ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.659.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 659/2023-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání dovolatele J. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 61 To 603/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 Nt 26037/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání dovolatele J. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 10. 2021, č. j. 4 Nt 26037/2021-52, bylo dovolateli uloženo ochranné opatření, a to ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě, podle §99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku.
Proti tomuto usnesení podal dovolatel stížnost. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 61 To 603/2021-116, byla stížnost dovolatele podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta, protože byla podána osobou, která se svého stížnostního práva výslovně vzdala.
3. Usnesení stížnostního soudu napadl dovolatel dovoláním. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 7 Tdo 367/2022, bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla přikázána Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Podle dovolacího soudu měl totiž soud prvního stupně nejdříve rozhodnout o námitkách, kterými posuzovaný brojil do protokolu o veřejném zasedání konaném v řízení v prvním stupni, při kterém se měl vzdát práva podat opravný prostředek, než mohl stížnostní soud zamítnout stížnost dovolatele podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
4. V návaznosti na to Obvodní soud pro Prahu 8 svým usnesením ze dne 2. 8. 2022, č. j. 4 Nt 26037/2021-158, podle §57 odst. 1 tr. ř. zamítl námitku dovolatele do protokolace veřejného zasedání. Ten proti zmíněnému usnesení podal stížnost, z jejíhož podnětu Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 10. 2022, č. j. 61 To 558/2022-172, usnesení soudu prvního stupně podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
5. Obvodní soud pro Prahu 8 pak usnesením ze dne 1. 12. 2022, č. j. 4 Nt 26037/2021-181, znovu podle §57 odst. 1 tr. ř. zamítavě rozhodl o námitce dovolatele do protokolace veřejného zasedání. Proti tomuto usnesení podal dovolatel opět stížnost, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2023, č. j. 61 To 25/2023-207, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
6. Následně Městský soud v Praze, kterému bylo dovolacím soudem uloženo ve věci znovu rozhodnout, usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 61 To 603/2021-212, stížnost směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 4 Nt 26037/2021, zamítl podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., opět protože byla podána osobou, která se svého stížnostního práva výslovně vzdala.
II.
Obsah dovolání a vyjádření k němu
7. Dovolatel podal proti naposledy citovanému rozhodnutí stížnostního soudu dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť nebyly splněny procesní zákonné podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku, a současně v řízení předcházejícím byly dány i dovolací důvody podle písm. h) a k) téhož ustanovení, protože nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro uložení ochranného opatření podle §99 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedené dovolatel dále rozvedl ve třech dovolacích námitkách.
8. První dovolací námitku dovolatel směřoval do posouzení, zda se svého práva na podání opravného prostředku (stížnosti) skutečně a vážně vzdal. Odkázav na četnou judikaturu tvrdil, že se v řízení vícekrát vyjádřil v tom smyslu, že se bude chtít proti rozhodnutí bránit. Byl zastupován z většiny nekontaktním obhájcem, který na něj vyvíjel nátlak, aby s uložením ochranného opatření souhlasil, navíc ihned po doručení protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 10. 2021 podal proti němu námitky právě ohledně vzdání se práva na podání stížnosti, když tohoto práva se měl vzdát jeho tehdejší obhájce JUDr. Vladislav Šíma, nikoli dovolatel.
9. Druhou dovolací námitku dovolatel směřoval do naplnění podmínek, které ve svém dřívějším kasačním rozhodnutí soudům stanovil Nejvyšší soud. Ten totiž vyslovil závazný názor, že v dané věci stížnostní soud nemůže rozhodnout o stížnosti, dokud soud prvního stupně nerozhodne o námitkách do protokolace. Rozhodnutí o námitkách přitom nikdy nenabylo právní moci, neboť rozhodnutí o stížnosti nebylo dovolateli ani jeho obhájci nikdy oznámeno, resp. nebylo doručeno nebo vyhlášeno v jeho přítomnosti. Bez nabytí právní moci pak nemohlo být rozhodnutí o námitkách do protokolace dostatečným podkladem pro rozhodnutí stížnostního soudu o opětovném zamítnutí stížnosti tak, jak ukládal Nejvyšší soud.
10. Třetí dovolací námitku dovolatel směřoval do naplnění zákonných podmínek pro uložení ochranného opatření ochranného léčení podle §99 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně podmínky nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě. Odkázav na komentářovou literaturu poukazoval na to, že pro posouzení zmíněné podmínky je rozhodný moment, ve kterém soud rozhoduje, nikoli moment spáchání činu jinak trestného.
11. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl, eventuálně aby zrušil pouze rozhodnutí soudu druhého stupně a jemu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
12. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství posoudil dovolání jako neopodstatněné.
13. K první námitce, podle které se dovolatel neměl vzdát práva na podání stížnosti, státní zástupce uvedl, že ve věci došlo v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 7 Tdo 367/2022, k nápravě pochybení, které bránilo v rozhodnutí stížnostního soudu, neboť bylo rozhodnuto o námitce dovolatele proti protokolaci. Pokud jde o namítání kvality právního zastoupení, taková námitka není podřaditelná pod žádný dovolací důvod.
14. K druhé námitce, která mířila do právní moci usnesení o stížnosti proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o námitkách do protokolace, státní zástupce uvedl, že toto usnesení bylo vyhlášeno a Městskému soudu v Praze bylo známo, což stačilo pro jeho další postup.
15. K třetí námitce, podle níž nebyly naplněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření, státní zástupce uvedl, že není důvod se touto námitkou meritorně zabývat. Uvedl však, že soud prvního stupně vycházel nejen ze znaleckého posudku, který skutečně značně předchází rozhodnutí o uložení ochranného léčení, ale i z dalších důkazů, příkladem především výslechu ošetřujícího lékaře J. D., rovněž soud přihlédl k dosavadnímu způsobu života.
16. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
17. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v této trestní věci přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Dovolatel ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovení zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod tak obsahuje dvě alternativy: Podle první alternativy lze dovolání podat, jestliže soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, dovolateli přístup k soudu druhého stupně ve skutečnosti odepřel a opravný prostředek, např. stížnost, zamítl z tzv. formálních důvodů, zejména podle §148 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. Podstatou druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je potom skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný v této souvislosti odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a k) tr. ř., které jsou dány, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, resp. pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
20. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě je podřaditelná (1) námitka, podle které se dovolatel nevzdal práva na podání opravného prostředku, a (2) námitka, podle níž stížnostní soud rozhodl, aniž by nabylo právní moci rozhodnutí o námitkách do protokolace (resp. nebyl v této souvislosti respektován závazný názor dovolacího soudu). Tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě s odkazem na §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. by bylo obecně vzato možné podřadit (3) námitku do splnění zákonných podmínek pro uložení ochranného opatření, což se stalo rozhodnutím soudu prvního stupně, avšak tuto problematiku nelze v existující procesní situaci učinit předmětem věcného přezkumu v daném dovolacím řízení.
21. K námitce ad (1) Nejvyšší soud nejdříve uvádí, že v návaznosti na jeho předchozí, výše zmíněné kasační rozhodnutí ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 7 Tdo 367/2022, se soudy v dalším řízení již zabývaly námitkami dovolatele do protokolace veřejného zasedání ze dne 6. 10. 2021 tak, jak dovolací soud vyžadoval. Podle soudů pak nebyly námitky do protokolace důvodné. Při vyslovení tohoto závěru nevycházely jen ze samotného protokolu a své paměti nebo svých úvah, ale také ze svědectví osob přítomných veřejnému zasedání, tedy tehdejšího obhájce dovolatele, státního zástupce i protokolující úřednice. I tito zejména potvrdili, že se dovolatel svého práva na podání stížnosti skutečně vzdal tak, jak vyplývá ze sporované protokolace, resp. že byl dostatečně v daném smyslu poučen.
22. V dovolání však dovolatel nadále trvá na své dějové verzi, přičemž uvádí v podstatě totožnou argumentaci, se kterou se vypořádaly soudy již v předchozím řízení. V tomto Nejvyšší soud odkazuje především na body 5. a 6. rozhodnutí stížnostního soudu ze dne 19. 1. 2023, č. j. 61 To 25/2023-212, ze kterého plyne logické a konzistentní vylíčení procesního děje podložené dalším obsahem trestního spisu a výpověďmi shora zmíněných osob přítomných veřejnému zasedání. Pokud soudy v předchozím řízení shledaly, že protokol byl vypracován řádně a vyobrazoval reálný běh veřejného zasedání, pak k tomuto závěru Nejvyšší soud nemá žádné výhrady. Spíše jen nad rámec lze zmínit, že z protokolu o veřejném zasedání ze dne 6. 10. 2021, který byl v řízení předmětem namítání, jasně plyne, že se dovolatel vzdal svého práva na podání stížnosti, přičemž o námitkách proti obsahu protokolu bylo zamítavě a pravomocně [viz vyjádření k námitce ad (2)] rozhodnuto. Navíc již z protokolu o veřejném zasedání ze dne 9. 6. 2021 (č. l. 14) plyne, že dovolatel komunikoval svůj zájem, aby mu nebylo uloženo ochranné léčení v ústavní formě s tím, že ambulantní léčba by mu jeho slovy nevadila, což v závěru veřejného zasedání zopakoval i jeho obhájce, a takto ve prospěch dovolatele bylo i rozhodnuto navzdory tomu, že státní zástupce činný u okresního státního zastupitelství trval na ochranné léčbě v ústavní formě. I z elektronické komunikace je z tvrzení matky dovolatele zřejmé, že v době veřejného zasedání ona i dovolatel souhlasili se soudním rozhodnutím, což je v rozporu s textem dovolání, ve kterém dovolatel uvádí, že opakovaně vůči svému obhájci vyjadřoval nesouhlas a vůli se odvolat, resp. podat stížnost. Už z výše uvedeného tak Nejvyšší soud neshledává důvodné pochybnosti o pravdivosti protokolace průběhu veřejného zasedání. Ze zmíněné elektronické komunikace se pak sice skutečně jeví, že matka dovolatele a nejspíš i dovolatel svůj názor změnili, což nakonec plyne i z dalšího řízení, nicméně prohlášení o vzdání se stížnosti je neodvolatelné (GŘIVNA, T. §144. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1773). Ačkoli pak je myslitelné, že by zpětvzetí tohoto prohlášení mohlo svědčit o tom, že prohlášení nebylo informované, nebo že nevycházelo z vážné vůle (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 10. 1929, sp. zn. Zm I 153/29, na které dovolatel odkázal), v této věci o tom nejsou indicie, přičemž dovolatel byl po vyhlášení usnesení, kterým mu bylo uloženo ochranné léčení, řádně poučen o opravném prostředku (č. l. 51).
23. Pokud jde o hodnocení obhajoby dovolatele vykonávané přechozím obhájcem, Nejvyšší soud na okraj připomíná, že už ve svém předchozím kasačním usnesení v této věci ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 7 Tdo 367/2022, v bodech 20. a 21. vysvětlil, že není úkolem Nejvyššího soudu hodnotit kvalitu realizované obhajoby, navíc kdykoli v průběhu řízení měl dovolatel právo zvolit si místo ustanoveného obhájce nového postupem podle §37 odst. 2 tr. ř., což následně ostatně také učinil.
24. Tato námitka tak je zjevně neopodstatněná.
25. K námitce ad (2) Nejvyšší soud dodává, že usnesení stížnostního soudu učiněné v neveřejném zasedání nabývá právní moci vyhlášením [§135, §140 odst. 1 písm. a) tr. ř.], nikoli až oznámením. Stížnostní soud tak nepochybil, pokud přikročil k rozhodnutí ve věci samé, aniž by bylo jeho usnesení o stížnosti proti zamítavému usnesení soudu prvního stupně o námitkách do protokolace veřejného zasedání doručeno, resp. oznámeno dovolateli. Jeho postupem pak byl i splněn pokyn Nejvyššího soudu vyplývající z usnesení ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 7 Tdo 367/2022 a spočívající v tom, že o stížnosti proti usnesení o uložení ochranného opatření může být rozhodnuto až poté, co bylo s konečnou platností rozhodnuto o námitkách dovolatele proti protokolaci.
26. Zmíněná námitka je rovněž zjevně neopodstatněná.
27. Námitku ad (3) by pak, jak již bylo řečeno, bylo obecně vzato možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., nicméně smyslem řízení o dovolání je přezkum druhostupňového rozhodnutí (§265a odst. 1 tr. ř.). Vady v řízení u soudu prvního stupně tak sice lze přezkoumávat skrze uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, ovšem pouze v případě, že se jimi měl věcně zabývat soud druhého stupně, a právě v tom tento soud pochybil, že se jimi nezabýval (mimo případy spadající do první alternativy uplatněného dovolacího důvodu) nebo je vadně v rozporu se zákonem nenapravil. Jinak řečeno, dovoláním se nelze domáhat přezkoumání takové části rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat soud druhého stupně (srov. PÚRY, F., ŠÁMAL, P. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3242, a přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). V této věci se však dovolatel vzdal práva na podání stížnosti, a tedy stížnostní soud jeho opravný prostředek zákonně zamítl bez meritorního přezkumu, čímž je k této námitce vyloučena i pravomoc věcného přezkumu Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího (k tomu srov. předchozí kasační usnesení Nejvyššího soudu v této věci ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 7 Tdo 367/2022, bod 22.). V daném rozsahu je tedy argumentace dovolatele nepřípustná.
V.
Závěr
28. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že dovolací argumentace byla zčásti nepřípustná, ve zbytku zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
29. Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu