ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.503.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 503/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 6. 2010 o dovolání obviněného D. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 4 To 39/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 12/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 50 T 12/2008, byl obviněný D. K. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dílem dokonaným podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák., §148 odst. 1, 4 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §53 odst. l tr. zák., §54 odst. l tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na jeden rok a podle §49 odst. l tr. zák., §50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti na osm roků.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 4 To 39/2009. Podle §258 odst. l písm. b), d) tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák. a odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §53 odst. l tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 500 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na jeden rok a podle §49 odst. l tr. zák., §50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti na sedm let. Zakázaná činnost byla oproti rozsudku Krajského soudu v Brně upřesněna tak, že jde o zákaz výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný části obžaloby zproštěn.
Jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák. posoudil Vrchní soud v Olomouci skutek, který podle jeho zjištění, vycházejících ze zjištění Krajského soudu v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti Ad Modum Media, s. r. o., se sídlem v Brně, Selská 997/56, a zároveň jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti Varmint, s. r. o., se sídlem v Brně, Dobrovského 30, vědom si skutečnosti, že ke zdanitelným plněním fakticky vůbec nedošlo, a v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty a daň z příjmů právnických osob
- jednak v případech specifikovaných v bodech 1-5 výroku napadeného rozsudku podal prostřednictvím zplnomocněného zástupce řádné, případně dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2005, srpen 2005, září 2005, prosinec 2005 a leden 2006, přičemž v rozporu s ustanoveními §7 odst. l, §19 odst. l zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zaúčtoval fiktivní faktury, které vystavil za obchodní společnost Varmint, s. r. o., jako dodavatele pro obchodní společnost Ad Modum Media, s.r.o., jako odběratele, v důsledku toho vykázal nižší vlastní daňovou povinnost, než odpovídalo skutečnosti, a takto měl v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty v celkové výši 4 501 100 Kč, avšak finanční úřad zahájil vytýkací řízení a daň doměřil,
- jednak dne 30. 6. 2006 prostřednictvím zplnomocněného zástupce podal přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2005, ve kterém vykázal daň ve výši 861 120 Kč na podkladě toho, že neoprávněně zaúčtoval do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle §24 odst. l zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, sedm fiktivních faktur (specifikovaných ve výroku napadeného rozsudku a nacházejících se mezi fakturami uvedenými v bodech 1-5), které vystavil za obchodní společnost Varmint, s.r.o., jako dodavatele pro obchodní společnost Ad Modum Media, s.r.o., jako odběratele, zatímco při správném vyčíslení daňová povinnost obchodní společnosti Ad Modum Media, s.r.o., činila 5 941 520 Kč, čímž zkrátil daň z příjmů právnických osob za rok 2005 o částku 5 080 400 Kč.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Napadl výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu tohoto ustanovení spatřoval v tom, že jako součást trestného činu bylo považováno jeho jednání vztahující se k dani z přidané hodnoty. Připustil, že stát byl zkrácen jen na dani z příjmů právnických osob. Jednání týkající se daně z přidané hodnoty označil za pouhý prostředek k dosažení záměru zkrátit daň z příjmů právnických osob. Namítl, že s ohledem na konstrukci daně z přidané hodnoty stát v konečném výsledku posuzovaném z hlediska daňové povinnosti obou obchodních společností nebyl na této dani nijak zkrácen. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Na jednání směřující ke zkrácení daně z přidané hodnoty rozhodně nelze nazírat jako na nějaký bezvýznamný vedlejší důsledek či pouhý prostředek zkrácení daně z příjmů právnických osob, a to ani se zřetelem k okolnosti, že obviněný byl v obou obchodních společnostech jediným jednatelem a společníkem. Každá z obou uvedených obchodních společností byla samostatným subjektem se samostatným postavením v oblasti daní. Pokud jde o daně, je třeba zdůraznit, že právní vztahy obchodních společností na straně jedné a státu reprezentovaného finančním úřadem na straně druhé spadají do oblasti veřejného práva, v níž je již z podstaty věci vyloučeno, aby práva a povinnosti jedné obchodní společnosti ve vztahu ke státu byly nějak kompenzovány právy a povinnostmi jiné obchodní společnosti.
Z hlediska právního posouzení té části skutku, která se týkala zkrácení daně z přidané hodnoty, je podstatné, že šlo o zkrácení daně, kterou měla platit obchodní společnost Ad Modum Media, s.r.o. Ve všech pěti zdaňovacích obdobích uvedených ve výroku o vině obviněný v přiznání k dani vykázal vlastní daňovou povinnost uvedené společnosti v nižší částce, než odpovídalo skutečnosti, čehož dosáhl právě zaúčtováním fiktivních faktur obchodní společnosti Varmint, s.r.o., vystavených ohledně plnění, která ve skutečnosti nebyla pro obchodní společnost Ad Modum Media, s.r.o., uskutečněna a za která obchodní společnost Ad Modum Media, s.r.o., nic nezaplatila. Ze strany obviněného tedy šlo o evidentní zkrácení daně, kterou měla obchodní společnost Ad Modum Media, s.r.o., platit se zřetelem k rozsahu skutečných zdanitelných plnění. To, zda a jak se vystavení fiktivních faktur případně promítlo do oblasti daně z přidané hodnoty u obchodní společnosti Varmint, s.r.o., nemá žádný význam. Lze ovšem dodat, že obchodní společnost Varmint, s.r.o., ve skutečnosti nezaplatila státu na dani z přidané hodnoty to, o co byla daň z přidané hodnoty zkrácena u obchodní společnosti Ad Modum Media, s.r.o. Za shodná zdaňovací období obviněný podával řádná daňová přiznání, v nichž vykazoval vlastní daňovou povinnost obchodní společnosti Varmint, s.r.o., v nulové výši a do nichž ostatně nebyly faktury vystavené pro obchodní společnost Ad Modum Media, s.r.o., ani zahrnuty (tyto faktury obviněný zahrnul až do dodatečných daňových přiznání dne 3. 3. 2006, tedy krátce před převedením obchodního podílu dne 21. 4. 2006 na jinou osobu, která se zároveň stala také novým jednatelem a která již nijak nereagovala v rámci vytýkacího řízení na výzvu finančního úřadu, takže ten nakonec vydal tzv. nulové platební výměry).
Zaúčtování týchž fiktivních faktur mělo u obchodní společnosti Ad Modum Media, s.r.o., další důsledky ještě v oblasti daně z příjmů právnických osob. V tomto ohledu spočíval jejich význam v tom, že s jejich použitím obviněný neoprávněně snížil základ daně a dosáhl tak stanovení nižší daně, než odpovídalo skutečnosti.
Ve vztahu k oběma daním bylo posuzované jednání obviněného rovnocenné v tom smyslu, že v obou směrech představovalo naplnění zákonných znaků trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaného (pokud jde o daň z příjmů právnických osob) a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák. (pokud jde o daň z přidané hodnoty). Není žádného důvodu považovat jednání týkající se zkrácení daně z přidané hodnoty za něco, co se vymyká z rámce uvedeného trestného činu.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec