ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.702.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 702/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. srpna 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného Mgr. M. S., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 2 To 35/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 206/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 12. 2001, sp. zn. 1 T 206/2000, byl obviněný uznán vinným trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle §159 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 1. 1. 1995 do 17. 2. 1999 v P., při výkonu funkce ředitele Městské policie P., odpovědného za komplexní zajišťování činnosti Městské policie P., neprováděl kontrolu finančních operací svých podřízených, konkrétně kontrolu výnosů a odvodů blokových pokut do rozpočtu města, a s tím související metodickou a řídící činnost odpovědného pracovníka, ačkoliv tyto povinnosti vyplývají z ust. §§11 odst. 1 písm. f) a 12 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, dále z konkrétních ustanovení Organizační směrnice pro zpracování a oběh účetních dokladů ověřujících hospodářské operace Městského úřadu v P. a jeho zálohových organizací, účinné dnem 1. 11. 1994, z čl. 10) Metodického pokynu Ministerstva financí ČR č. D – 95 z roku 1994, a rovněž tak z Vnitřní směrnice č. 7/97 Městského úřadu v P. pro zpracování a oběh účetních dokladů a hospodářských operací, účinné dnem 1. 7. 1997, v důsledku čehož do pokladny Městského úřadu P. nebyla Městskou policií P. za uvedené období odvedena žádná finanční částka za prokazatelně vybrané pokuty, čímž vznikla Městu P. škoda v celkové výši 1.511.200,- Kč. Za to byl podle §159 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 16 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce strážníka obecní policie na dobu 3 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo Město P. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 2 To 35/2002, k odvolání obviněného rozsudek soudu I. stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko ve výroku o trestu zákazu činnosti.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku spatřuje v tom, že je soudem považován za veřejného činitele podle §89 odst. 9 tr. zák. odpovědného za skutek a následek, za který podle zákona ani podle pracovní smlouvy hmotněprávně neodpovídá. Namítá, že jako strážník pověřený komplexním zajištěním činnosti městské policie neměl žádnou pravomoc ani kompetenci vůči svému zřizovateli městu P. a nebyl pověřen zajišťováním odvodu peněz z vybraných pokutových bloků do pokladny města. Obecní policie není ani orgánem samosprávy, jak dovodil soud a při své činnosti, ve smyslu zák. č. 367/1990 Sb. o obcích, byla metodicky řízena ve věcech pracovněprávních odborem vnitřních věcí, ve věcech majetku odborem majetku města, ve věcech finančních odborem finančním a komplexně podléhala kontrolnímu oddělení kanceláře starosty. Pokud byl pověřen, jako její ředitel, komplexním zajištěním činnosti městské policie, toto pověření bylo zaměřeno na zajištění činnosti městské policie navenek a nebylo to pověření jejím řízením, což příslušelo pouze starostovi města. Povinnost zajistit finanční operace při odvodu tržeb z realizovaných pokutových bloků přitom jemu nikdy svěřena nebyla a proto není možné ani dovodit jeho zavinění, a to ani z nedbalosti. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněným uplatněné výhrady tvořily podstatu jeho obhajoby v celém trestním řízení a odezněly také v jeho odvolání. Podstata jeho námitek spočívá v odlišném výkladu v úvahu připadajících zákonů a podzákonných norem, než k jakému dospěl soud I. stupně a jejich cílem je bagatelizovat jeho kompetence a odpovědnost ve funkci ředitele městské policie. V této funkci však nepochybně veřejným činitelem byl a pokud nedbale plnil či neplnil své povinnosti při realizaci důležitých úkolů městské policie, kde nepochybně patří i řádné nakládání s vybranými peněžními prostředky za pokutové bloky, v důsledku čehož došlo k vzniku škody dosahující trojnásobku hranice značné škody, pak se nepochybně dopustil trestného činu, jímž byl uznán vinným. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože námitky uvedené v dovolání směřují proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zabýval se Nejvyšší soud opodstatněností těchto námitek a zjistil, že jim přisvědčit nelze.
Patří-li do samostatné působnosti obce podle §14 odst. 1 písm. o) zák. č. 367/1990 Sb. o obcích (dále jen ZOb), místní záležitosti veřejného pořádku a zřizování obecní (městské) policie, je obecní policie orgánem obce, prostřednictvím kterého obec zajišťuje přímé plnění úkolů v této oblasti. I když výslovně je obecní policie za orgán obce označena v §1 odst. 1 zák. č. 553/1991 Sb. o obecní policii (dále jen ZOP) až ve znění účinném od 1. 1. 2003 (zavedeno novelou č. 311/2002 Sb.), neznamená to, že před tímto datem orgánem obce nebyla.
Není podstatné, zda obviněný jako ředitel městské policie měl vůči svému zřizovateli nějaké pravomoci, jak namítá v dovolání, ale podstatné je, že tyto pravomoci měl ve vztahu k podřízeným zaměstnancům (strážníkům). Neobstojí ani námitka, že byl pověřen zajištěním činnosti městské policie pouze navenek a nešlo o pověření jejím řízením, což příslušelo pouze starostovi. Obviněný zaměňuje řízení městské policie a zajišťování její činnosti. Právě zajišťování činnosti znamená nejen zajištění plnění úkolů městské policie navenek, ale také zajištění jejího řádného vnitřního fungování, jako předpokladu pro řádné plnění jejích úkolů. Mezi takovéto vnitřní činnosti patří i oblast evidence pokutových bloků a vyúčtování jak těchto bloků, tak i peněz za ně obdržených, které mělo být prováděno v souladu s Metodickým pokynem Ministerstva financí ČR č. D – 95, Organizační směrnicí pro zpracování a oběh účetních dokladů ... z 1. 11. 1994 a navazující Vnitřní směrnice Městského úřadu v P. č. 7/97. I když povinnosti zajistit finanční operace při odvodu tržeb z realizovaných pokutových bloků nebyla svěřena přímo obviněnému, ale jeho zástupci L. V., odpovědnost za řádné plnění této povinnosti jeho zástupcem měl také obviněný jako ředitel městské policie a jako přímý nadřízený. Soud I. stupně v tomto směru správně uvedl, že obviněný zanedbal výkon jemu svěřených kompetencí ve formě řídící, koordinační a kontrolní činnosti městské policie, v důsledku čehož došlo ke vzniku škodlivého následku. Pracovní náplň obviněného spočívající v komplexním zajišťování činnosti městské policie a jeho funkce ředitele mu v rámci jeho odpovědnosti za plnění úkolů městské policie svěřila také kontrolní pravomoc vůči jejím zaměstnancům (strážníkům) a z toho vyplývající povinnosti. Obviněný jako ředitel městské policie byl v postavení vedoucího zaměstnanců ve smyslu §74 Zákoníku práce (zák. č. 65/1965 Sb., dále jen ZP) a jako takový byl mj. povinen řídit a kontrolovat práci zaměstnanců městské police zabezpečovat dodržování právních předpisů a zajišťovat, aby nedocházelo k neplnění povinností – písm. a) a f) §74 cit. zákona. Ve smyslu ustanovení §89 odst. 9 tr. zák se tak jako „jiný odpovědný pracovník orgánu samosprávy“ ve své činnosti podílel na plnění úkolů společnosti a používal přitom pravomoc (oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech), která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Pravomoc řídit a kontrolovat byla založena nejen ZP, ale ve vztahu k výnosům a odvodu blokových pokut do rozpočtu města také zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví, jak zjistil již soud I. stupně v souladu se znaleckým posudkem z oboru ekonomiky - účetní evidence. Další pravomoci a povinnosti pak pro obviněného vyplývaly z podzákonných norem, resp. vnitřních předpisů města, jak je to uvedeno již v rozsudku soudu I. stupně, na který pro stručnost postačí v tomto směru odkázat.
Nutno přitom zdůraznit, že ne porušení každé povinnosti, která vyplývala z pravomoci obviněného, lze považovat za porušení povinnosti veřejného činitele ve smyslu ustanovení §158 nebo §159 tr. zák. o trestných činech veřejných činitelů. Byť strážník obecní (městské) policie je při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce podle §1 a §2 ZOP veřejným činitelem (viz rozhodnutí publikované pod č. 8 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 3, ročník 1995), tj. při svém působení navenek, může mít s ohledem na své pracovní zařazení i řadu pravomocí a povinností uplatňovaných uvnitř obecní policie, které ale nemají přímý vliv na její celkové fungování a plnění úkolů (např. hodnocení pracovních výsledků zaměstnanců; zajišťování pracovních podmínek, ap.) ani nemají širší společenský dosah, tj. dopadají pouze na omezený okruh osob, konkrétně zaměstnanců obecní policie. Pokud však výkon pravomoci nebo neplnění povinností z ní vyplývajících má přímou souvislost s plněním úkolů obecní policie navenek (§2 ZOP), v daném případě ukládat a vybírat v blokovém řízení pokuty za přestupky, tak jde o výkon pravomoci veřejného činitele. Kontrola výnosů a odvod blokových pokut do rozpočtu města, i když přímo není rozhodováním o právech a povinnostech fyzických či právnických osob vně obecní policie, což ani není nutnou podmínkou, protože za výkon pravomoci nelze považovat jen rozhodování o právech a povinnostech osob, s takovýmto rozhodováním bezprostředně souvisí a má v sobě prvek moci i rozhodování ve vztahu k podřízeným pracovníkům, kteří se na plnění těchto úkolů podílí. Závěr soudů obou stupňů o tom, že se obviněný daného jednání dopustil v postavení veřejného činitele podle §89 odst. 9 tr. zák. proto dovolací soud považuje za správný a námitky obviněného v tomto směru za zjevně neopodstatněné. Totéž pak platí i o námitce o neexistenci zavinění ve formě vědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák., když obviněný věděl, že nedbalým výkonem svých pravomocí může porušit nebo ohrozit zájem na řádném plnění úkolů veřejných činitelů, v daném případě zejména na plnění jeho kontrolních povinností, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Při řádném plnění jeho povinností by k nedostatkům ohledně výnosů a odvodu blokových pokut do rozpočtu města nemohlo dojít.
Na základě uvedených důvodů, když obviněný námitky uvedené v dovolání uplatňoval v řízení přípravném i řízení před soudy obou stupňů, které se s nimi řádně vypořádaly, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš