ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.949.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 949/2023-562
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 11. 2023 o dovolání obviněného B. V. , nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha – Ruzyně, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 44 To 85/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 135/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. V. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 2. 2023, č. j. 39 T 135/2022-469, byl obviněný B. V. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání tří let.
2. Jako pokus uvedeného zločinu byl posouzen skutek, který podle zjištění nalézacího soudu spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 22. 6. 2022 v 8:40 hodin v Praze 7 na nábřeží XY jako řidič osobního motorového vozidla zn. Mercedes-Benz E 430 po předchozí verbální rozepři s poškozeným T. P., nar. XY, který jel v souběžném jízdním pruhu na motocyklu zn. Torrot Muvi, prudce strhl řízení vlevo z důvodu najetí do poškozeného, z rozhraní pruhu pro cyklisty a prostředního jízdního pruhu přejel až do levého jízdního pruhu, přičemž narazil do poškozeného na motocyklu, kterého odtlačil do levého jízdního pruhu, kde poškozený s motocyklem upadl, a tím poškozenému způsobil zranění specifikovaná ve výroku spočívající v oděrkách a krevních výronech na různých částech těla, avšak obviněný si musel být vědom, že při sražení poškozeného z motocyklu mohlo dojít k závažným poraněním, jakými jsou zlomenina spodiny lební, otřes nebo pohmoždění mozku, závažná poranění krční páteře, končetin a ramene, a v případě přejetí poškozeného motorovým vozidlem po pádu na vozovku i k devastujícím poraněním hlavy, těla a končetin.
3. O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 44 To 85/2023-509. Z podnětu odvolání státního zástupce byl zrušen výrok o trestu zákazu činnosti a při nezměněných výrocích o vině a o trestu odnětí svobody byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na pět let. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že skutkový stav, který zjistil Obvodní soud pro Prahu 7, nenaplňuje znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku, neboť chybí úmysl směřující ke způsobení těžké újmy na zdraví. Uvedl, že takový úmysl ze skutkové části výroku o vině nevyplývá. Dodal, že způsobilost vyjádřit se k otázce úmyslu nemá žádný ze svědků, kteří popsali střet obou vozidel, ani znalec z oboru zdravotnictví, který vypracoval znalecký posudek ohledně možných těžkých zraněních poškozeného. Poukázal na kamerový záznam, na němž je zachycen způsob jeho jízdy, a zdůraznil, že nejprve stočil vozidlo doprava a pak teprve doleva, že oba tyto manévry byly vyvolány úlekem a nebyly vedeny úmyslem způsobit těžkou újmu na zdraví a že o poškozeném v době prudkého odbočení doleva vůbec nevěděl. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný nijak nekonkretizoval, zejména ne odkazem na to, v čem by měla být skutková zjištění soudů ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že námitky ohledně nedostatku úmyslu vycházejí ze skutkové verze prosazované obviněným a nikoli ze skutkových zjištění soudů, z nichž naplnění subjektivní stránky pokusu těžkého ublížení na zdraví vyplývá. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Vyjádření státního zástupce bylo předloženo obhájci k případné replice. Obhájce na ně nereagoval, avšak zaslal Nejvyššímu soudu podání samotného obviněného ze dne 8. 10. 2023 označené jako „doplnění dovolání“. Nejvyšší soud nepovažoval toto podání za součást dovolání vzhledem k ustanovení §265d odst. 2 tr. ř., podle něhož obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce, přičemž podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. O tom byl obviněný poučen v rozsudku Městského soudu v Praze. Z logiky citovaného ustanovení plyne, že chce-li obviněný doplnit dovolání, musí tak učinit prostřednictvím obhájce, nikoli sám svým vlastním podáním. Může-li obviněný podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, je jasné, že jen prostřednictvím obhájce ho může také doplnit. Dovolání obviněného jako celek, pokud se skládá z více podání, musí být v celém rozsahu učiněno prostřednictvím obhájce. Zákonná dikce „prostřednictvím obhájce“ znamená, že obhájce zpracuje všechna podání, která mají být celkovým dovoláním. Zmíněnému požadavku neodpovídá, pokud obhájce vystupuje jen jako „doručovatel“, který Nejvyššímu soudu předá podání sepsané obviněným.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Obviněný v dovolání neuvedl, která konkrétní skutková zjištění by měla být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a v čem by měl takový rozpor spočívat. Z celkového obsahu a smyslu dovolání je patrno, že obviněný nenapadá zjištění týkající se objektivního průběhu střetu jeho vozidla s motocyklem poškozeného, ale nesouhlasí se závěrem, podle kterého najel do motocyklu poškozeného úmyslně. Námitky obviněného vyznívají tak, že svědci ani znalec (z oboru zdravotnictví) nemají co se vyjadřovat k jeho úmyslu, protože to je právní otázka, jejíž vyřešení přísluší soudu.
10. V této spojitosti obviněný vytkl, že soudy vyvodily závěr o jeho úmyslu z výpovědí svědků, kteří jeho najetí do motocyklu poškozeného viděli a označili za úmyslné. Soudy ovšem nezaložily závěr o úmyslu obviněného na tom, že svědci pokládali najetí obviněného do motocyklu poškozeného za úmyslné, ale na vlastním hodnocení okolností charakterizujících objektivní průběh nárazu. Vyjádření svědků nárazu v tom smyslu, že najetí bylo úmyslné, vyplývalo z toho, že jízdní manévr obviněného, jehož výsledkem bylo najetí do motocyklu poškozeného, byl tak nápadně neadekvátní situaci v provozu na pozemní komunikaci, že ho považovali za úmyslný.
11. Pokud byl jedním z podkladů závěru soudů o úmyslu obviněného znalecký posudek z oboru zdravotnictví, nešlo o to, že by se znalec výslovně vyjadřoval k subjektivní stránce činu, ale o to, že popsal, jaká vážná zranění u poškozeného hrozila v důsledku nárazu automobilu do motocyklu a pádu poškozeného. Znalec vymezil okruh možných vážných zranění poškozeného v návaznosti na konkrétní okolnosti nárazu, jak vyplynuly z kamerového záznamu, fotodokumentace a dalších důkazů, tj. nevycházel pouze z nějakých obecných nebo teoretických předpokladů odtržených od reality daného případu.
12. Není tedy žádný důvod k tomu, aby výpovědi svědků nárazu a znalecký posudek z oboru zdravotnictví byly vyloučeny z okruhu důkazů, na jejich podkladě soudy učinily skutková zjištění, z nichž následně vyvodily právní závěr o subjektivní stránce posuzovaného činu.
13. Jinak obviněný nenamítal nic dalšího, co by mohlo být dovolacím důvodem, tj. procesní nepoužitelnost důkazů ani neprovedení navrhovaných podstatných důkazů.
14. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
16. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Jde tedy o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli v jiné verzi, kterou případně prosazuje obviněný.
17. Obviněný namítl nedostatek subjektivní stránky trestného činu, resp. jeho pokusu. Jeho námitky postrádají jakékoli opodstatnění.
18. Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Co se rozumí těžkou újmou na zdraví, je stanoveno v §122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku.
19. Pokus je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
20. Po subjektivní stránce se tedy vyžaduje úmyslné zavinění. Podle §15 odst. 1 je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
21. Soudy u obviněného ve vztahu k hrozící těžké újmě na zdraví poškozeného konstatovaly úmyslné zavinění podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tj. tzv. nepřímý úmysl. S tím lze plně souhlasit.
22. Podstatou zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele k činu. Z toho vyplývá, že autentickým podkladem závěru o zavinění je především výpověď obviněného. Pokud obviněný popírá zavinění, lze na ně usuzovat z objektivních okolností, tj. zejména ze způsobu provedení činu, intenzity jednání obviněného, použitého prostředku, situace, za které k činu došlo, ale také z pohnutky apod. Souhrn těchto okolností pak je způsobilý přesvědčivě odůvodnit případný závěr o tom, že byla naplněna subjektivní stránka trestného činu, resp. jeho pokusu. Právě tak tomu je v posuzované věci.
23. Především nelze přijmout námitku obviněného, že tzv. skutková věta výroku o vině neobsahuje nic, z čeho by bylo možno dovozovat subjektivní stránku činu. Ve skutkové části výroku o vině totiž je v rámci popisu způsobu jízdy obviněného výslovně uvedeno, že „prudce strhl řízení vlevo z důvodu najetí do poškozeného“. Tato dikce jasně vyjadřuje zjištění, že obviněný strhl řízení vlevo proto, aby najel do poškozeného. Tím je z hlediska znaků subjektivní stránky činu vyjádřeno, že najetí do poškozeného bylo záměrné.
24. Jízdnímu manévru, jímž obviněný narazil do motocyklu, na němž jel poškozený, předcházel incident, který záležel v tom, že obviněný se svým automobilem během jízdy při snaze zařadit se do pravého odbočovacího jízdního pruhu zastavil před poškozeným tak, že to poškozeného donutilo rovněž zastavit, načež poškozený při následném objíždění vozidla obviněného nadával obviněnému do otevřeného okénka, ke kterému se naklonil, přičemž na sebe oba vzájemně hleděli, a kopl do levé přední části vozidla obviněného. Bezprostředně poté provedl obviněný jízdní manévr zakončený nárazem do motocyklu poškozeného. Přitom z dopravní situace v době tohoto manévru je evidentní, že nebyl žádný důvod k tomu, aby obviněný nejprve stočil směr jízdy doprava a následně prudce doleva směrem do motocyklu poškozeného. Není tedy možné přijmout namítanou verzi, podle které obviněný jednal nekontrolovaně, v úleku z nějaké náhlé okolnosti v provozu, bez vědomí, kde se nachází poškozený na motocyklu, apod. Bezprostřední časová návaznost popsaných fází incidentu jasně svědčí o tom, že ze strany obviněného šlo o záměrné najetí do motocyklu poškozeného a sražení poškozeného na zem jako mstu či odvetu za jeho předcházející nevhodné jednání.
25. Za situace, kdy obviněný – byť k tomu byl vyprovokován nevhodným jednáním poškozeného – záměrně najel do motocyklu, na němž jel poškozený, a srazil tak poškozeného na zem, je plně přijatelný závěr soudů, že obviněný věděl a byl srozuměn s tím, že poškozený může utrpět vážné zranění odpovídající těžké újmě na zdraví (§122 odst. 2 tr. zákoníku). Vznik takového zranění byl snadno předvídatelný, neboť je obvyklým následkem nárazu osobního automobilu do motocyklu. Reálnost vzniku vážného zranění vyplývala právě z toho, že poškozený jako řidič motocyklu byl při nárazu a sražení osobním automobilem, zvláště tak robustním, jakým je Mercedes-Benz E 430, vystaven zvýšenému nebezpečí. K razantnímu útoku proti tělu poškozeného byl obviněný motivován tím, že k osobě poškozeného získal negativní vztah vyplývající z předchozího nevhodného jednání poškozeného a snažil se mu za toto jednání pomstít.
26. Nejvyšší soud nenalezl žádný důvod k tomu, aby cokoli měnil na závěru soudů, že obviněný i co do subjektivní stránky naplnil zákonné znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku.
27. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Závěrem
28. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 11. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu