ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.889.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 889/2012-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 9. 2012 o dovolání obviněného J. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 5 To 12/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 3/2011 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 5 To 12/2012, jímž bylo rozhodnuto mimo jiné o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce podaném v jeho neprospěch proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 53 T 3/2011. Napadl jeho se týkající část rozsudku s tím, že odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Za „problém“ označil postup Vrchního soudu v Olomouci, který přikročil ke změně výroku o vině bez provedení jakýchkoli důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu v Brně a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není žádný další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Obsahově mu musí odpovídat také uplatněné námitky, jimiž jsou vytýkány vady napadeného rozhodnutí nebo předcházejícího řízení.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se podle citovaného ustanovení rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou námitky skutkové povahy, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný J. M. byl napadeným rozsudkem - po zrušení příslušné části rozsudku Krajského soudu v Brně - odsouzen pro pokus zločinu loupeže podle §21 odst. l tr. zákoníku, §173 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci a předtím i podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. M. společně s obviněnou D. P. a dalšími pěti muži, jejichž totožnost nebyla zjištěna, na základě předchozí vzájemné dohody, v rámci níž si vymezili úkoly, jednali tak, že obviněný J. M. dne 2. 11. 2008 před 10,30 hodin umožnil vstup obviněné D. P. a oněm pěti nezjištěným mužům do jím užívaného domu v R., okr. B.-v., kolem 10,30 hodin vylákal do tohoto domu poškozené P. P. a R. S., které tam napadlo oněch pět nezjištěných mužů maskovaných kuklami a vyzbrojených dvěma střelnými zbraněmi, tito muži srazili poškozené na zem, spoutali je, přelepili jim ústa, nasadili jim kukly na hlavy a vyvlekli je do prvního patra do oddělených místností, poškozeného P. P. přivázali k židli a asi po 20 minutách ho stáhli zpět do přízemí, kde po něm obviněná D. P. požadovala částku 7 milionů Kč, a když jí poškozený sdělil, že má na účtu maximálně 3 miliony Kč, nutila ho, aby je ihned vybral, s tím, že později převede jeho byt na jinou osobu, aby tak získala celou požadovanou částku, zároveň obvinění D. P. a J. M. s dalšími pěti nezjištěnými muži odcizili poškozeným věci, které měli u sebe a ve vozidle, jímž na místo přijeli, a to ke škodě poškozeného P. P. částku 20 000 Kč v hotovosti, tři mobilní telefony v hodnotě 12 908 Kč, dvě platební karty, s jejichž použitím vybrali z účtů poškozeného částku 80 000 Kč, a ke škodě poškozeného R. S. částku 47 000 Kč v hotovosti, dva mobilní telefony v hodnotě 9 838 Kč, plánovací systém ADK v hodnotě 985 Kč a dvě platební karty, přičemž vozidlo odvezli na parkoviště v O., kde ho zanechali po poškození pneumatik, a dále drželi poškozeného P. P. v domě do následujícího dne, během této doby byl poškozený opakovaně ohrožován střelnou zbraní ze strany nezjištěných mužů, kteří mu její hlaveň strkali do úst, a proto poškozený z obavy o život v doprovodu jednoho z nezjištěných mužů, který mu ukázal, že má u sebe zbraň, vyzvedl dne 3. 11. 2008 ze dvou účtů celkem 700 000 Kč v hotovosti a předal tuto částku prostřednictvím přítomného muže obviněné D. P. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině obviněná D. P. poté nechala poškozeného P. P. pustit s tím, že mu vyhrožovala ublížením jeho rodině, pokud věc oznámí policii, uložila mu, aby nahlásil výběr ze svých účtů ohledně zbývající požadované částky a aby peníze přivezl dne 4. 11. 2008 na čerpací stanici v H., avšak k této schůzce nedošlo, a i nadále po poškozeném oba obvinění, obviněná D. P. do března 2009 a obviněný J. M. do prosince 2008, telefonicky požadovali zaslání peněz na jimi označený účet. Pokud jde o poškozeného R. S., podařilo se mu dne 3. 11. 2008 večer oknem uniknout z domu v R., kde byl až dosud držen.
Obviněný J. M. neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala zákonné znaky pokusu zločinu loupeže podle §21 odst. l tr. zákoníku, §173 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Polemika obviněného se skutkovými zjištěními soudů, s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a s tím, že neprovedly další důkazy podle jeho návrhů, je mimo rámec dovolacího důvodu. Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, avšak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces tak může učinit, ovšem jen zcela výjimečně, a to za předpokladu, že takový postup odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě soudy tato zjištění učinily, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Vrchního soudu v Olomouci, který do výroku o vině obviněného J. M. převzal skutková zjištění Krajského soudu v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasný obsahový základ ve svědeckých výpovědích poškozených a v dalších důkazech, z nichž měly zvlášť podstatný význam odposlechy telefonních hovorů. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině obviněného J. M., jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, při kterém soudy zachovaly myšlenkové postupy plně slučitelné se zásadou volného hodnocení důkazů. Soudy hodnotily důkazy důsledně v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily, přičemž přijatelně zdůvodnily také to, proč považují další dokazování podle návrhů obviněného za nadbytečné. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené důkazy za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem nejsou ani námitky, jimiž obviněný J. M. zpochybňoval postup Vrchního soudu v Olomouci po zrušení jeho se týkající části rozsudku Krajského soudu v Brně. Tyto námitky byly založeny na názoru obviněného, že Vrchní soud v Olomouci přikročil ke změně výroku o vině bez toho, že by sám provedl nějaké důkazy. Uvedené námitky jsou mimo dovolací důvod již proto, že se týkají dodržení trestního řádu jako procesního předpisu, konkrétně ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., zatímco dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. spočívá v porušení hmotného práva, tj. trestního zákona. Bez ohledu na to je ovšem třeba konstatovat, že Vrchní soud v Olomouci zrušený výrok o vině nahradil novým výrokem, který byl v celém rozsahu založen na skutkových zjištěních Krajského soudu v Brně. Podstatou změny nebylo to, že by Vrchní soud v Olomouci učinil jiná skutková zjištění, ale to, že na stejná skutková zjištění aplikoval jiné ustanovení trestního zákona. Krajský soud v Brně posoudil skutek jako pokus trestného činu vydírání podle §8 odst. l tr. zák., §235 odst. l, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), trestný čin zbavení osobní svobody podle §232 odst. l tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Toto právní posouzení skutku Vrchní soud v Olomouci neakceptoval a z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného právní kvalifikaci změnil (přičemž podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného).
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. M. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec