byl obviněné uložen pouze za jeden tento trestný čin. Ohledně útoků, které byly kvalifikovány jako druhý trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a tr. zák. okresní soud podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu. Pro výkon trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců byla obviněná podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Obviněné byl uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a o nároku poškozené bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř. Týmž rozsudkem byla obviněná podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Proti již zmíněnému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná prostřednictví obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná v obsáhlém dovolání, které směřuje jak sama uvedla do výroku o vině a výroku o trestu, popírá, že by se dopustila jednání, pro které byla uznána vinnou. Podrobně popisuje jak proběhly události, pro které byla později odsouzena. Uvedla, že manžela neuhodila válečkem a nevyhrožovala mu, jak se uvádí v rozsudku okresního soudu, neboť zranění lokte a hlavy si manžel způsobil sám. Pokud byla uznána vinnou trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a tr. zák. v případě poškozené A. V., zde obviněná především poukazuje na to, že ve výpovědích svědků jsou rozpory, které soudy vůbec nebraly v úvahu, uvádí dále, že „poškozené dala pouze pár facek, když se bránila kousnutí do palce poškozenou“ a rozhodně popírá jakékoliv vyhrožování poškozené nožem. S ohledem na rozpory ve výpovědích svědků a výpověď znalce MUDr. G. u hlavního líčení, který nevyloučil možnost vzniku zranění poškozeného K. i jinak, než je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, obviněná dospěla k závěru, že soudy výše uvedené rozpory nehodnotily, event. je hodnotily pouze jednostranně v její neprospěch a dovodily, že se obviněná dopustila trestných činů, pro které na ni byla podána obžaloba. Závěrem podaného dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ve výroku o vině a trestu a okresnímu soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné uvedl, že rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání a vzhledem k tomu, že dovolatelka vznáší námitky nikoli proti vadám právním, ale proti nedostatkům skutkových zjištění, navrhl její dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.).
Nejprve se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod, který je z pohledu citovaného ustanovení právně relevantní, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného dovolacího důvodu plyne, že dovoláním lze vytýkat pouze vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno apod. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že pokud obviněná zpochybňuje skutkové zjištění ve věci, opakuje svoji obhajobu, kterou uplatňovala v průběhu trestního řízení. Z obsahu podaného dovolání je patrno, že se obviněná neztotožnila se zjištěným skutkovým stavem a hodnocením důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, jak vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Z koncepce podaného dovolání vyplývá, že důkazům, které byly shromážděny a před soudem provedeny obviněná v rámci svého hodnocení přikládá jiný význam a dospívá k odlišnému skutkovému závěru, než ke kterému dospěly soudy, tj. k závěru, že se trestných činů nedopustila. Smyslem jejich námitek je cestou dovolání docílit změny hodnocení důkazů a v důsledku toho změny skutkových zjištění. Je tedy nepochybné, že obviněná sice namítá, že zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení nesměřuje, nýbrž vytýká soudům nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, což je patrno např. z následujících pasáží dovolání obviněné „… soudy nevzaly v úvahy výpověď znalce MUDr. G., … všechny výše uvedené rozpory však soudy buď vůbec nehodnotily nebo je hodnotily jednostranně v neprospěch obviněné, … odsouzená popírá, že by se dopustila jednání, jež jsou jí kladena za vinu“.
Z obsahu podaného dovolání tudíž plyne, že dovolací důvod byl obviněnou uplatněn pouze formálně, neboť jednotlivé námitky v dovolání uvedené nelze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, neboť mají výlučně původ ve skutkovém zjištění.
S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265 tr. ř., aniž z jeho podnětu musel přezkoumat napadené usnesení a předcházející řízení z hlediska uvedeného v §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání bylo rozhodnuto v souladu se zněním §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann