ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.622.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 622/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. července 2003 v neveřejném zasedání o dovolání Nejvyšší státní zástupkyně v Brně, které podala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 11 To 376/2002, v trestní věci obviněného F. P., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 102/2002, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
z r u š u j e .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 11 To 376/2002, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 T 102/2002, a podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodů uvedených v §222 odst. 2 tr. ř. byla věc postoupena okresnímu úřadu k projednání jako přestupek.
Zrušeným rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 10. 6. 2002 v 5:50 hodin v obci S., okr. H. K., řídil osobní motorové vozidlo Toyota Corola, červené barvy a na výzvu orgánů Policie ČR vozidlo zastavil, vystoupil z něho a vyměnil si místo se spolujezdcem na předním sedadle M. N., trvale bytem S. 70, okr. H. K., přičemž motorové vozidlo řídil přesto, že mu byl dne 19. 9. 2001 rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 6 T 54/2001-172, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2002, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků. Podle §171 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem.
Proti usnesení odvolacího soudu podala v neprospěch obviněného řádně a včas dovolání Nejvyšší státní zástupkyně v Brně, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Předně odvolacímu soudu vytýká, že pokud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod č. 13/87 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a použil stejnou argumentaci, nebyl tím akceptován účel novelizace ustanovení §171 odst. 1 tr. zák., a to zákonem č. 171/1990 Sb. (správné č. 175/1990 Sb.), kdy byla podstatně rozšířena trestní odpovědnost za takto kvalifikované jednání, a to po zrušení zákona o přečinech č. 150/1969 Sb. Vzhledem k této skutečnosti je při posouzení závažnosti jednání pachatele nutno vycházet pouze z kritérií uvedených §3 odst. 4 tr. zák. S odstupem času od vydání zmíněné judikatury byl zpřísněn postih těchto trestných činů jak s ohledem na zrušení zákona o přečinech, tak i v důsledku nárustu trestných činů v dopravě způsobených nerespektováním rozhodnutí státních orgánů a právních předpisů v dopravě vůbec. I ojedinělá jízda tak může být posouzena jako trestný čin podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., zejména když nejde o mimořádnou jízdu za stavu tísně či krajní nouze. V daném případě je zřejmé, že zákaz řízení motorových vozidel není obviněným dodržován, o čemž svědčí jeho opakovaný postih z dřívějšího období. I když je obviněný stíhán pro jednu jízdu, nelze přehlédnout, že v pokračování v jízdě s vozidlem, které bylo technicky nezpůsobilé, mu zabránil zákrok příslušníků policie a tato skutečnost nemůže být hodnocena v jeho prospěch. Stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání tak koresponduje se stupněm narušení trestně právní ochrany tak, jak je vyžadována ustanovením §171 odst. 1 tr. zák. Dále vytýká usnesení odvolacího soudu formální vady s tím, že nebylo předběžně posouzeno, zda by mohlo jít o přestupek a věc nebyla postoupena příslušnému orgánu. Navrhla proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a odvolacímu soudu přikázána věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný se k dovolání nevyjádřil.
Protože námitky dovolatelky ohledně nesprávného právního posouzení jednání obviněného jsou námitkami proti právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zabýval se dovolací soud opodstatněností těchto námitek a zjistil, že dovolání je důvodné.
Předně nutno uvést, že rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 13/87 Sb., na které odkazuje odvolací soud, se netýká ustanovení §171 tr. zák. a vůbec předmětnou otázku neřeší (řeší problém ustanovení opatrovníka v případě trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 tr. zák.). Odvolacím soudem použita formulace „soustavným a déle trvajícím řízením motorových vozidel …“ je použita např. v Komentáři k trestnímu zákonu (Panorama Praha 1980 str. 597) a to v souvislosti s tím, že takovéto jednání pachatele je trestným činem podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a nelze jej posoudit pouze jako přečin podle §7 písm. b) zákona o přečinech č. 150/1969 Sb. Pachateli přečinu tehdy hrozil trest odnětí svobody až na 6 měsíců, přičemž pachateli trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (v tehdy platném znění) trest odnětí svobody až na 5 let. Zrušením zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech (zákonem č. 175/1990 Sb. s účinností od 1. 7. 1990) došlo také k novelizaci ustanovení §171 odst. 1 tr. zák., kde byla mj. trestní sazba z původních pěti let snížená na 6 měsíců odnětí svobody. Jednání pachatele spočívající v tom, že „vykonává činnost, která mu byla zakázána“ a které bylo obsaženo v ustanovení §7 písm. b) zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech, byla po zrušení tohoto zákona uvedenou novelou zapracována do znění §171 odst. 1 jako písm. b) tr. zák. Je tedy zřejmé, že jednání, které až do zrušení zákona č. 150/1969 Sb. o přečinech bylo pouze přečinem, se s účinností od 1. 7. 1990 stalo trestným činem. Nejvyšší státní zástupkyně tak důvodně namítá, že odvolací soud novelizaci ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. neakceptoval. Takovéto jednání je proto již obecně považováno za natolik společensky nebezpečné, že se jedná o trestný čin, pokud jiné okolnosti, které jsou např. uvedeny v dovolání, výrazně stupeň společenské nebezpečnosti nesnižují do té míry, že by o trestný čin nešlo (§3 odst. 2 tr. zák.) a mohlo by se jednat toliko a přestupek. V daném případě ale takovéto skutečnosti zjištěny nebyly a rozhodně mezi ně nepatří ty, o které mj. odvolací soud opřel své rozhodnutí („jediná krátkodobá jízda … de facto se s vozem pouze rozjel.“). Odvolací soud totiž zcela pominul, že podle zjištění soudu prvního stupně, s kterým se ztotožnil, obviněný zastavil vozidlo na výzvu orgánů Policie ČR. Řídil-li tedy obviněný dne 10. 6. 2002 motorové vozidlo přesto, že mu byl dne 19. 9. 2001 rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 54/2001, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2002, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků, naplnil tím všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Soud prvního stupně přitom správně zdůraznil, že obviněný byl již dvakrát soudně trestán, v jednom případě pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§201 tr. zák.) a v jednom případě pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí (§171 tr. zák.), přičemž z jeho evidenční karty řidiče vyplývá, že obviněný je značně neukázněným řidičem (16 záznamů v kartě řidiče). Navíc se trestné činnosti dopustil velice záhy (necelé 3 měsíce) po svém předchozím odsouzení pro shodnou trestnou činnost.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení skutku odvolacím soudem je nesprávné a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn opodstatněně. Současně je tak ve věci dán i druhý uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., protože soud odvolací rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, přestože se jedná o trestný čin. Je proto nadbytečné zabývat se dalšími formálním vadami napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, tak jak jsou vytýkány v dovolání a postačí konstatovat, že toto rozhodnutí řadou formálních vad trpí, a to zejména neuvedením popisu skutku ve výroku usnesení. Na základě uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 2. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš