ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.486.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 486/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 5. 2010 dovolání obviněného Ing. V. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 10 To 482/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 19/2009 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 10 To 482/2009, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 3 T 19/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 3 T 19/2009, byl obviněný Ing. V. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen za tento trestný čin a dále za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 T 138/2007, podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 T 138/2007, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. posoudil Okresní soud v Hradci Králové skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný ve dnech 20. 3. 2007 a 22. 3. 2007 v Hradci Králové převzal od Mgr. P. C. postupně částku 1.000.000,- Kč jako zálohu na koupi rodinného domu v obci B., okr. P., s pozemky, aniž poškozenému sdělil, že tyto nemovitosti jsou zatíženy právy třetích osob, ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě, kterou uzavřel s Mgr. P. C. a L. C. dne 27. 5. 2007, výslovně prohlásil, že na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena, dluhy, zástavní právo ani jiné povinnosti, přestože mu bylo známo, že na nemovitostech váznou zástavní práva tří jiných subjektů specifikovaných včetně jejich pohledávek ve výroku o vině, výmaz těchto zástavních práv z katastru nemovitostí nezajistil, poté, co po tomto zjištění Mgr. P. C. a L. C. dne 11. 1. 2008 odstoupili od smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy a požadovali vrácení zálohy ve výši 1.000.000,- Kč do konce ledna 2008, tuto zálohu „do dnešního dne“ (míněn patrně den vyhlášení rozsudku) nevrátil a způsobil tak Mgr. P. C. a L. C. škodu ve výši 1.000.000,- Kč.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 10 To 482/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul obsáhlé námitky, jimiž celou věc prezentoval jako občanskoprávní vztah, který byl rozhodnutími soudů nepřípustně kriminalizován. V této spojitosti vytkl, že soudy se náležitě nezabývaly občanskoprávní stránkou případu v rámci posuzování předběžných otázek podle §9 odst. 1 tr. ř., zejména otázkou okamžiku vzniku škody, platnosti smlouvy o smlouvě budoucí, platnosti odstoupení od této smlouvy atd. Zvláště pak poukázal na to, že obviněný podepsal smlouvu o smlouvě budoucí v té podobě, jak mu byla předložena poté, co ji vyhotovil právník poškozených, který si k tomu ovšem neopatřil výpis z katastru nemovitostí a neměl k dispozici příslušný list vlastnictví z důvodu, že Mgr. P. C. naléhal na rychlé sepsání smlouvy. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný žádné bližší námitky neuvedl. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustil ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Značnou škodou se rozuměla škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.).
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že podvodné jednání pachatele je prostředkem k tomu, aby ke škodě cizího majetku obohatil sebe nebo někoho jiného. To znamená, že z hlediska naplnění znaků trestného činu je relevantní jen takové jednání pachatele, které předchází transferu majetkové hodnoty (v daném případě peněz) z dispozice poškozeného do dispozice pachatele nebo někoho jiného. Jen takové jednání totiž může být v příčinné souvislosti s následkem, který má podobu úbytku majetku na straně poškozeného. Jednání, které spadá do stadia poté, co se naznačený transfer uskutečnil, již tuto povahu nemá a nemůže být proto považováno za součást jednání rozhodného pro naplnění znaků trestného činu.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je třeba vycházet z toho, že ve dnech 20. 3. 2007 a 22. 3. 2007 došlo k předání peněz v částce 1.000.000,- Kč, kterou poškození jako budoucí kupující považovali za zálohu na kupní cenu nemovitostí, ohledně nichž měla být v budoucnu uzavřena kupní smlouva. Uvedené dny jsou dobou, kdy nastal následek činu. Pro posouzení otázky, zda a jakým jednáním obviněný naplnil znaky trestného činu, je podstatné pouze takové jednaní obviněného, které časově spadalo do doby před předáním peněz, resp. v krajním případě do doby předání peněz. Pouze takové jednání mohlo být v příčinné souvislosti s tím, že poškození obviněnému peníze předali. Pozdější jednaní obviněného, k němuž došlo v době, kdy již měl peníze od poškozených ve své dispozici, nelze považovat za jednání, které by bylo v příčinné souvislosti s již vzniklým následkem. Obviněný tedy nemohl naplnit znaky trestného činu jednáním spadajícím do doby po převzetí peněz, zejména ne dne 27. 5. 2007 podepsáním smlouvy o budoucí kupní smlouvě, v níž bylo mimo jiné uvedeno jeho prohlášení, že na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena, dluhy, zástavní právo ani jiné právní povinnosti. V příčinné souvislosti se vzniklým následkem tedy mohlo být jen to jednaní obviněného, které je ve výroku o vině popsáno tak, že „... převzal … celkovou částku 1.000.000,- Kč jako zálohu na koupi rodinného domu …, aniž by Mgr. P. C. sdělil, že … nemovitosti jsou zatíženy právy třetích osob“.
Otázku, zda tímto jednáním obviněný naplnil znaky trestného činu podvodu, je nutno posuzovat v kontextu s tím, že základem posuzované věci byl soukromoprávní vztah. Předmětem tohoto vztahu byly nemovitosti, ohledně nichž měly obě strany úmysl uzavřít v budoucnu kupní smlouvu. Od tohoto úmyslu poškození jako potencionální kupující ustoupili z důvodu, že nemovitosti byly zatíženy zástavními právy jiných subjektů. Tuto okolnost poškození zjistili dodatečně až poté, co obviněnému nejprve zaplatili zálohu na kupní cenu nemovitostí a pak s ním uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě.
Jde-li o soukromoprávní vztah, je třeba trvat na tom, aby na ochranu svých majetkových zájmů primárně dbali především samotní účastníci takového vztahu. Od nich je nutno požadovat, aby postupovali obezřetně a aby dodržovali alespoň elementární zásady opatrnosti, zvláště když pro to jsou snadno dosažitelné prostředky. V dané věci poškození zaplatili milionovou zálohu na kupní cenu nemovitostí za okolností, kdy se vůbec nezajímali o žádné právní vztahy týkající se těchto nemovitostí. Pokud by si poškození od obviněného vyžádali nebo sami opatřili výpis z katastru nemovitostí, mohli snadno zjistit, v jakých poměrech se nemovitosti skutečně nacházejí. Výpis z katastru nemovitostí je lehce dostupný doklad, který si lze obstarat bez jakýchkoli obtíží. Využití výpisu z katastru nemovitostí jako autentického zdroje informací pro rozhodnutí činěná ohledně koupě nemovitostí nebylo ničím, co by nějak přesahovalo reálné možnosti poškozených z hlediska jejich věku, vzdělání, životních zkušeností apod. Poškozený Mgr. P. C. byl jednatelem společnosti s ručením omezeným, takže zastával postavení, v němž mu příslušelo obchodní vedení společnosti, a měl tedy mít odpovídající vybavení z hlediska obezřetného obchodního styku. To, že poškození zaplatili zálohu na kupní cenu, aniž si učinili jasno o právních poměrech nemovitostí, které chtěli koupit, se jeví jako vyložená lehkomyslnost. Riskantní postup poškozených při zaplacení zálohy je sice možné vysvětlit jejich spěchem a obavou z toho, aby obviněný nezačal o prodeji jednat s jinými případnými zájemci, avšak rozhodně ho nelze akceptovat jako důvod, pro který by mělo být trestným činem podvodu to, že obviněný sám z vlastní iniciativy neinformoval poškozené o právech, která k nemovitostem měly třetí osoby, zejména když poškození tuto informaci ani nepožadovali. Jestliže se poškození sami svou zjevnou neopatrností, které se mohli snadno vyvarovat, ocitli v situaci, kdy v rámci soukromoprávního vztahu přistoupili k nejistému obchodu a vynaložili finanční prostředky, pak s důsledky této nejistoty se musí sami také vypořádat, a to za použití soukromoprávních instrumentů. Poškození se hned na počátku dohodli s obviněným na zaplacení zálohy, aniž si vyjasnili právní vztahy k nemovitostem. Sami se tedy neřídili ustanovením §43 obč. zák., podle něhož účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů. Posuzovaný případ nelze hodnotit jinak než tak, že poškození jako účastníci soukromoprávního vztahu evidentně nedbali ani v minimální míře na odpovídající ochranu svých práv a majetkových zájmů, svou vlastní liknavostí si neopatřili snadno dostupné informace významné pro rozhodnutí týkající se nákupu nemovitostí a sami se tak vystavili riziku vyplývajícímu z uskutečňované transakce. I když postup obviněného byl nekorektní, je jeho trestní postih jako druhé strany posuzované transakce evidentní kriminalizací soukromoprávního vztahu. Z hlediska principů, na nichž je založen demokratický právní stát, je nepřijatelné, aby trestním postihem jednoho účastníka soukromoprávního vztahu byla nahrazována nezbytná míra opatrnosti druhého účastníka při ochraně vlastních práv a majetkových zájmů. Nejvyšší soud nemíní zpochybňovat či bagatelizovat obtížnost postavení poškozených nebo dokonce schvalovat postup obviněného, avšak musí trvat na tom, že trestním postihem není možné nahrazovat instituty jiných právních odvětví určené k ochraně majetkových práv a zájmů. (K výkladu zákonného znaku „uvedení v omyl“ v rámci soukromoprávního vztahu viz přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, publikovaný pod č. 136 ve svazku 31 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, Nakladatelství C. H. Beck.)
Z důvodů, které jsou zřejmé z předcházejících částí tohoto usnesení, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jak napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, tak rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil obě uvedená rozhodnutí, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Hradci Králové odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu rozhodne o podané obžalobě.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nijak nepřihlížel k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se jinak týká výroku o uložení trestu. Obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu neuvedl žádné konkrétní námitky. Výrok o trestu byl ostatně zrušen již v důsledku toho, že byl zrušen výrok o vině.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec