ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.933.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 933/2012-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. listopadu 2012 v Brně ve věci dovolání nejvyššího státního zástupce , které podal v neprospěch obviněného Ing . P. B., MBA., LLM., a dovolání Ing. P. B., MBA., LL.M., gen. shora, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 6 To 98/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 4/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M. a nejvyššího státního zástupce o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 50 T 4/2009 byl obviněný Ing. P. B., MBA., LL.M. (dále zpravidla jen: „obviněný“) uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku s přihlédnutím k ustanovení §238 tr. zákoníku a za tento zločin byl odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem.
Jako uvedený zločin posoudil Krajský soud v Ostravě skutek spočívající v tom, že obviněný dne 10. 6. 2004 podal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na zaplacení částky celkem 6.842.000,- Kč s příslušenstvím, a to prostřednictvím doporučené zásilky odeslané dne 9. 6. 2004 z pobočky České pošty, s. p., v Ostravě 10, a dne 30. 6. 2004 předal osobně u Krajského soudu v Ústí nad Labem originály dvou směnek vlastních s padělanými podpisy výstavce J. P., přičemž se jednalo o následující směnky: směnku vlastní s datem a místem vystavení dne 20. 10. 2000 v New Port Richey, Florida, USA, znějící na řad Ing. P. B., na směnečnou sumu 5.980.000,- Kč splatnou dne 31. 8. 2003, když za výstavce na této směnce byla označena J. P., a směnku vlastní s datem a místem vystavení dne 20. 1. 2002 v New Port Richey, Florida, USA, znějící na řad Ing. P. B., na směnečnou sumu 862.000,- Kč splatnou dne 31. 8. 2003, když za výstavce na této směnce byla označena J. P., a tyto směnky předložil Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako pravé, přestože věděl, že J. P. tyto směnky jako výstavce nepodepsala a tedy ani nevystavila, a tyto směnky jsou padělané.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný proti výrokům o vině a trestu odvolání a státní zástupce podal odvolání proti výroku o vině a trestu v neprospěch obviněného. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 6 To 98/2011, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce a obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M., zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání v zákonné lhůtě u příslušného soudu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Chlebika z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Další obhájce obviněného, a to Mgr. Jindřich Skácel učinil podání elektronicky označené jako dovolání, v němž uvedl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nemohl k tomuto podání přihlížet, neboť nemá náležitosti podání ve smyslu §59 odst. 1 tr. ř., neboť není v souladu se zákonem elektronicky podepsáno.
Obhájce JUDr. Tomáš Chlebik odůvodnil své dovolání polemikou s obsahem provedených důkazů a prezentací vlastní verze skutkového stavu a dále odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 1332/2009 i nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/2006-1, který se zabývá otázkou prověření a hodnocení jediného usvědčujícího důkazu. V závěru dovolání namítá, že obecné soudy provedly rozporné a neúplné hodnocení důkazů a zjištěný skutkový stav je v rozporu s provedenými důkazy, právem na spravedlivý soudní proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod a že napadeným rozhodnutím byl porušen princip zákonnosti postupu orgánů státní moci ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V závěru dovolání obviněný uvedl, že byl odsouzen na základě výpovědi svědků J. P. a F. P., a dále na základě znaleckých posudků znalců z řad Policie České republiky a že tyto důkazy podle obviněného ve svém souhrnu neumožňují stanovit kategoricky závěr, který neobsahuje pochybnosti o správnosti právního závěru o jeho vině učiněného na základě takových skutkových zjištění. Poukázal na to, že byl odsouzen za zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku s přihlédnutím k §238 tr. zákoníku. Tento zločin spadá pod činy úmyslné a k naplnění znaku jeho skutkové podstaty nestačí nedbalost při zjišťování či ověřování pravosti podpisů, ale úmysl přímý či nepřímý o tom, že podpis na směnce jakožto platebním prostředku, není pravým podpisem jejího domnělého či tvrzeného výstavce. Právní posouzení skutku považuje za nepřiléhavé a nesprávné, protože i kdyby bylo možno dospět k závěru v souladu s písmoznaleckými posudky o tom, že na směnkách nejsou pravé podpisy J. P., pak ani popření pravosti podpisů, uplatnění směnek u soudu, návrh obviněného na ustanovení opatrovníka J. P., ani návrh obviněného na vypracování písmoznaleckého posudku, nejsou důkazem o tom, že obviněný uplatnil směnky u soudu s vědomím, že domnělý výstavce tyto směnky podepsal.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání zcela vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. Vzhledem k tomu, že obviněný vykonává trest odnětí svobody, předložil ke zvážení i žádost o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 6 To 98/2011, podal v zákonné lhůtě u příslušného soudu nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M., které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., a v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce namítl, že soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, který neposoudily podle §234 odst. 3 alinea druhá, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k §238 tr. zákoníku. Podle §234 odst. 3 alinea druhá, odst. 5 tr. zákoníku spáchá zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku ten, kdo padělaný nebo pozměněný platební prostředek užije jako pravý nebo platný, spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu. Podle nejvyššího státního zástupce je klíčovou otázkou výklad a aplikace znaku ve velkém rozsahu. Jedná se o znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, který je nutno podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce vykládat v daném případě v úzké vazbě na ustanovení §138 tr. zákoníku. Poukázal především na to, že obžaloba byla podána na obviněného u Krajského soudu v Ostravě dne 25. 3. 2009, tedy za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá trestního zákona ve spojení s §143 trestního zákona. Soud prvního stupně rozhodoval dne 20. 7. 2011, tedy již za účinnosti nového trestního zákoníku, a s odkazem na novou, pro obviněného příznivější právní úpravu, změnil právní kvalifikaci skutku na zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku s přihlédnutím k §238 tr. zákoníku.
V písemném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě vyjádřil právní názor, že jednání obviněného mělo být kvalifikováno podle obžaloby jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák., protože nová právní úprava je pro obviněného méně příznivá. Naproti tomu v odvolacím řízení vyslovil intervenující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci odlišný názor, podle něhož by jednání obviněného mělo být kvalifikováno jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá, odst. 5 písm. d) tr. zákoníku s přihlédnutím k §238 tr. zákoníku. Tento názor je podle nejvyššího státního zástupce správný.
Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s odůvodněním usnesení odvolacího soudu, který se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že znak „ve značném rozsahu“, či „velkém rozsahu“ nelze chápat jen jako přímý ekvivalent značné škody nebo škody velkého rozsahu a že nelze bez dalšího vycházet jen z částky uvedené na směnce. Soudy obou stupňů zjevně vycházely z názoru uvedeného v Komentáři k trestnímu zákoníku, který vydalo nakladatelství C. H. Beck v roce 2010, v němž je použita argumentace k §234 odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, avšak tyto závěry podle názoru nejvyššího státního zástupce nelze dogmaticky vztahovat na veškeré platební prostředky.
Směnku je nutné považovat za cenný papír s povahou platebního prostředku, jehož významnou funkcí je funkce uhrazovací, přesto na ni nelze uplatňovat stejná měřítka jako na peníze. Zatímco peníze jsou vydávány v nominálních hodnotách stanovených v právních předpisech, takže např. v České republice je možné držet a samozřejmě i padělat bankovku v maximální finanční hodnotě 5.000,- Kč, v případě směnky je výše směnečné sumy neomezená. Pomocí peněz lze uhrazovat statky přímo, kdežto pomocí směnky při jejím předložení v době splatnosti lze získat pouze finanční prostředky ve formě peněz, a pokud při předložení směnky její výstavce odmítne finanční prostředky vyplatit, je nutné uplatňovat plnění ze směnky u soudu. Proto nelze předpokládat, že pachatel bude padělat desítky nebo stovky směnek nízké nominální hodnoty, s jejichž uplatněním by měl bezesporu problémy, ale naopak se bude zabývat paděláním směnek v co nejmenším počtu kusů, avšak s co nejvyšší možnou nominální hodnotou. Skutečnost, že v případě obviněného byly padělány pouze dvě směnky se směnečnými sumami 5.890.000,- Kč a 862.000,- Kč, nemůže vést k závěru, že tato trestná činnost je méně společensky škodlivá. V rámci těchto úvah se nelze ztotožnit s kritérii pro posuzování znaku velkého rozsahu a značného rozsahu uvedenými ve shora zmíněném komentáři k trestnímu zákoníku u §234 odst. 4, 5 pro nepřiléhavost ve vztahu k padělání směnek. Při posouzení naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu podle §234 trestního zákoníku by se nemělo vycházet z množství padělaných směnek, nýbrž z hodnoty padělaných směnek s tím, že základním vodítkem jsou částky uvedené v §138 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce dodal, že zmíněný komentář k trestnímu zákoníku, o nějž oba soudy opřely svá rozhodnutí, není v otázce výkladu pojmů „větší“, „značný“ nebo „velký rozsah“ nijak jednoznačný, a proti argumentaci u §234 odst. 4, 5 tr. zákoníku lze postavit výklad stejného autora k §138 tr. zákoníku, podle kterého tam, kde lze rozsah a obsah pojmu (myšleno „větší“, „značný“ nebo „velký rozsah“) v konkrétním případě vyjádřit v penězích, je možno se obdobně řídit hledisky uvedenými v §138 odst. 1 tr. zákoníku. Jako příklad, kdy takto nelze postupovat, uvádí pouze přečin neoprávněného podnikání podle §251 odst. 1 tr. zákoníku. Je nepochybné, že u padělání směnek přesně určených hodnot dosahujících v součtu částky 6.842.000,- Kč lze rozsah a obsah pojmu „ve velkém rozsahu“ snadno vyjádřit v penězích a soudy se tak měly řídit hledisky uvedenými v §138 odst. 1 tr. zákoníku, protože částka 6.842.000,- Kč převyšuje hranici škody velkého rozsahu, a měly jednání obviněného právně kvalifikovat jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k §238 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce poukázal též na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na usnesení ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1317/2010, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že znak „ve velkém rozsahu“ může být naplněn jen jednou padělanou směnkou. Zmínil také právní názory judikatury, pokud jde o znak „většího rozsahu“ u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, podle §148 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, i pokud jde o výklad znaku „větší rozsah“ u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce pokládá rozhodovací činnost Vrchního soudu v Olomouci za nejednotnou, pokud jde o posuzování jednání, které naplňuje znak kvalifikované skutkové podstaty zmíněného zločinu, tj. spáchání činu ve velkém rozsahu.
Nejvyšší státní zástupce z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za splnění podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 6 To 98/2011, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 50 T 4/2009, v celém rozsahu, aby zrušil všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. a podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí.
K dovolání obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M.:
Obviněný Ing. P. B., MBA., LL.M., spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že soudy nesprávně posoudily výpovědi svědků i znalecké posudky, přičemž tyto důkazy při jejich neúplném a rozporném hodnocení vedly soudy k nesprávnému právnímu posouzení skutku a k jeho odsouzení. Na podporu svých argumentů zmiňuje některá rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a dovozuje, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a porušen princip zákonnosti postupu orgánů státní moci. Obviněný uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který zakládá na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně a skutkový stav věci zjištěný těmito soudy je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat, přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení a nikoliv ustanovení hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Dovolání lze tedy opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Aplikují-li se tyto zásady na trestní věc obviněného, že obviněný neuvádí jedinou námitku, která by směřovala proti právnímu posouzení skutku uvedenému ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Veškeré námitky obviněného směřují výhradně proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování, Jedná se výhradně o procesní námitky, které neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. Obviněný kromě skutkových námitek uplatnil i právní námitku, kterou formuloval tak, že byl odsouzen za zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3, alinea druhá tr. zákoníku s přihlédnutím k §238 tr. zákoníku, přičemž u tohoto zločinu nestačí nedbalost při zjišťování nebo ověřování pravosti podpisů, ale úmysl přímý či nepřímý o tom, že podpis na směnce jako platebním prostředku není pravým podpisem jejího domnělého či tvrzeného výstavce. Tuto právní námitku shledal dovolací soud zjevně neopodstatněnou.
K dovolání nejvyššího státního zástupce:
Vrchní soud v Olomouci se vypořádal s otázkou právní kvalifikace skutku na str. 12 až 13 napadeného usnesení. Především uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, pokud jednání obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M., podřadil pod skutkovou podstatu zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení §238 tr. zákoníku. Směnka má podle něj povahu cenného papíru, který je mj. používán jako bezhotovostní platební prostředek. I když text zák. č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového neobsahuje zákonnou definici směnky, v právní teorii je definována zpravidla jako dlužnický cenný papír vydaný v zákonem stanovené formě, kterým se určitá osoba zavazuje zaplatit v určitém místě a čase částku uvedenou na směnce. Z výše uvedených důvodů je tedy nutno považovat směnku za platební prostředek ve smyslu ustanovení §234 odst. 1 tr. zákoníku. Výsledky provedeného dokazování bylo prokázáno, že došlo ke kompletnímu vyrobení směnek opatřených nepravým podpisem svědkyně J. P., které měly potvrzovat fiktivní právní vztah existující mezi svědkyní J. P. a obviněným Ing. P. B., MBA., LL.M. Odvolací soud zdůraznil, že obviněnému Ing. P. B., MBA., LL.M., nebylo kladeno za vinu, že to byl on, kdo předmětné směnky padělal, a proto veškeré jeho výhrady v tomto směru jsou právně irelevantní. Podstatou trestní odpovědnosti obviněného je to, že platební prostředek, o kterém věděl, že byl padělán, použil jako pravý, a to v souvislosti se směnečným řízením, které bylo vedeno před Krajským soudem v Ústí nad Labem. V této souvislosti odvolací soud konstatoval, že pro naplnění znaku „použije padělaný nebo pozměněný platební prostředek jako pravý“, stačí jakékoliv jednání pachatele, které využívá padělaného platebního prostředku jako pravého nebo platného.
Vrchní soud v Olomouci dále uvedl, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku na straně 15 podrobně rozvedl důvody, které ho vedly k tomu, že neakceptoval názor, že obviněný spáchal čin ve velkém rozsahu. S touto argumentací se odvolací soud ztotožnil a odkázal na ni. Otázku, zda byl zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku spáchán ve velkém rozsahu, je třeba vždy posoudit na základě konkrétních okolností případu, zejména na základě počtu padělaných platebních prostředků a jejich využitelnosti v posuzovaném případě, resp. pokud již byly použity, i v rozsahu, v jakém se tak stalo. Důležité je též zjištění, zda pachatel jednal ojediněle nebo zda šlo o soustavnou a déletrvající činnost, např. ve formě padělatelské dílny, což je u velkého rozsahu pravidlem. Ve srovnání se spácháním výše uvedeného zločinu ve značném rozsahu, musí jít o několikanásobně vyšší rozsah, zejména z hlediska množství opatřených padělaných platebních prostředků, a to i s přihlédnutím k počtu provedených akcí či operací. Odvolací soud uzavřel své úvahy tím, že v konkrétně projednávaném případě činila nominální finanční hodnota uvedená na padělaných směnkách v prvém případě 5.980.000 Kč a ve druhém pak 862.000 Kč. Jednalo se tedy o dvě směnky, které byly s největší pravděpodobností vytvořeny ve stejné době a byly poté také současně uplatněny a šlo o jednorázovou záležitost. Podle názoru odvolacího soudu uvedené skutečnosti nemohou odůvodnit závěr, že by obviněný spáchal zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku ve velkém rozsahu podle §234 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku.
Pokud dovolání nejvyššího státního zástupce odkazuje na obsah usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1317/2010-I., je třeba dodat, že v této věci se jednalo o skutek spočívající v tom, že obviněný D. Ř. v době nejméně od 19. 12. 2008 do 16. 2. 2009 v Č. T. a jinde, spolu s dalším nezjištěným pachatelem či dalšími nezjištěnými pachateli, se záměrem vylákat 260.000.000,- Kč formou vymáhání fiktivního peněžitého plnění z tzv. jistící směnky, která mu byla údajně předána v přesně nezjištěném dni počátkem března 2008 v Č. T., ve Š. ulici, ve vstupní chodbě domu č. …, jednatelem společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., T. Y. Y., který měl před ním směnku údajně osobně podepsat za výstavce směnky, za což mu měl předat peněžní půjčku, částku 8.200.000 Euro v různých bankovkách uložených ve dvou kufrech s kolečky, což v přepočtu mělo činit 206.066.000,- Kč, proto nejprve v době do 19. 12. 2008 vyhotovil vlastní směnku údajného výstavce společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., IČ 277 93 117, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 28/2020, v dvojjazyčném znění, v jazyce českém a anglickém, na níž byl napodoben podpis jednatele této společnosti T. Y. Y., občana Korejské republiky, a za nezjištěných okolností byla opatřena razítkem této společnosti s číselným označením „2 v kolečku“, a tato směnka byla vyhotovena jako směnka bez protestu s údajným datem vystavení „v Č. T. 18. března 2008“ a s datem splatnosti dne 18. prosince 2008 včetně vyznačení, že se jedná o směnku na řad jeho osoby, označenou jeho rodným číslem a adresou trvalého bydliště, poté dne 19. 12. 2008 takto vyhotovenou směnku uložil do bezpečnostní schránky, zřízené téhož dne u České spořitelny, a. s., oblastní pobočky v Ostravě, Ostrava, nám. Dr. E. Beneše č. 6, tuto směnku poté vymáhal prostřednictvím svého právního zástupce, JUDr. Otto Walacha, advokáta se sídlem advokátní kancelář Třinec, 1. máje 493, kterému předložil fotokopii předmětné směnky a který v jeho zastoupení dne 28. 1. 2009 zaslal společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., předžalobní upomínku, v níž ji upozorňoval, že směnka splatná dne 18. 12. 2008 nebyla uhrazena a společnost vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 6. 2. 2009, k dalšímu vymáhání plnění ze směnky nedošlo pouze proto, že obviněný byl dne 16. 2. 2009 zadržen příslušníky Policie České republiky v Č. T. v hotelu P. při jednání se zástupci společnosti DONGHEE Czech, s. r. o.
Směnečná suma činila v přepočtu 206.066.000 Kč a beze všech pochybností je zřejmé, že v tomto případě byl naplněn znak spáchání zločinu ve velkém rozsahu podle §234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud zjistil, že při absenci zákonné definice či pravidla, podle něhož by bylo možno vyložit obsah pojmu „spáchá čin ve velkém rozsahu“, je právní názor odvolacího soudu v souladu s dosud převažujícím názorem judikatury i výkladem uvedeného pojmu v uznávaném komentáři k novému trestnímu zákoníku. Nejvyšší soud proto posoudil námitky nejvyššího státního zástupce proti právní kvalifikaci skutku obviněného jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M., v jeho celku zjevně neopodstatněným, a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovolání nejvyššího státního zástupce posoudil rovněž jako zjevně neopodstatněné, a z tohoto důvodu dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o obou dovoláních učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal u obviněného zákonné podmínky podle §265o odst. 1 tr. ř. k rozhodnutí o přerušení výkonu rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek