ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.906.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 906/2014-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. srpna 2014 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. Č. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 4 To 125/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 199/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 10 T 199/2012, podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., §188 odst. 1 písm. f) tr. ř. a §307 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného J. Č. (dále jen „obviněný“) pro skutek, v němž byl spatřován přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku vzhledem k tomu, že se obviněný zavázal zdržet se řízení motorových vozidel všech druhů po dobu čtyř měsíců od právní moci tohoto usnesení a dne 27. 1. 2014 složil na účet soudu prvního stupně částku 5.000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu. Podle §307 odst. 3 tr. ř. obviněnému stanovil zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně stížnost, v níž namítala, že zdržení se určité činnosti, v souvislosti s níž se obviněný dopustil přečinu, musí trvat po celou soudem stanovenou zkušení dobu.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 4 To 125/2014, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost státní zástupkyně jako nedůvodnou.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. Č. dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a l) tr. ř. V dovolání namítl, že soudy obou stupňů nesprávně akceptovaly závazek obviněného ve smyslu §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. zdržet se řízení motorových vozidel na dobu čtyř měsíců a nikoli po celou délku zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání obviněného. Takový postup není v souladu s ustanovením §307 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť gramatickým výkladem tohoto ustanovení lze dospět k závěru, že se vyžaduje, aby se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti po celou zkušební dobu. Poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 193/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, podle níž lze podmíněné zastavení trestního stíhání podmínit slibem obviněného, že se po zkušební dobu zdrží výkonu určité činnosti. Namítl rozpor s běžnou soudní praxí při aplikaci ustanovení §82 odst. 2 tr. zákoníku, jímž se upravuje rozhodování o podmínkách stanovených podmíněně odsouzenému pachateli. Tyto podmínky se rovněž vyslovují s časovým vymezením „během zkušební doby“ a vždy bez nejmenších pochybností pokrývají celou zkušební dobu podmíněného odsouzení. Uvedl, že s ohledem na stanovenou délku zkušební doby by závazek obviněného zdržet se během celé zkušební doby řízení motorových vozidel nebyl pro obviněného nijak zvlášť přísný, pokud se uváží věk obviněného a skutečnost, že již ukončil pracovní poměr řidiče z povolání. Nejvyšší státní zástupce závěrem uzavřel, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí stížnosti státní zástupkyně proti usnesení soudu prvního stupně o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného J. Č., ačkoliv předchozí řízení trpělo vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., protože soud prvního stupně neměl k takovému odklonu splněny všechny zákonné podmínky.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 4 To 125/2014, a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 10 T 199/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. f) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a)], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce namítl, že soudy obou stupňů nesprávně akceptovaly závazek obviněného ve smyslu §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. zdržet se řízení motorových vozidel na dobu čtyř měsíců a nikoli po celou délku zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání. Podle názoru nejvyššího státního zástupce lze gramatickým výkladem ustanovení §307 odst. 2 tr. ř. dospět k závěru, že časové vymezení „během zkušební doby“ nelze chápat jinak, než jako závazek zdržet se určité činnosti po celou délku zkušební doby.
Podle §307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu se souhlasem obviněného může soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle §307 odst. 2 tr. ř. je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v §307 odst. 1 tr. ř. a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo
b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle §307 odst. 3 tr. ř. v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle §307 odst. 2 tr. ř. až na pět let. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám nejvyššího státního zástupce. Úvodem poukazuje na to, že podle §307 odst. 1 tr. ř. příp. podle §307 odst. 2 tr. ř. v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání obviněného pod podmínkou, že se obviněný bude ve zkušební době stanovené podle §307 odst. 3 tr. ř. řádně chovat a vyhoví případně dalším uloženým podmínkám. Zkušební dobou podmíněného zastavení trestního stíhání se tedy rozumí doba, po kterou obviněný musí vést řádný život, případně musí vyhovět i dalším uloženým podmínkám. Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, případně vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne soud a v přípravném řízení státní zástupce, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje.
Výklad ustanovení §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. je možné porovnat s výkladem ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §83 odst. 1 tr. zákoníku věty první jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Gramatickým výkladem časových vymezení „ve zkušební době“ a „během zkušební doby“ v tomto ustanovení lze učinit závěr, že formulací „ve zkušební době“ je myšlena celá délka zkušební doby, naproti tomu v případě časového vymezení „během zkušební doby“ znamená kdykoliv v průběhu zkušební doby. Obdobně lze vykládat také ustanovení §82 odst. 4 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku, §86 odst. 1 tr. zákoníku a §87 tr. zákoníku.
Ustanovení §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. stanoví, že se obviněný zaváže, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že se nejedná o formu trestněprávní sankce, ale o jednostranný výslovný závazek obviněného zdržet se v budoucnu (po zkušební dobu či výjimečně její část) činnosti, v souvislosti s níž se dopustil trestné činnosti. Zdržení se určité činnosti trvá zásadně po celou dobu stanovené zkušební doby, nelze však zcela vyloučit, byť to zákon výslovně neuvádí, že se obviněný zaváže ke zdržení se určité činnosti na kratší dobu, než bude stanovená zkušební doba. V takovém případě by to však bylo nutné vyjádřit v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 2 tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3491).
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že časové vymezení „během zkušební doby“ ve smyslu §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. nelze vykládat tak, že se obviněný musí zdržet určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, po celou stanovenou zkušební dobu, ale se může zavázat ke zdržení se určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, i na kratší dobu než bude zkušební doba stanovená podle §307 odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud závěrem pro úplnost dodává, že podmínky uvedené v §307 odst. 2 písm. a) a b) tr. ř. jsou spojeny spojkou nebo , tudíž je zřejmé, že z hlediska ustanovení §307 odst. 2 tr. ř. postačí, pokud je splněna alespoň jedna z podmínek uvedených pod písmeny a) a b). Obviněný složil na účet soudu částku 5.000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a proto byla splněna i podmínka stanovená v §307 odst. 2 písm. b) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud nezjistil s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. Č. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek