ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.502.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 502/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. srpna 2002 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. S., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 To 186/01, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 5 T 109/2000, byl obviněný uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a to za jednání ve výroku tohoto rozsudku uvedené. Za to byl podle §241 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 8 let, se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 10. 8. 2000, sp. zn. 2 T 275/2000.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 2 To 186/01, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně včas dovolání, ve kterém uvádí, že ho podává “v souladu s §265b písm. f), §265 odst. 2, §265e, a §265f tr. ř.“ Z obsahu dovolání, když vyjadřuje nesouhlas s výrokem „o vině a trestu“ vyplývá, že dovolání ve skutečnosti podává z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) a písm. h) tr. ř. (byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným), nikoli tedy z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který je konkrétně uveden v dovolání a dopadá na případy, kdy „bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí“. O žádný z těchto případů se ale v dané věci nejedná.
Nejvyšší soud ale zjistil, že dovolání ve skutečnosti nebylo podáno ani z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., byť jsou slovně v dovolání deklarovány. Obviněný totiž v dovolání namítá, že již policejní orgány v přípravném řízení pochybily, když nezajistili místo činu ani potřebný materiál a znemožnili rekognici, soud I. stupně neprovedl všechny důkazy, nebyla „prokázána stěžejní otázka“ přítomnosti cizí mužské DNA v pochvě poškozené, když zjištěná příměs DNA mužského původu se neshoduje s genetickým profilem obviněného a stejně tak vzorky vlasů z trička poškozené nespadají do variačního rozpětí vlasů obviněného. Namítá, že soud I. stupně přes tyto skutečnosti odmítal provést výslech a testy dalšího muže z bezprostředního okolí poškozené. Za nedostatečný považuje i výslech znalce z oboru dětské gynekologie, který nic zásadního nepřinesl a domnívá se, že poškozená měla být posuzována dětskou psycholožkou. Nikdo že také nezkoumal ani otázku potence obviněného v dané době a situaci. S ohledem na tyto námitky obviněný vyslovil názor, že nelze prokázat spáchání trestného činu znásilnění a navrhl, aby dovolací soud „rozhodl, že dovolání je co do právní kvalifikace, tak i do výše trestu důvodné“, zrušil usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a pro nedostatek důkazů jej zprostil obžaloby.
Z uvedených námitek i konečného návrhu jednoznačně vyplývá, že námitky obviněného nesměřují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, ale proti samotnému skutkovému stavu tak, jak byl soudy zjištěn. Proti výroku o trestu pak obviněný kromě obecné námitky proti výši trestu nic konkrétního ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenamítá.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze dovoláním napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu (že skutek se nestal, stal se jinak, že byly vadně hodnoceny nebo neprovedeny důkazy, atp.). Dovolání jako mimořádný opravný prostředek slouží pouze k odstranění zásadních vad rozhodnutí nebo předcházejícího řízení, které činí dané rozhodnutí zmatečným (viz znění §265b tr. ř.). Omezení dovolání na konkrétní důvody tak zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další (třetí) instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože to přísluší pouze soudu I. stupně, případně soudu odvolacímu. Nejvyšší soud je vázán skutkovým stavem tak jak byl zjištěn, nemůže jej měnit, ale toliko hodnotit správnost jeho hmotněprávního posouzení. Z obsahu dovolání je ale zřejmé, že obviněný své námitky nesměřuje proti správnosti právního posouzení skutku, ale soudům obou stupňů vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně nesprávného hodnocení a neprovedení potřebných důkazů a v návaznosti na to obecně napadá i výrok o trestu. Dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. tak nebyly uplatněny důvodně. Dovolání proto ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., když konkrétně uplatněné námitky tyto důvody nenaplňují.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš