ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.740.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 740/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2002 v Brně o dovolání obviněného R. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2002, sp. zn. 5 To 63/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, pod sp. zn. 28 T 18/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 4. března 2002, č. j. 28 T 18/99-219, byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zákona a §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona (ve znění zákona č. 265/2001 Sb.), kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle ust. §250 odst. 4 tr. zákona byl obviněný za své jednání odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Vrchní soud rozsudkem ze dne 17. 4. 2002, č. j. 5 To 63/2002-256, shora uvedený rozsudek krajského soudu k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem trestného činu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 tr. zákona a §148 odst. 2, odst. 4 tr. zákona (ve znění zákona č. 265/2001 Sb.) a odsoudil jej podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let nepodmíněně, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu) dne 29. 7. 2002 dovolání (doručené krajskému soudu dne 30. 7. 2002), a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V jeho odůvodnění namítá, že oba soudy nesprávně posoudily skutek, kterým měl naplnit skutkovou podstatu úmyslného trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby dle §148 odst. 2, odst. 4 tr. zákona ve stadiu pokusu ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 tr. zákona. Dále podrobně rozvádí skutečnosti, z nichž – podle jeho přesvědčení – vyplývá, že jako člověk důvěřivý a neznalý svých podnikatelských oprávnění a povinností jednal ve skutkovém omylu a nechápal, že svým jednáním může naplnit skutkovou podstatu trestného činu. Namítá, že neměl znalosti z podnikání a osobně pouze zařizoval věci, o které byl požádán, a nikdy aktivně nevystupoval vůči obchodním partnerům či státním orgánům, ale pouze reprodukoval to, co mu před každým jednáním sdělil P. F., kterému důvěřoval a nevěděl, že daňové doklady jsou falešné. Za tzv. nepřímého pachatele souzeného trestného činu označuje P. F., který jej měl k provedení trestného činu využít, přičemž svoji osobu obviněný označil za tzv. živý nástroj v rukou pachatele. Soudům obou stupňů pak dále vytýká, že „nepřítomností P. F. u hlavního líčení u soudu prvního stupně a následně u veřejného zasedání u soudu odvolacího mu nebylo zaručeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Listiny základních práv a svobod, tj. právo vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě, tak jak to stanoví §215 odst. 2 tr. řádu“. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl, že se obviněný obžaloby zprošťuje.
Dovolání podané prostřednictvím obhájce obviněný doplnil podáním, ve kterém rozšiřuje dovolání také o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Toto podání bylo k poštovní přepravě předáno až dne 26. 8. 2002 – viz obálka na č. l. 301 – tedy po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty podle §265e odst. 1 tr. řádu (rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému i jeho obhájci doručen již 4. 6. 2002), a Nejvyšší soud tak k námitkám v něm uvedeným nemohl přihlédnout (§265f odst. 2 tr. řádu).
K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§265d odst. 2 tr. řádu), je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice formálně uplatnil dovolací důvod týkající se nesprávného právního posouzení skutku a namítá, že zjištěný skutek nebyl správně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že „se pokusil vylákat ke škodě státu vyplacení nadměrného odpočtu DPH … a o tuto částku se obohatit …“. Tvrzením, že nevěděl o tom, že daňové doklady jsou falešné, napadá hodnocení důkazů a z toho vyplývající zjištění soudu, že „bylo zcela bezpečně vyloučeno, že by obžalovaný nevěděl o tom, že se dopouští protiprávního jednání …, že se jednalo o fiktivní jednání, obžalovaným předstíraný obchod, jehož cílem bylo vylákání nadměrného odpočtu daně …“. Rovněž námitka nepřítomnosti P. F. na jednání soudů je z hlediska jak uplatněného dovolacího důvodu, tak i ostatních dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., zcela bez významu.
Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š