ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.581.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 581/2018-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 5. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 6 To 488/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 104/2017, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 6 To 488/2017.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 24. 10. 2017, č. j. 8 T 104/2017-194, byla obviněná uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle téhož ustanovení a §67 odst. 2 písm. b), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výměře 24 000 Kč, který měla splácet podle §68 odst. 5 tr. zákoníku v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl obviněné stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dvacet čtyři měsíců.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná měla uvedeného přečinu dopustit v podstatě tím, že dne 11. 5. 2016 nejméně ve 20:30 hod. v obci S., okres T., řídila osobní motorové vozidlo, byla zastavena a kontrolována hlídkou policie, přičemž vozidlo řídila, přestože před jízdou požila návykovou látku. Provedenou zkouškou ve 20:30 hod. pomocí testu Drug Wipe 5S byla u ní zjištěna přítomnost návykové látky amfetamin/metamfetamin a při následném lékařském vyšetření v době od 22:00 hod. do 22:15 hod. vyšetřující lékařce uvedla, že pervitin užila předchozí den. V době odběru krve měla v krvi látku metamfetamin (pervitin) o toxické koncentraci 0,67 mg/l a jeho metabolit amfetamin, kdy pro takové ovlivnění látkou metamfetamin, uvedenou mezi psychotropními látkami zařazenými do Seznamu č. 5 psychotropních látek Přílohy 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, nebyla schopna bezpečně a s jistotou ovládat motorové vozidlo v silničním provozu, kdy dle nařízení vlády č. 41/2014 Sb., O stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče, se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou již při koncentraci metamfetaminu v krvi od 0,025 mg/l, kdy dále u látky metamfetamin jsou z lékařského hlediska uváděny jako toxické koncentrace v krvi hladiny od 0,20 mg/l a v krvi obviněné byla k této hladině zjištěna více jak trojnásobně vyšší koncentrace látky metamfetamin, jejíž účinky během řízení vozidla musela na sobě pociťovat a tyto účinky již znala z minulosti, kdy pro řízení vozidla pod vlivem pervitinu již byla pravomocně odsouzena trestním příkazem Okresního soudu Tachově ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 2 T 13/2012, a byla tak nejméně srozuměna s tím, že řídí motorové vozidlo pod vlivem pervitinu a ve stavu, kdy pro tento vliv není k jeho řízení způsobilá.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, na základě kterého Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 1. 2018, č. j. 6 To 488/2017-222, podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a s použitím §222 odst. 2 tr. ř. věc postoupil Městskému úřadu Stříbro s tím, že nejde o trestný čin avšak skutek by mohl být posouzen jako přestupek.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Podle státního zástupce naplňuje skutek znaky skutkové podstaty přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Zdůraznil, že zákon nestanovuje hraniční množství omamných látek, od kterého se již skutek pokládá za trestný čin a k posouzení je proto potřeba znalecký posudek. Všechny orgány činné v trestním řízení, s výjimkou odvolacího soudu, v předmětné věci postupovaly v souladu s judikaturou ke zjištění ovlivnění obviněné návykovou látkou. Byly vypracovány dva znalecké posudky, ze kterých vyplynulo, že schopnosti obviněné k bezpečnému řízení motorového vozidla byly z objektivního hlediska vyloučeny. Odvolací soud však podle státního zástupce tyto posudky vyhodnotil opačně, když dospěl k závěru, že obviněná nebyla ovlivněná návykovou látkou natolik, aby to vylučovalo bezpečné řízení motorového vozidla. Závěry znaleckých posudků nemohly být zpochybněny ani dalšími okolnostmi, jako výpověďmi policistů, neboť tito si nemuseli všimnout všech projevů ovlivnění návykovou látkou. Tím, že odvolací soud učinil opačné závěry, než jaké vyplývají z dokazování, dostaly se jeho právní závěry do extrémního nesouladu s provedenými důkazy. V důsledku vadného hodnocení důkazů pak dospěl k nesprávnému závěru o absenci naplnění znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, když zjištěný skutkový stav věci neumožňoval závěr, že skutek není trestným činem.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněná se k dovolání nejvyššího státního zástupce do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn v případech, kdy bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Námitku státního zástupce, že odvolací soud nesprávně postoupil věc k přestupkovému řízení, aniž by k tomu byly splněny zákonné podmínky, lze podřadit pod tento dovolací důvod. Státní zástupce v této souvislosti namítl, že obviněná nebyla v době, kdy řídila motorové vozidlo, k této činnosti způsobilá s ohledem na ovlivnění metamfetaminem, tudíž naplnila znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a nebylo tedy namístě věc postupovat jinému orgánu k projednání jako přestupek.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Stěžejní námitkou dovolání je skutečnost, že závěr soudu druhého stupně, že skutek není trestným činem, neboť i přes ovlivnění obviněné metamfetaminem, při jeho koncentraci 0,67 mg/l v její krvi nebylo bezpečně prokázáno, že by byla její způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo vyloučena, není v souladu s obsahem provedených důkazů. Tuto námitku lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, ovšem v tomto případě se musel zabývat i namítaným obsahem důkazů a konfrontovat je se zjištěními a závěry, které z nich soudy učinily.
Nejprve je namístě připomenout, že nelze stanovit konkrétní hladinu omamných návykových látek, jiných než alkohol, od které již nelze považovat účastníka silničního provozu za způsobilého k výkonu činnosti uvedené v ustanovení §247 odst. 1 tr. zákoníku. Účinky omamných návykových látek jsou velice individuální a záleží na mnoha různých faktorech. Při posuzování, zda byly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu podle §274 tr. zákoníku, je proto vždy třeba vycházet z konkrétních okolností, stavu a chování obviněného a ze znaleckého posudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 8 Tdo 449/2010). Znalecký posudek tedy není jediným a výlučným důkazem, který by měl být pro posouzení ovlivnění návykovou látkou hodnocen. Z okolností v tomto konkrétním případě vyplynulo, že obviněná nejela jakkoli riskantním nebo neobvyklým způsobem, ani samotnou technikou jízdy nezpůsobila žádný přestupek. K jejímu zastavení hlídkou policie došlo náhodně, v rámci obvyklé dopravní kontroly. Policisté Daniel Kadlec a Karel Šefl na obviněné v průběhu kontroly nepozorovali žádné známky ovlivnění. Rovněž lékařka MUDr. Marie Tomanová, která prováděla vyšetření obviněné po jejím zadržení, shledala, že tato nejevila známky požití návykové látky, kromě lability nálady. Na straně druhé ale znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Mgr. Eva Navrátilová uzavřela, že pokud krev obviněné obsahovala množství metamfetaminu stanovené znalcem z odvětví toxikologie Mgr. Miroslavem Balvínem, a to 0,67 mg/l, pak obviněná při těchto hodnotách návykové látky nebyla způsobilá bezpečně řídit motorové vozidlo. Při zjištěné hladině metamfetaminu v krvi obviněné, přestože podle lékařského vyšetření MUDr. Marie Tomanové obviněná nejevila známky ovlivnění návykovou látkou, neznamená to, že nebyla narušena její koncentrace a nelze říci, že když to na ní nebylo vidět, že by byla schopna bezpečně řídit motorové vozidlo. Při této hladině u obviněné bylo vysoké riziko nesoustředěnosti, zhoršená reaktivita, zhoršená zraková kontrola a s touto dávkou v těle nebyla schopná bezpečně řídit motorové vozidlo, i když na ni známky intoxikace nebyly patrné.
Skutečnost, že obviněná navenek nejevila žádné výrazné známky ovlivnění návykovou látkou, soud druhého stupně přecenil a naopak podcenil závěry znaleckých posudků z odvětví toxikologie a psychiatrie. Lze tedy na rozdíl od závěru soudu druhého stupně uzavřít, že ačkoli obviněná navenek nejevila žádné výrazné známky ovlivnění návykovou látkou, její způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo byla vyloučena s ohledem na značně vysokou hladinu metamfetaminu v krvi. Podle nařízení vlády č. 41/2014 Sb. O stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou v případě metamfetaminu, pokud koncentrace této látky v jeho krvi dosahuje 0,025 mg/l, což je terapeutická hranice, nad kterou jsou řidičské schopnosti negativně ovlivněny, ale nejde o úplnou neschopnost bezpečně řídit motorové vozidlo. Z lékařského hlediska je toxickou koncentrací této látky hladina 0,2 mg/l v krvi, což je hranice, nad kterou již dochází k podstatnému negativnímu ovlivnění řidičských schopností a jedná se o stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla (viz soudní praxí obecně akceptovaný ústavní znalecký posudek Psychiatrické nemocnice Bohnice, vypracovaný ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014, který stanovil konkrétní hranici, při níž je u průměrné osoby vyloučena způsobilost k řízení motorového vozidla v případě jejího ovlivnění metamfetaminem). Přestože se jedná o znalecký závěr učiněný v jiné trestní věci, je Nejvyšší soud přesvědčen, při absenci jiných závěrů tohoto druhu, že je možno tuto hodnotu vztáhnout i na trestní věc obviněné. Pokud je limitní hodnota představující hranici mezi negativním ovlivněním řidičských schopností a vyloučením schopnosti pachatele řídit motorové vozidlo v případě metamfetaminu 0,2 mg/l, je koncentrace 0,67 mg/l v krvi obviněné více jak trojnásobná nad uvedenou hodnotou. Ze subjektivního hlediska musela obviněná ovlivnění metamfetaminem vnímat i s ohledem na své předchozí praktické zkušenosti, kdy v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 13/2012, byla za shodných okolností v její krvi zjištěna hladina metamfetaminu 0,39 mg/l. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává a poukazuje na podobnost věci, že z chování obviněné v této věci ani obviněného stíhaného ve věci Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014, při kontrole policií nebyly zjištěny takové příznaky požití návykové látky jako je tomu zpravidla u požití alkoholu.
S přihlédnutím ke shora uvedenému má Nejvyšší soud za to, že právní závěry soudu druhého stupně nejsou správné, neboť stav ovlivnění obviněné metamfetaminem zcela vylučoval její způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo.
Dovolací námitky nejvyššího státního zástupce shledal Nejvyšší soud důvodnými. Proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud druhého stupně znovu rozhodne o odvolání podaném proti rozsudku Okresního soudu v Tachově, přičemž je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.