ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.961.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 961/2011-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. února 2012 v Brně dovolání obviněného V. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 9 To 476/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 73/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 2 T 73/2010, uznal obviněného V. H. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy jej odsoudil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zák. (správně: ,,tr. zákoníku“) zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek kvalifikovaný v obžalobě jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem samostatně, dílem ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku dílem samostatně, dílem ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 9 To 476/2010, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti tomuto rozsudku jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 9 To 476/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že při prostudování spisu, u kterého byl upozorněn na změnu právní kvalifikace trestného činu, nebyl přítomen jeho obhájce JUDr. Evžen Voleš. V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutků ad 1) až 61) výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, a to podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku z důvodu chybějícího označení příslušného písmene u čtvrtého odstavce §205 tr. zákoníku v rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 2 T 73/2010. Dále poukázal na to, že ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu Brnovenkov ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 2 T 73/2010, za slovy: ,,tím spáchal“ jsou všechny skutky nesprávně označeny jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a že s nesprávnou právní kvalifikací skutků se ztotožnil i Krajský soud v Brně, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 9 To 476/2010. Uvedl, že z provedeného dokazování a z popisu jednotlivých skutků vyplývá, že žádný z nich nenaplňuje současně zákonné znaky všech čtyř skutkových podstat označených trestných činů a že pokud měly být trestné činy spáchány pouze některými skutky, potom ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 2 T 73/2010, měly být na straně 26 pod slovy „tím spáchal“ uvedeny u jednotlivých tam označených trestných činů konkrétní skutky s jejich číselným označením.
Obviněný dále poukázal na tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, když z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Namítl také, že pokud jde o skutek ad 5) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, neexistuje jediný přímý důkaz, kterým by bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že odcizil uvedenou finanční částku. Uvedl, že bar opustil kolem 6.45 hodin, ke ztrátě finanční částky mělo dojít v době od 7.00 do 9.15 hodin, a že na záznamu kamerového systému proto může být kdokoliv. Obviněný zpochybnil také věrohodnost výpovědi svědkyně Z. S. , protože ta měla být krátce před tímto skutkem odsouzena za zpronevěru. Dále namítl, že dokazováním provedeným ke skutkům ad 7), 20), 25), 34), 37), 39), 48), 49), 51) a 57) nebylo prokázáno jeho jednání spočívající v tom, že odcizenými platebními kartami měl provádět neoprávněné výběry z účtů poškozených, a nemohl proto naplnit znaky skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku z důvodu neexistence značné škody. Uvedl, že soud druhého stupně se při projednání odvolání žádným způsobem nevypořádal s jeho námitkou, že státní zástupce u hlavního líčení nepřednesl celou obžalobu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 9 To 476/2010, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že oprávnění obhájce účastnit se již od zahájení trestního stíhání vyšetřovacích úkonů za podmínek podle §165 odst. 2 tr. ř. dopadá jen na takové procesní úkony uvedené fáze trestního řízení, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem. Tak tomu však není při prostudování spisu obviněným a jeho obhájcem, neboť tento procesní úkon prováděný podle §166 odst. 1 tr. ř. nemá procesní důsledky v oblasti dokazování a je bez vlivu na výrok o vině a trestu. Dále poukázal na to, že dovolatel sice správně namítl nedodržení požadavků podle §120 odst. 3 tr. ř. o obsahu výrokové části rozsudku, nicméně tak neučinil s poukazem na vadu nedodrženého ustanovení hmotného práva, která by se projevila v nesprávnosti hmotně právního posouzení skutku. Nedostatek příslušného písmene, odpovídajícího přísnější kvalifikaci zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, je třeba posoudit jako zřejmou nesprávnost ve vyhotovení rozsudku ve smyslu §131 odst. 1 tr. ř. odstranitelnou opravným usnesením. Chybějící specifikace konkrétního číselného označení jednotlivých skutků přiřazených za návětím „tím spáchal“ je odstranitelná opravným usnesením podle §131 odst. 1 tr. ř. Obviněný namítl, že nebylo prokázáno jeho jednání u skutků ad 7), 20), 25), 34), 37), 39), 48), 49), 51) a 57) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu spočívající v tom, že odcizenými platebními kartami měl provádět neoprávněné výběry z účtů poškozených, a že nemohl naplnit následek zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterým je značná škoda. Tato námitka však vychází ze skutkových zjištění pouze ve vztahu ke skutkům ad 20), 25), 34), 48), 49), 51) a 57) výroku o vině. Tyto dílčí skutky pokračujícího zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku byly spáchány za podmínek spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a obviněný proto odpovídá za škodlivý následek společného jednání. Nejvyšší státní zástupce neshledal tzv. extrémní rozpor mezi výsledky provedeného dokazování a právními závěry soudu u skutku ad 5) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu a odkázal na právní úvahy soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí (č. l. 28 až 29), které usvědčují obviněného ze spáchání tohoto skutku.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky svým obsahem odpovídaly tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Obviněný namítl, že po skončení vyšetřování při prostudování spisu, u kterého byl upozorněn na změnu právní kvalifikace trestného činu, nebyl přítomen jeho obhájce. Především je třeba zdůraznit, že obviněnému byl dne 12. 4. 2010 ustanoven obhájce JUDr. Evžen Voleš, advokát se sídlem Tůmova 14, Brno, z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. (č. l. 1851 spisu). Je proto zřejmé, že dne 9. 7. 2010, kdy obviněný prostudoval spis a byl seznámen s výsledky vyšetřování, měl obhájce (č. l. 1956 spisu). Procesní úkon prostudování spisu po skončení vyšetřování podle §166 odst. 1 tr. ř. je dílčím úkonem realizace práva obviněného na obhajobu, avšak bez procesních důsledků v oblasti dokazování a bez vlivu na výrok o vině a trestu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 4 Tz 68/2002). Podle §166 odst. 1 tr. ř. vyšetřovatel obviněnému a obhájci umožní v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Je nepochybné, že se jedná o samostatné právo obviněného a jeho obhájce k prostudování spisu, o kterém musí být oba řádně vyrozuměni. Obhájce JUDr. Evžen Voleš byl o právu prostudovat spis vyrozuměn dne 21. 6. 2010. Žádné ustanovení trestního řádu neukládá povinnost, aby obviněný a jeho obhájce prostudovali spis společně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 7 Tz 81/2000). Nejvyšší soud z těchto důvodů nepřisvědčil námitce obviněného, že nepřítomnost obhájce JUDr. Evžena Voleše při prostudování spisu po skončení vyšetřování naplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán jen tehdy, jestliže obviněný vůbec nemá obhájce v případech, kdy obhájce podle zákona musí mít. Obviněný měl obhájce a okolnost, že se obhájce nedostavil k úkonu, o němž byl včas vyrozuměn, neznamená, že obviněný neměl obhájce. Námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu vznesl námitku nesprávné právní kvalifikace skutků pod body 1) – 61) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, vznesl námitku neexistence značné škody, a dále, že není uvedeno, kterými skutky spáchal zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Dále také namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a konečně, že spáchání skutku pod bodem 5) výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu mu nebylo prokázáno a že nebyla respektována zásada in dubio pro reo. Namítl také, že státní zástupce nepřednesl celou obžalobu.
Pokud jde o námitku obviněného, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nebyly konkrétně uvedeny skutky, kterými spáchal zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, je nutno obviněnému přisvědčit. Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud Brno-venkov takto vyhlásil rozsudek dne 8. 11. 2010 ve věci sp. zn. 2 T 73/2010, pokud jde o uvedený zločin. Z tzv. právní věty zmíněného rozsudku, jíž se rozumí výrok rozsudku o právním posouzení skutku, je zřejmé, že pod body 1) až 60) výroku rozsudku správně uvedl, že obviněný si dílem přisvojil věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním a dílem se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, přisvojit si cizí věc tím, že se jí zmocní, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. V tomto smyslu soud prvního stupně rozsudek stručně odůvodnil.
Nejvyšší soud zjistil, že pokud jde o tuto část výroku o vině, soud prvního stupně uvedl, že skutky pod body ad 1) až 60) výroku rozsudku obviněný spáchal zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Při správném použití zákona však přichází v úvahu vzhledem ke způsobení značné škody kvalifikace zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. V rozsudku soudu prvního stupně je u uvedeného výroku za ustanovením §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku za odstavcem 4 rukou napsáno: ,,písm. c), připojen otisk razítka Okresního soudu Brno-venkov a poznámka „opr.“ s parafou zřejmě předsedy senátu Mgr. Petra Jirsy. Takto však nelze opravovat rozsudek soudu, neboť je to v rozporu s §131 odst. 1 tr. ř.
Podle §131 odst. 1 tr. ř. může předseda senátu zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně. Rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 2T 73/2010, byl skutečně vyhlášen bez uvedení kvalifikace podle odst. 4 písm. c), §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a proto nebylo možno ve věci vydat ani opravné usnesení, natož provést opravu zmíněným způsobem, neboť nejde o písařskou chybu nebo jinou zřejmou nesprávnost. Toto pochybení však neovlivňuje jinak věcnou správnost uvedeného výroku o vině, neboť ze skutkové věty rozsudku vyplývá právní posouzení skutku. Jde sice o porušení ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., avšak je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Pokud by obviněný neuplatnil další dovolací důvod, byly by splněny zákonné podmínky uvedené v §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. pro odmítnutí dovolání.
Námitky obviněného proti výroku o vině pod bodem 5) výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu jsou námitkami skutkovými, jimiž se Nejvyšší soud vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohl zabývat. Dovolací soud neshledal ani namítaný nesoulad, natož extrémní, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu. Vzhledem ke skutkovým zjištěním neobstojí ani námitka, že obviněný svým jednáním nezpůsobil značnou škodu. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že námitka, že státní zástupce nepřednesl u hlavního líčení celou rozsáhlou obžalobu, která byla podána na obviněného, nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod uplatněný důvod dovolání nelze podřadit ani námitku obviněného o údajném porušení zásady in dubio pro reo, protože jde o námitku procesněprávní a nikoliv o námitku týkající se hmotněprávního posouzení skutku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek