ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.896.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 896/2017-93
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 16. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných F. S. , P. O. , Mgr. P. H. , a Ing. J. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 5 To 9/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 4/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných F. S., P. O., Mgr. P. H. a Ing. J. K. odmíta j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2015, č. j. 47 T 4/2014-4081, byl obviněný F. S. v bodě I. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. V bodě II. byli uznáni vinnými obvinění P. O., Mgr. P. H. a Ing. J. K. pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (správně měl být uveden §23 tr. zákoníku). Za uvedený pokus trestného činu byl obviněný F. S. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný P. O. byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na devět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce rozhodce podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, a v zákazu působit jako osoba podílející se na rozhodování majetkových sporů podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, na deset let. Obviněný Mgr. P. H. byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na osm let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, a to výkonu advokacie spočívající v poskytování právních služeb, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu, na sedm let. Podle §44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu u obviněného Ing. J. K. podle §43 odst. 2 tr. zákoníku s ohledem na trest mu uložený rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 48 T 3/2013.
Obviněný F. S. se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně (bod I.) uvedeného pokusu zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 21. 5. 2008 u Ministerstva financí (dále jen MF), podal písemnou přihlášku, kterou ve dnech 18. 6. 2008, 18. 7. 2008, 5. 12. 2008 a 8. 6. 2010 postupně doplnil o další podání a písemné materiály, na jejichž základě u České republiky – MF z titulu §15 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, uplatnil k úhradě soubor pohledávek v celkové hodnotě 181.320.614,42 Kč, jejichž původními dlužníky byly společnosti TESLA Vrchlabí, s. p. (dále jen TESLA Vrchlabí), TESLA Blatná, a. s. (dále jen TESLA Blatná), TESLA Kolín, a. s. (dále jen TESLA Kolín) a TESLA Výzkumný ústav pro sdělovací techniku (dále jen TESLA VUST). Jako doklady prokazující nabytí vlastnictví k těmto pohledávkám obviněný F. S. mimo jiné předložil:
- smlouvu datovanou dnem 15. 10. 2002 o postoupení pohledávky, na základě které měl obviněný F. S. od společnosti FIN-CONSULTING, s. r. o., získat za úplatu ve výši 30.000.000 Kč pohledávku v nominální hodnotě 170.780.390 Kč za dlužníkem, společností TESLA Vrchlabí, obsahující padělaný podpis jednatele společnosti FIN-CONSULTING, s. r. o.,
- smlouvu datovanou dnem 15. 10. 2002 o postoupení pohledávky, na základě které měl Ing. K. N. za úplatu ve výši 2.650.000 Kč obviněnému F. S. postoupit pohledávky za dlužníky, společnostmi TESLA Blatná, TESLA Kolín a TESLA VUST, v celkové nominální hodnotě 10.540.224,42 Kč,
- výdajový pokladní doklad datovaný dnem 18. 11. 2002, který měl potvrzovat, že obviněný F. S. vyplatil Ing. K. N. v hotovosti částku 40.540.224 Kč, jako úhradu ceny za všechny výše uvedené pohledávky, obsahující padělaný podpis Ing. K. N. jako údajného příjemce,
a současně MF zamlčel, že v přesně nezjištěné době od 6. 2. 2008 do 27. 2. 2008 smluvně postoupil pohledávku v nominální hodnotě 170.780.390 Kč za dlužníkem TESLA Vrchlabí na Ing. S. V. za úplatu ve výši 30.000.000 Kč a dále že dne 30. 5. 2008 uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které postoupil na Ing. S. V. pohledávku v nominální hodnotě 3.145.457,42 Kč za dlužníkem TESLA Blatná za úplatu ve výši 1.572.728 Kč, a to přestože obviněný F. S. věděl, že mu nepřísluší vlastnictví k žádné z těchto pohledávek, ani žádnou z nich nenabyl od původních vlastníků a při uplatňování nároku na úhradu těchto pohledávek od MF tak pouze předstíral, že je jejich vlastníkem. Jeho záměrem bylo vylákat od MF ve svůj prospěch neoprávněné peněžní plnění ve výši odpovídající nejméně nominálním hodnotám předmětných pohledávek. MF požadovanou úhradu neprovedlo s tím, že obviněný svůj nárok dostatečně nedoložil, přičemž v případě, že by MF úhradu v plném rozsahu poskytlo, byla by z finančních prostředků České republiky vylákána a neoprávněně vyplacena částka 181.320.614,42 Kč.
Obvinění P. O., Mgr. P. H. a Ing. J. K. se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně (bod II.) dopustili uvedeného pokusu zločinu v podstatě tím, že obviněný P. O. jako samostatný rozhodce, obviněný Ing. J. K. jako zástupce společnosti Wiren, s. r. o., a obviněný Mgr. P. H. jako advokát zplnomocněný k zastupování společnosti Wiren, s. r. o., za vzájemné spolupráce nejprve dne 23. 9. 2010 a 27. 10. 2010 vypracoval obviněný Mgr. P. H. výzvy za společnost Wiren, s. r. o., podepsané obviněným Ing. J. K. pro MF, na základě kterých bylo požadováno vyplacení částky 35.960.778 Kč včetně příslušenství za pohledávky za původními dlužníky TESLA Blatná v nominální hodnotě 3.145.457,42 Kč, TESLA VUST v nominální hodnotě 5.500.000 Kč a částky 712.410.369 Kč včetně příslušenství za pohledávku za původním dlužníkem TESLA Vrchlabí v nominální hodnotě 170.780.390 Kč, což MF zamítlo z důvodu nedoložení listin potřebných pro posouzení oprávněnosti nároků. Nato v období nejméně od října 2010 do února 2011 se v P. pokusili prostřednictvím neoprávněně, svévolně a jednostranně vedeného rozhodčího řízení u samostatného rozhodce obviněného P. O. docílit ke škodě České republiky vydání pravomocného exekučního titulu ve formě rozhodčího nálezu, kterým by byla Česká republika zastoupená MF donucena k poskytnutí finančního plnění ve prospěch společnosti Wiren, s. r. o., ve výši 784.371.174 Kč spolu s příslušenstvím, náklady rozhodčího řízení a odměnou rozhodci ve výši 31.011.175 Kč, a to z titulu neuhrazených pohledávek za původními dlužníky TESLA Blatná, TESLA VUST a TESLA Vrchlabí. Na základě rozhodčí žaloby podané dne 27. 10. 2010 za společnost Wiren, s. r. o., obviněným Ing. J. K. vyzval obviněný P. O. dne 20. 12. 2010 MF k vyjádření. K rozhodčí žalobě vypracovalo MF dne 13. 1. 2011 vyjádření, jehož obsahem byla zejména námitka, že ve věci není dána pravomoc pro rozhodčí řízení, neboť nebyla sjednána rozhodčí smlouva ani doložka. Při doručování vyjádření MF nebyl obviněný P. O. na své doručovací adrese Ú. ..., P., zastižen a zásilku si nevyzvedl ani v úložní době od 17. 1. 2011 do 1. 2. 2011, přičemž rozhodčí nález vydal dne 20. 1. 2011, v době své hospitalizace od 16. 1. 2011 do 31. 1. 2011, tedy záměrně nezjistil a neověřil, zda se MF ve stanovené lhůtě k rozhodčí žalobě vyjádřilo. Obviněný P. O. však bezprostředně po vydání rozhodčího nálezu zajistil jeho doručení MF a obviněnému Mgr. P. H., jako zplnomocněnému zástupci společnosti Wiren, s. r. o. Tím rozhodčí nález nabyl dne 21. 1. 2011 právní moci a stal se vykonatelným exekučním titulem. Na základě toho obviněný Mgr. P. H. dne 26. 1. 2011 a 14. 2. 2011 vyzval za společnost Wiren, s. r. o., MF k úhradě peněžitého plnění v částce odpovídající výroku rozhodčího nálezu s tím, že po marném uplynutí stanovené lhůty přistoupí k zahájení exekučního řízení. Obvinění P. O., Ing. J. K. a Mgr. P. H. takto konali i přes to, že byli seznámeni se všemi relevantními podklady k pohledávkám a byli si vědomi toho, že obviněný P. O. není oprávněn ve sporu rozhodovat jako rozhodce, neboť mezi stranami neexistovala rozhodčí smlouva ani rozhodčí doložka, a věděli, že se nejedná o rozhodování nezávislým a nestranným rozhodcem, nýbrž že jediným účelem řízení od počátku bylo vydání předem připravovaného účelového a jednostranného rozhodnutí ve prospěch společnosti Wiren, s. r. o., přičemž jen díky krokům MF a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, kterými byly zablokovány účty před hrozící exekucí, a na základě žaloby v občanskoprávním řízení, v němž byla odložena vykonatelnost rozhodčího nálezu a tento poté i zrušen, bylo zabráněno tomu, aby ve prospěch společnosti Wiren, s. r. o., bylo MF přinuceno k vydání plnění dle rozhodčího nálezu majícího povahu pravomocného exekučního titulu, čímž by vznikla České republice škoda ve výši 815.382.349 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními státní zástupce v neprospěch všech obviněných a dále všichni obvinění a JUDr. J. H., Bc. K. H., L. H. a nezl. X. Y. *) ve prospěch obviněného Mgr. P. H.. Na základě odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 8. 2016, č. j. 5 To 9/2016-4350, částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného Ing. J. K. ve výroku, kterým bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu, a podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněných F. S., P. O. a Mgr. P. H. ve výrocích o trestech. Při nezměněném výroku o vině soud druhého stupně podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému F. S. uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému P. O. uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody na osm let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce rozhodce a v zákazu působit jako osoba podílející se na rozhodování majetkových sporů na deset let. Obviněnému Mgr. P. H. uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody na sedm let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na sedm let a obviněnému Ing. J. K. byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný F. S. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení i svoji odvolací argumentaci. S odkazem na ustálenou judikaturu ohledně opomenutých důkazů a dovolacího důvodu podle písm. g) odůvodnil kompetenci Nejvyššího soudu k řešení dané věci a k rozhodování o jeho dovolání. Obviněný uvedl, že vzhledem k tomu, že odvolací soud převzal závěry soudu prvního stupně a jeho rozsudek potvrdil, napadá dovoláním rovněž tento rozsudek. Zdůraznil, že v průběhu řízení vypovídal o své nevině a byl přesvědčen, že byl právoplatným vlastníkem předmětných pohledávek. Tyto mu byly skutečně prodány, o čemž byla podepsána jak smlouva, tak i pokladní doklad. Ačkoli obviněný dále pohledávky postoupil na Ing. S. V., ústně se dohodli na ukončení smlouvy o postoupení a při uplatnění pohledávky obviněný nevěděl, že byla uplatněna též Ing. S. V. Obviněný namítl, že orgány činné v trestním řízení včetně soudů obou stupňů postupovaly zcela selektivně, přihlížely toliko k okolnostem svědčícím v jeho neprospěch a opomíjely okolnosti svědčící v jeho prospěch. Jejich rozhodnutí tedy nesou prvky libovůle a jsou v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Podle obviněného soudy uvěřily nepravdivé výpovědi JUDr. F. F., aniž by se vypořádaly s provedenými důkazy, především s úředním záznamem Policie ČR, v němž JUDr. F. F. potvrdil, že smlouvu o postoupení pohledávek podepsal, dále s prohlášením o postoupení pohledávky, jehož pravost JUDr. F. F. potvrdil, rovněž tak i s výpovědí JUDr. F. F., ve které mimo jiné uvedl, že jednal s MF o možnosti uspokojení pohledávek vlastněných obviněným, a s jeho tvrzením, že nezná Ing. K. N., což bylo vyvráceno výpovědí svědkyně J. Š.
Obviněný rovněž zpochybnil závěry znaleckých posudků Mgr. Jana Klapače a PhDr. Václavy Musilové, jež byly vyvráceny jím předloženým znaleckým posudkem Anny Grabowské. Tento nový znalecký posudek přitom potvrdil, že podpis JUDr. F. F. na smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2002 a podpisy Ing. K. N. na smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2002 a na pokladním dokladu ze dne 18. 11. 2002 byly v rovině vyšší pravděpodobnosti pravými. Tímto byly zpochybněny závěry dřívějších znaleckých posudků a soudy měly povinnost se vypořádat s těmito protichůdnými závěry v rámci hodnocení věrohodnosti posudků, příp. měly zadat vypracování revizního znaleckého posudku. Obviněný navíc namítl, zda vůbec měla PhDr. Václava Musilová příslušnou odbornost k hodnocení položených otázek, neboť nikdy nebyla jmenována znalkyní v oboru písmoznalectví. Obviněný navíc zdůraznil, že dobrovolně vydal všechny originály dotčených listin při domovní prohlídce, neměl pochybnosti o jejich pravosti a byl v dobré víře, že je vlastníkem předmětné pohledávky, což bylo podpořeno i tím, že měl rovnou dvě smlouvy o postoupení pohledávky podepsané Ing. K. N. spolu s výdajovým pokladním dokladem na částku 40.000.000 Kč.
Další námitku vznesl obviněný proti závěru soudů, že nedošlo z jeho strany k úhradě ceny 40.540.224 Kč, neboť soud prvního stupně hodnotil jako nepravděpodobné, že by kdokoliv měl mimo banku částku 37.500.000 Kč v hotovosti. Obviněný však v řízení tvrdil, že měl peníze v domě u příbuzných. Rovněž odkaz soudu na daňová přiznání obviněného za roky 1999 až 2002 nemají dle obviněného žádnou vypovídací hodnotu. Obviněný dle svého tvrzení peníze inkasoval z prodeje majetku a neurčitost jeho výpovědi ohledně tohoto majetku byla způsobená pouze tím, že nebyl dotazován k upřesnění. Navíc obviněný doložil vyjádření, které potvrzuje, že dostal peníze z prodeje drůbežárny Č. Obviněný rovněž namítl, že soud nepostupoval správně při hodnocení zdravotního stavu Ing. K. N., neboť z provedených důkazů nebylo zřejmé, že by nemohl předmětné listiny podepsat, a nebylo ani potvrzeno, že by nemohl cestovat. Rovněž skutečnost, že byly pohledávky sepsány do soupisu pohledávek Ing. K. N. v rámci řešení jeho úpadku, nedokládá, že by je v té době skutečně vlastnil. Obviněný dále uvedl, že předmětné pohledávky přihlásil v dobré víře, protože se s Ing. S. V. domluvil, že se mu pohledávky vrátí zpět, a ten navíc sám dne 23. 4. 2009 informoval MF, že pohledávky vlastní obviněný.
Nelze dovodit podle názoru obviněného naplnění subjektivní stránky pokusu zločinu podvodu, protože pohledávky přihlásil v dobré víře, že tak činí oprávněně. Kromě toho nevěděl, že pohledávky již uplatnil Ing. S. V. Nemohl tedy MF uvést v omyl, neboť to disponovalo doklady jak od Ing. S. V., tak od obviněného, a proto mohlo učinit závěr o vlastníkovi, příp. vyzvat dotčené osoby k vyjádření, což však neučinilo. V tomto směru obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 7 Tdo 461/2007, podle kterého nelze odhlížet ani od sumy vědomostí o skutečnosti, o níž je poškozený klamán, např. nelze bez dalšího pomíjet možnost oklamaného, aby jednoduše eliminoval svůj omyl.
Obviněný dále zpochybnil správnost postupu odvolacího soudu, pokud neprovedl jím navržené důkazy, čímž porušil právo obviněného na obhajobu. Jednalo se o navrhovaný výslech svědka JUDr. J. H., znalecké posudky Anny Grabowské, prohlášení a výslechy P. V. a F. K., úřední záznam Policie ČR, prohlášení, potvrzení a pověření JUDr. F. F. Tyto opomenuté důkazy podle obviněného zakládají nepřezkoumatelnost rozhodnutí a rozpor s požadavky spravedlivého procesu, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 207/11.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uvedl, že považuje šestiletý trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný vzhledem k tomu, že ještě nebyl trestán, samotné trestní řízení trvalo přibližně šest let, ke škodě fakticky nedošlo a ani dojít nemohlo a jednalo se pouze o nezpůsobilý pokus. Tyto skutečnosti dle obviněného odůvodňují uložení trestu na spodní hranici trestní sazby, příp. i pod ní.
Závěrem obviněný F. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Rozsudek soudu druhého stupně napadl dovoláním prostřednictvím obhájce i obviněný P. O. a opřel jej o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zopakoval svou obhajobu a namítl extrémní nesoulad mezi zjištěným stavem věci a jeho hodnocením soudy obou stupňů. Podle obviněného soudy hodnotily důkazy v jeho prospěch nedostatečně, zatímco přecenily důkazy v jeho neprospěch. V první řadě měly soudy vyřešit předběžnou otázku, zda bylo možné v dané věci užít rozhodčí řízení, neboť pohledávky vznikly před platností zákona o rozhodčím řízení. Podle názoru obviněného přitom na rozhodce analogicky přechází oprávnění hospodářského arbitra podle zákona č. 121/1962 Sb., o hospodářské arbitráži. Vzhledem k tomu, že tato obhajoba obviněného nebyla důkazy vyvrácena a soud prvního stupně k ní ani nezaujal negativní stanovisko, stal se jeho rozsudek nepřezkoumatelný, neboť soud hodnotil věc pouze z pohledu zákona o rozhodčím řízení. Obviněný rovněž namítl, že soud opomněl vyhodnotit listinný důkaz, ze kterého vyplývá, že při předběžném projednání věci obviněný Ing. J. K. uvedl, že ve věci existuje rozhodčí doložka a tím byl tedy obviněný jednou ze stran ujištěn o správnosti celého řízení. Kromě toho obviněný zdůraznil, že řádně poučil MF, o možnosti namítat nedostatek pravomocí rozhodce.
Obviněný se ve svém dovolání dále vyjadřoval k jednotlivým důkazům a nabídl jiný způsob jejich hodnocení, než jak učinily soudy obou stupňů. S odkazem na věrohodnost své obhajoby polemizoval tímto způsobem se správností skutkových zjištění z usvědčujících částí svědeckých výpovědí V. D., Bc. L. W., JUDr. B. P. a dalších svědků. Stejně tak soudy podle názoru obviněného pochybily při hodnocení listinných důkazů a věcných důkazů, neboť se nevypořádaly s tím, které z nich byly stěžejní a jaké závěry z nich vyvodily. V důsledku těchto vad shledává obviněný rozhodnutí soudů obou stupňů nepřezkoumatelnými.
Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky trestného činu obviněný namítl, že soud nesprávně dovodil, že obviněný věděl o tom, že není oprávněn v dané věci rozhodovat jako rozhodce. Svůj postup v řízení obviněný pokládá za správný a podepřený předchozími zkušenostmi z obdobných řízení. Obviněný rovněž popřel, že by byl od 16. 1. 2011 nezastižitelný, neboť bylo prokázáno, že pracoval v nemocnici během své hospitalizace a veškerou korespondenci mu do nemocnice každodenně vozil svědek Bc. L. W. Obviněný zdůraznil, že rozhodčí řízení probíhalo v souladu s principy nezávislosti a nestrannosti, žalovanou stranu nikterak nezkrátil na právech, žádná spolupráce s ostatními obviněnými se nekonala a soud tedy dospěl k nesprávným závěrům. Podle názoru obviněného nebylo prokázané naplnění objektivní ani subjektivní stránky trestného činu podvodu a neprokázal se ani společný úmysl obviněných.
Závěrem obviněný P. O. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Obviněný Mgr. P. H. v dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Zopakoval svou obhajobu, snažil se některé důkazy vysvětlit jinak, než jak je hodnotily soudy obou stupňů, a zdůraznil, že pouze vypracoval výzvu za postupníka (společnost Wiren, s. r. o.) a ve věci se dále nijak neangažoval. Za hlavního iniciátora celé věci označil svědka Z. Ž. a poznamenal, že nedostal žádnou zálohu ani odměnu. Obviněný taktéž namítl, že ačkoli soud dospěl k závěru, že v předmětné věci obviněný nepůsobil jako advokát, protože neměl plnou moc, tak zákon o advokacii nebrání, aby na základě přání klienta sepsal podání i bez plné moci. Jako advokát nemohl podezírat svého klienta z protiprávní činnosti, natož ověřovat skutečnosti u protistrany, a pouze plnil pokyny klienta a žádný důkaz o tom, že se podílel na rozhodčím řízení, nebyl během řízení předložen. Dále obviněný namítl, že soud prvního stupně nevzal v potaz, že ke škodě nedošlo, neboť částka nebyla exekučně vymáhána. Podle obviněného jsou právní a skutkové závěry soudů obou stupňů v hrubém rozporu s provedeným dokazováním, a to v neprospěch obviněného, což dle judikatury naplňuje uplatněný dovolací důvod.
Závěrem obviněný Mgr. P. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal prostřednictvím obhájce dovolání rovněž obviněný Ing. J. K. a uplatnil v něm dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítl porušení principu dvojinstančnosti, neboť soud prvního stupně upustil od uložení souhrnného trestu, zatímco odvolací soud tento výrok zrušil a uložil trest odnětí svobody na sedm let. Tímto byl obviněný podle svého názoru zbaven práva na posouzení druhu a výše jeho trestu dvěma soudními instancemi. Obviněný tuto námitku podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože jeho použití na danou situaci není vyloučeno.
K nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku obviněný namítl, že skutková zjištění soudů obou stupňů nevyplývají z provedených důkazů, ani z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. Soud prvního stupně svůj výrok o vině odůvodnil emailovou komunikací, která však podle obviněného neobsahuje žádný důkaz o jeho účasti na přípravě předmětného rozhodčího nálezu. Argument soudů o tom, že musel vědět o nezákonnosti postupu, je spekulací, která nemá oporu v důkazech. Email byl obviněnému zaslán v době, kdy rozhodčí řízení vedl obviněný P. O., a společnost Wiren, s. r. o., zastupoval a veškerou komunikaci vedl obviněný Mgr. P. H.. Obhajoba obviněného, že byl obviněným P. O. ujištěn, že lze v dané věci vést rozhodčí řízení, nebyla nijak vyvrácena. Jelikož obviněný nemá právnické vzdělání, věřil tvrzení obviněných P. O. a Mgr. P. H. o legálnosti rozhodčího řízení, což je potvrzeno i tím, že na rozhodčí žalobu složil částku 1.400.000 Kč. Veškeré další kroky po vydání rozhodčího nálezu činili obviněný Mgr. P. H., svědek I. O. a další osoby, které se o pohledávky zajímaly. Odposlechy, ve kterých byl obviněný nazýván „šťastným kolemjdoucím“ nebo taktéž „idiotem“ přitom dle jeho názoru vyvrací jeho roli jako aktivního a vědomého účastníka podvodu. Soudy obou stupňů nesprávně dovodily, že naplnil subjektivní stránku trestného činu podvodu.
Závěrem obviněný Ing. J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněných do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Obvinění uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. V posuzované věci je výrok o vině obviněných založen na skutkových zjištěních, která nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy a do kterých tedy neměl Nejvyšší soud důvod jakkoli zasahovat.
Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Současně soudy odůvodnily, proč zamítly další důkazní návrhy (str. 40 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 11-13 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a dospěl ke správným skutkovým závěrům, s čímž se ztotožnil i soud druhého stupně. Při logickém hodnocení důkazů nelze ani dojít k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil soud prvního stupně. Obhajoba obviněných byla spolehlivě vyvrácená, soudy obou stupňů se s ní přesvědčivě vypořádaly (str. 41-44 a 54-62 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 15-16 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně) a mezi důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými soudem prvního stupně nejsou žádné, natož extrémní rozpory. Z provedených důkazů učinil soud prvního stupně správné skutkové závěry a tyto následně zcela přiléhavě právně posoudil. V hodnotícím postupu soudu nelze shledat žádné rozpory či nedostatky a odůvodnění rozhodnutí je přesvědčivé a v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. Soud prvního stupně v bodě I. správně uzavřel, že podpisy JUDr. F. F. a Ing. K. N. na listinách, které měly prokazovat postoupení pohledávky na obviněného F. S., jsou padělané, a tudíž se obviněný za vlastníka těchto pohledávek jen vydával, aby se tímto způsobem pokusil vylákat na České republice zastoupené Ministerstvem financí částku odpovídající nominální hodnotě v rozsudku specifikovaných pohledávek, a to z titulu §15 odst. 3 zák. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. Stejně tak správně uzavřel soud prvního stupně v bodě II., že obvinění P. O., Mgr. P. H. a Ing. J. K. za vzájemné součinnosti se pokusili vylákat na České republice zastoupené Ministerstvem financí částku odpovídající nominální hodnotě v rozsudku specifikovaných pohledávek a vzhledem k zamítavému stanovisku ministerstva vytvořili účelově prostřednictvím neoprávněně, svévolně a jednostranně vedeného rozhodčího řízení exekuční titul na částku odpovídající nominální hodnotě předmětných pohledávek a jeho pomocí se pokusili uvedenou částku získat. Soud druhého stupně se podrobně vypořádal se všemi odvolacími námitkami (str. 11-16 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Dovolací námitky obviněných jsou pouze opakováním jejich obhajoby, se kterou se vypořádal již soud prvního stupně, a dále opakováním odvolacích námitek, se kterými se řádně vypořádal soud druhého stupně. Kromě toho se jedná v převážné míře o námitky, kdy se obvinění snaží jednotlivé důkazy hodnotit jiným způsobem než soudy, přičemž své úvahy a závěry staví na pravdivosti obhajoby, která ale byla spolehlivě vyvrácena. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Námitky obviněných proti rozsahu dokazování, skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze z uplatněných námitek podřadit pouze námitky obviněných F. S., P. O. a Ing. J. K. ohledně absence subjektivní stránky pokusu zločinu podvodu a námitky obviněného P. O. ohledně absence znaku spolupachatelství. Soud prvního stupně správně uzavřel, že obvinění jednali v přímém úmyslu spáchat zločin podvodu. Subjektivní stránka tohoto zločinu vyplývá z popisu skutkového děje, kdy se v bodě I. obviněný F. S. vydával za vlastníka pohledávek, což dokládal padělanými listinami. Cílem jeho jednání bylo jednoznačně vylákat na České republice finanční plnění ve výši odpovídající nominálním hodnotám pohledávek. Stejně tak obvinění P. O. a Ing. J. K. za spolupráce s obviněným Mgr. P. H. se v přímém úmyslu snažili vylákat na České republice finanční plnění odpovídající výši uplatněných pohledávek a účelově podnikli takové navzájem provázané kroky, které vedly k získání exekučního titulu, na základě kterého by poté mohli tyto finanční prostředky vymáhat prostřednictvím exekučního řízení. Míra zapojení každého z obviněných do projednávané trestné činnosti byla spolehlivě prokázaná, včetně cíle, který provedením jednotlivých kroků sledovali. Obvinění zpochybňují naplnění subjektivní stránky zločinu podvodu pouhým opakováním své obhajoby o legálnosti činěných kroků. Jejich obhajoba byla ale spolehlivě vyvrácená a nelze přehlédnout, že k tomu, aby obvinění dosáhli svého podvodného úmyslu, museli navenek činit právní kroky, které zdánlivě působily bezvadným a legálním dojmem, aby tím pracovníky Ministerstva financí uvedli v omyl a bylo jim poskytnuto požadované finanční plnění. Tyto námitky obviněných o absenci naplnění znaku subjektivní stránky, jakož i znaku spolupachatelství shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod tedy musí být obsahem námitek, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. V případě trestného činu podvodu podle §209 odst. 5 tr. zákoníku je stanovena sazba trestu odnětí svobody od pěti do deseti let. Obviněnému F. S. byl uložen trest odnětí svobody na šest let, tedy blíže dolní hranici trestní sazby. Námitku obviněného F. S. nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, neboť obviněným pociťovaná nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jelikož nejde o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Pod tento uplatněný dovolací důvod, ale ani pod žádný z dalších důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., nelze podřadit námitku obviněného Ing. J. K., že byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení, pokud soud prvního stupně upustil od uložení souhrnného trestu a soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, místo toho uložil trest odnětí svobody. Obiter dictum lze dodat, že výrok o trestu byl v případě obviněného Ing. J. K. přezkoumáván v odvolacím řízení a skutečnost, že soud druhého stupně rozhodl o tomto výroku jinak, než učinil původně soud prvního stupně, je právě výsledkem zachování dvojinstančnosti řízení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento dovolací důvod označili v dovoláních obvinění F. S. a Mgr. P. H., ovšem pokud jsou jejich dovolání zjevně neopodstatněná z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), tr. ř., pak jsou zjevně neopodstatněná i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněných F. S., P. O., Mgr. P. H. a Ing. J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.