ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.619.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 619/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. června 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných T. O. a Z. N., která podali proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 6 To 5/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 4/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. O. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 36 T 4/2004, byl T. O. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele obchodní společnosti, a to na dobu 5 let.
Uvedeným rozsudkem soudu I. stupně byl spoluobviněný Z. N. uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle §53 odst. 1 a §54 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen také peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 4 měsíců, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele obchodní společnosti na dobu 5 let.
Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. soud I. stupně rozhodl také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody a o zproštění obžaloby obviněného Z. N. podle §226 písm. a) tr. ř. Tímž rozsudkem byla odsouzena také Bc. B. H.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání obvinění T. O. a Z. N., jakož i Bc. B. H., krajský státní zástupce mj. v neprospěch Z. N. a také poškozená I. L., s. r. o.
Z podnětu odvolání krajského státního zástupce v Ostravě, podaného v neprospěch Z. N., Vrchní soud v Olomouci podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ohledně Z. N. v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tohoto obviněného, na skutkovém podkladě převzatém z rozsudku soudu I. stupně, uznal vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) k §250 odst. 1, 4 tr. zák. (ve znění zák. č. 265/2001 Sb.). Podle §250 odst. 4 tr. zák. pak Z. N. uložil trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, jakož i trest peněžitý a zákazu činnosti ve stejné výměře, jak byly uloženy soudem I. stupně. Odvolací soud stejně jako soud I. stupně rozhodl i o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Odvolání obviněných T. O. a Z. N. byla zamítnuta podle §256 tr. ř. Odvolací soud rozhodl také ohledně spoluobviněné Bc. B. H.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání obvinění T. O. a Z. N.
Obviněný Z. N. uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávnost právního posouzení skutku tento obviněný spatřuje především v tom, že z provedených důkazů nelze dovodit, že se dopustil pomoci k trestnému činu podvodu, když soudy obou stupňů neprovedly náležitým způsobem dokazování a z dosud zjištěného skutkového stavu dovodily nesprávné právní závěry, což vyústilo v nesprávné právní posouzení skutku.
Ve vztahu k bodu 4 (rozsudku soudu II. stupně) namítá, že popsané stroje skutečně viděl, ale nevěděl, že byly vyměněny výrobní čísla na štítcích a proto nelze dovodit, že předmětné stroje nebyly nikdy vyrobeny a dodány do ČR. Tyto stroje, že skutečně od T. N. zakoupil a zaplatil za ně, o čemž svědčí doklady obsažené v trestním spise. Pokud by se tedy sám dopustil pomoci k trestnému činu, musel by být nepochybně stíhán i T. N. a nikde není uvedeno, že by musel vidět nabývací doklad o koupi stroje touto osobou. Existenci strojů, že by mohl posoudit svědek P. H., který byl navrhován u hlavního líčení spoluobviněným T. O.
Soudům vytýká, že se nijak nezabývaly subjektivní stránkou jeho jednání, nehledě na skutečnost, že jeho obhajoba nebyla podle jeho názoru vyvrácena, přičemž opětovně zdůrazňuje, že stroje existovaly a skutečně byly dodány. Pokud stroje byly na štítkách označeny jinými čísly, mohl by to vysvětlit T. N., který pro tento skutek nebyl stíhán. Dále pak odkázal na svoji obhajobu v řízení před soudy obou stupňů, včetně vyhotovení odvolání, přičemž na celém obchodním případě, že měl prokazatelný zisk 170.000,- Kč nikoliv částku uvedenou v napadených rozhodnutích, když akci prováděl se záměrem dalších oprav a servisu, neboť v této oblasti podnikal.
K bodu 5 rozsudku odvolacího soudu obviněný namítá, že soudy opět nesprávně posoudily dosud provedené důkazy a zjištěné skutečnosti a také v tomto případě nesprávně vyhodnotily skutkový stav, když je uvedeno, že odsouzený stroje nikdy nedodal a nebyly ani vyrobeny a dodány do ČR. Dále uvedl, že T. O. mu sdělil, že nemá prostředky k zajištění provozu své firmy a bude nucen provést zpětný leasing na dva hydraulické lisy, které vlastní. Věděl, že firma H. M., s. r. o., vlastnila několik lisů a sám také nakoupil asi 20 ks lisů v L., které repasoval. K jednomu lisu, že také dodal hydraulickou ruku M, kterou prokazatelně zakoupil od firmy A. v P. Tuto hydraulickou ruku skutečně dodal a fakturoval společně s předmětnými hydraulickými lisy. Pokud bylo s předmětnými stroji manipulováno účetně jinak, tak k tomu se vůbec nemůže vyjádřit, protože o ničem nevěděl a s nikým se nedomlouval a nebylo tak prokázáno nic, co by signalizovalo, že se vědomě podílel na páchání trestné činnosti. Je proto toho názoru, že soudy pochybily, pokud z provedených důkazů dovodily závěry, které pak promítly v tom, že byl uznán vinným a byl mu uložen trest. Nesprávné právní posouzení skutku spočívá především v tom, že z neúplných důkazů nemohly být učiněny správné právní závěry.
Obviněný Z. N. proto navrhl, aby byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, a případně též vadné předcházející řízení, podle §265k odst. 1 tr. ř. a podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Vrchnímu soudu v Olomouci přikázáno se závazným právním názorem věc znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný T. O. podal dovolání ve kterém uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily skutky kladné mu za vinu jako pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 4 tr. zák., a to přesto, že se nezabývaly řádně tím, zda skutečně byla předstírána existence neexistujících předmětů pronájmu, nebo zda došlo jen k jejich nesprávné identifikaci či popisu, ať už úmyslným či nedbalostním jednáním nezjištěné osoby. Soudu pak v souvislosti s touto obhajobou vytýká, že neprovedl žádný jím navrhovaný důkaz a nezabýval se tak samou podstatou skutku, zda vůbec byl spáchán, shromažďoval důkazy svědčící v neprospěch obviněného a naopak odmítl provést důkazy svědčící v jeho prospěch. Skutková zjištění tak považuje za neúplná, přip. ani neodpovídající právnímu hodnocení, když u něj nebyla vůbec prokázána subjektivní stránka trestného činu jako jednání úmyslné. Navrhl proto, aby byly ohledně něj podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušeny rozsudky soudů obou stupňů ve výroku o vině, trestu a náhradě škody, a podle §265l odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak ale vyplývá z obsahu dovolání T. O., tento nesprávné právní posouzení skutku jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. nezakládá na skutkových zjištěních uvedených v bodech 2 a 3 výrokové části rozsudku soudu I. stupně, ale s odkazem na možnou nesprávnou identifikaci předmětných strojů neznámou osobou, zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu I. stupně, že „tyto stroje dodány nebyly, neboť nebyly nikdy vyrobeny“. Obviněný T. O. se tak domáhá změny skutkového stavu v tom směru, že stroje v podstatě existovaly, byly pouze neznámou osobou nesprávně identifikovány a proto daný skutek nemohl spáchat.
Takovéto námitky ale stojí mimo uplatněný důvod dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem v průběhu dokazování v hlavním líčení, které potvrdil také soud odvolací a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Protože však T. O. v dovolání také namítá, že skutková zjištění neodpovídají právnímu hodnocení a nebyla u něj vůbec prokázána subjektivní stránka, Nejvyšší soud z tohoto hlediska přezkoumal napadené rozhodnutí ale zjistil, že námitce obviněného nelze přisvědčit.
Jak je uvedeno v tzv. skutkových větách pod body 2) a 3) výrokové části rozsudku soudu I. stupně, obviněný T. O. se daného trestného činu dopustil tím, že (stručně řečeno) jako zástupce resp. jednatel společnosti H. M., s. r. o., v úmyslu neoprávněně se obohatit, uzavřel s leasingovými společnostmi dvě leasingové smlouvy na pronájem strojů, ačkoli tyto stroje nikdy nebyly vyrobeny ani dodány, přičemž na žádost T. O. vystavil spoluobviněný Z. N. jako dodavatel strojů faktury o prodeji těchto strojů jakož i protokoly o jejich předání firmě H. M., s. r. o., na základě čeho leasingové společnosti poukázali kupní cenu strojů na účet Z. N., přičemž s těmito finančními částkami pak bylo naloženo způsobem v rozsudku soudu I. stupně uvedeným a leasingovým společnostem tak byla způsobena škoda ve výši 6.013.907,- Kč, resp. 11.159.600,- Kč.
V odůvodnění rozsudku pak soud I. stupně konstatoval, že předmětné protokoly o předání a převzetí byly vyhotoveny pouze pro oklamání leasingových společností za účelem vylákání peněz a za stejným účelem byly vyhotoveny i další doklady a to také faktury vyhotovené Z. N., na základě kterých leasingové společnosti O. l. a C. zaplatily na účet společnosti G. Š. kupní cenu strojů, které však ve skutečnosti nikdy nebyly zakoupeny a dodány (str. 26 rozsudku). Existenci podvodného úmyslu T. O. tak soud I. stupně dovodil na základě zjištění, že tento obviněný předstíráním existence strojů a jejich dodání uvedl leasingové společnosti v omyl, přičemž využil skutečnosti, že byl zmocněn k převzetí těchto strojů leasingovými společnostmi, kterým nepravdivě doložil předávací protokoly a potvrzení o uvedení těchto strojů do provozu, ač od samého počátku věděl, že k dodávce strojů nedojde, protože neexistují a jednal tak pouze s úmyslem vylákat finanční prostředky prostřednictvím společnosti G. Š., jejímž jednatelem byl spoluobviněný Z. N.
S tímto právním závěrem soudu o existenci podvodného úmyslu T. O. a tedy naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., se plně ztotožnil také soud odvolací. Za situace, kdy obviněný T. O. od počátku věděl, že předmětné stroje neexistují a kdy požádal spoluobviněného Z. N. o vystavení fiktivních dokladů, které měly v rozporu se skutečností prokazovat leasingovým společnostem koupi, prodej a předání těchto strojů, není pochyb o tom, že T. O. od počátku jednal v přímém úmyslu ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatit tím, že uvede někoho v omyl a způsobit tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.
V žádném případě proto nelze přisvědčit námitce T. O., že skutková zjištění neodpovídají právnímu hodnocení, když mu nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu. Protože naplnění subjektivní stránky zcela zjevně vyplývá ze skutkových zjištění uvedených v rozsudku soudu I. stupně a tento soud své závěry o existenci zavinění také řádně odůvodnil, bylo dovolání T. O. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Pokud jde o dovolání obviněného Z. N., zde Nejvyšší soud zjistil, že konkrétní námitky tohoto obviněného jsou zaměřeny výhradně do oblasti úplnosti a správnosti dokazování a z toho pak vyplývajícího nesprávného skutkového zjištění, že předmětné stroje nebyly vyrobeny ani dodány a tedy obviněným ani zakoupeny, jak je uvedeno ve výroku o vině napadeného rozsudku. Obviněný Z. N. se tak námitkami, že předmětné stroje skutečně existovaly, tyto zakoupil, zaplatil a také dodal, domáhá změny skutkových zjištění na základě kterých byl uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) k §250 odst. 1, 4 tr. zák. Obviněný tak v podstatě soudu vytýká nesprávné hodnocení důkazů, když neuvěřil jeho obhajobě, že zmíněné stroje převzal a předal T. O. a nesouhlasí se závěrem učiněným již soudem I. stupně, že jeho obhajoba je nevěrohodná, protože je v rozporu s provedenými důkazy, zejména o neexistenci strojů.
Z námitek obviněného, že soudy neprovedly náležitým způsobem dokazování a z dosud zjištěného skutkového stavu dovodily nesprávné právní závěry, což vyústilo v nesprávné právní posouzení skutku, tak vyplývá, že obviněný se primárně domáhá změny daného skutkového stavu a na základě tohoto jiného skutkového stavu, odpovídajícího jeho představám o hodnocení důkazů, pak namítá nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jednoznačně to vyplývá i ze závěru dovolání, kdy obviněný Z. N. uvádí, že nesprávné posouzení skutku spočívá v především v tom, že z neúplných provedených důkazů nemohly být učiněny správně právní závěry.
Obviněný tak dovolání jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, jak to vyplývá i z jeho odkazu na jeho obhajobu před soudy obou stupňů a písemné vyhotovení odvolání. Nejvyšší soud ale může přezkoumat dovoláním napadené rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodu uvedených v dovolání (§265i odst. 3 tr. ř.) a není jeho úkolem z obsahu spisu vyhledávat, zda některá část obhajoby obviněného v původním řízení náhodou nesplňuje podmínky uplatněného důvodu dovolání. Právě z důvodu zabezpečení práv obviněného v řízení o dovolání, které se řídí přísnějším režimem a je omezeno konkrétními důvody dovolání uvedenými v §265b odst. 1 tr. ř., je stanovena zákonná podmínka podání dovolání prostřednictvím obhájce, jako garanta odborné právní pomoci.
Protože obviněný Z. N. uplatnil v dovolání námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, když nesměřují proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš