ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.784.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 784/2012-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. října 2012 v Brně dovolání obviněných M. G. a M. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 9 To 464/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 57/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. G. a M. D. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 92 T 57/2010, uznal obviněného M. G. vinným trestným činem podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §198a odst. 1 tr. zák. Podle §198a odst. 1 tr. zák. jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle §53 odst. 2 písm. b) tr. zák., §54 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému peněžitý trest ve výměře 25.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 92 T 57/2010, dále uznal obviněnou M. D. vinnou trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák. Podle §260 odst. 1 tr. zák. ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvacetičtyř měsíců.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 9 To 464/2011, podle §258 odst. 1 písm. b) a e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného M. G. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně napadený rozsudek ve výroku o peněžitém trestu a o náhradním trestu odnětí svobody.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 9 to 464/2011, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněné M. D. podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný M. G. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jednáním, které je mu kladeno za vinu, nepodněcoval k nenávisti vůči skupině obyvatel, imigrantům, ani k omezování jejich práv či svobod. Poukázal na to, že soudy obou stupňů se nezabývaly jím předloženým listinným důkazem, a to výsledkem průzkumu veřejného mínění, ze kterého bylo patrné, že česká společnost je při průzkumu v březnu roku 2010 v meziročním srovnání k březnu 2009 tolerantnější a vstřícnější ve vztahu k cizincům. Nenastal tak škodlivý následek jeho jednání vzhledem ke společnosti, objektivně nedošlo k podnícení jakékoliv nenávisti ve společnosti. Dále uvedl, že společenská nebezpečnost jeho jednání nebyla vyšší než nepatrná.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 9 To 464/2011, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že podle §226 písm. b) tr. ř. jej zprostí obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §198a odst. 1 tr. zák., neboť tento skutek není trestným činem.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná M. D. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítla, že soudy obou stupňů ani ve skutkové větě, ani v odůvodnění svých rozhodnutí, neuvádí, jaké konkrétní hnutí mělo být jejím výrokem propagováno či podporováno. Poukázala na to, že soudy obou stupňů opakovaně zaměňují význam slov hnutí a ideologie, přičemž je zcela zřejmé, že podporu či propagaci ideologie ustanovení §260 tr. zák. nepostihuje. Uvedla, že v době vyřčení výroku byla Dělnická strana legální politickou stranou, a proto výroky, kterými by byla taková legální politická strana podporována či propagována, nemohou být trestně právního charakteru, neboť není dána ani objektivní ani subjektivní stránka trestného činu. Dále namítla, že slova „Evropo povstaň“ nejsou přičitatelná žádnému hnutí ve smyslu §260 tr. zák. Uvedla, že k tomu, aby nějakým výrokem bylo podporováno hnutí podle §260 tr. zák., je nutné, aby úmysl propagovat nebo podporovat toto hnutí byl objektivně zjevný již ze samotného posuzovaného výroku, tedy aby bylo širší veřejnosti i bez odborných znalostí zřejmé, že konkrétní výrok podporuje hnutí vymezené v §260 tr. zák., i jaké konkrétní hnutí podporuje. Pokud tomu tak není, není dána společenská nebezpečnost jejího jednání, neboť její výrok není způsobilý takovou podporu konkrétního hnutí vyvolat. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedla, že jí byl uložen trest ve výměře, která je mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 9 To 464/2011, ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného M. G. uvedl, že jeho argumentace se omezuje téměř výhradně na polemiku se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy a se skutkovým stavem, který nalézací soud vyvodil z výsledků dokazování. Uvedl, že je možno zcela odkázat na důvody uvedené v rozhodnutích soudů prvního a druhého stupně, ve kterých je dostatečně podrobně a přesvědčivě vysvětleno, proč konkrétně popsané jednání obviněného naplňuje všechny znaky trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §198a odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněné M. D. uvedl, že v jejím případě byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože byl obviněné uložen trest pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Soud druhého stupně však na tuto vadu výslovně upozornil a správně uvedl, že vzhledem k absenci odvolání státního zástupce není tato vada napravitelná. Obviněná tento důvod uplatnila ve svůj neprospěch, což není přípustné, protože podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. může dovolání v neprospěch obviněného podat pouze nejvyšší státní zástupce.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných M. G. a M. D., neboť jsou zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných M. G. a M. D. jsou zjevně neopodstatněná. Vycházel přitom z následujících skutečností.
1) Dovolání obviněného M. G.
Dovolání není dalším běžným opravným prostředkem v procesu trestního řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný M. G. uplatnil v dovolání především námitky skutkové. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Jedinou právní námitkou je námitka obviněného, že společenská nebezpečnost jeho činu je nepatrná. Nejvyšší soud považuje tuto námitku za neopodstatněnou. V souladu s §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnosti určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Toto ustanovení, které vyžaduje hodnotit konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, má podstatný význam nejen pro úvahu, zda jde vůbec o trestný čin, ale rozhodujícím způsobem zasahuje i do úvah o tom, zda jde o trestný čin závažnějšího nebo méně závažného charakteru (srov. č. 33/1962 Sb. rozh. tr.) Při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti činu pro společnost, než je stupeň nepatrný, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnosti zpravidla vyšší než nepatrný (srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). Společenská nebezpečnost činu je v tomto případě dána zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, pohnutkou a mírou zavinění obviněného.
Soud prvního stupně správně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, že obviněný jednal v přímém úmyslu vzhledem k jeho postavení v rámci Dělnické strany a Svobodné mládeže Brno, protože se jedná o funkcionáře tohoto hnutí, který je jasně seznámen s programem a s ideologickou podporou této strany. Dále je nutné jednání obviněného posoudit v kontextu všech pronesených projevů v rámci demonstrace svolané dne 1. 5. 2009 v Brně na náměstí Svobody, kterou sledovalo velké množství lidí, a dále v souvislosti s hesly, vlajkami a transparenty, které byly při demonstraci a následném průvodu použity. Obviněný svůj projev, ve kterém mluví o statisících emigrantů a ve kterém uvádí, že je jen otázkou času kdy nás, původní evropská etnika, tyto zrůdy převálcují svým počtem, směřoval proti jednomu ze základních lidských práv, a to proti rovnosti lidí bez rozdílu národnosti, etnika, rasy, náboženství, třídních či jiných skupinových rozdílů. Obviněný tímto jednáním úmyslně zamýšlel vzbudit u jiných osob nenávist vůči konkrétní skupině osob - v tomto případě migrantů jakožto sociální skupiny, které navíc označil za zrůdy, což je jasný projev nenávisti, přičemž slovo zrůdy bylo rovněž používáno v souvislosti s nacismem. Nejvyšší soud shledal s ohledem na výše uvedené skutečnosti, že společenská nebezpečnost činu je vyšší než nepatrná, a tato námitka obviněného je proto nedůvodná.
2) Dovolání obviněné M. D.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněná M. D. uplatnila v dovolání především námitky skutkové. Těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněná tak sice formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinila tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněná právně relevantně namítla, že její výroky nepodporovaly nebo nepropagovaly konkrétní hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka, a že společenská nebezpečnost jejího jednání je nepatrná.
Podle §260 odst. 1 tr. zák. kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
Nejvyšší soud nepřisvědčil těmto námitkám obviněné. Vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání, a jak je vyjádřen především ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněná dne 1. 5. 2009 v Brně na náměstí Svobody v průběhu předem ohlášené demonstrace pořádané Dělnickou stranou a Svobodnou mládeží Brno přednesla projev, ve kterém mimo jiné uvedla: „Ve vašich očích vidím odhodlání, odhodlání bojovat za naši Evropu do poslední kapky krve, a proto už není jen prázdnou frází “Evropo povstaň“, protože teď my a naše Evropa povstáváme jako Fénix z popela za společnou budoucnost, za společnou Evropu. Odpor!“, přičemž Dělnická strana a Svobodná mládež Brno byly organizacemi představující aktivity českého neonacistického hnutí. Ze znaleckého posudku ústavu, a to Vysoké školy Karlovy Vary – Ústavu kriminalistiky a forenzních disciplín z odvětví společenská závadnost textů a zástupných symbolů, je zřejmé, že fráze „Evropo povstaň a Odpor!“ jsou slova převzatá z německé neonacistické scény odvozené od nacistické skladby složené Hitlerovým spolubojovníkem a jde o slova neonacistů vyjadřující vzájemnou evropskou sounáležitost. Z výslechu znalce Mgr. Michala Mazla je zřejmé, že výrok „Deutschland erwache“ znamená „Německo probuď se“ a že výrok „Evropo povstaň“ je právě v návaznosti na tento původní německý výrok hojně používán na německé neonacistické scéně. Zároveň je zřejmé, že právě tento výrok použil na závěr svého vystoupení propagátor Adolfa Hitlera a německého nacionálního socialismu Gottfried Küssel. Je nutné přihlédnout také k tomu, že určitá slova a termíny jsou trvale používána při projevech neonacistických řečníků a jsou to zástupné symboly, kterými řečníci dokládají a hlásí se k tomuto hnutí, avšak neříkají to zcela otevřeně. Jedná se zjevně o výroky ,,Odpor! a Evropo povstaň“. Znalec Mgr. Michal Mazel uvedl, že každý, kdo pronese tyto výroky, ještě nevyjadřuje sounáležitost s neonacismem, avšak v případě obviněné M. D. je nutné přihlédnout ke kontextu celé demonstrace, na které svůj projev přednášela a rovněž přihlédnout i k tomu, že obviněná se hlásí k organizaci Resistence unity, o níž je známo, že shromažďuje ženské představitelky neonacismu. Nelze přehlédnout, že výrok ,,Evropo povstaň“ zazněl v průběhu demonstrace několikrát, a ve chvíli, kdy zazněl podruhé, tak to bylo hned v zápětí za oslavou Adolfa Hitlera. Dále je nutné vzít v úvahu další výroky obviněné, a to ,,boj do poslední kapky krve“ a ,,Odpor!“. Těmito výroky obviněná vytváří představu násilného hnutí, které bude bojovat za to, co bylo v předchozích vystoupeních popsáno jako pozitivní ideál, tedy systém, ve kterém jsou diskriminováni ti, kteří nemají bílou rasu. Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněná svými výroky podporovala české neonacistické hnutí, přičemž neonacismus vychází z historického nacionálního socialismu, který je založen na představě, že existují skupiny lidí, které jsou nepřátelské vůči zbytku populace, které je potřeba dostat z populace pryč, a který hlásá koncepci rasistického boje zejména proti Židům, Romům a přistěhovalcům, a nadřazenost tzv. bílých národů. Jde o zjevné přihlášení se k potlačení práv a svobod jiných lidí než české národnosti. Obviněná proto svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud dále shledal s ohledem na výše uvedené skutečnosti, že společenská nebezpečnost činu obviněné je vyšší než nepatrná, její námitka je proto nedůvodná. Právní kvalifikace skutku je správná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněné uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
Obviněná namítla, že jí byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. Soud druhého stupně upozornil na tuto vadu soudu prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí a správně uvedl, že obviněné sice byl uložen trest pod dolní hranicí trestní sazby, toto pochybení však bylo učiněno v její prospěch a v důsledku absence odvolání státního zástupce nebylo možné tuto vadu napravit. Nejvyšší soud proto nepřisvědčil této námitce obviněné s ohledem na ustanovení §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť dovolání v neprospěch obviněné může podat pouze nejvyšší státní zástupce.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných M. G. a M. D. jsou zjevně neopodstatněná, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek