ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.541.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 541/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 5. 2003 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 61 To 274/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 142/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. Š. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 61 To 274/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 6 T 142/2001.
Nejvyšší soud shledal, že podání, které za obviněného učinila obhájkyně, nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Jde o podání ze dne 6. 1. 2003, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 8. 1. 2003. Toto podání v rozporu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. neobsahuje žádný odkaz na některé z ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá. Kromě toho neobsahuje ani jasný návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. Obvodní soud pro Prahu 4 přípisem ze dne 3. 4. 2003 vyzval obhájkyni podle §265h odst. 1 tr. ř. k tomu, aby ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výzvy tyto vady odstranila, a upozornil ji, že v případě neodstranění vad bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Obvodní soud pro Prahu 4 zaslal obhájkyni tuto výzvu na pokyn Nejvyššího soudu uvedený v přípise ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 361/2003. Obhájkyni byla výzva podle §265h odst. 1 tr. ř. doručena dne 9. 4. 2003 a lhůta dvou týdnů, která jí byla Obvodním soudem pro Prahu 4 stanovena k odstranění vad, uplynula dnem 23. 4. 2003. Obhájkyně v této lhůtě vady obsahu dovolání neodstranila a na výzvu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve stanovené lhůtě nijak nereagovala.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že podání obhájkyně ze dne 6. 1. 2003 postrádá náležitosti obsahu dovolání především tím, že v něm není uveden odkaz na zákonné ustanovení, o které se dovolání opírá, tj. odkaz na některé z ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v nichž jsou stanoveny zákonné dovolací důvody. Přitom podle §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí mimo jiné být uveden právě tento odkaz. Nestačí, že v dovolání jsou uvedeny obsahově námitky či výhrady, které obviněný má proti napadenému rozhodnutí, a zákonný dovolací důvod musí být v dovolání výslovně uveden odkazem na některé z ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., resp. §265b odst. 2 tr. ř. Bez této náležitosti dovolání není způsobilé být podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí. Uvedenou náležitost podání obhájkyně nesplňuje přesto, že je v něm uvedeno, že „důvod pro podání dovolání je spatřován v nesprávném právním posouzení“, protože to ve skutečnosti neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu stanovenému v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Tímto způsobem tudíž nemohl být splněn požadavek ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., aby dovolání obsahovalo odkaz na §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k podání obhájkyně ze dne 23. 4. 2003, v němž obhájkyně doplnila původně podané dovolání tím, že je podáno z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toto podání bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 30. 4. 2003, tedy po uplynutí lhůty stanovené v §265h odst. 1 tr. ř. Na poštu P. bylo dáno pod číslem doporučené zásilky R 072993 dne 29. 4. 2003, tedy rovněž po uplynutí stanovené lhůty, takže tato lhůta nebyla zachována ani se zřetelem k ustanovení §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. Obvodní soud pro Prahu 4 předložil podání obhájkyně Nejvyššímu soudu dne 14. 5. 2003, tj. v den konání neveřejného zasedání.
Obhájkyně v podání ze dne 23. 4. 2003 spolu s uvedením zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odkázala na podání ze dne 6. 1. 2003 v tom směru, že obviněný „spatřuje důvod pro dovolání v nesprávném právním posouzení“. K tomu musí Nejvyšší soud dodat, že „nesprávné právní posouzení“, to znamená jakékoli nesprávné právní posouzení, ještě není zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tímto zákonným dovolacím důvodem je to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle §265h odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., vyzve předseda senátu soudu prvního stupně obhájce, aby vady odstranil ve lhůtě dvou týdnů, kterou mu zároveň stanoví, a upozorní ho, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Ze systematiky ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. vyplývá, že odmítnutí dovolání spojuje nejen s tím, že obhájce neodstraní vady obsahu dovolání, ale i s tím, že obhájce tak neučiní ve stanovené lhůtě dvou týdnů. Logicky to vyplývá z toho, že dikce „jinak bude dovolání odmítnuto“ následuje bezprostředně po dikci „vyzve ho předseda senátu, aby vady odstranil ve lhůtě dvou týdnů“. Z toho je evidentní, že odmítnutím dovolání je sankcionováno i to, že obhájce odstraní vady obsahu dovolání až po stanovené lhůtě. Smyslem toho, že lhůta stanovená podle §265h odst. 1 tr. ř. má tuto povahu, je zajistit, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodoval vždy za situace, kdy je bez pochybností jasné, jaký je obsah podaného dovolání. Toho lze docílit jedině stanovením určité nejzazší časové hranice, do které je možné obsah dovolání měnit, doplňovat či upřesňovat, zejména pokud jde o tak zásadní náležitosti, mezi které náleží uvedení zákonného dovolacího důvodu. Připustit změnu, doplnění či upřesnění obsahu dovolání, byť na podkladě postupu podle §265h odst. 1 tr. ř., i po uplynutí naznačené časové hranice by nutně znamenalo vystavit rozhodování Nejvyššího soudu riziku, že bude rozhodnuto o dovolání určitého obsahu za situace, kdy tento obsah byl pozdějším podáním dotčen, aniž se to stalo Nejvyššímu soudu v době rozhodnutí známým, např. proto, že pozdější podání bylo učiněno u soudu prvního stupně a nebylo ještě předloženo Nejvyššímu soudu. Takové riziko vylučuje úprava zakotvená v §265h odst. 1, 2 tr. ř., která zaručuje, že věc je Nejvyššímu soudu předkládána a že Nejvyšší soud rozhoduje za situace, kdy je definitivně jasno o obsahu dovolání, které je předmětem jeho rozhodnutí.
Z uvedeného je zřejmé, že po uplynutí lhůty stanovené podle §265h odst. 1 tr. ř. obhájce již nemůže účinně vykonat úkon, pro který byla tato lhůta stanovena, a nemůže tedy účinně odstranit vady obsahu dovolání. Jinak řečeno, vykoná-li obhájce úkon, který směřuje k odstranění vad obsahu dovolání až po uplynutí lhůty stanovené v §265h odst. 1 tr. ř., nemá to žádné účinky, obsah původně podaného dovolání tím není nijak dotčen a Nejvyšší soud rozhodne o dovolání v té podobě, jak bylo původně podáno.
V posuzovaném případě původně podané dovolání obviněného postrádalo uvedení zákonného dovolacího důvodu odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. a obhájkyně tuto vadu obsahu dovolání neodstranila ve lhůtě stanovené v §265h odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl o dovolání v té podobě, kterou mělo v době marného uplynutí této lhůty. K opožděnému odstranění vady obsahu dovolání Nejvyšší soud nepřihlížel, protože šlo o neúčinný úkon.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že toto rozhodnutí koresponduje s rozhodnutím publikovaným pod č. 59/2002 Sb. rozh. tr., v němž je obdobně posuzována povaha lhůty k odstranění vad odvolání podle §251 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec