ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.782.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 782/2013-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. srpna 2013 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 10 To 109/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 179/2012, a rozhodl takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce z a m í t á .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 3 T 179/2012, podle §223a odst. 1 tr. ř. a §307 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného P. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle §307 odst. 2 tr. ř. stanovil zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání v trvání dvou let.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 10 To 109/2013, z podnětu stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové podle §149 odst. 4 tr. ř. doplnil napadené usnesení tak, že podle §307 odst. 5 tr. ř. obviněný P. K. složil podle §307 odst. 2 písm. b) tr. ř. na depozitní účet Okresního soudu v Hradci Králové částku 50.000,- Kč, určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu. V ostatních výrocích zůstalo napadené usnesení nezměněno.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Namítl, že tento dovolací důvod byl naplněn, neboť bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného, aniž byla splněna zákonná podmínka spočívající v tom, že vzhledem k osobě obviněného, k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu není možné důvodně považovat rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání za správné. Poukázal na to, že přestupková minulost je vedle trestní minulosti obviněného jednou z hlavních okolností, kterou by měl soud brát v úvahu při hodnocení, zda trestní stíhání obviněného podmíněně zastaví či zda ve věci rozhodne rozsudkem a uloží obviněnému trest. Uvedl, že z evidenční karty řidiče vyplývá, že obviněný P. K. spáchal několik dopravních přestupků spočívajících ve významném překročení nejvyšší povolené rychlosti v konkrétním místě, v jednom případě dokonce způsobil dopravní nehodu. Opakované páchání těchto přestupků svědčí o vyšší míře řidičské nekázně obviněného, nejedná se v tomto případě pouze o ojedinělý exces z jinak řádného života, ale jde o projev další eskalace neukázněnosti obviněného jako účastníka silničního provozu. Odpovídající trestněprávní reakcí na stíhaný skutek obviněného proto zcela jistě není podmíněné zastavení trestního stíhání.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 10 To 109/2013, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 3 T 179/2012, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný P. K. ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že závěr nejvyššího státního zástupce ohledně jeho přestupkové minulosti z hlediska celkového hodnocení jeho osoby je nesprávný. Poukázal na to, že v posuzované trestní věci nikomu nevznikla majetková újma a z rozhodnutí soudů obou stupňů nelze dovozovat negativní vliv na generálně preventivní funkci trestního práva. Je přesvědčen, že v případě vyhlášení odsuzujícího rozsudku by mu nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a je také přesvědčen, že by se ve zkušební době osvědčil. Uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné, neboť byly splněny všechny zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce jako zjevně neopodstatněné, nebo aby podle §265j tr. ř. zamítl toto dovolání jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je nedůvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Podle §307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle §307 odst. 2 tr. ř. je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v §307 odst. 1 tr. ř. a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo
b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Nesprávnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, i jemu přecházejícího usnesení soudu prvního stupně, spatřoval nejvyšší státní zástupce v osobě obviněného. Nejvyšší soud neshledal tuto námitku důvodnou. Soudy obou stupňů postupovaly správně, pokud podmíněně zastavily trestní stíhání obviněného, neboť pro to byly splněny všechny zákonné podmínky. Jednalo se o přečin, obviněný se ke svému jednání doznal, s podmíněným zastavením trestního stíhání vyslovil v hlavním líčení souhlas a složil finanční částku ve výši 50.000,- Kč na účet soudu prvního stupně za účelem předvídaným v §307 odst. 2 písm. b) tr. ř. Soudy obou stupňů dále hodnotily osobu obviněného, jeho dosavadní život a okolnosti případu a správně shledaly, že podmíněné zastavení trestního stíhání lze důvodně považovat za dostačující. Obviněný má sice v evidenční kartě řidiče celkem šest záznamů pro přestupky spáchané v silničním provozu, tyto přestupky však nejsou závažnějšího charakteru a obviněný za ně byl vždy odpovídajícím způsobem potrestán rozhodnutím správního orgánu. Jízda, kterou obviněný vykonal, nepředstavuje žádnou významnou ujetou vzdálenost a nebyl při ní ani pod vlivem alkoholu.
Podmíněné zastavení trestního stíhání představuje jednu z možností, jak dosáhnout v trestním řízení tzv. odklonu od jeho normálního průběhu. Základním účelem institutů zařazovaných pod pojem odklonu je především rychlejší a efektivnější vyřizování trestních věcí bez konání náročného a komplikovaného hlavního líčení nebo řízení před soudem vůbec v případech skutkově i právně jednodušších, ve kterých spáchaly osoby do té doby žijící řádným životem typově méně závažný trestný čin (zpravidla přečin). V takových případech je vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele velmi pravděpodobné, že by případným odsuzujícím rozsudkem byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a obviněný by se ve zkušební době podmíněného odsouzení s největší pravděpodobností osvědčil. Nejvyšší soud má za to, že v této trestní věci se jedná o skutkově i právně jednodušší trestní věc a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze považovat za dostačující, že soudy obou stupňů podmíněně zastavily trestní stíhání obviněného P. K.
Nejvyšší soud proto shledal, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou správná, neboť byly splněny všechny zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání obviněného P. K. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek