ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.914.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 914/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 8. 2010 o dovolání obviněného J. C. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 8 To 5/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 9/2009 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. C. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. C. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 8 To 5/2010, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 9 T 9/2009. Rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Proti výroku o vině soustředil námitky týkající se hodnocení důkazů a správnosti skutkových zjištění. Uložený trest označil za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů výslovně uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný byl odsouzen pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, spočíval podle výroku o vině v podstatě v tom, že obviněný dne 2. 7. 2005 poblíže obce K., okr. J., v příkopu u silnice č. III/2807 s přímým úmyslem usmrtit a s bodnořezným nástrojem v ruce fyzicky napadl poškozenou D. J., kterou násilím vytáhl ze svého vozidla zn. Škoda Felicia a způsobil jí 33 cm dlouhou řeznou ránu procházející po celé přední straně krku, začínající ve vzdálenosti 25 mm pod pravým ušním lalůčkem a končící 35 mm vzadu za spodní hranou levého ušního lalůčku, tím jí přerušil veškeré svalové skupiny přední strany krku včetně obou kývačů hlavy, obou krkavic, jugulárních cév, hrtanového skeletu a jícnu, přičemž rána zasahovala až na přední stranu krčních obratlů páteře, a následkem toho došlo k úmrtí poškozené z důvodu úrazového šoku spojeného se zevním vykrvácením. Podle výroku o vině se obviněný tohoto jednání dopustil poté, co poškozenou na jiném místě nechal nasednout do vozidla, během jízdy na ni měl požadavky sexuálního charakteru s tím, že se ji pokoušel osahávat na prsou a dalších částech těla, a když poškozená jeho požadavky odmítla, vyvolalo to u něho agresivní reakci spočívající v tom, že poškozenou bil do hlavy a napadl ji bodnořezným nástrojem, jímž jí způsobil dvě povrchní řezné rány na levém stehně a dvě řezné rány v oblasti břicha. Z výroku o vině je patrno, že k následnému usmrcení poškozené se obviněný uchýlil z obavy z prozrazení a z případného postihu za jednání proti poškozené ve vozidle.
V dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání, pokud směřovalo proti výroku o vině, v plné míře jen na ryze skutkových námitkách. Těmito námitkami prezentoval svůj nesouhlas se zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, na nichž svá zjištění založily. Takové námitky ovšem pod deklarovaný dovolací důvod nespadají.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, jestliže to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzované věci se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, která v napadeném rozsudku plně akceptoval také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé o žádný extrémní rozpor rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení v důkazech. Pokud se obviněný vyjadřoval v procesním postavení osoby, proti které se trestní řízení vede, popřel spáchání činu v tom smyslu, že by byl jeho pachatelem. Již proto soudy hodnotily ostatní důkazy velmi obezřetně. Okolnost, že poškozená byla usmrcena, způsob jejího usmrcení a to, že šlo o úmyslné usmrcení, jsou skutečnosti, o kterých není sporu. Z hlediska vztahu napadeného rozsudku a podaného dovolání je spornou otázkou to, zda obviněný je osobou totožnou s pachatelem. V tomto ohledu soudy vycházely v podstatě ze dvou důkazů, jimiž byla jednak výpověď svědka O. Č., který byl spolužákem obviněného na střední škole a jeho blízkým přítelem, jednak odposlechy jejich telefonních hovorů a prostorový odposlech ve vozidle svědka. Svědek O. Č. totiž vypověděl, že se mu obviněný svěřil s tím, že je pachatelem této vraždy, přičemž mu podrobně popsal, kde a jak ji provedl, za jakých okolností a z jakých důvodů čin spáchal, jaký vzhled měla smrtelná rána apod. Poté, co se svědek s těmito poznatky získanými od obviněného obrátil na policii, byly nařízeny odposlechy, při nichž byla v rozhovorech obviněného a svědka zachycena taková vyjádření obviněného, která potvrzovala pravdivost tvrzení svědka a v kterých obviněný opakoval to, co i předtím sděloval svědkovi. Jako nevěrohodnou soudy proto odmítly obhajobu obviněného, že si ze svědka jen dělal legraci a že k tomu využil poznatků, které o případu měl z televizní relace týkající se této vraždy. Soudy v tomto směru vycházely z toho, že popis okolností činu, tak jak ho podal obviněný v rozhovorech se svědkem O. Č., byl natolik podrobný, konkrétní a zejména shodný s objektivně zjištěnými skutečnostmi, že je vyloučeno, aby obviněný tyto poznatky měl z jiného důvodu než proto, že sám je pachatelem činu. Soudy zaznamenaly také to, že pokud se obviněný v rozhovorech se svědkem O. Č. označil za pachatele, odpovídalo to řadě dalších dílčích okolností. Např. pokud se obviněný zmínil o místě, kde poškozenou jako stopařku vzal do svého vozidla, odpovídalo to zjištění, že se to nijak nevymykalo trase, po které se poškozená obvykle pohybovala. K místu činu měl obviněný určitý vztah, protože v blízkosti se nacházela jeho rekreační chalupa. S údajem obviněného, že poté, co poškozená ve vozidle odmítla jeho sexuální návrhy, ji udeřil pravým loktem do obličeje, korespondoval nález odpovídajícího zranění poškozené. Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, kteří provedli prohlídku a pitvu mrtvoly poškozené, porovnali údaje obviněného sdělené svědku O. Č. podle výpovědi tohoto svědka a podle výsledku odposlechů, přičemž toto porovnání připojili v podobě přehledné tabulky ke znaleckému posudku. Uvedené porovnání potvrzuje širokou shodu konkrétních údajů obviněného s větším množstvím odpovídajících dílčích změn na těle poškozené a se situací na místě činu. Jestliže se obviněný vyjádřil tak, že kvůli krvácejícímu zranění, které způsobil poškozené ve vozidle, se následně vozidla zbavil tím, že ho prodal na součástky, pak je to ve shodě se zjištěním, že po činu obviněný nějakou dobu neměl ve vozidle přední sedadla a používal k sezení bedýnku a posléze vozidlo neměl vůbec. Obviněný sdělil i takovou podrobnost, že poškozená u sebe měla batůžek. Ten byl spolu s taštičkou poškozené skutečně nalezen na místě vzdáleném asi 4 km od místa vraždy s tím, že z nich byly sejmuty pachové stopy následně uchované v tzv. pachové konzervě, přičemž metodou pachové identifikace bylo zjištěno, že tyto stopy patří obviněnému. K osobě obviněného se jako svědkyně vyjádřily bývalá manželka obviněného a tři další ženy, které s ním postupně žily, a všechny potvrdily jeho sklon k alkoholu a pod jeho vlivem i vulgárnost, agresivitu až sadismus, a to i v oblasti intimního soužití. To je ve shodě se záznamy lékařky, jejíž psychiatrickou ordinaci obviněný navštěvoval v době před činem i po něm. Povaha posuzovaného činu se nijak nevymyká charakteristikám osoby obviněného, jak byly zjištěny na podkladě zkoumání znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a klinické psychologie. Toto zkoumání vyznělo v závěr, že obviněný je výrazně egocentrický, má nedostatečné zábrany i nedostatek ohledu na jiné lidi, v nichž spatřuje jen prostředek k uspokojování svých potřeb, trpí defektní hodnotovou orientací, v jejímž rámci mimo jiné neuznává hodnoty normálních partnerských vztahů, vykazuje i poruchu v sexuálně motivačním systému typu patologické sexuální agrese a sadomasochismu. Celou věc dokresluje to, že když byl obviněný zadržen policisty, kteří se při vstupu do jeho bytu k důvodu svého příchodu vyjádřili nejprve jen velmi neurčitě, sám výslovně řekl, že to je pro vraždu. Celkově lze uzavřít, že ve výsledcích provedeného dokazování soudy měly k dispozici dostatečný podklad pro úsudek, že vyjádření obviněného před svědkem O. Č. a při konverzaci, která byla kontrolována odposlechy, je spolehlivým důkazem o tom, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem posuzovaného činu. Soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, přehledně, srozumitelně, ověřitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými závěry, není dovolacím důvodem. V rámci polemiky se skutkovými zjištěními soudů se obviněný v dovolání zaměřil na některé konkrétní dílčí okolnosti týkající se způsobu provedení činu a stop nalezených na místě činu. V žádném směru však nejde o okolnosti, se kterými by byl závěr o vině obviněného v nějakém logickém rozporu nebo se kterými by byl dokonce neslučitelný. Nejvyšší soud tudíž neměl důvodu k tomu, aby jakkoli zasahoval do skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině.
Dovolacím důvodem nejsou ani námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně k tomu nebylo ani žádné opodstatnění. Obviněnému byl za trestný čin vraždy kvalifikovaný podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a za další méně závažné trestné činy, kterými byl uznán vinným ve věci Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 1 T 67/2007, uložen podle §219 odst. 2 tr. zák., §29 odst. 1, 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. výjimečný souhrnný trest odnětí svobody na 25 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou s tím, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění nezapočítává do doby výkonu trestu, a současně byl zrušen výrok o trestu ve věci Okresního soudu v Jičíně. Obviněnému tak byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. V takovém případě nejsou námitky ohledně přiměřenosti trestu dovolacím důvodem ani podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Lze jen dodat, že to vyplývá také ze vzájemného poměru obou dovolacích důvodů. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem, který se vztahuje jen k výroku o uložení trestu. Má-li být samotný výrok o uložení trestu napaden dovoláním opírajícím se o hmotně právní námitky, může se tak stát zásadně jen ze speciálního dovolacího důvodu stanoveného výslovně ve vztahu k výroku o uložení trestu. Opačný výklad, který by připouštěl námitky ohledně přiměřenosti jako dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. ve variantě „jiného nesprávného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní posouzení skutku), by byl nelogický, v podstatě by popíral smysl ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. a činil by toto ustanovení bezpředmětným a nefunkčním. Uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by totiž vždy zároveň bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením” ve smyslu §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Ke změně výroku o trestu neměl Nejvyšší soud důvodu ani z toho hlediska, že by uložený trest byl v extrémním rozporu s ústavním principem proporcionality. Původní výjimečný trest odnětí svobody na doživotí, který uložil Krajský soud v Hradci Králové, změnil Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem na výjimečný trest odnětí svobody na 25 let. Vrchní soud v Praze náležitě vysvětlil vztah takto uloženého trestu k stupni nebezpečnosti spáchaného trestného činu pro společnost, k možnostem nápravy a poměrům obviněného, tj. k hlediskům stanoveným v §31 odst. l tr. zák., dále k účelu trestu vymezenému v §23 odst. l tr. zák. a zejména pak k podmínkám pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody uvedeným v §29 odst. 1, 2 tr. zák. Uložený trest rozhodně nepředstavuje žádné vybočení z mezí proporcionality. Nepřichází tudíž v úvahu, aby Nejvyšší soud do výroku o trestu nějak zasahoval.
Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídaly. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec