ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.864.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 864/2021-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2021 o dovolání obviněného J. G., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 6 To 102/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 146/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. G. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2021, č. j. 6 To 102/2021-140, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 2. 2021, č. j. 3 T 146/2020-114. V dovolání vyjádřil s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. nesouhlas s některými skutkovými zjištěními, která se stala podkladem napadeného výroku o vině s tím, že byly porušeny zásady zakotvené v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále se zaměřil proti výroku o trestu, konkrétně proti trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 42 měsíců, který označil za nepřiměřeně přísný a domáhal se snížení jeho výměry. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek (správně: usnesení) Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby tomuto soudu přikázal nové projednání věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného nejsou ani částečně podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody, a navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud však shledal, že dovolání obviněného, pokud směřovalo proti výroku o vině, není v této části přípustné, zatímco v části zaměřené proti výroku o trestu bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Jednou z podmínek přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení je, že soud rozhodl ve druhém stupni. Touto podmínkou je vyjádřena zásada, že dovoláním lze napadat jen to, co na podkladě řádného opravného prostředku přezkoumal, resp. byl povinen přezkoumat soud druhého stupně. V posuzované věci není tato podmínka splněna ve vztahu k výroku o vině obviněného. Proti rozsudku Okresního soudu v Lounech podal obviněný odvolání, jímž napadl výslovně pouze výrok o trestu zákazu činnosti, a to s námitkami, které nezakládaly povinnost odvolacího soudu přezkoumat výrok o vině ani podle §254 odst. 2 tr. ř. Odvolací námitky obviněného byly založeny výlučně na tom, že uložený trest zákazu činnosti je nepřiměřený. Přezkumná povinnost odvolacího soudu je v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. vymezena tak, že odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. To znamená, že rozsah přezkumu odvolacího soudu je vymezen podaným odvoláním, z něhož musí být zřejmé, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo (§249 odst. 1 tr. ř.). Ve vztahu k výroku o vině tudíž nebyla dána přezkumná povinnost a tedy ani přezkumné oprávnění odvolacího soudu.
Krajský soud v Ústí nad Labem proto v souladu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Lounech jen co do výroku o trestu a nezabýval se výrokem o vině. Z toho vyplývá, že o vině obviněného nebylo rozhodnuto „ve druhém stupni“. Dovolání obviněného v části týkající se výroku o vině (tj. jeho námitky proti skutkovým zjištěním, jež byly podkladem výroku o vině) tudíž bylo ve skutečnosti podáno proti rozsudku Okresního soudu v Lounech jako soudu, který o vině rozhodl v prvním stupni. Takové dovolání ovšem není přípustné (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud podotýká, že v některých pasážích se v dovolaní očividně mluví o zcela odlišném případu (např. pokud je v úvodu zmiňováno, že mnoho skutků nebylo obviněnému vůbec prokázáno, že soud neodůvodnil zvýšení trestu odnětí svobody nebo že byla porušena zásada volného hodnocení důkazů ve vztahu k výpovědi poškozené), odkazuje na jiná než ve věci přezkoumávaná rozhodnutí (např. že nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty zneužívání pravomoci veřejného činitele a pojistného podvodu), a v některých částech není vůbec zřejmé, co chce vlastně dovolatel říci (např. jeho odkaz na nespecifikované rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že „není nárok na snížení hodnoty o hodnotu výše alkoholu v těle jakéhokoli člověka“).
Dovolání obviněného bylo podle §265a odst. 1 tr. ř. přípustné jen pokud směřovalo proti výroku o trestu.
Dovolatel ve vztahu k námitce týkající se nesouhlasu s trestem zákazu činnosti, prostřednictvím které vytkl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Dovolatelem uplatněné námitky však nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), což zjevně není tento případ.
Jak bylo výše řečeno, nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze tedy samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu. Obviněný napadl výrok o uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 42 měsíců, přičemž podle jeho dovolacích námitek nebrojil ani tak proti uložení samotného trestu, jako proti jeho výměře (za adekvátní výměru považuje 24 měsíců). K tomu je možné pouze stručně shrnout, že tento trest byl obviněnému uložen jako přípustný druh trestu (viz §274 odst. 1 tr. zákoníku), když nebylo pochyb o tom, že předmětný přečin spáchal v souvislosti s touto činností, a ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §73 odst. 1 tr. zákoníku, která činí jeden rok až deset let. S přihlédnutím ke všem okolnostem rozhodným pro ukládání trestu i zvážení všech přitěžujících a polehčujících okolností stanovil soud prvního stupně konkrétní výměru trestu v trvání 42 měsíců, což je stále v dolní polovině příslušné trestní sazby.
Obviněným spáchaný přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. ř. spočíval stručně řečeno v tom, že dne 25. 10. 2020 kolem 22:21 hodin po požití alkoholu (v jeho krvi bylo následně zjištěno 1,16, respektive 1,20 promile alkoholu) řídil osobní automobil a mimo jiné najel do protisměru na dálnici a takto ujel 14,6 kilometru, přičemž minul nejméně dvě protijedoucí vozidla.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nezasahuje do výroku o uložení trestu z důvodu jeho nepřiměřenosti, ledaže by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky rozhodnými pro stanovení druhu a výměry trestu, že by tím byla porušena ústavní zásada proporcionality trestní represe jako jeden z atributů demokratického právního státu. O nic takového se ale v posuzované věci nejedná. Obviněnému byl uložen trest zákazu činnosti v dolní polovině zákonné trestní sazby, přičemž stanovená výměra byla odůvodněna zejména okolnostmi samotného skutku (nebezpečná jízda v protisměru na dálnici), dále jeho četnými záznamy v evidenční kartě řidiče, navíc ve třech případech rovněž souvisejícími s řízením vozidla pod vlivem alkoholu. Trest byl ukládán za situace, kdy předchozí uložené správní sankce se zřejmě zcela minuly účinkem. Uložený trest v jeho konkrétní výměře proto nelze považovat za nepřiměřeně přísný, ústavně zakotvená zásada proporcionality trestní represe byla v tomto případě plně respektována. Jen nad rámec obligatorního přezkumu lze dodat, že námitka obviněného, že nebylo prokázáno, že by jel v protisměru nebo byl agresivní na policisty, je zcela irelevantní. Skutečnost, že obviněný jel v protisměru, byla prokázána nad jakoukoli pochybnost, a soudy v rozhodnutích netvrdily, že obviněný byl agresivní a že by to hodnotily jako přitěžující okolnost, taková námitka dovolatele je proto bezpředmětná.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný zjevně uplatnil (byť to výslovně neuvedl) v návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že je také mimo rámec důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byl výrok o trestu ponechán nedotčen, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu