ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.91.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 91/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 4. 2002 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch i v neprospěch obviněného M. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 7/2001 a rozhodl takto:
Podle §265l odst. 2 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby rozhodl o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podaném ohledně obviněného M. J. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, uznal obviněné M. J. a M. L. vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák., uložil jim tresty, rozhodl o jejich povinnosti k náhradě škody a vyslovil zabrání věci. Zároveň rozhodl ve věci obviněného M. J. tak, že ho podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal odvolání v neprospěch všech tří obviněných s tím, že se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně a vrácení věci tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolání podali také obvinění M. J. a M. L. a matka obviněného M. J., L. J.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 39/2001, rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce, obviněného M. J., obviněného M. L. a matky obviněného M. J., L. J. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obviněných M. J. a M. L. v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl ohledně obviněných M. J. a M. L. tak, že je uznal vinnými trestnými činy poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., uložil jim tresty, vyslovil zabrání věci a rozhodl o jejich povinnosti k náhradě škody.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě ve prospěch i v neprospěch obviněného M. J. dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítla, že výrokem tohoto rozsudku nebylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podaném ohledně obviněného M. J. Navrhla, aby Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci rozhodnout o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. J.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného M. J., jakož i řízení této části napadeného rozsudku předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Podstatou pochybení Vrchního soudu v Olomouci je to, že ve skutečnosti ve výroku svého rozsudku nerozhodl o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného M. J. Pokud Vrchní soud v Olomouci zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obviněných M. J. a M. L. a pokud ve věci těchto dvou obviněných sám znovu rozhodl, učinil tak jednak z podnětu odvolání obviněných M. J. a M. L. a matky obviněného M. J., jednak z podnětu odvolání státního zástupce, avšak jen pokud bylo podáno ohledně těchto dvou obviněných, to znamená nikoli z podnětu odvolání státního zástupce, pokud bylo podáno ohledně obviněného M. J. Ve věci obviněného M. J. tedy Vrchní soud v Olomouci nerozhodl o odvolání státního zástupce vůbec žádným výrokem. Vadou napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci je tudíž to, že chybí výrok týkající se toho, jak bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného M. J.
Jestliže je týmž rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto ohledně více obviněných a státní zástupce podá odvolání ohledně všech nebo několika obviněných a jestliže odvolací soud zruší nebo změní rozsudek jen ohledně některých z nich, protože jen ohledně nich považuje odvolání státního zástupce za důvodné, zatímco u zbývajících obviněných pokládá odvolání státního zástupce za nedůvodné, musí to ve svém rozhodnutí vyjádřit výrokem, jímž odvolání státního zástupce podané ohledně těchto zbývajících obviněných zamítne (k tomu viz č. 34/2000 Sb. rozh. tr.).
V odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci jsou na str. 11 uvedeny úvahy, z nichž lze usuzovat na to, že Vrchní soud v Olomouci se ztotožnil s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pokud jde o obviněného M. J. S těmito úvahami však nekoresponduje žádný výrok, který by byl součástí rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265l odst. 2 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby o chybějícím výroku rozhodl. Vrchní soud v Olomouci tedy v dalším řízení rozhodne o odvolání státního zástupce podaném ohledně obviněného M. J.
Nejvyšší soud tímto svým usnesením nijak neprejudikuje budoucí rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a nijak nehodnotí jeho úvahy uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku, pokud mají vztah k věci obviněného M. J. Podle §265i odst. 3 tr. ř. je předmětem přezkumu Nejvyššího soudu zákonnost a odůvodněnost v ý r o k u rozhodnutí napadeného dovoláním. V posuzovaném případě však součástí napadeného rozhodnutí není žádný výrok týkající se obviněného M. J. Pokud by se Nejvyšší soud jakkoli vyjadřoval k úvahám Vrchního soudu v Olomouci, které jsou ve vztahu k věci obviněného M. J. uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, bylo by to v rozporu se zásadou, že dovolání jen proti d ů v o d ů m rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
O dovolání nejvyšší státní zástupkyně rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., protože s tímto způsobem projednání předem výslovně souhlasili nejvyšší státní zástupkyně i obviněný M. J.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec